Ludvík Kuba

 

 

Ludvík Kuba, (* 16. 4. 1863 Poděbrady, † 30. 1. 1956 Praha), malíř, hudebník, spisovatel, etnograf, folklorista, varhaník, studoval kresbu u Bohuslava Schnircha, později u Karla Liebschera, na akademii u Maxmiliána Pirnera, 1893-95 Académie Julian v Paříži, 1895-1904 soukromá škola Antona Ažbého v Mnichově, 1936 čestný doktorát na filosofické fakultě UK, řádný člen České akademie věd a umění, profesor akademie výtvarných umění, národní umělec. Výtvarné dílo - impresionista, krajiny, portréty. Národopisné studie čtení o Polabských Slovanech, Čtení o Makedonii, Čtení o Lužici, Cesty za slovanskou písní, Slovanstvo ve svých písních.

lfancy3.gif (583 bytes)

Ludvík Kuba (* 16. 4. 1863 Poděbrady, † 30. 1. 1956 Praha) - český malíř, hudebník, spisovatel a folklorista
Ludvík Kuba navštěvoval varhanickou školu, soukromě studoval kresbu u Bohuslava Schnircha, později u Karla Liebschera, než byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění do ateliéru Maxe Pirnera (1891-93). Navštěvoval v letech 1893-95 Académie Julian v Paříži, poté pobýval na soukromé škole Antona Ažbého v Mnichově (1895-1904). V roce 1934 obdržel výroční cenu Fondu Josefa Mánesa (vedle dalších zahraničních cen), roku 1936 čestný doktorát na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1937 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a konečně roku 1945 profesorem h. c. Akademie výtvarných umění a národním umělcem.
Ve svých široce pojatých zájmech navazoval Kuba na obrozeneckou tradici, a to jak v oblasti hudební, tak výtvarné (studie lidových krojů, nástrojů a zvyků). V bohaté malířské tvorbě byl celoživotně spjat - především zásluhou svého citu pro světlo a barvu - s osobitě podbarveným impresionismem. Věnoval se hlavně krajinářství (Motiv z jižních Čech, 1899, Sad ve slunci, 1940; Ve dvoře 1946), ale i zátiší (Červené begónie, 1942; Zvěřina, 1946) a portrétům (Podobizna J. S. Machara), a to zejména vlastním, kterých vytvořil téměř 40 (od Modrého baretu z roku 1899 až k Autoportrétu s dýmkou z roku 1952). Teoreticky se zabýval národopisnými studiemi (Čtení o Polabských Slovanech, Čtení o Makedonii, Čtení o Lužici a další), zaměřenými především na projev hudební a slovesný (Cesty za slovanskou písní, Lidové písně z Chodska a zejména rozsáhlá, mnohadílná edice Slovanstvo ve svých písních, zahrnující přes 4 000 písňových zápisů).
L. Kuba osvědčil i lidskou statečnost, když v roce 1955 inicioval podpisovou akci za vězněného profesora J. Huttera.

 

lfancy3.gif (583 bytes)

KubaLudvik2.jpg (13132 bytes)

 

Ludvík Kuba, hudebník, malíř a spisovatel český (*16. dubna 1863 v Poděbradech). Vystudovav varhanickou školu v Praze a učitelský ústav v Kutně Hoře, učil v Žiželicích a v Sedlci. Vědomostí hudebních, jichž nabyl ještě před studiem učitelským v r. 1877-79 na varhanické škole pražské pod Blažkem a Skuherským, zužitkoval Kuba k činnosti sběratelské v oboru slovanské lidové a národní písně. R. 1884 počal vydávati sborník Slovanstvo ve svých zpěvech a po roce vystoupil z úřadu učitelského, aby rozsáhlými cestami po zemích slovanských, ukončenými r. 1895, sestřádal si materiál k dílu tomu, jež ve 12 knihách podalo výbor písní českých, moravských, slezských, slovenských, lužických, polských, maloruských a běloruských, velkoruských, slovinských, černohorských, chorvatských a dalmatských. Veškeré písně zde podané opatřeny jsou průvodem klavírním a k původním textům přičiněny jsou české překlady. Cestám Kubovým dostalo se hmotné pomoci od carské Akademie petrohradské, ale vydavatelská činnost jeho přerušena byla nezdarem hmotným, pro nějž písně bosensko-hercegovské, jichž nasbíral k vyzvání musea sarajevského r. 1893 za 4 měsíce 1200, pak srbské a bulharské zůstaly mu v rukopise. Propagaci hlavního díla svého vykonával Kuba četnými časopiseckými články ethnografickými a cestopisnými. Spis jeho Zpěv a hudba 1idu dalmatského získala Jihoslovanská Akademie v Záhřebě, materiály lužické vydala tiskem r. 1886 Matice srbská v Budyšíně pod názvem Nowa zběrka lužiskich hłosow, kde prvně upozorněno na reje (tance), jež srbští »herci« na husle zajímavě hraji. Vzpomenouti sluší též, že Kuba r. 1893 sbíral pro Národopisnou výstavu písně pošumavské pod názvem Česká muzika a staré tance z Domažlicka. Kromě toho vydal Světem slovanským, díl I.: Na Černé Hoře, cesty podniknuté za účelem sbírání národních písní r. 1890-91 (Praha, 1892, s vlastními kresbami a hudebními příklady). R. 1891 vstoupil na pražskou akademii malířskou. R. 1894 odebral se do Paříže, kdež se věnoval malířství, které od té doby s neobyčejným zdarem pěstuje. Pracuje s oblibou v akvarellu a vynikl zejména v delikátním podání tlumených a intimních nálad krajinářských, jimiž postavil se u nás v řadu předních moderních umělců, kteří formalistní pojímání krajiny zaměnili ideovým a niterným a povznesli studiem náladových elementů atmosféry, světla a vzduchu krajinářství české na stupeň, na jaký vyspělo v tomto oboru umění školského, jemuž je Kuba uměním svým velmi blízký. Nyní žije v Mnichově. Z jeho obrazů jednak figurálních, jednak krajinářských a náladových uvádíme: Baščaršije v Sarajevě (1895); Carská mešita v Sarajevě (1896); Hercegovka z Nevesinje (1896); Muhammedánský měšťák z Bosny (1897); Risto Janjič, sedlák hercegovský (1897); Starý Hercegovec (1897); Hercegovec (1898); Velká Mísa u Poděbrad (výst. spolku Manes, 1898); Cihelna v lese (II. výst. téhož spolku); Bělidla u Poděbrad (tamt.); Motiv z Poděbrad (tamt.); Motiv z již Čech (1899); Klášter v Budějovicích (1899) a j.

 

Ludvík Kuba * 16. 4. 1863 Poděbrady † 30. 11. 1956 Praha
malíř, folklorista, hudebník, spisovatel

Ludvík Kuba se narodil 16. dubna 1863 v Poděbradech jako druhorozený syn ze třinácti dětí. Narodil se do řemeslnické rodiny, jeho otec měl zámečnickou dílnu. Studoval současně varhanickou školu v Praze a soukromě kresbu v ateliéru Bohuslava Schnircha. Ve 28 letech vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze k Maxmiliánovi Pirnerovi. Dále pak pokračoval v letech 1891 až 1893 ve studiu na Akademii Julien v Paříži a v letech 1896 až 1904 na soukromé škole Antona Ažbého v Mnichově.

Ludvík Kuba pracoval jako podučitel v Sedlci u Kutné Hory. Začal vydávat sbírku Slovanstvo ve svých zpěvech (1884-1929), celkem 15 svazků. V roce 1885 se vzdal učitelské praxe a od roku 1894 soustavně sbíral slovanské lidové písně a badatelsky je zpracovával. V letech 1895 až 1896 podnikl studijní cesty na Balkán, kde pracoval například jako malíř v Mostaru, vytvořil řadu studií lidových typů, krojů či staveb a sbíral písně. O slovanské národy se zajímal celý život. Své knihy doprovázel studiemi lidových krojů, nástrojů a bydlení. V roce 1904 se usadil ve Vídni, byl jednatel Hagenbundu. V roce 1911 přesídlil do Prahy. V malbě se zabýval krajinou a figurálními náměty. Důležitou složkou malířského díla byly portréty a autoportréty. Využíval impresionismus v realistické malbě, kladl důraz na barvu a světlo.

Ludvík Kuba byl čestným předsedou Jednoty umělců výtvarných. V roce 1927 byl jmenován řádným členem Slovanského ústavu v Praze. V roce 1928 byl ustanoven československým zástupcem v Mezinárodní komisi pro lidové umění při Společnosti národů. V roce 1935 byl zvolen členem Jihoslovanské akademie v Záhřebu, v roce 1936 obdržel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze čestný doktorát, v roce 1937 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1945 byl zvolen čestným profesorem pražské Akademie výtvarných umění a jmenován národním umělcem.

Dílo Ludvíka Kuby je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Národního muzea v Praze, Českého muzea výtvarného umění v Praze, Galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Východočeské galerie v Pardubicích, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Městského muzea v Březnicích, Vlastivědného muzea v Písku a jinde. Ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě jsou dva obrazy autora.

Ceny: 1923 Řád sv. Sávy, 1930 Bulharská cena Safronova, 1945 Národní umělec


Ludvík Kuba na Chodsku v roce 1890 při sbírání lidových písní


Autoportrét 1932

Kubova fotografie, jak Karel Liebscher maluje

 

lfancy1.gif (1168 bytes)

Zpět na osobnosti

Zpět na hlavní stránku