Rodinné hroby v Poděbradech

10. století - hřbitov v místech dnešních ulic Na Vinici a Husova
14. století hřbitov u  kostela Povýšení kříže - záplavy
17. století - u Havířského kostelíka
1782 císař Josef II. zakázal pohřbívat uvnitř zástavby
1785 hřbitov u Pátecké cesty (dnes Jiráskova ulice)
1896 evengelický hřbitov v Kluku
1898 židovský hřbitov v Kluku
1903 nový hřbitov v Kluku (katolický)

Hřbitov při Pátecké ulici 1785-1896

 

Poděbradský městský hřbitov, považovaný za jeden z nejhezčích a umělecky nejhodnotnějších hřbitovů u nás, byl budován v letech (1898) 1902 - 1903 podle plánů známého secesního architekta Josefa Fanty, který navrhl rovněž secesní hřbitovní kapli, a zahradního architekta Františka Thomayera. Umělecky nejcennější je 300 metrů dlouhá severovýchodní hřbitovní zeď, členěná slepými arkádami a doplněná reliéfními medailony na biblické náměty z keramické dílny sochaře Františka Bílka (zvaná Bílkova zeď).  Na hřbitově se nachází řada umělecky cenných náhrobků od architektů Josefa Fanty, Antonína Engela či Vojtěcha Kerharta.  O uměleckou výzdobu se podělili známí umělci jako Bohuslav Schnirch, Milan Havlíček, Hanuš Folkmann a další. Hřbitov byl již v roce 1965 vyhlášen kulturní památkou.

 

Rodina Birnbaumů 50.1325800N, 15.1046759E Hrob 55
Ing. Vojtěch Birnbaum 50.1329653N, 15.1037165E Hrob 349
Pomník Dr. Františka Boučka 50.1433236N, 15.1254422E Městský sad, náhrobní deska proměněna na pomník
Rodina Boučků 50.1331271N, 15.1048924 Hrob 50-51
Rodina Bucků 50.1329875N, 15.1051543E  
Rodina Hellichů 50.1334172N, 15.1044203E Hrob 1-4
Rodina Hlaváčů 50.1333078N, 15.1036308E Hrob 27-28
Rodina Kulichů 50.1330826N, 15.1036787E Hrob 46
Rodina Karla Marka 50.1333169N, 15.1036489E Hrob 74-75
Rodina Roberta Marka 50.1334722N, 15.1035253E Hrob 13-14-15
Rodina Rudolfa Marka 50.1333169N, 15.1036489E Hrob 193-194
Rodina Obereignerů 50.1335141N, 15.1034748E Hrob 9-10
Rodina V. Obereignera   Hrob 95-96
Hrob (Františka) Pekáčka 50.1396861N, 15.1128075E Havířský kostelík
Rodina Strobachova 50.1331988N, 15.1047777E Hrob 38-39
Rodina Šantlova 50.1331283N, 15.1038167E Hrob č. 265
Socha spící Aničky 50.1326872N, 15.1029247E Rozptylová loučka

 

Starý poděbradský hřbitov u kostela

První hřbitov v Poděbradech se nacházel kolem kostela Povýšení sv. Kříže a sloužil až do konce 18. století. V roce 1784 vydal Josef II. nařízení, které zakazovalo pohřbívat mrtvé mezi domy, navíc tento hřbitov již nebylo kam rozšiřovat.
Z těchto důvodů začal v roce 1785 vznikat na vykoupených zahradách kolem Kostelního předměstí u silnice na Pátek hřbitov nový. V roce 1880 byl rozšířen do celého prostoru dnešního parku v Jiráskově ulici až k pozemkům studentských kolejí.
Uprostřed hřbitova byl vyzdvižen na masivním kamenném podstavci hlavní hřbitovní kříž, který tu stojí dodnes.
Když se ve 2. polovině 19. století začalo Kostelní předměstí rychle rozrůstat a městský hřbitov už byl celý obestavěný domky a zemědělskými usedlostmi, postupně si okolní obyvatelé vymohli, že hřbitov bude přeložen mimo město, do katastru obce Kluk, kde už byl v roce 1896 založen evangelický hřbitov a o 2 roky později také hřbitov židovský.
Od roku 1903 byly hroby postupně přemísťovány a na prostranství bývalého hřbitova se pomalu rodil nový městský park. Po úplné likvidaci hřbitova a posledních parkových úpravách na podzim 1928 v něm byla odhalena bronzová socha T. G. Masaryka, poslední dílo významného sochaře Otty Gutfreunda.
Kromě bývalého hlavního kříže je poslední vzpomínkou na hlavní hřbitov náhrobek lékaře Františka Boučka s plaketou od sochaře Bohuslava Schnircha
(není pravda, medailon je od sochaře Čapka). Náhrobek stával při východní ohradní zdi, nedaleko hlavního vchodu na hřbitov.

 

 

Poděbradský městský hřbitov

Není v naší zemi mnoho měst, která se postarala pro své občany o tak pěkné místo posledního odpočinku. Právem proto byl v roce 1963 poděbradský městský hřbitov zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek. Památkově chráněný areál tvoří půdorys katolické části hřbitova, vstupní prostor s kaplí a domkem hrobníka, hlavní kříž, severní ohradní zeď a tři hrobky – Markova, Birnbaumova a Kerhartova.

O projekt na nový poděbradský hřbitov byl požádán známý secesní architekt Josef Fanta (1856–1954) v době, kdy starý hřbitov v dnešní Jiráskově ulici byl zaplněn a začal překážet rychlému stavebnímu rozvoji této části Poděbrad. Josef Fanta navrhl jako hlavní vchod velká mřížová vrata s mřížovými brankami po stranách, na ně navazující hřbitovní kapli s pitevnou a márnicí na jedné straně a naproti podobný objekt s malým dvorečkem jako byt hrobníka. Toto působivé řešení vstupního prostoru hřbitova už dříve s úspěchem předvedl na výstavě architektury v Londýně. Uprostřed hřbitova měly být sice ještě arkády, ale ty se pro nákladnost už nerealizovaly.
Hřbitov byl založen v roce 1902 u křižovatky silnic pražské a rumburské v katastru tehdy ještě samostatné obce Kluk, kde se už předtím od roku 1896 nacházel hřbitov evangelický a o něco mladší hřbitov židovský. Vedením stavby byl pověřen známý místní stavební podnikatel Josef Fiala a pozoruhodnou zahradní úpravu provedl uznávaný pražský zahradník František Thomayer. Na městský hřbitov v Kluku se začalo pohřbívat 4. května 1903, kdy do hrobu č. 1 na kraji IV. staré části (tehdy dětské) byla pochována sedmiměsíční Arnoštka, dítě místního strážníka Nezavdala. Podobu nového hřbitova přibližuje pohlednice zaslaná roku 1905.

Půdorys katolické části hřbitova
je vymezen severní dekorativní ohradní zdí a ostatní zdí prostou cihlovou, která na jižní straně tvoří hranici mezi katolickou a evangelickou částí. V jejím prodloužení se nachází hlavní hřbitovní kříž a za ním byl vytyčen prostor pro budoucí rozšíření hřbitova (na něm se začalo pohřbívat v roce 1920). Od hlavního vchodu se rozbíhají paprsčitě hlavní cesty, které jsou kříženy obloukovými příčnými cestami.

Ohradní zeď
Její součástí je hlavní brána na severozápadní straně hřbitova se secesními kovanými dvoukřídlými vraty. Nad nimi je v trojúhelníkovitém štítu výjev Ukřižování. Figury Krista, P. Marie a sv. Jana Evangelisty z měděného, kdysi barevně ciselovaného plechu, byly dodány z Prahy, vrata i obdobné dvoukřídlé branky však zhotovil místní umělecký kovář Jan Mareš.
Památkově chráněná severní hřbitovní zeď je nejdekorativnější částí hřbitova. Při ní si své hrobky a hroby zajistily přední a zámožnější poděbradské rodiny. Navazuje na hřbitovní kapli a je rozdělena na oddíly, které odpovídají rozměrům dvou hrobů. V každém oddílu je segmentový výklenek, mezi výklenky jsou sgrafita s texty žalmů a černošedé terakotové medailony, na nichž se opakují čtyři motivy (Anděl smrti a vykoupení, Kristus s křížem, Plačící matka Kristova a sv. Máří Magdalena). Autorem medailonů je významný secesní sochař František Bílek a sem byly přivezeny z keramické dílny v Bechyni. Právě při této severní zdi se nachází většina pěkných ukázek hřbitovní plastiky – kovových a keramických reliéfů, zhotovených většinou ve zdejší sochařské a kamenické dílně Milana Havlíčka (zahynul během I. světové války).

Kaple s márnicí
Jde o cihlovou stavbu se strmými sedlovými střechami a zubatými štíty. V nižší části bývala původně márnice, předsíňka sloužila jako pitevna a ve větší prostoře se konaly smuteční obřady, a to až do poloviny minulého století, než byla na obřadní síň upravena márnice tehdy neexistujícího židovského hřbitova.
V průčelí hřbitovní kaple jsou jen velké prosklené dveře a v zadní stěně půlkruhové okno s vitráží. To na svůj náklad objednal tehdejší starosta Josef Peták v Praze, ale všechno ostatní vnitřní zařízení, obložení stěn s vyřezávanými výplněmi i dřevěný oltář zhotovil místní truhlář Jan Báša.

Domek hrobníka
je protějškem kaple s márnicí, odpovídá jí vnějším vzhledem a částečně i stavební úpravou, vnitřek však byl uzpůsoben bydlení.

Kříž
Hlavní hřbitovní kříž byl také do detailů navržen arch. Josefem Fantou. Je dřevěný, vysoký přes šest metrů a skládá se z několika dílů, které se dají vyměňovat. Celý kříž je zdoben kováním s motivy lilií, v křížení je tepaný symbol IHS a kolem písmen stylizovaná trnová koruna s paprsky.

Náhrobek rodiny Markovy
Součástí hrobky je pískovcová architektura se sedlovou kamennou stříškou a s kruhovým výklenkem v horní části. V dolní části náhrobku je mělký sokl s římsami a na něm plastika ženy v řasnatém oděvu v téměř životní velikosti. Žena drží při levém boku prut se třemi ratolestmi, symbolicky představující tři větve Markova rodu. Náhrobek je dílem sochaře Bohuslava Schnircha (originální model pomníku z roku 1890 je uložen ve sbírkách Polabského muzea), který byl manželem Roberty, dcery mlynáře Marka z Nových Mlýnů u Poděbrad.
Na zdejším hřbitově se nachází ještě jedna plastika od Bohuslava Schnircha. Jde o náhrobek malé Aničky Birnbaumové, který se původně nacházel v soukromé zahradě u domu dr. Bohumila Boučka a druhotně byl umístěn do středu rozptylové loučky.

Hrobka Vojtěcha Birnbauma
Bohužel nyní je to jen torzo jednoho z umělecky nejcennějších náhrobků na zdejším hřbitově. V létě roku 2012 byl vandaly nenávratně zničen vylámáním a ukradením všech kovových částí. Na čtvercové základně z bosovaného kamene se schůdky dosud stojí čtyři žulové hranolové sloupy, na nichž byla připevněna ozdobná mříž ve tvaru stanové stříšky a mezi sloupy po stranách osazeny podobné mřížky. Na zadní straně náhrobku z černé leštěné žuly se nacházela bronzová busta ing. Vojtěcha Birnbauma (†1885), prvního manžela Boženy rozené Schnirchové (sestry sochaře Bohuslava Schnircha), podruhé provdané za dr. Bohumila Boučka). Byl to otec záhy zemřelé výše zmíněné Aničky, syna PhDr. Vojtěcha Birnbauma, našeho významného historika umění, a dcery Boženy, provdané za akademického sochaře Hanuše Folkmanna. Ten byl také autorem zmizelé Birnbaumovy busty. Bustu i všechny práce z kovu pro náhrobek provedl další příbuzný Franta Anýž. Architekturu náhrobku navrhl Boučkův synovec arch. Antonín Engel.

Hrobka rodiny Kerhartovy
Tato urnová hrobka se nachází v zákoutí vedle domku hrobníka a mezi okolními hroby působí velmi neobvykle. Uprostřed čtvercové základny z pískovcových desek se jmény zemřelých příslušníků této významné a rozvětvené rodiny stojí na jednoduchém hranolovém podstavci stylizovaná postava truchlící ženy, zahalená v řasnatém rouchu. Autorem plastiky je akademický sochař Karel Lidický, architektonické řešení hrobky provedl arch. Vojtěch Kerhart, který byl do ní také v roce 1978 pochován.

Nejstarším artefaktem na celém hřbitově je však barokní, krásně kovaný kříž na dekorativním podstavci, který k hrobu profesora PhDr. Vojtěcha Birnbauma, významného českého historika umění, věnovali jeho žáci. Na hroby dalších osobností, které svým významem překročily rámec města, upozorňuje velká informační tabule před hlavním hřbitovním vchodem.

 

Náhrobek lékaře Františka Boučka s plaketou od sochaře Čapka na původním hřbitově, dnes v parku u pošty

 

Zpět na Hřbitovy

Zpět na hlavní stránku