Po požáru města v roce 1832 poděbradští právovárečníci zřídili hostinec „U labutě“. Poté se majitelem domu – v roce 1847 – stal poštmistr Václav Hráský z Nymburka a zřídil v něm první poděbradský poštovní úřad. Dům přestavěl, rozšířil a začal v něm podnikat. Václav Hráský byl dlouholetým purkmistrem a jako nadšený vlastenec stál v čele veškerého společenského a kulturního dění v Poděbradech.

Vnučka Václava Hráského, Filipka Hofmannová (* 2. 6. 1876 Poděbrady † 10. 2. 1960 Praha) byla spisovatelkou píšící pod jménem Jiřina Horská. Její román „Když se květy rozvíjely“ z roku 1929 je psán podle vyprávění Filipiny Hráské (její matky), nejstarší dcery Václava Hráského.

Filipina Hráská se v Dívčím vyučovacím ústavu Heleny Svobodové v Praze poznala s dcerou Karla Havlíčka Borovského, Zdeňkou. Mezi dívkami vzniklo pevné přátelství.

Zdeňka Havlíčková přijala pozvání Filipiny do Poděbrad a pobyla zde celkem čtyřikrát. V roce 1864 zde prožila celé prázdniny. Brzy tu ve společnosti početné purkmistrovy rodiny byla jako doma. Mezi přátele Zdeňky Havlíčkové patřil Jaroslav Schnirch a Josef Obereigner. Tato malá společnost nechyběla na žádné studentské merendě a věnečku, organizovala výlety po okolí, vyjížďky po Labi.

V roce 1865 prožila Zdeňka v Poděbradech nejkrásnější prázdniny. Při návštěvách rodiny Boučkovy i v protějším pivovaře, nebo s knihou v altánu v zahradě ji bylo lépe než v pražské společnosti, do níž byla s velkou slávou uvedena, jelikož sláva jejího otce byla na ni přenesena. Během těchto prázdnin účinkovala s místními ochotníky, zúčastnila se domácí dožínkové slavnosti i velké národní slavnosti v Chlumci nad Cidlinou. V tomtéž roce dojela do Poděbrad ještě v září na posvícení. Třetí a čtvrtý pobyt v Poděbradech byly velice krátké (1866 a 1867). Přítelkyně se rozešly. Filipina se cele věnovala domácnosti a hospodářství, Zdeňka pokračovala ve studiu na vyšší dívčí škole. Časem si vyměnily již jen pár dopisů.

Zdeňka Havlíčková zemřela stejně jako její rodiče, na tuberkulózu ve čtyřiadvaceti letech 20. září 1872.

22. srpna 1937 zásluhou „Okrašlovacího spolku“ v Poděbradech byla na bývalém domě Hráských Zdeňce Havlíčkové odhalena pamětní deska. Při té příležitosti se také konala slavnostní sokolská akademie s bohatým programem.

Pořadatelé slavnosti v čele s Josefem Truhlářem se prostřednictvím památky „dcery národa“ vrátili ke stále aktuálnímu odkazu Karla Havlíčka Borovského.

Pamětní deska je součástí sbírek poděbradského muzea.

podle PhDr. Jany Hrabětové

Kateřina Hrázký

Marie Schuster roz. Hrázký

Filipka * cca 1848

Egon Hrázký

Jiří Hráský lesní

*8.8.1852 +8.5.1912

Jiřina Horská *1876 †1960

Vlastním jménem Filipina Hofmannová patřila k řadě plodných prvorepublikových spisovatelek, které po druhé světové válce upadly v zapomenutí a jejich dílo je dnes prakticky neznámé a nedosažitelné. Jako poděbradská rodačka si zaslouží místo v galerii poděbradských osobností už proto, že řadu svých románů a povídek zasadila do svého rodného města, jak je poznala ve svém mládí a tím zachovala i obrázek zdejšího maloměstského prostředí druhé poloviny 19. století. Matka Jiřiny Horské Filipina byla dcerou poděbradského poštmistra a purkmistra Václava Hráského a po ní druhorozená dcera dostala i jméno. Otcem byl poděbradský statkář Vincenc Hofmann, který tu zdědil jeden z největších dvorců na Kostelním předměstí v místech dnešních kolejí. Sám také pocházel z vážené a zámožné poděbradské rodiny. Jeho otec Eduard vlastnil ještě dům čp. 37/I. na náměstí a byl i poděbradským starostou. Vincenc Hofmann po svatbě s Filipinou v roce 1870 koupil menší panství Křivsoudov na Sázavě, kde se jim narodila první dcera Marie. Záhy však panství prodal a rodina se vrátila zpět do Poděbrad. Zde se manželům Hofmannovým narodila v roce 1876 druhá dcera Filipina, budoucí spisovatelka, která tu s rodiči žila do jejích sedmi let. V roce 1883 se jejich rodinné jmění tak ztenčilo, že se rodina Hofmannova raději odstěhovala natrvalo do Prahy a návštěvy Poděbrad pak byly jen sporadické. Vincenc Hoffman, který neuváženým investováním přišel o majetek, byl nakonec donucen přijmout místo úředníka v soukromé pojišťovně a v Praze také roku 1904 zemřel. Manželka Filipina ho přežila o 21 let. Jiřina Horská začala chodit do obecné školy na Vinohradech, pak byla čtyři léta na Vyšší dívčí ve Vodičkově ulici, a nakonec po dvou letech získala maturitu na Učitelském ústavu. Na přímluvu rodinného přítele, poděbradského lékárníka Jana Hellicha dostala první učitelské místo na vesnické škole v Kostomlatech, potom učila ještě dva roky na obecné škole dívčí v Nymburce. V rodném kraji pobyla Jiřina Horská v letech 1897 až 1899, odtud byla přeložena do Prahy nejdříve do školy na Vinohradech, dva roky učila v Nuslích a pak až do matčiny smrti v roce 1925 ve Vršovicích. Od té doby se začala zcela věnovat psaní románů a povídek, kterých jí do vydání poslední knížky v roce 1946 vyšlo celkem osmnáct. Všechny knihy v brožované podobě tisklo známé nakladatelství Antonína Reise v Praze na Vyšehradě. Ve většině svých literárních děl vypsala vlastní životní zkušenosti a zážitky, v některých se vracela i do rodného města. Své příhody z Poděbrad vylíčila v trilogii Na jaře, V létě, V podzimu, (1932) v knize Matka (1934) a v druhé povídce z knihy Tys neviděla slunce (1936). Ve sbírce „Písně soumraku“ je báseň „Mé rodné město“ a do knihy „Svízele literátky“ z roku 1937 vložila kapitolu „Rodné město“. Pro Poděbrady má z literárních prací Jiřiny Horské největší význam jeden z jejich prvních románů Když se květy rozvíjely, který napsala nedlouho po smrti své matky v roce 1929. Matku Filipinu rozenou Hráskou, narozenou v Poděbradech v roce 1848, učinila v knize hlavní hrdinkou podle jejího skutečného životního příběhu. Pod jménem Mína Horáková tu prožívá život ve velké a dobře situované rodině poštmistra a purkmistra až do jeho ovdovění. Na další roky je poslána do soukromého výchovného ústavu do Prahy, kde se důvěrně spřátelí s dcerou Karla Havlíčka Borovského, také osiřelou Zdeňkou, jíž několikrát zvala na prázdniny do Poděbrad. A tak v letech 1864 až 1867 mohla budoucí „Dcera národa“ se svou nerozlučnou přítelkyní Filipinou v Poděbradech strávit jedny z nejšťastnějších chvil svého života. Hluboké přátelství skončilo, když Zdeňka pokračovala ve studiu na vyšší dívčí a Filipina se v Poděbradech musela ujmout vedení domácnosti a hospodářství. Časem si vyměnily jen pár dopisů, které jsou dnes uloženy v archivu Národního muzea a Památníku národního písemnictví. Tyto dopisy se staly hlavním pramenem pro první část románu. Pro pokračování dalších osudů Filipiny provdané Hofmannové posloužily bohaté osobní vzpomínky matky i samotné spisovatelky. Jiřina Horská se jako učitelka už nevdala. Zůstala v Praze opuštěna až do své smrti. Neměla už nikoho z blízkých, kdo by ji pohřbil, a tak byl její popel rozptýlen. V muzejním archivu se zachoval jediný dopis poděbradskému příteli dr. Milanu Zadinovi z roku 1938, v němž se zpovídá ze svého života. Je jí líto, že na ni v rodném městě nikdo nevzpomíná a redakci Poděbradských novin, kam poslala své knihy, nestála ani za odpověď. (JH)