4. června 1918, deset dní od vydání rozkazu Lva Davidoviče Trockého k okamžitému odzbrojení československých jednotek v Rusku a zastřelení všech ozbrojených československých vojáků, uštědřili českoslovenští legionáři bolševikům tvrdou porážku v bitvě u železniční stanice Lipjagy nedaleko Samary.

Bolševické oddíly čítající na 4 tisíce dobře vyzbrojených a zakopaných mužů, zahrnující zkušené jednotky Lotyšů, Němců či Maďarů, ale také příslušníky česko-slovenské jednotky organizované v Samaře rudým komisařem Jaroslavem Haškem, dostaly za úkol zničení izolované západní části československých vojsk pod vedením poručíka Stanislava Čečka. Hůře vyzbrojené síly legionářů čítaly okolo 1600 mužů. Bitva, v níž se vedle obrněného vlaku Orlík vyznamenal zejména velitel 4. střeleckého pluku poručík Jan Gayer, skončila pro obklíčené bolševiky ztrátou 1500 padlých a 2000 zajatých mužů. Dalších 300 bolševiků se utopilo v močálech, do nichž původně sami plánovali zahnat legionáře. Ztráty na československé straně činily 30 padlých a 89 raněných. Na svá zranění pár dní po bitvě zemřel také poručík Gayer, jenž v rozhodující chvíli bitvy, kdy jeho mužům již docházelo střelivo, zavelel k útoku na bodáky, sám se postavil do jeho čela a své muže pobízel k útoku i poté, co mu kulomet prostřelil obě nohy.

Zpět do Samary zvládlo ustoupit jen přibližně 150 přeživších bolševiků, kteří však obranu města spíše demoralizovali a proti Čechoslovákům znovu odmítali bojovat se slovy: „Raději s čerty, než s Čechy se bít!“ Šesté největší ruské město padlo, také díky plánům obrany města, které ukořistili ve štábním voze u Lipjag, do rukou legionářů 8. června 1918. V počátečních prudkých bojích Čechoslováci ztratili 19 padlých a více než 60 zraněných. Bolševici ztratili 200 padlých, desítky zraněných a 450 zajatých vojáků. Zbytek z 1500 obránců města ze Samary uprchl, mezi nimi v převleku také Jaroslav Hašek, jehož si dnes ve městě připomínají sochou Švejka. Legionáři byli ve městě přivítáni jako osvoboditelé, osvobozen byl také bolševický zajatecký tábor s 8 tisíci zajatci. Cennou materiální vzpruhou pro legionáře byly plné vojenské sklady ve městě. Izolované Penzenské skupině poručíka Čečka, čítající celkem asi 6 tisíc mužů, se díky vítězstvím otevřela cesta ke spojení s východnější Čeljabinskou skupinou, k němuž došlo 6. července 1918.

Ovládnutím magistrály počátkem léta 1918 československé jednotky zablokovaly v sibiřských a kazašských zajateckých táborech v rozhodující fázi války statisíce německých, rakouských a maďarských válečných zajatců, jejichž absence na západní frontě, společně se zapojením čerstvých amerických jednotek, významně pomohla zvrátit poměr sil na bojišti v závěrečných měsících války. (viz též zde)

Zdroj: PLESKÝ, Metoděj. Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-1920. Praha: Methoděj Pleský, 1927. Dostupné také z: https://ceskadigitalniknihovna.cz/uuid/uuid:18de75e0-5293-11e4-a6f0-5ef3fc9ae867