Václav hrabě Kounic

* 26. 9. 1848 Drážďany,  14. 10. 1913 Uherský Brod

viz též Zdenka Havlíčková - Z knihy Václav Kounic - šlechtic nejen rodem

Václav hrabě Kounic
Člen významného moravského šlechtického rodu. Do historie vstoupil už jako mladík, když při pohřbu Václava Hanky nesl za rakví „rukopis Králodvorský na polštáři, korunovaný věncem vavřínovým“.
Studoval práva na pražské a vídeňské univerzitě a r. 1873 promován v Praze na doktora práv. Vlivem své matky a vedením svého vychovatele, spisovatele Ferd. Schulze, přilnul již v mladistvém věku upřímnou láskou ke svému národu a věnoval se politice, aby zastával jeho práva. Aby mohl kandidovat za Čechy do parlamentu, zakoupil v Čechách vysocké panství. V roce 1872 se seznámil s herečkou Prozatímního divadla Josefinou Čermákovou, se kterou se 26. listopadu 1877 po 5 leté známosti oženil. R. 1883 zvolen poslancem do zemského sněmu za velké statky, r. 1887 stal se, aby měl větší volnost, lidovým poslancem zemským a sice za město Slané jako rozhodný stoupenec strany svobodomyslné. R. 1885 zvolen poslancem do říšské rady a r. 1891 opětně. Také v říšské radě náležel k čelným členům strany svobodomyslné a ujal se opětně slova na obhájení zájmů českého národa. Ve volbách 1887 kandiduje do zemského sněmu za stranu mladočeskou - svobodomyslnou. Po celou dobu své činnosti, kdy působil v obou zákonodárných sborech hájil občanskou svobodu, dovolával se zlepšení pracovních podmínek dělnictva, byl zastáncem studia žen na vysokých školách, 8 hodinové pracovní doby, všeobecného hlasovacího práva, svobody tisku a shromažďování. v letech 1888 - 1896 podal 106 petic, které se týkaly nejpalčivějších otázek veřejného života. Politická činnost mu pomáhá překonat těžké životní údobí, když mu po 18 letech manželství umírá milovaná žena Josefina.

První ženou hraběte Václava z Kounic byla Josefina, rozená Čermáková (1849 - 1895) (sestra ženy Antonína Dvořáka Anny Čermákové), druhou pak Josefina Horová (1881-1961).

Po předčasné smrti své manželky v roce 1895 se plně věnoval politice. Když pak po úmrti svého bratra Albrechta přejal správu fideikomisních statků rodiny Kouniců na Moravě v roce 1897, poslanecké činnosti se vzdal a přestěhoval se na Moravu. Po příchodu na Moravu se zdržoval převážně na svém zámku ve Slavkově u Brna. Ze Slavkova zajížděl podle potřeby na panství do Uherského Brodu, kde našel svou druhou ženu.
Václav hrabě Kounic zemřel 14. října 1913 v Panském domě v Uherském Brodě..

lfancy1.gif (1168 bytes)

17. říjen 1913: Ve čtvrt na devět večer ještě na hosty působil svěžím dojmem, o půl deváté byl mrtev. Velký mecenáš hrabě Václav Kounic byl pohřben právě před 100 lety.

Pokud dnes zemře významná česká celebrita, detailními popisy příčin úmrtí se zaobírá jen bulvár a veřejnoprávní média se většinou omezí na formulaci „zemřel po dlouhé a těžké nemoci“ nebo na konstatování, že „náhle zemřel“.

Když před sto lety zemřel hrabě Václav Kounic (1848 - 1913), jenž patřil k největším českým a moravským mecenášům, přední české deníky velmi podrobně líčily, proč hrabě opustil tento svět. Pohřben byl v Praze na smíchovských Malvazinkách právě před sto lety - 17. října 1913, přičemž deník Národní politika vydal tentýž den následující původní zprávu.

Profesor z Vídně se obával nejhoršího

Václav Kounic.„Z posledních okamžiků hraběte Kounice. Z Uherského Brodu. (Původní zpráva). Hrabě Václav Kounic nestonal dlouho, byl celkem nemocen jen dva dny. Dne 27. Září odejel do Krakova, aby oslavil svůj svátek následujícího dne. Byla to jeho první cesta do Krakova vůbec a dříve častěji mluvil o tom, že chce vidět Wawel. Dne 30. Září odpoledne vrátil se do Slavkova. Při této cestě do Haliče se nachladil a od té doby si stěžoval, že má rýmu a občas záchvaty horečky. Dne 9. Října přijel do Uherského Brodu a činil zde přípravy k odjezdu do Prahy. Následující den odjel na svůj lesní zámeček v Hradčovicích a osobně připravoval si své věci k odjezdu. Po té cítil se velmi unaven. V sobotu odpoledne se vrátil z Hradčovic do Brodu. V neděli navštívil ho akademický malíř rytíř Skramlik a hr. Kounic ve veselé náladě s ním svačil. Vykládal zejména obšírně o své cestě do Krakova a v dobré náladě žertoval. V pondělí večer byl zachvácen horečkou a záducha se zhoršila. Poněvadž místní lékař se obával vážných komplikací, byl telegraficky povolán universitní profesor z Vídně, jenž přijel do Brodu automobilem. Po vyšetření nemocného prohlásil, že stav jeho je velmi vážný a že nutno se připravit na nejhorší. Avšak již v úterý dopoledne se hr. Kounicovi velmi ulevilo; zejména večer se cítil úplně volným a svěžím. Ve čtvrt na 9. hodinu večer podivovali se hosté, jak hr. Kounicovi je volně, o půl deváté byl však hrabě Kounic mrtev. Bezprostřední příčinou smrti bylo ochrnutí srdce.“

Hrabě Václav Robert Kounic byl v letech 1883 až 1897 poslancem českého parlamentu (zemského sněmu) a v době své politické činnosti se zabýval řadou vážných problémů veřejného života: volebním právem, ženskou emancipací, osmihodinovou pracovní dobou i dalšími dělnickými požadavky, takže za pokrokové názory, jež zastával, získal přezdívku „rudý hrabě“.

Hrabě Kounic by byl zřejmě potěšen dnešním členstvím českých zemí v Evropské unii, neboť už v roce 1892 se na IV. konferenci meziparlamentní unie v Bernu vyslovil ve prospěch vytvoření společného evropského státu. Patřil k významným představitelům českého národního života a přátelil se s českými vlastenci (Palacký, Riegr, Purkyně, Tomek, Světlá a další). Roku 1877 se oženil s herečkou Josefinou Čermákovou, jejímž prostřednictvím se stal příbuzným Antonína Dvořáka (Josefinina sestra Anna se za Dvořáka provdala). Po smrti staršího bratra Albrechta roku 1897 se ale Kounic vzdal politické činnosti a ujal se správy rodinného panství. Přesídlil na Moravu do zámečku Obora u Uherského Brodu a nadále odmítal nabídky ke vstupu do politiky. Po zřízení brněnské techniky počátkem 20. století se zabýval myšlenkou vybudování českých studentských kolejí a následně svůj brněnský palác věnoval „k účelům hmotného zabezpečení nemajetného studentstva na vysokých školách českých v Brně“ (dnes rektorát a menza Masarykovy univerzity na Moravském náměstí). Po oficiálním předání daru byl ustaven spolek „Kaunicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně“, jehož úkolem bylo poskytovat stipendia studentům a časem zbudovat pro vysokoškolskou mládež v Brně Akademický dům. Brněnské studentské koleje se začaly stavět až roku 1922, sám Kounic se tedy zahájení výstavby nedožil.


Hrabě Václav Robert Kounic patřil k významným představitelům českého národního života druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Narodil se roku 1848 a po ztrátě otce Karla Michala z Kounic ve čtyřech letech jej vychovávala matka Eleonora Voračická z Paběnic. Po roce 1861 spolu s matkou pobýval v pražském sídle hraběte Rudolfa Thurn-Taxise, kde se seznámil s předními českými vlastenci, jakými byli např. F. Palacký, F. L. Riegr, J. E. Purkyně, W. W. Tomek, K. Světlá a další. Jako student právnické fakulty od roku 1866 se aktivně účastnil studentského spolkového života. Roku 1870 byl prohlášen plnoletým a zapojil se do politického dění.



ŠVAGR ANTONÍNA DVOŘÁKA
Roku 1877 se oženil s herečkou Josefinou Čermákovou, jejímž prostřednictvím se stal příbuzným Antonína Dvořáka. Od roku 1883 působil jako poslanec českého zemského sněmu za konzervativní velkostatek, na tento mandát rezignoval roku 1887 a od roku 1890 zastupoval v českém sněmu Národní stranu svobodomyslnou. V době své politické činnosti se zabýval řadou naléhavých problémů veřejného života - volebním právem, ženskou emancipací, osmihodinovou pracovní dobou, dělnickými požadavky... V roce 1892 se na IV. konferenci meziparlamentní unie v Bernu vyslovil ve prospěch vytvoření evropské unie. Pokrokové názory, jež zastával, mu vynesly přezdívku „Rudý hrabě“.

Po smrti staršího bratra Albrechta roku 1897 se vzdal politické činnosti a ujal se správy rodinného majetku. Přesídlil na Moravu do zámečku Obora u Uherského Brodu, postaveného Václavem Wattnerem v letech 1903-1905. V této době byl již vdovcem, manželka mu zemřela roku 1895. Odmítal nabídky ke vstupu do politiky a věnoval se hospodářství, v němž zavedl mj. i české úřadování. Po zřízení brněnské techniky počátkem 20. století se zabýval myšlenkou vybudování českých studentských kolejí, kterou projednával i se svým přítelem Josefem Hlávkou.

KOUNICOVY KOLEJE V BRNĚ
K realizaci tohoto záměru došlo roku 1908, kdy se Václav Kounic po dlouholeté známosti oženil s Josefinou Horovou. Ve svatební den věnoval Kounic se svou manželkou svůj brněnský palác „k účelům hmotného zabezpečení nemajetného studentstva na vysokých školách českých v Brně“. Po oficiálním předání tohoto daru byl ustaven spolek „Kaunicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně“, jehož úkolem bylo poskytovat stipendia studentům a časem zbudovat pro vysokoškolskou mládež v Brně Akademický dům. Brněnské studentské koleje se začaly stavět až roku 1922, sám Kounic se však zahájení výstavby nedožil. Zemřel v Uherském Brodě v únoru 1913 na zápal plic a rakev s jeho ostatky byla dopravena do Prahy a uložena do rodinného hrobu na Malvazinkách.

 

Hrabě Václav Kounic 21.9.1865 (zima 1864)

 

Kounicovy studentské koleje v Brně Žabovřeskách v roce 1925 (dostavěny v roce 1922),
nacisté je používali k výslechům, jako věznici a popraviště.

 

 

lfancy1.gif (1168 bytes)

 

Zpět na historická data

Zpět na osobnosti

Zpět na hlavní stránku