Zdenka Havlíčková
dcera národa

Zdeňka Havlíčková * 23.12.1848 20.9. 1872
Dcera Karla Havlíčka Borovského, přezdívaná ‚dcera národa‘.
V letech 1868-70 žila v rodině Aloise Pravoslava Trojana v Rakovníku v nedobrovolném vyhnanství
kvůli svému ‚vlastenecky‘ nepřijatelnému vztahu s důstojníkem rakouské armády.

 

Trpký osud Zdenky Havlíčkové

   Martina Bittnerová  20.01.2009 Rozhledy

Zdenka Havlíčková se narodila jako jediné dítě K.H. Borovskému a jeho ženě Julii. Její matka si do manželství přinesla tuberkulózu, kterou onemocněl časem Karel Havlíček a nakonec jí podlehla i Zdenka 20.9. 1872 v necelých 24 letech života, který jí stejně nedopřál příliš radostí.

Nejprve přišla o matku, ještě dříve, než se Havlíček vrátil z Brixenu, záhy však umírá i on. Naštěstí měla tetu, sestru své matky, provdanou Jarošovou, u níž bydlela naproti dnešnímu Masarykovu nádraží, přičemž poručníkem jí byl určen strýc F. L. Jaroš. Roku 1861 se konala veřejná národní loterie ve prospěch Z. Havlíčkové (tehdy jí bylo 13 let), která vynesla 30 596 zlatých, budoucí nevěstino věno. Národ se totiž rozhodl, že nebude jeho dcera dále trpět. Bohužel skutečnost ukázala, že paradoxně trpěla snad o to více. První ránu jí zasadili, když jí odstěhovali od Jarošů, kde přitom vyrůstala v láskyplném prostředí. Jenomže strýci hrozilo vězení pro dluhy, a tak putovala k novému poručníkovi Dr. F. Braunerovi, otci malířky a grafičky Zdenky Braunerové. V jeho domácnosti se příliš šťastná necítila, samotná Zdenka, o deset let mladší, na ní vzpomínala jako na smutnou a mlčenlivou dívku.

Ale pod zdánlivě chladnou maskou skrývala Zdenka opravdové city, a když vzplanula k polskému šlechtici a zároveň důstojníkovi rakouské armády Quidu Battagliovi, vyprávěla si o tom celá Praha. Dr. Brauner a druzí ochránci dcery národa všemožně bránili, aby se s ním scházela, natož aby se za něj provdala. Česká společnost de facto uspořádala hotovou štvanici jen proto, že by si jediná dcera Havlíčka Borovského měla vzít Poláka, přitom ten se chtěl učit česky a založením byl ryzí vlastenec. Sám Battaglia brzkého rozchodu velmi želel. Protože později chtěl vyvrátit všechny dohady a klepy, napsal článek: “Wieczór w złotej Pradze“, kde uveřejnil i polské překlady Zdenčiných dopisů.

Zdenku nicméně raděj uklidili do Rakovníka k dr.Trojanovi, protože v Praze se o ní vyprávěly naprosto hrůzyplné historky, jako že utekla s důstojníkem a čeká s ní dítě apod. V klidném Rakovníku prožila krásné tři roky. Cítila se tam svobodná, zapojila se čile do kulturního a veřejného dění. Poté se odstěhovala k babičce a tetě do Německého Brodu, kde také završila o dva roky později svůj mladý život, aniž by se stihla provdat, přestože se o ní ucházel hrabě Václav Kounic, a statkář Antonín Svoboda.

 

Zdenka Havlíčková

 

Dcera národa

17. května 1862 se v pražském Novoměstském divadle, které stávalo v místě dnešní Státní opery, konal koncert českých pěveckých sborů na počest Karla Havlíčka Borovského. Tehdejší redaktor František Schwarz, který s Janem Nerudou vydával časopis Rodinná kronika, popisoval atmosféru v divadle takto: „Kam vstoupíme, všude nalézáme člověka v cestě a v divadle samém dostaneme se jen s velkou obtíží ke svému sedadlu… Nikdy nebyly ale obrovské prostory Novoměstského divadla tak přeplněny, jako v tento památný den. V lóžích, sedadlech a na galeriích, všude těsnala se hlava na hlavu, dávajíc celému shromáždění ráz nejpestřejší… Vyšší policejní komisař pan Dedera zastával službu a byl v úředním obleku, maje na prsou rozličné řády. Podivuhodná to byla náhoda, že tentýž pán, který doprovázel Havlíčka na osudné cestě do Brixenu, a který zvěčněn jest v památných elegiích jeho, ustanoven byl též za komisaře při slavnosti, jejížto hlavním účelem bylo oslovení velikého jména Havlíčkova a přijetí jeho dcery za dceru národa.“ 

Kdopak to ještě seděl v sále ze známých osobností? Bylo možné vidět tu například Karolínu Světlou, manželku vůdce pražského Sokola paní Kateřinu Fügnerovou, vedle které seděla její dcera Renata. A samozřejmě hlavní hrdinku dnešní slavnosti, která tu skromně seděla se svou tetou Jarošovou a několika dalšími příbuznými. Třináctiletá Zdenka Havlíčková zůstala po smrti obou svých rodičů sama, její otec Karel Havlíček Borovský byl uctíván coby národní mučedník. Finanční prostředky na její vzdělání a případné věno a výbavu měla přinést národní loterie, ve které bylo 150 000 po 20 krejcarech. Šťastlivec na ně mohl vyhrát některou z 5800 drobností, které sehnaly dámy z pořadatelského sboru. Nejrůznější skleničky a porcelánové předměty, manžety, mýdla, svaté obrázky, ale i věci starožitné a skutečně cenné od těch bohatějších. Po odečtení nákladů vynesla loterie 24 848 zlatých, které větší peněžní dary zaokrouhlily na částku 30 000 zlatých. Dcera národa se tímto dnem stala bohatou nevěstou. Zatím žila v rodině matčiny sestry Adély, ale brzy po shromáždění věna, o které však bylo dobře postaráno, byla teta vězněna pro dluhy. Její manžel František Jaroš, Zdenčin poručník, to s penězi také neuměl. Jeho neúspěšné spekulace přinesly rodině dluhy ve výši 50 000 zlatých. A tak bylo poručnictví zrušeno a Zdena byla svěřena do péče dr. Františka Braunera. Ten ji nalezl rodinu univerzitního bibliotekáře Ignace Hanuše v pražském Klementinu, kde byla vychovávaná a vzdělávaná společně s jeho dcerami.
  
Věno, které se vybralo, bylo jištěno smlouvou, pod kterou byli podepsáni František Palacký, František Ladislav Rieger a Jan Purkyně, tedy mužové vážení a důvěryhodní, spolu s advokáty. Tato smlouva určovala úroky na hrazení nákladů na Zdenčinu výživu a vzdělání. Kdyby se vdala, dostala by vyplacenou třetinu částky, pokud by zůstala svobodná, měla dostat třetinu po dovršení třiceti let. Kdyby zemřela, přešly by její nároky rovným dílem na děti. Kdyby zemřela bez nich, měly podle smlouvy připadnout ve prospěch českých spisovatelů. Pamatovalo se snad úplně na všechno. Radost jí ty peníze nepřinesly skoro žádnou, protože až do konce života platila za tu sbírku neustálou pozorností všech, kteří si mysleli, že je jejich povinností mluvit jí do života. A do ženichů. Co kdyby se peníze dostaly do rukou toho nepravého! Nakonec byl ženich vybrán a stanoven. Šlo o Antonína Svobodu, statkáře ze Šnakova u Vysokého Mýta. Peněz se však nedočkal. Zdenka Havlíčková zemřela ještě před svatbou v září 1872 v necelých čtyřiadvaceti letech. A tak se staly základem jmění spolku Svatobor pro podporu nemajetných českých spisovatelů.

 

1866

 

lfancy3.gif (583 bytes)

 

Viz též Zdenka Havlíčková - Z knihy Václav Kounic - šlechtic nejen rodem - Oldřich Klobas

 

lfancy3.gif (583 bytes)

 

Zdenka Havlíčková národ zklamala

Zdeňčina matka, o pět let mladší Julie Sýkorová, s níž se Havlíček oženil na začátku března 1848,byla jemná, štíhlá a velmi krásná dívka. Svého muže opravdu milovala a trpělivě snášela nejen jeho cholerickou povahu, ale i nelehký úděl ženy vyhnance a politicky nespolehlivého člověka. Zdenka se narodila den před Štědrým dnem v revolučním roce 1848.

Zdenka se narodila před Štědrým dnem roku 1848. Ještě v Kutné Hoře prodělala choleru. Těsně před Zdeňčinými třetími narozeninami  -  na začátku prosince 1851 - odvezli otce do Brixenu. Po půl roce povolili jeho manželce i dceři, aby jej tam následovaly. Do Brixenu je doprovázeli Juliina sestra Adéla Jarošová se svým manželem. Ti se po krátkém pobytu vrátili do Prahy. Julii se v Brixenu moc nelíbilo – tesknila po domově a příbuzných. Prostředí tyrolského městečka však pozitivně ovlivnilo její zdraví. Už když se vdávala, měla tuberkulózu a čistý horský vzduch ve vyhnanství jí vlastně prodloužil život. V roce 1854 požádal Havlíček o propuštění, hodně si sliboval též od amnestie, kterou vyhlásil císař František Josef I. u příležitosti své svatby se Sissi. Doufal marně! Na něj se amnestie nevztahovala. Ženu a dceru ale poslal do Čech. Ti tři se už nikdy společně nesetkali. Následujícího roku se Juliin stav povážlivě zhoršil. Havlíček nakonec dostal povolení k návratu do Čech, ale manželku už nezastihl mezi živými. Byl zoufalý!

A Zdeňka? Zatím vyrůstala u tety a strýce Jarošových. Bylo jí šest a půl, matčinu smrt jí zamlčeli. Nebyla ani na pohřbu. Šetrně jí sdělili, že odjela. Zdeňka prý dál nepátrala…

U Karla Havlíčka, který se nakazil v Brixenu od své ženy, propukla však tuberkulóza v nezdravém českém prostředí naplno a on jí v létě 1856 podlehl. Okolnosti ostře sledovaného vlasteneckého pohřbu, kterého se Zdeňka rovněž neúčastnila, jsou dostatečně známé. A nejspíš už tady byl položen  základ ke glorifikaci Havlíčka jako mučedníka národa. Jeho součástí se brzy stala i jeho jediná dcera Zdeňka.

Zatím ale vyrůstala u tety a strýce, který byl jmenován jejím poručníkem – podle tehdejší legislativy to musel být muž. U Jarošů byla šťastná, prostředí bylo láskyplné a Zdeňka dokonce začala tetě říkat „maminko“. I když na tom nebyli Jarošovi finančně nejlépe, svým třem dětem, ale zejména Zdeňce se snažili dopřát kvalitní vzdělání. Na jedné ze soukromých škol byl Zdeňčiným učitelem češtiny a dějepisu mladý Antonín Zeman, později používající literární pseudonym Antal Stašek, jinak Havlíčkův veliký obdivovatel.  O rodičích se doma nemluvilo, pravdu se Zdeňka dozvěděla až ve třinácti letech, kdy poprvé navštívila hrob rodičů. To se psal se rok 1861. Tehdy se česká společnost „probudila“ a připomněla si Havlíčkovy nedožité čtyřicáté narozeniny.

A vzpomněla si na sirotka Zdeňku. Musí se přece o dceru brixenského mučedníka postarat!  Najednou se o ni všichni začínají zajímat a chtějí zlepšit její trpký osud. Zdeňka je nazvána „dcerou národa“ a je vyhlášena veřejná národní loterie, jejíž výtěžek má být základem jejího budoucího věna. Do akce, která vynesla 30 595 zlatých, se zapojila tehdejší vlastenecká elita. Bylo by to na dlouhé povídání, jak to probíhalo … Jisté je, že se Zdeňka stala bohatou nevěstou. A končí její relativně „bezstarostné dětství“. Dostává se pod drobnohled „vlastenců“. Teta a strýc začínají být podezíráni z možné budoucí defraudace Zdeňčina jmění, protože jejich finanční situace se radikálně zhoršila. František Jaroš je zbaven poručnictví, Zdeňka je nešetrně odvedena od příbuzných. Je ustaven nový poručník a Zdeňka je umístěna do rodiny univerzitního profesora Hanuše. Nelíbí se jí tam. Po třech letech se stěhuje do liberální rodiny doktora Františka Braunera, tehdejšího vrcholného představitele českého politického života. Tam má sice relativní volnost, ale i tam se vyskytují problémy. Protože je Zdeňce už osmnáct let, začínají se Braunerovi ohlížet po vhodném ženichovi.

Jaká vlastně Zdeňka byla? Především duchaplná a vzdělaná. Určitě ne taková krasavice jako zemřelá maminka, ale na vzhledu jí záleželo. Měla krásné oči a vlasy, dobře tančila, ráda se hezky oblékala. Byla tak trochu marnivá, ostatně Braunerovi jí nebránili, tam o peníze nouze nebyla. Ztráta rodičů, láskyplná péče u Jarošů, tvrdá disciplína u Hanušů, liberální výchova u Braunerů, to vše se na její povaze podepsalo. Už to není ta tatínkova poslušná holčička z Brixenu. Má pořádně tvrdou hlavu. Po kom asi? A začíná jí lichotit obdiv ctitelů. Je jich několik. Student techniky, mladý hrabě, statkář a další…

Největší pozornost vzbudil její vztah s baronem Quidem Battagliou, rakouským důstojníkem polského původu sloužícím v Praze. K jejich seznámení došlo na plese Národní besedy. A byla to prý láska na první pohled. Brzy se začali scházet, dopisovat si. Když se spolu objevili na procházce, byl to skandál! Dcera národa a polský šlechtic! Proti byli všichni – Braunerovi, Quidova rodina a hlavně celá „vlastenecká“ veřejnost! Zdeňka byla odklizena do Rakovníka do rodiny notáře Trojana. Po Praze se začaly šířit zvěsti, že s milencem utekla a že čeká dítě.

Pobyt mimo Prahu jí prospěl. Znovu se objevují bývalí i zcela noví ctitelé. Zdeňka se jejich lichotkám nebrání, jako by tušila brzký konec…

Poslední dva roky prožila u babičky v Německém Brodě. To už se začíná naplno ozývat dědictví po otci i matce – tuberkulóza. Navštěvuje ji neúnavný hrabě Kaunic s žádostí o ruku. Zdeňka nakonec dává pragmaticky přednost sňatku z rozumu se statkářem Antonínem Svobodou. Toho jí vybrali Braunerovi a „národu“ se zamlouvá. Zůstane však jen u plánů. „Dcera národa“ umírá 20. září 1872. Nebylo jí ani dvacet čtyři let …

https://zena-in.cz/clanek/zdenka-havlickova-narod-zklamala

 

Božena Zelená a Zdenka Havlíčková 

 

lfancy1.gif (1168 bytes)

Zpět na osobnosti

Zpět na hlavní stránku