„Každý cítil při prvním spatření, že to je ten sv. Václav, jak jej všichni nosíme v srdci. My voláme k němu: Nedej zahynouti nám ni budoucím! - a on přijíždí, žehná nám v zápase o národní bytí tonoucím, žehná nám již již umdlévajícím v boji tisíciletém za národní existenci. Nová síla z požehnání řinoucí povzbuzena pak ještě Blanickými rytíři - jeho věrnými - kteří dávají nám na rozum, že nezahyneme, věrni sv. Václavu, nikdy - neboť v největším nebezpečí samy nadpřirozené síly budou pro nás bojovati! Kdyby bylo plebiscitem rozhodnuto, byl by tento sv. Václav dán národu.“

(Prof. V. J. Dušek)

Soutěžní model Araceli zobrazuje svatého Václava, jak odložil meč, kopí, štít i pověstnou přílbu. Světec s rozevlátými vlasy nepotřebuje zbraně, je přeci chráněn samotnou mocí Boží. Vévoda České země je zobrazen se zamyšleným důstojným meditativním výrazem, jak žehná svému lidu. Meditativní pokoj vyjádřený žehnajícím gestem doplňuje napětí v noze stojící ve třmenu, čemuž rozumí každý, kdo poznal sílu kontemplace. Kůň jakoby se právě pokorně zastavil, aby poskytl knížeti moment potřebný pro požehnání. Václav je symbolickým vyjádřením textu apoštola Pavla: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským, duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje, a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přílbu spasení a meč Ducha, jímž jest slovo Boží.“ (Ef 6.11-17)

Podle očekávání tehdejší veřejnosti model zahrnuje všechny čtyři posvátné relikvie svatého Václava: přílbu, meč, kopí s praporcem a zbroj (pancíř). Ale model zahrnuje i všechny části duchovní výzbroje, jak ji popisuje apoštol Pavel: opasek, pancíř, obuv, štít, přílbu a meč. Přitom pozemské zbraně Václav nemá v bojové poloze, kopí v levé ruce, meč v pochvě, přílba a štít přivázány u sedla.

Soutěžní návrh zahrnoval i sokl, na kterém zpředu Čechie pod žehnajícím gestem svatého Václava chrání rukou své děti pod roztaženými křídly svatováclavské orlice. Svatováclavská orlice chránící svými křídly Čechii je narážkou na legendy, které právě zjevení orlice chránící křídly v kritických momentech explicitně zmiňují. Po stranách v reliéfu jsou v kontrastu ke klidu, který vyzařuje jezdecká postava světce, zobrazeni blaničtí rytíři v divoké jízdě na koních, v dynamickém rotujícím zobrazení. Svatý Václav zastupuje svůj národ před Božím trůnem, zatímco blaničtí rytíři jsou reálnou silou, která mění dějiny.

Socha si pohrává s polemickým napětím: vyzbrojený, ale při tom spoléhající na duchovní záruky, kníže reprezentující politickou moc místo demonstrace síly žehná národu, meditativní gesto požehnání kontrastuje s napětím v nohu, jakoby kníže pokoje napůl stál v třmenech, protože pokoj a mír nenastává sám od sebe, musí být vybojován, požehnání je v logice české minulosti možná silnější pomoc, než zásah mečem a kopím. Socha si pohrává s tématy legend, které vstupují do českých dějin a jimi se prolínají, kdy blanickými rytíři se stávají v jistých okamžicích samotní příslušníci českého národa. 

Blaničtí rytíři, to je síla národa, který se v napjatých okamžicích dokáže sjednotit a často se shromažďuje právě na Václavském náměstí. Svatý Václav je protikladem knížete Svatopluka a jeho tří rozhádaných synů.

Model dává ostentativně najevo v kontrastu s jezdeckými sochami vyjadřujícími obvykle pouhou sílu a moc, že „kdykoli jsme v vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha nežli mocí fyzickou“, jak to kdysi vyjádřil František Palacký.