Bohuslav Bedřich Josef Schnirch * 10.8.1845 † 30.9.1901 akademický sochař, rytíř, svobodný pán

Rodiče:

Ing. Josef Emanuel Schnirch * 25.12.1802 † 20.7.1877

Eleonora Kulichová Schnirchová * 1810? * 1809 † 1887

Sourozenci:

Marie Schnirchová Lahodová * 4.7.1836 † 5.1.1903

Žofie Schnirchová Neisserová * 2.10.1837 † 10.11.1903

Terezie (Rezi) Schnirchová Šantlová * 3.8.1839 † 28.2.1912

Eleonora (Lori) Schnirchová * 1842 † 1917

Josefa (Josefína) Schnirchová * 20.11.1843 † 18.1.1845

Bohuslav Schnirch * 10.8.1845 † 30.9.1901 sochař

JNZ. Jaroslav Schnirch * 13.6.1847 † 6.8.1902

Božena Schnirchová Birnbaumová Boučková * 1849 † 1928

Zdeněk Schnirch * 10.11.1850 † 1.4.1856

Manželka:

Roberta (Robertina) Marková Schnirchová * 23.6.1863 † 18.1.1941

Děti:

Roberta Schnirchová * 5(13?).7.1886 (1887) † 30.1(9).1904

Míla (Ludmila) Schnirchová Boučková * 31.1. 1888 † 23.3.1970

Bohuslav (Buda) Schnirch * 1889 (1891?) † 22.5.1916

Jaroslav (Jaro) Schnirch * 20.11.1893 (1895)  † 6.1.1916

Jiří Schnirch * 14.7.1901 † 28.4.1971

Bohuslav Schnirch

Zlatá Praha 1896 43 č. 515 XIII Bohuslav Schnirch 1845-1901; Hlídka času 4. 12. 1907 roč. II č. 45

 

 

zvětšit obrázek
 

Bohuslav Schnirch cca 1900

1880

 

 

Bohuslav Schnirch cca 1900

 

Portrét Bohuslava Schnircha z roku 1895 od Josefa Ženíška (* 4.9.1855  † 29.11.1944)
 

1895

Svatební kolorovaná fotografie 1884

Roberta - Buda - Jaro - Bohuslav - Minda - Róba
1896 ?

SchnirchBohuslav4.jpg (93670 bytes)

Bohuslav měl tři velké záliby: kouření, pití kávy a plavání.
Malíř Adolf Liebscher (* 1857 † 1919), který se m.j. podílel spolu s Bohuslavem na výzdobě Národního divadla, jej v r.1900 namaloval při provozování všech tří najednou.

Dřevoryt Pavla Šimona

Bohuslav Schnirch - fotografie z doby kamenického učení v dílně Greina
Podobné nářadí zobrazil například na emblému havířských symbolů na kostelíku v Poděbradech. 

 

Štýrský Hradec 1830 Litografie J. F. Kaiser

Bohuslav a Jaroslav

 

 

Fotografie z doby římských studií

 

Bratři Jaroslav a Bohuslav Schnirchové

Bratři Bohuslav a Jaroslav Schnirchové

 

 

 

 

Autorský monogram Bohuslava Schnircha

Řetězový most císaře Františka I. od Bedřicha Schnircha a Národní divadlo (Zítkovo) se sochami múz od Bohuslava Schnircha, zatím před osazením trig

 

přibližně 1865

Besedy lidu 1901 č. 51 str. 601
V. Morstadt

 

Světozor 19.8.1881 roč. 15 č. 34
Portrét od Miloše Maliny

 

 

Zpět na hlavní stránku

Hugo Mauermann, (* 9.12.1859 † 30.10.1901) V letech 1879 - 1882 zaměstnán v sochařských závodech v Hořicích a Liberci, později ve Vídni. Jako akademický sochař se vrací do vlasti a pomáhá B. Schnirchovi při sochařské výzdobě Národního divadla. Roku 1882 zakládá v Mladé Boleslavi kamenosochařský závod. Roku 1884 byl jmenován učitelem modelování na průmyslové škole v Mladé Boleslavi.
Dílo: Madona s Ježíškem, relief; Na nebevstoupení páně ve hřbitovní kapli; pomník na paměť vojínům padlých za sedmileté války postavený na Radouči roku 1883 (na místě starého z r.1759);  poprsí bývalého starosty Ml. Boleslavě Mattuše.
Citace: Nový slovník československých výtvarných umělců.II. s. 114 / TOMAN, Prokop. - 72/76 - PK D OK MB Umění a stavitelské památky ... s.7 / GREGORA,Václav. - 7 - QS OK MB

Ludvík Kuba, (* 16.4.1863 Poděbrady † 30.1.1956 Praha), malíř, hudebník, spisovatel, etnograf, folklorista, varhaník, studoval kresbu u Bohuslava Schnircha, později u Karla Liebschera, na akademii u Maxmiliána Pirnera, 1893-95 Académie Julian v Paříži, 1895-1904 soukromá škola Antona Ažbého v Mnichově, 1936 čestný doktorát na filosofické fakultě UK, řádný člen České akademie věd a umění, profesor akademie výtvarných umění, národní umělec. Výtvarné dílo - impresionista, krajiny, portréty. Národopisné studie čtení o Polabských Slovanech, Čtení o Makedonii, Čtení o Lužici, Cesty za slovanskou písní, Slovanstvo ve svých písních.

Josef Strachovský
začínal tak říkajíc „od píky“. Nejprve se vyučil v otcově truhlářské dílně, odkud přešel do pražského ateliéru J. Káše. V sedmdesátých letech 19. století studoval na akademiích v Mnichově a v Praze. O jeho velmi časně získaných kamenosochařských schopnostech svědčí skutečnost, že si jej zvolil za sochařského pomocníka sám Bohuslav Schnirch, s nímž spolupracoval od roku 1875 na sochařské výzdobě Národního divadla v Praze. Podle Nové encyklopedie českého výtvarného umění (vydané nakladatelstvím Academia v roce 1995) pomáhal Strachovský Schnirchovi i s realizací pomníku Vítězslava Hálka postaveném na pražském Karlově náměstí v roce 1881.
Nicméně vzápětí Josef Strachovský odevzdává i vlastní monumentální sochařská díla. V roce 1883 vytváří pro Kutnou Horu pomník Karla Havlíčka Borovského, který je ještě jednou postaven v kopii na Havlíčkově náměstí v Praze a do třetice si jej tehdy dokonce objednávají i krajané z Chicaga. V témže roce vzniká další monumentální dílo postavené na památku bratranců Veverkových v Pardubicích. O rok později stojí již v Táboře Strachovského vize Jana Žižky z Trocnova.
Do umělecké historie se Josef Strachovský zapsal především svým portrétním uměním, zpodobením Františka Ladislava Riegra, Miroslava Tyrše, Marie Červinkové-Riegrové a dalších.
Josef Strachovský se podílel také na sochařské výzdobě známých pražských staveb Prašné brány (1875-1886) a Národního muzea, kam na atiku dodal sousoší Pravdy a Krásy, osazeno bylo v roce 1890.
Navzdory tomu, že jeho sochařská tvorba bývá v odborné literatuře charakterizovaná jako výtvarná práce poplatná realistickému akademismu mnichovského sochařství sedmdesátých let, nelze Strachovskému upřít to, co mnozí sochaři 20. století postrádají, totiž suverénní ovládání práce s kamenem, s kamennými bloky, perfektní zvládnutí modelačního i kompozičního umění a to musíme i dnes po uplynutí 115 let od postavení libochovického pomníku J.E.Purkyně ocenit.

Václavské náměstí a Příkopy kolem roku 1900

 

Václavské náměstí v roce 1870

Josef Šembera Praha 1831

 

Průkaz Bohuslava Schnircha na Národopisnou výstavu českoslovanskou 1895  

Členský průkaz Bohuslava Schnircha Klubu českých turistů v Praze 1898

Schnirchova permanentní vstupenka z doby studií v Římě

 

Správní výbor Umělecké besedy
usnesl se jednomyslně ve
schůzi dne 11. října 1897 jmenovati
slovutného pana
Bohuslava Schnircha,
sochaře na Král. Vinohradech a starostu Umělecké besedy,
za velikomyslný dar a za vynikající zásluhy o spolek
členem zakládajícím.
V Praze, dne 2. listopadu 1897
Dr. Čeněk Kliss jednatel, Prof. Hanuš Trneček místostarosta, Václav Fabian, pokladník

grafika: František Ženíšek

Schnirch Bohuslav, Bildhauer. Geb. Prag, Böhmen (Praha, Tschechien), 10. 8. 1845; gest. ebenda, 30. 9. 1901. Sohn des Folgenden. S., ab 1863 Steinmetzlehrling in Graz, stud. danach am Polytechn. Inst. in Prag bei Josef Zítek. 1864 begann er in Wien an der Akad. der bildenden Künste das Stud. bei F. Bauer (s. d.), gleichzeitig arbeitete er bei dem Bildhauer Franz Melnický; ab 1866 besuchte er die Akad. der bildenden Künste in München. 1868 kehrte S. nach Prag zurück, wo er sich vergebl. um eine Professur für Modellieren an dem dortigen Polytechn. Inst. bewarb. 1870 arbeitete er wieder in Wien, 1871–73 in Italien. S., der als ein Vertreter des Neorenaissance-Klassizismus in der tschech. Bildhauerei gilt, ging vom dekorativen Wr. Akademismus aus, seine künstler. Reife erreichte er in Italien. Er war Mitarbeiter des Architekten Zítek beim Bau des Nationaltheaters in Prag, dessen Trigen zu seinem Spitzenwerk werden sollten. Diese wurden erst 1910–19 auf den Polygonalpfeilern aufgestellt, und zwar abweichend von den ursprüngl. Modellen, die in plast. geschlossener Form komponiert waren und den bildhauer. Beitr. S.s bei der Mitgestaltung einer Reihe von Prager Monumentalbauten charakterisierten. In seinem ersten Entwurf der Fontäne vor dem Künstlerhaus Rudolfinum in Prag (1890) und beim Grabmal für J. Grégr (s. d.) auf dem Olschaner Friedhof in Prag (1898) ist seine Orientierung an der französ. Moderne deutl. spürbar; die zweite Skizze der Fontäne hingegen (1897) wandelt die Auffassung eines dekorativ gestalteten italien. Renaissancebrunnens ab. S. war Vorstand von Um lecká beseda (Kunstver.) und von dessen Sektion für bildende Kunst, 1901 erfolgte eine postume Ausst. in Prag.

W.: Hl. Georg, 1866 (Reiterfigur); Kg. Georg von Podiebrad, 1891 (Reiterdenkmal, Poděbrady); Allegorien der Tapferkeit, der Stärke, der Klugheit (Parlament, Wien); Büsten und Medaillons; Entwürfe für das Nationaltheater in Prag, u. a. Figuren Apollons und der Musen für die Attika, Tympanon über der Bühne, Medaillons in der kgl. Loge; ab 1873 für das Rudolfinum in Prag die Figuren der Hüter der Eingänge, die Löwen und Sphingen; allegor. Gruppen unter der Kuppel im Nationalmus, in Prag; usw.

L.: Národní listy vom 6. 10. 1900; Otto; Thieme–Becker; Toman; Wurzbach; Seznam posmrtné výstavy děl B. S., Praha 1901 (Kat.); K. B. Mádl, Umění včera a dnes I., 1908. S. 58ff.; F. X. Harlas, Sochařství, stavitelství, 1911, S. 63ff.; F. Žákavec. Chrám znovuzrození, 1918, S. 15; Kat. výstavy výtvarné generace Národního divadla v Praze, 1932, S. 47f.; M. Tyrš, O umění, 1937, S. 77, 82; V. V. Štech, Národní divadlo a jeho umělecké poklady, 1940, S. 34; Sbírka moderního umění, Národní galerie, Praha 1947 (Kat.); V. Volavka, Sochařství devatenáctého století, 1948, S. 61f.; K. Svoboda, Antika a česká vzdělanost od obrození do první války světové, 1957, s. Reg.; A. Masaryková, České sochařství 19. a 20. století ( = Národní galerie 5), 1963, S. 18ff.; Enc. českého výtvarného umění, 1975, S. 456; Antika a česká kultura, 1978, S. 413, 420; P. Wittlich, České sochařství ve 20. století 1890–1945, 1978, S. 24; E. Poche u. a., Praha národního obrození, 1980, S. 136ff.; W. Krause, Die Plastik der Wr. Ringstraße ( = Die Wr. Ringstraße 9/3), 1980, S. 119; Antické tradice v českém umění. Praha 1982, S. 126 (Kat.).

 

Bohuslav Schnirch byl rytířem řádu železné koruny třetího stupně, od roku 1898 i druhého stupně (dědičný titul baron)
ale řád nikdy nepoužíval, o dědičný titul nepožádal z vlasteneckých důvodů (obr. zpředu a zezadu)
Österreichisch-Kaiserlicher Orden der Eisernen Krone

 

 

ZPĚT

Zpět na hlavní stránku