Svatobor

Pomáhej! Osvěcuj! Pamatuj!
František Palacký

 

 

Spolek Svatobor byl založen v roce 1862 „k podpoře spisovatelů českých peněžními prostředky a k oslavení jejich památky“. Bylo to v době politického uvolnění po pádu absolutistické vlády rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha (1859), za níž byly po porážce revoluce 1848 potlačovány všechny projevy českého národního obrození. Tehdy se v celé zemi rodila z vlasteneckého nadšení spolková činnost. Například v Praze vznikla Beseda měšťanská, tělocvičná jednota Sokol, zpěvácký spolek Hlahol a další.

Žádost o založení spolku předložila pražskému magistrátu 17. prosince 1861 skupina význačných osobností, v čele s Františkem Palackým. Žádost byla kladně vyřízena a stanovy byly schváleny 31. března následujícího roku. Dne 9. dubna byl vznik nového spolku oznámen veřejnosti v Národních listech v Ohlášení Svatoboru.

V čele zakladatelů Svatoboru byl František Palacký, historiograf Království českého. Ideou Svatoboru bylo pomáhat českému písemnictví, které bylo nejpodstatnějším prvkem vzniku a rozvoje národního obrození, a to i v době Bachova absolutismu. Mezi podobnými osudy mnoha spisovatelů, dnes už i sotva známých, vzrušovalo veřejnost, že jako následek tohoto útlaku zemřeli v bídných poměrech a s podlomeným zdravím například dramatik Josef Kajetán Tyl, novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský (oba 1856) či první a největší česká spisovatelka Božena Němcová (leden 1862). Vznik Svatoboru byl odezvou i těchto neblahých prožitků.

Pomoc se soustřeďovala na péči o chudé spisovatele, na výpomoc jejich strádajícím rodinám a pozůstalým a udílením cen, odměn a stipendií, jež byly povzbuzením k jejich další tvorbě. Vedle finanční podpory spisovatelů převzal péči o jejich pomníky, hroby, pamětní desky a o vydávání spisů.

Svatobor byl řízen sedmnáctičlenným ředitelstvím (výborem), v jehož čele stál starosta (předseda) a které kontrolovala tříčlenná dozorčí rada, všichni volení na tříleté období.

Zakladatelem a prvním předsedou byl František Palacký. Následujícím předsedou (1875–1903) byl František Ladislav Rieger, spoluzakladatel Svatoboru. Dále předsedali lékař a spisovatel Josef Thomayer, Alois Jirásek (1905-1911), univ. prof. Albín Bráf, Karel Mattuš, univ. prof. František Mareš, advokát Dr. Vratislav Černý a Ing. Ladislav Novák, národohospodář a politik, známý i jako dramatik a libretista. Po válce, do ukončení činnosti Svatoboru roku 1970, byl posledním předsedou univ. prof. Václav Vojtíšek, dlouholetý archivář hlavního města Prahy.

Ve výboru působili Karel Jaromír Erben, Julius Grégr, Vojta Náprstek, Karel Sladkovský, pražští primátoři František Pštross a Václav Bělský, historik Václav Vladivoj Tomek, filolog Jan Gebauer, básníci a spisovatelé Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Ignát Herrmann a další, Josef Hlávka, dramatik František Adolf Šubert, architekti Josef Fanta a Bohumír Kozák, univ. prof. Jaroslav Charvát, Václav Štech a další, ve své době stejně významní lidé.

Členstvo Svatoboru sestávalo ze tří kategorií: členů zakládajících, kteří složili jednorázový dar (základ) značného rozsahu; členů přispívajících, kteří přispívali Svatoboru pravidelnými ročními částkami; členů skutečných, jimiž byli literáti, ať ještě činní, nebo již na odpočinku.

Palacký vyjádřil ideu Svatoboru heslem: „POMÁHEJ - OSVĚCUJ - PAMATUJ!“ Šlo tedy o praktickou pomoc, o osvětovou činnost a o péči o památky (pomníky, náhrobky, pamětní desky, vydávání děl apod.).

Zdrojem financí byly příspěvky, dary a odkazy; zakládajícími a přispívajícími členy byli nejen jednotlivci, ale i různé korporace, města, okresní výbory a peněžní ústavy. Vznikly z nich četné fondy a nadace, na nichž se tak podílel doslova celý národ. Na počátku 50. let, kdy došlo ke zrušení všech fondů a nadací, jich Svatobor spravoval na sto v celkovém objemu jmění několika milionů korun. Později přešlo do majetku spolku několik nadačních domů. V roce založení činil jeho majetek necelých 10 000 zlatých, o rok později již téměř 31 000 zlatých. Počet zakládajících členů Svatoboru byl 158, později se pohyboval okolo 200.

Členem Svatoboru byl po svém příchodu do Prahy od roku 1885 i T. G. Masaryk, který, již ve funkci prezidenta republiky, věnoval Svatoboru stotisícový dar. Básník Otokar Březina daroval Svatoboru celou částku stotisícové státní ceny, jež mu byla udělena. Eliška Krásnohorská věnovala Svatoboru pod označením „neznámá dáma“ celkem 150 000 Kč a poději Svatoboru odkázala celé své jmění. Z příspěvků českých měst vznikl „Fond pro vydávání privilegií královských měst českých“, která tak mohla být zpracována ve dvou mohutných svazcích. Hlavním zdrojem však byl objem drobných darů, nezřídka i anonymních. Přispívali učitelé, kaplani i faráři, úředníci, obchodníci, řemeslníci, učenci a spisovatelé, krajané působící ve Vídni i v zámoří; takových dárců bylo několik set.

Antonín Balšánek odkázal spolku svůj dům Na Újezdě 9. Zdeňka Čechová, sestra Svatopluka Čecha, věnovala Svatoboru dům v Praze-Troji, ve kterém spisovatel prožil poslední léta.

Za 75 let činnosti (do roku 1936) podpořil Svatobor spisovatele a jejich rodiny částkou 5,8 milionu Kč.

Spolková osvěta spočívala v podpoře vydávání a šíření děl českých spisovatelů a napomáhalo jí i zaměření některých fondů. Například „Nadání Františka Palackého ke kritickému vydávání pramenů dějin českých“ umožnilo Historickému spolku dlouholeté vydávání sbírky „Fontes rerum Bohemicarum“. Svatobor podporoval vydávání významných literárních děl (např. sebrané spisy Karla Havlíčka Borovského).

Výzvu PAMATUJ obsaženou v poslední části Palackého hesla chápal Svatobor jako výzvu k udržování památky zemřelých osobností české literatury, jež se zasloužily o obrození českého národa. Toto poslání se naplňovalo zřizováním jejich pomníků a pamětních desek, péčí o záchranu hmotných památek na ně.

Z pomníků, jež zřídil Svatobor svým nákladem, jsou nejvýznačnější pražské pomníky Josefa Jungmanna na Jungmannově náměstí v Praze (1878, sochař Ludvík Šimek) a Karla Hynka Máchy na pražském Petříně; Svatobor podstatně přispěl i na postavení pomníků Palackého a Husova. Vedle řady pamětních desek v naší zemi byla zásluhou a nákladem Svatoboru zřízena r. 1925 i první pamětní deska na domě Havlíčkova vyhnanství v Brixenu (od r. 1919 Bressanone).

Svatobor vykoupil rodné domy a jejich pozůstatky, které tím uchránil před zkázou a umožnil jejich proměnu v památníky: Jana Husa v Husinci, Jana Kollára v Mošovcích na Slovensku a Františka Palackého v Hodslavicích.

Od svých počátků věnoval Svatobor pozornost místům posledního odpočinku zemřelých spisovatelů a jejich důstojné podobě. Zabýval se též myšlenkou zřídit společné pohřebiště na způsob panteonů, známých v některých evropských zemích. Pro počáteční nedostatek prostředků však byl tento záměr odsunut a Svatobor zprvu zřizoval jen jednotlivé náhrobky. První byl na hrobě spisovatele a archiváře Václava Hanky na Vyšehradě. V dalších letech přibyly náhrobky Karla Havlíčka Borovského, Frant. Lad. Čelakovského, Antonína J. Vrťátka a Václava Staňka na Olšanech, Jana Ev. Purkyně a Frant. Braunera na Vyšehradě a řada dalších na mimopražských hřbitovech.

Péčí a nákladem Svatoboru byly z ciziny do vlasti přeneseny ostatky básníka Boleslava Jablonského ze Zvířence u Krakova a Jana Kollára z Vídně, kde hrozil jejich totální zánik při rušení hřbitova. Vykoupena byla i celá řada hrobů v různých místech Čech a Moravy, o něž pak Svatobor nadále pečoval. K tomu přibyly hroby, na jejichž náhrobky Svatobor přispěl a byly svěřeny do jeho opatrování, jako např. Svatopluka Čecha, Antonína Marka, Václava Beneše Třebízského a novodobě i K. H. Máchy na Vyšehradě, Václava Klimenta Klicpery a Václava Matěje Krameria na Olšanech aj.

Na pražském Vyšehradském hřbitově vybudoval Svatobor Hrobku Slavín díky daru 26 000 zlatých od smíchovského starosty Petra Fischera (postaven Antonínem Wiehlem 1889-1893).

Svatobor se též věnoval osvětové činnosti, jako byly přednášky a slavnostní proslovy při odhalování pomníků a pamětních desek, podpora zahraničních cest spisovatelů. Například v květnu 1885 odjel Julius Zeyer na studijní cestu do Athén a Cařihradu. Svatobor podpořil tuto cestu částkou 300 zlatých.

Spolek Svatobor byl nucen ukončit činnost, když k plnění svého poslání pozbyl všech prostředků. Nejprve byly v letech 1951 a 1953 zrušeny fondy a nadace a jejich jmění (5 mil. Kč), navíc blokované a znehodnocené poválečnými měnovými reformami, přešlo na stát. Tím bylo likvidováno poslání Svatoboru - podporovat spisovatele různými cenami a stipendii; deklarativně tato činnost přešla na stát, popřípadě na profesní zájmové organizace spisovatelů. Poté se pod neúnosným ekonomickým tlakem musel Svatobor v letech 1961 a 1962 zříci i vlastnictví dvou domů v Praze a jednoho v Poděbradech, jež mu předtím odkázali jejich vlastníci s určením ke zřízení útulků pro spisovatele. (Dodnes to dokládají pamětní desky na průčelích pražských domů na Újezdě 9 a na Masarykově nábřeží 8.) Tím byl zlikvidován i zbývající záměr, pomáhat k lepším existenčním podmínkám starým a potřebným literátům.

Svatobor se rozešel v roce 1970, když byl zbaven všeho majetku. Hotovost, něco přes 3 tisíce korun, převzal státní orgán a rozsáhlý cenný archiv Svatoboru byl uložen v ústředním archivu Československé akademie věd.

Po roce 1970 se několik členů Klubu Za starou Prahu iniciativně ujalo práce, které se dříve věnoval Svatobor, a to při záchraně historické části Olšanských hřbitovů, která je pohřebištěm prvních generací národních buditelů. Ochrana pražských památek, která je posláním tohoto spolku, jenž nadále existoval, a péče o památku zemřelých osobností české kultury, což bylo doménou Svatoboru, se zde překrývaly. Za podpory Klubu Za starou Prahu se osobním nasazením těchto dobrovolníků od roku 1974 změnilo zpustlé II. oddělení Olšan v udržovaný, esteticky hodnotný pietní park.

Po změně politických poměrů se členové Klubu Za starou Prahu rozhodli obnovit Svatobor. Z původního výboru do roku 1970 sice již nikdo nežil, ale za podpory Prezidia ČSAV, jež zpřístupnilo uchovaný archiv Svatoboru, byla navázána přímá kontinuita: nové stanovy navazují na původní (s dobou vyvolanou modifikací) a činnost Svatoboru navazuje na všechny nepřekonané tradice Svatoboru předešlé éry.

Podmínky pro sociální roli Svatoboru („POMÁHEJ!“) se už neobnovily, a proto hlavní změna spočívá ve zvýšení důrazu na obě zbývající součásti původního poslání Svatoboru - na jeho osvětovou úlohu a na práci pro uchovávání hmotných památek na významné osobnosti české kultury a vědy, jmenovitě míst jejich posledního odpočinku.

Předsedy Svatoboru od roku 1990 byli postupně JUDr. Oldřich Hora, toho času předseda Klubu Za starou Prahu, dále Ing. František Petroušek (
1993) a současným předsedou je PhDr. Miloslav Malý, emeritní ředitel Muzea české hudby.

Členy Svatoboru se mohou stát všichni zájemci o jeho činnost a poslání bez rozdílu stavu, kteří skládají každoroční členský příspěvek; většinou přispívají na činnost Svatoboru dary nad částku členského příspěvku. Stav členské základny (březen 1997) se pohybuje kolem 170.

Kolektivními členy Svatoboru jsou některé spolky a instituce, které s ním spojuje idea udržování a posilování historické paměti současníků a nastupujících generací. V současné době to jsou: Gymnasium Fr. Palackého v Neratovicích, Společnost Jakuba Jana Ryby v Rožmitále pod Třemšínem, Společnost Aloise Jiráska a Společnost Františka Bílka v Praze, Pěvecký sbor Svatobor v Sušici a Společnost Julia Zeyera v Praze. Čestným členem je Zpěvácký spolek Hlahol.

Svatobor nemá vlastní jednací místnost. O původní sídlo v jednom z vlastních nadačních domů byl připraven při výše uvedeném nuceném odevzdání státu.

Svatobor pořádá besedy a pietní shromáždění, jakož i vycházky a výlety k tématům odpovídajícím jeho poslání a aktivně pečuje o některé památníky význačných osobností české kultury a vědy:

Kromě přípravy rekonstrukce Slavína pokračuje v péči o II. oddělení Olšanských hřbitovů a o 12 jmenovitých hrobů na Vyšehradském hřbitově, které byly Svatoboru na jeho návrh svěřeny do správy a užívání dále citovanou smlouvou o správě a užívání Slavína. Jde o hroby osobností, jež nemají pozůstalých a péče o ně přísluší státu (obci), a to o hroby, které Svatobor v minulosti vlastnil, nebo je měl ve správě.

Jsou to hroby těchto osobností: Václav Beneš Třebízský, František Brauner, Svatopluk Čech, Václav Filípek, Václav Hanka, Boleslav Jablonský, Václav Krolmus, Karel Hynek Mácha, Antonín Marek, Jan Neruda, Jan Svatopluk a Karel Bořivoj Preslové, Jan Evangelista Purkyně.

Svatobor vydává od roku 1994 vlastní periodikum ZPRÁVY (5 čísel ročně), v němž informuje své členstvo a další příznivce a zájemce o aktuálním dění ve spolku a přináší statě na témata související s předmětem činnosti Svatoboru.

 

http://www.intranet.cz/svatobor/svatobor.htm

 

lfancy3.gif (583 bytes)

 


 

Pomník Karla Havlíčka Borovského s plastickou výzdobou od Bohuslava Schnircha byl například financován Svatoborem

 

 

lfancy3.gif (583 bytes)

 

 

 

lfancy1.gif (1168 bytes)

Zpět na hlavní stránku