Hellich Jan (* 1850 v Poděbradech), archaeolog český, syn Em. H-a. Studoval na gymn. staroměstském, načež oddal se lékárnictví. R. 1877 ujal v Poděbradech po otci lékárnu, 1877 zvolen do zastupitelstva obecního a 1883 starostou města, jímž je posud. Záhy zabýval se vědami přírodními a archaeologií a prozkoumav okolí poděbradské, založil rozsáhlé sbírky přírodnické a archaeologické a obohatil mnohými zvláštnostmi musejní sbírky v Praze. Za archaeologickými studiemi podnikl mnohé cesty po stř. Evropě, zabývaje se poslední čas výhradně praehistorií. Súčastnil se archaeologických prací uložených ve spise »Archaeologický výzkum v střed. Čechách« (společnou prací podnikli dr. J. H., dr. J. L. Píč, V. Požárecký a J. Vaněk). Přispíval historickými a archaeologickými články do »Arch. památek lidu českého«, »Věstníku škol.«, »Budče poděbradské a kolínské«, »H1asů Poděbradských«, »Hlasatele hospod. spolku poděbr.« a j. Sepsal i životopis českého pomologa Matěje Rösslera, děkana poděbr., a připravuje Paměti měst.a a býv. panství Poděbr. (Ottův slovník naučný)

PhMg. Jan Hellich  - zakladatel poděbradského muzea
* 19. 1. 1850 - † 30. 9. 1931
Narodil se v Poděbradech 19. ledna 1850 v starobylém domě na  Jiřího náměstí čp.33/I, kde měl jeho otec Emanuel Hellich lékárnu.  Prožil tu celý život, v roce 1874 převzal a vedl rodinnou lékárnu a tady také v roce 1931 zemřel. Zanechal po sobě úctyhodné dílo - ucelený a plastický obraz přírody a historie rodného kraje   jak v podobě hmotných dokladů - bohatých muzejních sbírek, tak v písemných materiálech, poznámkách a v nespočetném množství odborných studií i popularizačních článků.

Jan Hellich studoval na pražském akademickém gymnáziu a pak na univerzitě. Oženil se s Růženou Havlíkovou, dcerou okresního soudce a spisovatele, blízkého přítele mnoha našich buditelů, které znal z dob studií.

Od mládí se Jan Hellich zajímal o přírodu, zpočátku hlavně o geologii a pak se svým bratrem Bohuslavem, pozdějším ředitelem bohnického ústavu choromyslných a známým psychiatrem i o další obory  - antropologii a archeologii, na níž se pak soustředil. Záhy byl  uznáván i v odborných kruzích a stal se blízkým spolupracovníkem  prof. dr. J. L. Píče, s nímž po léta prováděl archeologické výzkumy.

Psal fundované články do Památek archeologických, do Prehistorického obzoru, sám zpracoval obsáhlou stať o pravěku Poděbradska a přispíval do mnoha regionálních časopisů. Patřil v tomto oboru k nejpřednějším spolupracovníkům Národního muzea a tam také ochotně  předával ty nejcennější nálezy.

Celoživotní zájem o dějiny rodného města ho vedly k nashromáždění a zpracování obrovského množství písemností především z městského a  zámeckého archivu a z matrik. Připravoval se na obsáhlé dílo „Paměti  města a býv. panství poděbradského“, k jehož vydání bohužel nedošlo, ale svým pokračovatelům odkázal ve výpiscích a poznámkách nesmírně  cenný materiál především k topografii a historii jednotlivých domů.

Když jako zakladatel poděbradského muzea vkládal do vínku své soukromé sbírky, nemohlo je ani 13 sálů, bývalých školních tříd,  pojmout.

Hellichova osobnost zasáhla také významně do veřejného a  kulturního života města. Už v roce 1877 byl zvolen do obecního zastupitelstva v městské radě zasedal po několik desetiletí. V  letech 1883-1896 byl zvolen poděbradským starostou. Za tu dobu především jeho zásluhou se uskutečnilo několik významných kulturních  podniků. Vzniklo městské Jiříkovo divadlo, byla založena knihovna, obnoven havířský kostelíček a odhalen pomník krále Jiřího. Právě o  realizaci tohoto monumentálního díla měl Jan Hellich největší  zásluhu jako předseda Spolku pro postavení pomníku. Dlouhá léta  stál v čele výboru Občanské záložny, představenstva měšťanského pivovaru a byl činný ve výborech řady dalších spolků a korporací. Do Poděbrad za ním zajíždělo mnoho známých osobností a dožil se mnoha poct a uznání své celoživotní práce. V roce 1919 se stal také  předsedou svazu českých muzeí a do posledních chvil svého života tuto čestnou funkci svědomitě zastával.