Bohuslav Schnirch

(1845 - 1901)

byl předním českým sochařem 19. století. Studoval ve Vídni a v Mnichově. Byl nebezpečným soupeřem Josefu Myslbekovi při druhé soutěži na návrh svatováclavského pomníku. Myslbeka pak vytlačil ze sochařských prací na budově Národního divadla (trigy, plastiky na atice a mnohé dekorativní prvky), na nichž měl hlavni podíl a kde se stal  nepostradatelným pomocníkem architekta Zítka. Byl pracovitým a zdatným sochařem, kterému přešlo do krve novorenesanční cítění plastické formy. Skvěle se osvědčil při dekorativních úkolech. Kromě Národního divadla pracoval pro Rudolfinum, Národní muzeum, Městskou spořitelnu v Praze aj. Jeho jezdecká socha krále Jiřího vyniká jemností výrazu a dokonalým zpracováním detailů. Poděbrady, rodné město Schnirchovy matky, zdobí dodnes několik jeho drobnějších plastik. Navrhl například průčelí havířského kostelíčka, vytvořil střik na městskou kašnu, emblém na proboštství, náhrobek rodiny Markovy, náhrobek v bývalé Boučkově zahradě nebo pamětní desku F. Turinského na staré radnici.
 

„Schnirch jest jeden ze sloupů chrámu českého umění a jeho snažení a tvoření vybízí nadané mladíky k následování: Ne pouhým mluvením a boucháním, jedině velikými skutky věrných a pracovitých synů proslaví se vlast a národ a dojdou uznání a cti ve světě.“

Bohuslav Schnirch

Mistr Bohuslav Schnirch na sebe upozornil za poslední léta zejména dvěma velikými výtvory: nezapomenutelným modelem jezdecké sochy sv. Václava, určené pro náměstí Václavské, jež byla vyznamenána první cenou, a hlavně důmyslným a zdařilým zpodobením české báje o rytířích blanických a nyní sochou Jiřího z Poděbrad, po celém širém národě již „světoznámou“.
Král Jiří znázorněn zde - dle vlastních slov tvůrcových - v momentu, jak asi vyrostl v duši umělcově, kdy po vítězné bitvě u Vilímova vyjíždí před nadšené řady vojska svého a podává zrádnému zeti svému ruku na usmíření i odpuštění. Ba zdá se, čím déle patříme na sochu onu, jako bychom slyšeli vítězný hluk českých vojů - tajemnou, duchovou fanfáru slávy z úst dávno doznělých - patříme na slavnostní opravdu dějinný okamžik století patnáctého, kdy se naplnilo heslo, vetkané do starých praporů husitských, že pravda Páně vítězí!
Vizme jenom výraz obličeje Jiříkova: v něm i síla, sebevědomí, mužná pýcha - ale ani stínu škodolibosti a svévolné radosti, jakou by jistě zaplál obličej jeho protivníka, kdyby byl zvítězil. Spíše zračí se v něm lehká výčitka a úsměv měkký vstříc ztracenému a opět nalezenému příteli. Ano, kus té slovanské duše, jež ráda odpouští a zapomíná, hledí z obličeje Jiříkova, a to jest, co nám sochu tu vedle přísného pojetí historického a vysoce zdařilého efektu vnějšího činí tak, sympatickou!
Dílo Schnirchovo možno nazvati plodem ryze národním a opravdovým obohacením umění českého.

K Schnirchovu pomníku krále Jiřího z Poděbrad

Jezdecká socha je nadživotní velikosti z tepané mědi (složitější díly jsou vyrobeny galvanoplasticky - pozn. red.) na silné železné kostře, výška a délka přcs 4 m. Práci provedl podle vzoru a za vedení B. Schnircha pražský kovotepec Richard Schorcht, železnou kostru, rovněž dílo umělecké, zhotovila firma A. Juppa a J. Kapucián v Praze. Kostru lze rozebrat na 12 samostatných částí, železné pruty jsou silné 25 mm. Kostra váží 1200 kg a přes 1000 šroubů k ní upevňuje tepané měděné části. K tepání je použita měď o síle 1,2 - 1,5 mm a celkové váze asi 800 kg. Kamenný podstavec je zhotoven z hořického a žehrovického kamene a je 6 m vysoký. Kolem podstavce na seříznutých rozích jsou umístěna čtyři pážata 2 m vysoká, jakožto štítonoši se znaky Čech, Moravy, Slezska a obou Lužic. Na užší přední straně podstavce je tepaný erb města Poděbrad v kartuši a po stranách ostatních jsou nápisy z písmen litých z bronzu. Na soklu vpředu je odznak, víry husitské a po širokých stranách znamení války a míru. Kolem sochy jest zahrádka se železnou mříží, rovněž od Schnircha navrženou. Celý náklad na sochu obnášel asi 28 000 zlatých.

O některých detailech výzdoby podstavce pomníku

Především jsou to sochy pážat, které zvýší dvou metrů, z hořického pískovce se znaky Čech, Moravy, Slezska a obojí Lužice v kroji z 15. století vytesány a umístěny v rozích podstavce a maje každý na prsou vyšitý štít se znakem kunštátským slouží k obohacení sillhouetty podstavce a zároveň k jeho případnému rozšíření, z kteréžto příčiny byly autorem z téhož materiálu provedeny jako   podstavec sám.
Sochy ty jsou přesně provedeny v témže měřítku jako jezdecká socha Jiříkova dle modelu Schnirchových v dílně J. Horáka a Jos. Vondráčka v Tejnce u Prahy.
Mimo tyto sochy a nápisy jest podstavec zdoben ještě ornamenty v mědi tepanými, aby materiál sochy samé také na podstavci náležitě byl zastoupen a tím jednolitost pomníku dosažena. Jest tu především v čele pomníku pod hlavní římsou, zdobíc vlys, architráv i přední stěnu vlastního podstavce, velká kartuš se znakem města Poděbrad, nad níž česká koruna s fábory a spodem vavřínový věnec, vše zvýši 2 metrů, umístěny jsou. Kolem podstavce je ovinuto na způsob řetězu ve zvláštním vlysu 20 tabulek měděných jako symbol jednolitosti a nedílnosti království, ku které Jiříkův duch stále směřoval.
Mezi podstavci pážat s předu pomníku, jest vsazen měděný emblém práva, jehož střed tvoří kniha (zákoník) s mečem a fasces, vše obepjato věncem lipovým, který svými výběžky obmyká kalich, symbol to a znamení doby, které Jiří Poděbrad svou snahou a podstatou náležel.
V téže výši, však na obou podélných stranách nalézají se měděné emblémy války a míru. První z nich pod hlavním nápisem pomníku obsahuje charakteristiku doby Jiříkovy, která ponejvíce bouřemi válečnými se vyznamenávala, a vidíme tam vedle štítu s českým lvem a krunýře hlavní representanty výzbroje středověké u volném, malebném seskupení. Emblém tento, jakož i protější, který mír znamená a v němž zemědělství, obchod, průmysl, umění vědy atd. s palmou zastoupeny jsou, měří délky asi 3 metry a výše 1,4 m, čímž hlavní plochy mezi podstavci pážat případně dekorovány a zároveň celková myšlénka pomníku dovršena. Čtvrtá plocha v téže výši věnována jest nápisu v kameni tesanému, který obsahuje genesis pomníku a jména všech, kdož na něm spolupracovali.

Při zpracování bylo použito těchto materiálů:
PhDr. Jana Hrabětová: Pomník krále Jiřího a Jubilejní výstava 1891.
Průvodce československého Kompasu 1922.
Jakub Pavel: Dějiny umění v Československu.
Zlatá Praha, ročník 1896.