Národní museum

Bohuslav Schnirch

Zpět na hlavní stránku

 

Museum král. Českého má největší část dekorace façady z jeho dílny; uvnitř hlavice sloupů, výzdoba schodiště a chodeb, Pantheonu, pylony pro lucerny atd. Ze soch pak: čtvero mohutných sousoší na hlavní kopuli - Nadšení vlastenecké, které odumírající národ náš k novému životu vzkřísilo a které od prvopočátku obráželo se v zřízení »musea«. Obětavost, bez níž by nadšení nebylo dosáhlo těch výsledků, k nimž dospělo. Láska k minulosti, z níž linulo historické a literární probuzení, a Láska k pravdě, která nejen vede k vědeckému badání, nýbrž k poznání pravých cílů života. Dále poprsí hr. Josefa. a Hanuše Kolovrata Krakovského, Ant. Veitha a Jach. Barranda na schodiště a F. J. Gerstnera pro Pantheon.(Dušek)

 

 

architekt Josef Šulc (Schulz) * 11.4.1840 † 1917

Vítězný projekt Pro patria
Podle této představy měla socha sv. Václava stát na místě dnešní kašny, k tomu byl komponován příjezd k hlavnímu vchodu,
s tím ale nesouhlasil Myslbek

Socha sv. Václava měla původně stát na schodišti muzea
 

Václavské náměstí před umístěním sochy sv. Václava v roce 1891
 

Nedokončená socha bez světců 1912

 

Výsledné provedení

 

Model schodiště

NM-S1.jpg (27358 bytes) NM-S2.jpg (27690 bytes) NM-S3.jpg (27707 bytes)
NM-S4.jpg (29043 bytes) NM-S5.jpg (23360 bytes) NM-S6.jpg (28465 bytes)

Postup stavby Národního musea

Pantheon Národního muzea

Krbová mříž a výzdoba krbu

NM-Barrande.jpg (65759 bytes) NM-KolovratH.jpg (65567 bytes) NM-KolovratJos.jpg (60931 bytes) NM-Veith.jpg (63753 bytes)

Joachim Barrande (1799 – 1883), geolog, zakladatel českého paleontologie (jeho odborné zaměření je na soklu připomenuto vyobrazením trilobita „Paradoxides bohemicus“ a starým názvem primitivní kapradiny středního devonu nacházející se v oblasti tzv. Barrandienu „Hosnella hostinesis“ na dvou stuhách). Muzeu odkázal svou velkou a vzácnou sbírku zkamenělin, knihovnu a značný finanční obnos. Bohuslav Schnirch, 1900, odlila firma Bendelmayer a Červenka. S Joachimem Barrandem v letech 1840-1842 spolupracoval otec Bohuslava Schnircha, Barrande bydlel na Malostranském náměstí v době, kdy se Bohuslav Schnirch narodil, takže jej přinejmenším od vidění znal. Rovněž přátelství s Janem Nerudou, jehož matka u Barranda pracovala, by tomu nasvědčovalo.

Hanuš (Jan Karel) hrabě Kolovrat Krakovský (1794 – 1872), mecenáš české kultury, spoluzakladatel muzea, významný podporovatel Matice české. Zásluhy jeho a jeho otce Josefa o muzejní knihovnu připomíná na soklu kniha s nápisy „MVSEO NATIONALI BOHEMICO“ (Českému národnímu muzeu) a „CATALOGVS BIBLIOTHECAE“ (Katalog knihovny). Bohuslav Schnirch, 1900, odlila firma Bendelmayer a Červenka.

Josef Maria hrabě Kolovrat Krakovský (1746 – 1824), daroval muzeu velmi cennou březnickou knihovnu, obsahující vzácné rukopisy. Bohuslav Schnirch, 1898, odlily Komárovské železárny.

Antonín Veith (1793 – 1853), velkostatkář v Liběchově, vzdělaný vlastenec, mecenáš mnoha umělců a vědců. Muzeu odkázal osm Schwanthalerových soch ze svého projektu Slavína. Bohuslav Schnirch, 1898, odlily Komárovské železárny.

Sochy na galerii od Bohuslava Schnircha - popis umístění soch lze najít na mosazných tabulkách uprosřed podélné strany galerie

NM-Gerstner.jpg (132284 bytes)

Ing. František Josef Gerstner (* 23.2.1758/6 † 25.6.1832) český technik, matematik, astronom
Socha od Bohuslava Schnircha v Pantheonu Národního musea
Gerstner byl zprvu učitelem, pak i odborným oponentem stavby řetězových mostů proti Bedřichu Schnirchovi, s nímž spolupracoval i Josef Schnirch

Plastická výzdoba interiérů

Dvorana

Detaily interiérové výzdoby

 

Plastická výzdoba exteriéru

Alegorie 'Obětavost' a 'Láska k pravdě' na přední straně od Bohuslava Schnircha

Tvář ze sousoší Obětavost

Alegorická sousoší: Láska k minulosti a Nadšení

Alegorická sousoší: Obětavost a Láska k pravdě

NM-Aleg00.jpg (50457 bytes)

Alegorická sousoší: Láska k minulosti - Nadšení

Podle některých pramenů jsou názvy k sochám přiřazeny odlišně. Nicméně: Láska k minulosti s plamennou čelenkou hledí dozadu prostřednictvím zrcadla, pomocné atributy pochodeň, symbol tradice, a učenec. Nadšení trubkou povolává k následování, pomocné atributy pero a rýč, nadšení se projevuje slovem a činem. Obětavost s hvězdnou čelenkou (srv. Zj 12.1) drží v ruce svitek symbolisující slovo (nová smlouva o oběti Syna), pomocné atributy oběti kříž (oběť Kristova) a mince (štědrost) a štít (oběť v boji). Láska k pravdě s paprskovou čelenkou drží v ruce pochodeň, atribut kontinuity generací, a harfu (srv. Zj 14.1-3 a Zj 15.2 - chvalozpěv vykoupených) pomocné atributy meč a štít (srv. ap. Pavel 'opásáni kolem beder pravdou' přijměte 'meč ducha' Ef 6.14+17), žezlo (moc pravdy, která vítězí) a vítězný vavřín (sláva věrných obhájců pravdy).

 

Láska k minulosti Nadšení Obětavost Láska k pravdě
Láska k pravdě Láska k minulosti Obětavost Nadšení

 

NM-Aleg-31.jpg (193892 bytes)

Obětavost

 

 

 

2020

2020

2020

Čtyři sokly sloupů v průčelí (dva postranní šířkové a dva střední výškové) jsou zdobeny pískovcovými reliéfy zhotovenými podle modelů Bohuslava Schnircha z r. 1881. Zleva doprava jsou to alegorie Země (dvojice andílků se štítem, na němž jsou rohy hojnosti a pochodeň), Vody (štít s trojzubcem ovinutým delfínem), Ohně (štít s lyrou a sluncem) a Vzduchu (dvojice andílků se štítem, na němž je okřídlená ženská hlava).

Římsu tympanonu na obou krajích zdobí dvě pískovcové akroterie v podobě gryfů (bájných okřídlených zvířat), od Bohuslava Schnircha z r. 1887. Originál pravého gryfa byl uložen do sbírek Národního muzea (H2-159 565) a nahrazen r. 1972 kopií.

Na masivních reliéfně zdobených soklech na čtyřech nárožích u paty hlavní věže stojí nejmohutnější sochařské výtvory budovy, čtyři sousoší, jež alegorickou formou představují charakterové vlastnosti a záliby, které stály při vzniku muzea a jeho sbírek. Vpředu vlevo je to Obětavost (I.), vpravo Nadšení (II.), vzadu vpravo Láska k minulosti (III.) a vlevo Láska k pravdě (IV.). Autorem těchto sousoší a reliéfů na soklech pod nimi je Bohuslav Schnirch. Obě zadní sousoší, na méně exponovaných místech, zhotovili pod Schnirchovým vedením jeho pomocníci. Skici dodal Schnirch v r. 1887, třetinový model pro Nadšení a model pro reliéfy soklů v r. 1888. Ostatní modely a výsledné pískovcové sochy byly zhotoveny v r. 1889, drobné dokončovací práce (včetně zlacení atributů) se protáhly do r. 1890. Schnirch byl též autorem modelů pro korintské hlavice sloupů a pilastrů pro fasádu (1887).

Nejzávažnějším uměleckým úkolem pro štukatéry fasád bylo vyzdobení cviklů (trojúhelných výplní) nad polokruhově zakončenými okny v 1. patře nárožních a bočních rizalitů. V soutěži r. 1881 zvítězili tři sochaři, kteří pak téhož roku dodali hotové modely reliéfů s okřídlenými ženskými alegoriemi. Dvojice představující Slávu a Vítězství (s rohem hojnosti vlevo a palmovou ratolestí vpravo - A) od Otto Mentzela byla ve štuku provedena čtyřikrát a zdobí okna všech čtyř věží na bočních fasádách. Dvojice symbolizující Práci a Píli (levá žena drží pergamenový svitek, pravá má knihu a olejovou lampičku - B) od Josefa Maudra se vyskytuje též čtyřikrát, a to nad krajními okny obou středních rizalitů bočních fasád. Třetí dvojice, další varianta alegorií Slávy a Vítězství (obě ženské postavy spolu pozdvihují vavřínový věnec - C), od Bohuslava Schnircha, je použita šestkrát: na čelních a zadních stranách nárožních věží a nad středovými okny středních rizalitů bočních fasád.

Modely pro všechny ostatní štukové ornamenty na fasádách i věžích dodával velmi pohotově v rychlém sledu za sebou od ledna 1887 do února 1888 Bohuslav Schnirch. Uveďme z nich alespoň výzdobu pravé, zadní a levé fasády mezi okny 1. a 2. patra, kde jsou nad sebou vždy kruhový medailón s emblémem, zvířecí lebka či hlava a hlava lidská, to vše doplněno ratolestmi a festony (závěsy) z ovoce a mušlí. Vyobrazeni symbolicky připomínají široké spektrum oborů pěstovaných v muzeu (podle původního Schulzova programu měly být v medailónech portréty osobností zasloužilých o českou vědu).

Pravou boční fasádu zdobí tyto motivy (zleva doprava):

1. skarabeus - lebka divoké ovce (berana) - Egypťan
2. popelnicová nádoba - hlava lvice - Řekyně
3. nádoba se svitky papyru - lebka kozorožce - Říman
4. anděl s dvěma heraldickými štíty - hlava medvěda - Turek
5. sova na knize - lebka pnouce (berana) - Byzantinka
6. orel s heraldickým štítem - hlava vika - Kavkazan.

Na zadní fasádě zleva doprava:

7. zvěrokruh - lebka sajgy - Egypťan
8. antické hudební nástroje (lyra aj.) - hlava kance - Řekyně
9. glóbus - lebka antilopy - Říman
10. okřídlené přesýpací hodiny - hlava žirafy - Turek
11. sfinga - lebka srnce - Byzantinka
12. medaile Rudolfa II. - hlava opice - Kavkazan
13. krab - hlava kance - Australan
14. mořská hvězdice - lebka kozorožce - Číňanka
15. lidská lebka - hlava medvěda - Indián
16. květina s okrouhlými listy - lebka pnouce (berana) - Arab (beduín)
17. egyptský orel - hlava žirafy - Afričanka (černoška)
18. hořec - lebka divoké ovce (berana) - Evropanka.

Na levé boční fasádě týmž směrem:

19. želva - hlava medvěda - Australan
20. zkamenělá rostlina - lebka srnce - Číňanka
21. ryba - hlava lvice - Indián
22. netopýr - lebka sajgy - Arab (beduín)
23. trilobit - hlava opice - Afričanka (černoška)
24. motýl - lebka antilopy - Evropanka.

Řezbářská výzdoba (obruba z vavřínu a akroterie, jimiž dveře vrcholí) byla Baumgartlem vyřezána podle sádrových modelů Bohuslava Schnircha.

Po obou stranách hlavních vstupních dveří do Panteonu a protějších dveří, jimiž se vchází do historické expozice, jsou celkem čtyři pamětní mramorové desky z r. 1890. Podle plastických modelů Bohuslava Schnircha je zhotovil Giovanni Ciani, zlacení jejich detailů bylo dílem firmy Haff a Píša. Desky u Panteonu měly původně nalevo od dveří český a napravo německý text připomínající usnesení sněmu Království českého z 23. 10. 1884 o vystavění nové muzejní budovy. Na protějších deskách byla (opět dvoujazyčně) připomenuta jména osob zasloužilých o stavbu muzea (nejvyššího maršálka, členů zemského výboru a stavebního komitétu, architekta Schulze a stavitelů Gregora a Starka). V roce 1947 byly nápisy, po vzniku ČSR provizorně zakryté, překryty vrstvou umělého mramoru a do obou desek u Panteonu byly pořízeny nové, české texty. Text vlevo připomíná historii muzea a stavbu jeho hlavní budovy, pravý text uvádí jména pracovníků Národního muzea, kteří se stali oběťmi fašistické okupace v letech 1939-45.

Celý interiér je bohatě vyzdoben. Hlavní vchod do Panteonu má nejkrásnější dveře v celé budově. Jejich ostění z játrově červeného žilkovaného mramoru je zdobeno novorenesančními růžicemi. Dubové dveře, zhotovené Františkem Mickou v první polovině r. 1890, jsou zvenčí zdobeny reliéfy řezanými podle modelů Bohuslava Schnircha z přelomu let 1889 a 1890. Kromě motivů českého znaku a svatováclavské koruny jsou zde vyřezány i letopočty začátku a dokončení stavby, 1885 a 1890. Vnitřní strana má bohatou intarzovanou výzdobu zhotovenou podle výkresů Josefa Schulze. Stejně intarzované jsou i všechny ostatní dveře v přízemí Panteonu.

Bohuslava Schnircha (kartuše pro klenební pasy) v pantheonu

Podle Schulzových výkresů z r. 1889 zhotovil Bohuslav Schnirch. r. 1890 sádrové modely a Giovanni Ciani v témže roce vytvořil architekturu krbů z různobarevných mramorů, přírodních i umělých, doplněných štukem.

 

 

Reliéf se znakem lva od Bohuslava Schnircha
viz náčrtek

Fotografie modelu cípových výplní, foto: F. J. Gemperle

 

Příklady plastické výzdoby

 

NMd5.jpg (14107 bytes)   NMd6.jpg (17975 bytes)

 

 

Schnirch na mnoha budovách věnoval pozornost ztvárnění propagační nástěnky

 

 

Kandelábry před Národním muzeem
Podle publikace Národní muzeum (Ksandr-Škranc) návrh Josefa Schulze.
Avšak podobně jako v jiných případech je patrně od Josefa Schulze architektonický návrh , sochařská výzdoba provedena Bohuslavem Schnirchem.

 

Kašna pod rampou Národního muzea, Praha 1, Nové Město; je zdobena sousoším Čechie a alegorií českých řek od Antonína Wagnera. Je z r. 1890. Fontánu stejně jako celou muzejní budovu navrhl architekt Josef Schulz. Fontána je přesně v místech, kde stávala Koňská brána. Proudy vody padají přes hrany tří mramorových stupňů do spodní kamenné nádrže. Nádrže fontány jsou vyrobeny z královéhradeckého pískovce, z červené skandinávské žuly a žlutého untersbergského tzv. pstruhového mramoru. Bronzový chrlič vody s maskou lva vyrobil litec Václav Mašek patrně podle modelu od Bohuslava Schnircha.Viz též Čechie v dokumentu Pomníky a sochy (Praha).

 

 Pracovna architekta Schulze v Národním muzeu se Schnirchovými  modely alegorických sousoší

 

hlbudova.gif (21157 bytes)

https://www.youtube.com/watch?v=YeDT0gWmnwo

SCHULZ Josef (* 11. 4. 1840 Praha, † 15. 7. 1917 tamtéž) - český architekt a umělecko-průmyslový návrhář
Architekt Josef Schulz se zapsal do dějin české architektury hned několika budovami velkého národního významu. Především je to Národní muzeum (i když není dnes pokládáno za jeho dílo nejzdařilejší), moderněji, účelněji řešené Uměleckoprůmyslové muzeum a (společně s J. Zítkem) Rudolfinum. Nelze ovšem zapomenout ani na dostavbu Národního divadla, které se ujal po tragickém požáru.
Schulz vystudoval ve Vídni, v Praze se stal zprvu asistentem, později (od roku 1878) profesorem architektury na české technice. V té době už ovšem dávno pracoval jako samostatný architekt. Dostalo se mu řady poct - byl členem České akademie věd a dvorním radou. Jeho činnost byla mnohotvárná, zasloužil se i o českou zahradní architekturu a působil jako restaurátor.
Umělecky vyšel J. Schulz z pozice romantického historismu a nebránil se inspiracím z prostředí domácího románského a gotického umění, ale těžiště jeho práce spočívalo v transformované italizující novorenesanci. Návrhy svých děl odvozoval ze znalosti skutečných historických předloh. Byl zcela v zajetí novorenesančního stylu a přes svou větší všestrannost nikdy nedosáhl tvůrčí síly svého současníka J. Zítka.
(pa) Poche E.-Líbal D.-Reitharová E.-Wittlich P.: Praha národního probuzení (Čtvero knih o Praze.), Praha 1980

Joachim Barrande  (* 11. 8. 1799 Saugnes ve Francii, † 5. 10. 1883 Frohsdorf u Vídně) - zakladatel české geologie
Původní vlastí J. Barranda byla Francie. Zde vystudoval silniční a mostní stavitelství, ale věnoval se převážně přírodním vědám, povzbuzen přednáškami slavného zoologa a paleontologa Cuviera. Měl jistě výbornou pověst, neboť byl doporučen a také přijat za vychovatele vnuka francouzského krále Karla X. Červencová revoluce 1830 však královskou rodinu a s ní i Barranda poslala do exilu, a tak se s ním už v roce 1831 setkáváme v Praze. Tady se po dvou letech služby u bývalého dvora vrací k původnímu povolání. Při vyměřování dráhy z Lán do Radnic narazí Barrande na četné zkameněliny a smysl jeho dalšího života je nezvratně určen.
Výsledky pilné a systematické práce shrnul Barrande v monumentálním díle Systeme silurien du centre de la Bohęme, vycházejícím ve 22 dílech zároveň v Praze a v Paříži. Tento jedinečný spis otvírá české přírodovědě dveře do světa. Skutečně české, neboť Čechy se stávají Barrandovou druhou vlastí. Naučí se česky, mnoho zkamenělin označuje ryze českými názvy (např. Vlasta), celé své sbírky včetně obrovské knihovny odkazuje Národnímu muzeu. Po dlouhém a plodném životě umírá náhle při cestě do Rakouska, kde je pohřben - mimo hranice obou svých vlastí.
(pa) Mayer J.: Joachim Barrande: Osobnosti montánních věd v našich zemích, Příbram 1986

 

 

Zpět na Některé práce Bohuslava Schnircha

Zpět na hlavní stránku