Poprvé se v Poděbradech přičiněním tehdejších studujících Františka Turinského, Jana Františka Šantla a Fr. Dvorského hrálo české divadlo v roce 1821 v bývalé zámecké kapli kterou zapůjčil baron Sina. Jednalo se o nízkou klenutou místnost s jedním vchodem a 3 okny s malým jevištěm zabírajícím asi jednu třetinu místnosti. V místnosti byly také herecké šatny pro dámy ve výklenku okna a pro pány v bývalé sakristii. Malíř vídeňské opery J. Kautský pro ně namaloval některé dekorace a také oponu, která zobrazovala krále Jiřího s žezlem a korunou na pozadí Labe a poděbradského zámku. Hrálo se česky a také německy do r. 1830, kdy divadelní hry zanikly.

Nově bylo za přičinění Václava Hráského ustaveno ochotnické sdružení r. 1861. Vlastník panství vídeňský bankéř baron Šimon Sina opět propůjčil 17. června 1861 bývalou zámeckou kapli pro všechny veřejné kulturní účely. Pro divadelní účely však bylo nutné investovat do úprav a vybavení1500 zl. Financování se řešilo úvěrem, za který ručili  Václav Hráský, Josef Obereigner a František Bouček. Kromě toho bylo nutné žádat c. k. místodržitelství v Praze o povolení, souhlas byl vydán ke konání 20 her. První představení v režii Ondřeje Franty se hrálo 16.9.1861, sestávalo ze dvou přeložených původně polských aktovek Pan Čapek (A. Fredro) a Roztržití (A. von Kotzebue). Vyneslo 143 zl. a dokonce se druhý den opakovalo. Téhož roku bylo uvedeno ještě sedm dalších představení.

V roce 18.3.1865 byl ustaven řádný divadelní spolek a následně byl zaregistrován. 

U zrodu ochotnického spolku stála celá řada významných občanů Poděbrad, kteří se podíleli i na dalších aktivitách ve městě. Mezi nejčinnější se řadil poštmistr Václav Hráský, ve funkci jej vystřídal v roce 1870 další významný muž ochotnického divadla Josef Obereigner, který již předtím zastával úřad purkmistra. Obereigner působil v 1. polovině 19. století u poděbradských dragounů, v Poděbradech si našel svoji budoucí ženu a brzy se stal váženým měšťanem. V 60. letech často zastupoval purkmistra Eduarda Hofmanna kvůli špatnému zdraví. V archivních materiálech spolku se velmi často objevuje jméno Bouček, které zastupuje dva důležité poděbradské lékaře a aktivní ochotníky Františka Boučka a syna Bohumila. František Bouček nastoupil na poděbradské panství na konci 1. poloviny 19. století po vystudování medicíny ve Vídni. Krátce se na to se oženil a jako lékař pracoval pro široké okolí Poděbrad. V roce 1848 přešel do Chlumce nad Cidlinou, ale za necelých deset let se vrátil a zřídil v Poděbradech první nemocnici, kterou následně věnoval městu. Boučkovi měli deset dětí a syn Bohumil později otcovu lékařskou praxi převzal a také působil jako lékař v poděbradské nemocnici.

Cit k umění a láska k divadlu se přenesly z otce na syna i u lékárníků Emanuela a Jana Hellichů. Emanuel Hellich se do městské historie zapsal založením lékárny a také stál, jako významná poděbradská osoba, u založení ochotnického spolku. Jeho syn Jan byl ve spolku ještě aktivnější, vytvářel dekorace a v roce 1880 se stal jeho předsedou. O čtyři roky později byl zvolen do funkce purkmistra a v roce 1902 založil Muzeum Poděbradska, do kterého věnoval svoji rozsáhlou sbírku archeologických nálezů a historických pramenů.

Vedle divadelní činnosti v Poděbradech působily i další spolky. Figurovaly v nich stejné osobnosti, jako v divadelním spolku. Zaměřovaly se na kulturní a společenské dění, pořádaly vzdělávací přednášky a vytvářely různé akce pro své členy i pro veřejnost. Jedním z prvních spolků byl Zpěvácký spolek, který v roce 1861 založil Hynek Šantl a prvním předsedou se stal František Bouček. Právě Zpěvácký spolek figuroval u prvních rozepří s dragouny a byl důležitým účastníkem zmíněné dragonády v roce 1862. Pravidelně se podílel na všech kulturních akcích ve městě, pořádal koncerty a účinkoval na různých oslavách, významných příležitostech a soukromých akcích. Na konci 80. let spolek nevykazoval téměř žádnou činnost a oddělil se samostatný Ženský zpěvácký spolek, který se ihned těšil velkému zájmu veřejnosti. V roce 1906 se obě části spolku opět propojily pod společný název Pěvecko-hudební spolek Hlahol. Velmi aktivním spolkem byl spolek Studující Poděbradska založený v roce 1862 studenty, kteří během letních měsíců uváděli divadelní představení a pořádali zábavy, výlety a merendy, ze kterých často přispívali na dobročinnou věc. Přispěli například na stavbu Národního divadla, podíleli se na sbírce na Jiříkovo divadlo a zasloužili se o pamětní desku Františka Turinského na poděbradské radnici. Na konci 70. a začátku 80. let byli patrně nejčinnějším spolkem v Poděbradech. Studujících vznikl také Spolek pro postavení pomníku králi Jiřímu, který se zasloužil o jezdeckou sochu od Bohuslava Schnircha na Jiřího náměstí, která byla slavnostně odhalena roku 1896. Většina ze spolků získala možnost delegovat v roce 1881 své zástupce do stavebního výboru, který zajišťoval stavbu Jiříkova divadla a svými příspěvky se podílely i na jejím financování. Po vzoru pražského tělocvičného spolku vznikl také poděbradský Sokol v roce 1863 za přítomnosti purkmistra J. Hráského a Hynka Šantla.

Činnost divadelního spolku poněkud ochabovala po vydání nařízení v roce 1874, podle kterého bylo nutné žádat o povolení pro každé jednotlivé představení a žádost musel být opatřena kolkem 1 zl. Kromě toho bylo nutné z každého představení darovat 10 zl. na dobročinné účely. Teprve v tomto čase byl úvěr splacen. Později byl dar na dobročinné účely snížen na 4 zl.

V zámecké kapli se hrálo až do roku 1879, kdy knížecí správou Hohenlohovskou užívání její spolku vypovězeno. Poslední představení zde odehráli 24. 8. 1879. Vybavení divadla bylo uloženo v budově bývalých kasáren.

Začátky ochotnického divadla popsali Bouček a Hrdlička v textu Letopisy ochotnického divadla Poděbradského od r. 1861-1879.

V letech 1879-1883 ochotníci hráli v sále hostince „U zeleného stromu“ na Jiřího náměstí, který patřil rodině Boučků, kde však byli nuceni stavět jeviště pro každé představení, neboť tento sál sloužil také pro další společenské účely.

Nepřátelský skutek Hohenlohovské správy způsobil, že výbor poděbradské obce v roce 1880 na návrh Josefa Obereignera začalo připravovat vybudování nového divadla. Na financování „kamenného“ divadla se konaly sbírky mezi jednotlivci i spolky, dobročinné akce a plesy. Na zasedání 9. 6. 1881 se rozhodlo, že město poskytne zadarmo ochotnickému spolku k výstavbě stálého divadla část opuštěných jezdeckých kasáren s přilehlým pozemkem, která se nedávno uvolnila s odchodem posádky dragounů. Město zůstalo majitelem parcely, ale ochotníci ji mohli bezplatně využívat provždy po dobu, kdy bude sloužit divadelním aktivitám. Město také věnovalo na stavbu divadla materiál z bouraných částí kasáren, který byly vybudovány z předchozí budovy špýcharu, postaveného na začátku 19. století. Spolek měl vybudovat svůj stánek na vlastní náklady. Roku 1881 se ustanovil komitét pro zbudování divadla, do kterého město určilo své dva zástupce. Přestavba budovy započala 1. 7. 1881 vybouráváním interiérů budovy, vyžádala si náklad 2800 zl. Vnitřní úpravu divadla »Jiříkova« obstaral spolek nákladem 4122 zl.

Jednoduchý sál obehnaný galerií na úzkých konzolách s 9 řadami sedadel byl završen neckovou klenbou a osvětlovalo jej 9 lamp. Jeho kapacita byla 180 sedadel a 200 míst na stání. Jeviště osvětlovalo 26 lamp.

Práce pokračovaly do listopadu a nové divadlo bylo slavnostně otevřeno hrou Dcery pana Zajíčka 18. 12. 1881. Členy zdejšího ochotnictva byli mimo spisovatele Turinského (autora Angeliny) a Šantla (spisovatele Černoborky) sochař Schnirch, poslanec Horák a spisovatel Kuba. Ředitelem se stal knihtiskař Václav Hoblík.

Následně byla budova předána do správy spolku, který se měl nadále strat o provoz, údržbu a pojištění. V souvislosti s vybudováním divadla se v roce 1881 struktura divadelního spolku »Jiří« modernizovala.

Divadlo potom sloužilo i pro konání koncertů, přednášek, i pro jiné spolky.

V roce 1886 byl sál nákladem 1 400 zlatých rozšířen o osm lóží. Autorem výzdoby byl pražský malíř Gustav Kubeš, který vyzdobil stěny sálu a namaloval také novou oponu. Strop ozdobil symbolickými malovanými postavami se jmény českých dramatiků a nová opona předváděla panovnický pár krále Jiřího z Poděbrad s manželkou Kunhutou na pozadí obrazu zdejšího zámku s řekou Labem. Roku 1890 bylo divadlo znovu upraveno, dřevěná podlaha byla vyměněna za betonovou a podpěrné sloupy za železné. Roku 1893 byla přistavěna ještě místnost pro dekorace. Roku 1896 byly vystavěny nové šatny nákladem 1.315 zlatých. Roku 1901 byl odstraněn přístavek do ulice, hlediště rozšířeno a zřízena nová galerie. Došlo i k rozšíření zákulisí divadla, včetně hereckých šaten, skladiště kulis a dalších provozních prostor.

Nebývalý rozkvět divadelního života přineslo založení poděbradských lázní v roce 1908. Divadelní představení, ale také koncerty nebo různé akademie se staly vítaným a rozptýlením lázeňských návštěvníků. Roku 1909 byla provedena další úprava vnitřku budovy. Do konce první světové války sloužilo divadlo i dalším kulturním akcím, avšak poté jej divadelníci využívali pouze pro své značné aktivity. S rozkvětem kulturního života však relativně malá budova přestávala stačit, neboť se potýkala s významnými omezeními, jako bylo malé jeviště či nereprezentativní vzhled. K řešení této situace byl v roce 1920 založen Sbor pro postavení Jiříkova divadla s cílem shromáždit dostatečné množství finančních zdrojů pro stavbu nové divadelní budovy. Ta se měla nacházet v sousedství lázeňského parku. Protože získávání financí byla věc dlouhodobého úsilí, avšak špatný stav budovy vyžadoval opravy okamžité, přistoupil spolek nejprve k modernizaci divadla. Ta byla provedena v roce 1925 podle návrhu stavitele Oldřicha Kerharta. Do divadla byl zaveden vodovod, instalováno nové elektrické vedení a nová sedadla. Hlediště bylo nově vymalováno a upraveny lóže i balkón. Jeviště bylo modernizováno a získalo novou oponu. Práce byly provedeny za spolkové finance kombinované s půjčkou 60 000 Kč od místního peněžního ústavu a 40 000 od Sboru pro postavení divadla. Celkové náklady dosáhly sumy 123.509 korun. Přípravy na postavení nového divadla pokračovaly a byly urychleny požárem, který naprosto zničil budovu Jiříkova divadla 22. února 1937, z něhož se zachovaly pouze ohořelé zbytky vnějších zdí. Požár se patrně vznítil od kamen v kulisárně. Nové divadlo postavené firmou Freiwald & Böhm bylo otevřeno v roce 1942 v prostorách poděbradského zámku.