Svatý Václav
kníže míru a pokoje

Bohuslav Schnirch

konkurenční (soutěžní) model Araceli pro Václavské náměstí

Každý cítil při prvním spatření, že to je ten sv. Václav, jak jej všichni nosíme v srdci. My voláme k němu: Nedej zahynouti nám ni budoucím! - a on přijíždí, žehná nám v zápase o národní bytí tonoucím, žehná nám již již umdlévajícím v boji tisíciletém za národní existenci. Nová síla z požehnání řinoucí povzbuzena pak ještě Blanickými rytíři - jeho věrnými - kteří dávají nám na rozum, že nezahyneme, věrni sv. Václavu, nikdy - neboť v největším nebezpečí samy nadpřirozené síly budou pro nás bojovati! Kdyby bylo plebiscitem rozhodnuto, byl by tento sv. Václav dán národu.

(Prof. V. J. Dušek)

 

 

 

 

 

 

Soutěžní model Araceli zobrazuje svatého Václava, jak odložil meč, kopí, štít i pověstnou přílbu. Světec s rozevlátými vlasy nepotřebuje zbraně, je přeci chráněn samotnou mocí Boží. Vévoda České země je zobrazen se zamyšleným důstojným meditativním výrazem, jak žehná svému lidu. Meditativní pokoj vyjádřený žehnajícím gestem doplňuje napětí v noze stojící ve třmenu, čemuž rozumí každý, kdo poznal sílu kontemplace. Kůň jakoby se právě pokorně zastavil, aby poskytl knížeti moment potřebný pro požehnání. Václav je symbolickým vyjádřením textu apoštola Pavla: Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským, duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje, a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přílbu spasení a meč Ducha, jímž jest slovo Boží. (Ef 6.11-17)

 

Podle očekávání tehdejší veřejnosti model zahrnuje všechny čtyři posvátné relikvie svatého Václava: přílbu, meč, kopí s praporcem a zbroj (pancíř). Ale model zahrnuje i všechny části duchovní výzbroje, jak ji popisuje apoštol Pavel: opasek, pancíř, obuv, štít, přílbu a meč. Přitom pozemské zbraně Václav nemá v bojové poloze, kopí v levé ruce, meč v pochvě, přílba a štít přivázány u sedla.

 

Soutěžní návrh zahrnoval i sokl, na kterém zpředu Čechie pod žehnajícím gestem svatého Václava chrání rukou své děti pod roztaženými křídly svatováclavské orlice. Svatováclavská orlice chránící svými křídly Čechii je narážkou na legendy, které právě zjevení orlice chránící křídly v kritických momentech explicitně zmiňují. Po stranách v reliéfu jsou v kontrastu ke klidu, který vyzařuje jezdecká postava světce, zobrazeni blaničtí rytíři v divoké jízdě na koních, v dynamickém rotujícím zobrazení. Svatý Václav zastupuje svůj národ před Božím trůnem, zatímco blaničtí rytíři jsou reálnou silou, která mění dějiny.

 

Socha si pohrává s polemickým napětím: vyzbrojený, ale při tom spoléhající na duchovní záruky, kníže reprezentující politickou moc místo demonstrace síly žehná národu, meditativní gesto požehnání kontrastuje s napětím v nohu, jakoby kníže pokoje napůl stál v třmenech, protože pokoj a mír nenastává sám od sebe, musí být vybojován, požehnání je v logice české minulosti možná silnější pomoc, než zásah mečem a kopím. Socha si pohrává s tématy legend, které vstupují do českých dějin a jimi se prolínají, kdy blanickými rytíři se stávají v jistých okamžicích samotní příslušníci českého národa. 

 

Blaničtí rytíři, to je síla národa, který se v napjatých okamžicích dokáže sjednotit a často se shromažďuje právě na Václavském náměstí. Svatý Václav je protikladem knížete Svatopluka a jeho tří rozhádaných synů.

 

Model dává ostentativně najevo v kontrastu s jezdeckými sochami vyjadřujícími obvykle pouhou sílu a moc, že „kdykoli jsme v vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha nežli mocí fyzickou“, jak to kdysi vyjádřil František Palacký.  

 

 

Schnirch neměl jako umělec chvíle šťastnější, nežli když komponoval tohoto jezdce, idea dobrého svatého knížete, věčné útěchy míru zle stíhaného lidu, nalezla v tomto milém, tichém zjevení svůj ušlechtilý umělecký výraz.

K. B. Mádl, Národní listy 6. X. 1900

 

Bronzový model

Idea dobrého svatého knížete, věčné útěchy míru zle stíhaného lidu, nalezla v tomto milém, tichém zjevení svůj ušlechtilý umělecký výraz

(K. B. Mádl v Národních listech 1900)

 

Mladý kníže udatně vyjel do boje, ale hned po dosažení úspěchu odkládá kopí v levou ruku a žehná lidu.
 

(Svobodné slovo)

 

 

Vévoda české země vyjíždí z Blaníku, žehná svému národu vpřed vztyčenou rukou a Blaničtí rytíři v reliéfu na podstavci doplňují jezdeckou sochu.

(L.Boučková)

 

Sv. Václav s postavami blanických rytířů na soklu

 

Schnirchův sv.  Václav je kníže míru a pokoje,  i když současně také nebojácný a rozhodný,  jak nám jej podává legenda o Radoslavovi Zlickém. Také on je oděn v drátěnou košili a sedí na koni, ale je prostovlasý,  helmici přivázanou k pasu. Pravou ruku má vztaženu kupředu s výmluvným gestem,  jakoby chtěl zastavit boj a současně žehnat. Podstavec pomníku je vyplněn rušným a pohybuplným reliéfem zbrojnošů, vyjíždějících z blanické skály na obranu alegorické matky Vlasti s dvěma dětmi, chráněné křídly svatováclavské orlice.

(Věra Remešová)

 

 

 

Jak známo vyzněl (konkurs) udělením prvních dvou cen, z nichž jedna připadla Schnirchovi, který pojal knížete Václava jako hrdinu národního, jenž přichází dle mythu s blanickým vojskem ohrožené vlasti ku pomoci.

(Architektonický obzor 1908)

 

 

 

 

 

... nestrojenost hnutí těla a jasnost vyjádření myšlenky, dobrou charakteristiku a archeologicky správné pojetí přílby. Návrh Schnirchův získával i vlysem na podstavci představujícím legendární jezdce, blanické rytíře v čele s Čechií se dvěma dětmi.

(Národní listy)

 

 

 

Lidové noviny 24.11.1921 ročník 29 č. 588 ranní vydání str. 7
vedle inzerátu na kožešiny

 

 

 

Přílba sv. Václava ze svatovítského pokladu

 

 

Zpět na Některé práce Bohuslava Schnircha

Zpět na hlavní stránku