Požár Národního divadla

Pátek 12.8.1881

Zpět na hlavní stránku

 

Práce na střeše v místech, kde měli později v den požáru pracovat zámečníci Jenisch a Ziniburg na hromosvodu

 

Tento obraz vniknul později kolorováním fotografie budovy po požáru a dokreslením hasičů.
Technicky při požáru měli hasiči pouze jednu stříkačku která pravděpodobně stejně neměla dosah až ke střeše Národního divadla,
aby mohla budovu skutečně hasit. Na obrázek byli domalováni hasiči jako hrdinové, kteří hasili několika stříkačkami.
Podle dochovaných dokumentů hasiči s ručními stříkačkami pouze ochlazovali okolní budovy, aby se požár nešířil.

Vycházíme ze svědectví Bohuslava Schnircha, že viděl vycházet kouř zpod střechy na dvou protilehlých místech. Protože víme (Miroslav Ivanov), že ten den vál mírný vítr, považujeme oficiální verzi o vzniku požáru za neudržitelnou. Pokud byla pod střechou dvě ohniska, byl požár úmyslně založen, nemohl se šířit z jednoho místa. Nejpravděpodobnější verzí je, že požár založil některý německých studentů. Ve vyšetřování se angažoval František L. Rieger, v té době poslanec Říšské rady i Českého sněmu. Je pravděpodobné, že se obával vyhrocení nepokojů mezi českou a německou částí obyvatel, které by vyústilo v násilný střet a novou absolutistickou mocenskou politiku, proto směřoval vyšetřování směrem k tomu, že požár způsobili nešťastnou náhodou zámečníci. Soudní jednání, zdá se podle dochovaných protokolů, bylo zmanipulováno. Soud odmítl již tehdy navrhované provedení experimentální zkoušky, která by vyvrátila možnost, že požár způsobily uhlíky zámečníků. Bohuslav Schnirch, stavbyvedoucí Antonín Kusý, hasič Zahrádka ani kominík Borovička nebyli přizváni k soudnímu jednání, ačkoli byli s Josefem Tulkou nejautentičtějšími svědky, byli u požáru na samém počátku.  Symbolický trest udělený soudem zámečníkům Jenischovi a Ziniburgovi nasvědčuje tomu, že i soud si byl vědom, že jde jen o uklidnění atmosféry. Později provedené a dokonce opakované experimentální pokusy naznačují, že od žhavého uhlí na střeše požár nemohl vzniknout. Několik lidí, kteří měli k Národnímu divadlu blízko a kteří mohli znát pravdu, bezprostředně po požáru zásadně změnili běh života, patrně z morálních důvodů. Jan Neruda, který se jako novinář pravděpodobně rychle dopracoval ke skutečné příčině požáru, se veřejně zavázal, že do Národního divadla už nikdy nevstoupí a svůj slib splnil, zároveň si v posední vůli vymínil, že nesmí být pohřben na vyšehradském Slavíně mezi hlavní představitele českého národa. Josef Tulka, který shodou okolností v době vzniku požáru pracoval na lunetách na lodžii v průčelí budovy divadla, z tohoto místa zcela jistě musel vidět, pokud by někdo v době vzniku požáru vycházel z budovy, takže mohl poskytnout nejdůležitější svědectví. Nebyl jako korunní svědek k soudu pozván. Po požáru dokončil práce, ke kterým se smluvně zavázal, rozešel se se svou přítelkyní Augustou Brzorádovou, zničil téměř všechny své malířské práce, odešel do Itálie a tam vstoupil do kláštera. Josef Zítek, který měl spolu s Riegrem přístup ke všem informacím, rovněž prohlásil, že do budovy Národního divadla už nikdy nevstoupí, přestal víceméně projektovat a zbytek života strávil v ústraní na statku mimo českou společnost. Bohuslav Schnirch, bez jehož práce by nebylo možné divadlo znovu postavit, sice na divadle i po požáru pracoval, ale odmítl dědičný titul barona udělený právě za podíl na výstavbě. Později ještě jednou odmítl stejný titul udělený za sochu Jiřího z Poděbrad vystavenou na Všeobecné zemské a jubilejní výstavě Království českého v Praze v roce 1891. Svá svědectví všichni uvedení nepochybně poskytli Nerudovi, pravděpodobně cítili morální problém v souvislosti s postupem předsedy Sboru pro postavení národního divadla Františka L. Riegra

 

1.

Bohuslav Schnirch líčí své zážitky - Devadesát let od požáru Národního divadla Karel Zajíček

2.

Národní listy napsaly k požáru 13. a 14.8. František Ladislav Rieger

3.

Zpráva o požáru Národního divadla dne 12. srpna 1881 Oficiální zpráva v požáru

4.

Ohnivá stopa - Kdo zapálil Národní divadlo? Ladislav Digrin

5.

Požár Národního divadla: náhoda nebo úmysl? Pavel Miňovský

6.

O pravdivý výklad historie - Na okraj nové knihy Miroslava Ivanova  Vladimír Procházka

7.

Požár Národního divadla npor. Milan Krchov a Pavel Rubeš

8.

Proč hořelo Národní divadlo? plk. Ing. Ivo Masařík, CSc

9.

Před 131 lety vyhořelo Národní divadlo Lukáš Kubala

10.

České krejcary v plamenech Vladimír Marek

11.

Před 130 lety byl u Národního divadla slyšet „pláč a nářek tisícův“

Čeněk Třeček

12.

Požár Národního divadla Hasičská kronika

13.

Zalkej, vlasti, zastři sobě tvář Čechie! Josef Veselý

14.

Jenom náhoda to být nemohla Jaroslav Krupka

15.

Požár Národního divadla Tomáš Neugebauer

16.

K požáru Národního divadla došlo z vícera důvodů Klára Ochmanová

17.

Požár Národního divadla před 125 lety byl národní tragédií

Iva Pokorná

18.

Videa

 

Národní divadlo

 

Jindřich Eckert: Zkouška parní hasičské stříkačky, kterou zakoupila Praha v roce 1881
First Prize Patent Steam Fire Engine

 

Požár

 

Do této fotografie po požáru byly následně domalovány plameny na obraze shora

Spáleniště ND

Hasiči hlídají spáleniště ND
(najdi tři hasiče)

k požáru psaly zejména Národní listy

 

 

Při požáru se roztavil bohatě zlacený (2 kg zlata) lustr z hlediště, na jehož podobě se Schnirch také podílel, 
z roztavené slitiny se podle návrhu Bohuslava Schnircha razila pamětní medaile,
která se prodávala za tři zlaté ve prospěch obnovy Národního divadla.

 

Volání o pomoc

 

Bohuslav Schnirch provedl v roce 1900 sochařskou výzdobu na Pražské městské pojišťovně dvěma sochami s názvem Volání o pomoc a Hašení! Jsou to jeho poslední provedené práce. Nesporně při tom vycházel z vlastní zkušenosti při požáru Národního divadla.

První socha zachycuje okamžik, kdy dívka  zosobňující Národní divadlo navzdory požáru se starostlivým výrazem v tváři žehná pravou rukou českému národu gestem ruky podobným tomu, jakým žehnal národu Schnirchův svatý Václav. Levou rukou chrání chlapce vedle sebe. Volající chlapec je personifikací samotného Schnircha a těch, kdo pro Divadlo pracovali. Volá se střechy o pomoc v podobě vody, ale symbolicky vlastně volá po duchovní obnovující síle. Dvojice jakoby byla parafrází postavy Čechie chránící své děti na přední straně zamýšleného soklu sochy svatého Václava.

Druhá socha znázorňuje hasiče, který k požáru dorazil pozdě a drží v ruce mrtvou postavu téže dívky, znázorňující vyhořelé Divadlo. Podobně, jako svatý Václav, drží svou ‚zbraň‘ v levé ruce. Jakoby se podle výrazu tváře tázal: k čemu je obyčejná voda, když chybí požehnání? Odkazuje tak ke stejné duchovní síle a k pravdě, která vysvobozuje, na kterou poukazoval Schnirch sochou svatého Václava a nápisem, který měl být na soklu sochy: Silou vyvolených svých od zahynutí vysvoboď nás Pane!

A protože je socha hasiče vlevo, můžeme také říci: kdykoli jsme v plamenech a Čechie umírá, protože jsme spoléhali na stříkačky, místo na vodu  požehnání, a vyvolení volají o pomoc, Čechie nás chrání právě silou těch vyvolených a žehná nám svatováclavským gestem

Jiří Payne

 
 
 

Hašení

Parní stříkačka

 

Zpět na hlavní stránku