Nové Mlýny, odkud pochází rodina Marků, se nacházejí v obci Pátek u Poděbrad. Válcový mlýn, rozsáhlé hospodářské prostory, velká okrasná zahrada, rybník a obytná budova tvoří uzavřený komplex, obehnaný zdí. K mlýnu patřilo údajně asi 140 ha zemědělské půdy. Mlýnský náhon dnes údajně pohání malou elektrárnu.

Nové Mlýny u Pátku u Poděbrad

S postupující dobou se v Pátku velké modernizace dostalo mlýnům, jako jediným větším průmyslovým podnikům na jeho území ležících. Využití velkého množství protékající vody se tak přímo nabízelo. Voda ze struhy, kromě zásobování vody okolních rybníků, sloužila také k pohonu mlýnských kol. Na struze v obci Pátek se nacházely hned dva mlýny. Třetí mlýn, ležící na Struze, se nacházel u obce Odřepsy nazývaný Mlýnek.

Nejstarší a nejvýznamnější mlýn se nachází v osadě podle něj pojmenované Nové Mlýny. V roce 1553 se uvádí, že mlýn je nově vystavený, jeho založení je však ještě starší, pravděpodobně krátce po vzniku Lánské struhy. V těchto letech měl Nový mlýn 4 kola moučná, 1 kolo stupní. Co se z mlýna prachů a opišků schází, to se dává na zámek do Poděbrad na výkrm vepřů. Pravidelně býval pronajímán.

Společně s poděbradským Podzámeckým mlýnem patřil k prosperujícím podnikům, každoročně oba mlýny vydávaly 355 kop a 55 zlatých. V 16. a 17. století se na Nových Mlýnech často střídali nájemci. V roce 1642 Nový Mlýn vynášel ročně 100 striků žita, 4 vykrmené vepře, potřeboval ročně na náklad 36 zlatých. Mlelo v něm kolem 244 lidí. Skládal se ze 3 kol moučních a 16 stup. Nový Mlýn patřil k prosperujícím podnikům panství, navíc nebyl oproti Podzámeckému mlýnu ohrožen případnými povodněmi. Mletím k tomuto mlýnu povinno celkem 10 vesnic: Činěves, Choťánky, Libice, Odřepsy, Opočnice, Pátek, Podmoky, Senice, Velenice a Vrbice. Kdyby někdo ze zmíněných vesnic nemohl z různých důvodů dovézt obilí do mlýna, má se s mlynářem o měřičné vyrovnat. Mlynář je povinen panské dvory a ovčírny bez měřičného podporovat. Mlynář dále musel být neustále na mlýně a neměl se od něj vzdalovat z důvodů případné ochrany před škodou na mlýně, mlynář se mohl vzdálit z mlýna jen v případech, kdy se to týkalo jeho živnosti samotné. Významným mlynářem na Nových Mlýnech se stal v roce 1761 Tomáš Roudný, který jej koupil na základě emfyteutické smlouvy.

V roce 1771 vyplenili obyvatelé Odřepes, Choťánek a Libice Nové Mlýny, z důvodů velkého hladu a neúrody, která v té době panovala.
„Okolo sv. Josefa začaly být pěkné časy, a protož lidé začínali jarní obilí síti. Ale brzy to setí přestalo, nebo dne 24. března, v neděli Květnou, sníh padati začal & padal až do Zeleného čtvrtku dnem nocí. V outerý a v středu s tím sněhem spolu vál převeliký vítr, tak že žádný nikam jíti ani jeti nemohl, a závěje místem byly veliké, že v nich trval sníh až do Božího Vstoupení, které bylo 9. máje. U Veliký pátek, v Bílou sobotu a přes celé velikonoční svátky byly mrazy ukrutné s jinovatkou, tak že okna u světnic ani nerozmrzala. Do kostela po ty všecky dni když jsme šli, vlasy a vousy omrzlé jsme měli. Po tom sněhu opět pole tak se rozkvasila a rozmokla a vnitřní vodní žíly se zdvihly, že zase velmi dlouho jarní setí trvalo. K tomu pršelo jednak přes celý duben až do 5. máje. V ten čas kdyby ta královská cena byla nepřišla, bylo by obilí na velikou drahotu vystoupilo a hned od té doby byla by drahota lidi trápila. Mezitím byl převeliký nedostatek v píci dobytčí; jeden centnýř sena byl za 1 zl. 30 kr., jeden mandel žitné dlouhé slámy za 2 zl. V některých vesnicích došky se střech trhali a na řezanku řezali, jakož pak mnoho statků jest viděti docela otrhaných. Od 5. máje až do 2. června nepršelo a časy byly tak prudké a horké, že zas hrozná suchota začínala býti; žita nemohla dobře růsti, jakož i zaseté ječmeny nemohly vycházeti a právě všecko smutno bylo v polích viděti. Před sv. Vojtěchem tu noc jednak po celém království na vojnu mocně se bralo a dosazovali se k regimentům ti muži, kteří před tím od každé kompagnie devět mužů jich do Uher odmarširovalo aneb co jich pomřelo, a tak skrze tyto nové lidi zase se regimenty doplnily. 15. máje, před sv. Janem Nepomuckým tu noc z vesnic Odřepes, Chotánek a Libice všickni vesměs lidé ud'áli sobě kvalt neb bouřku na Nový mlýn u Odřepes ležící, v něm co obili mlynářového zastihli, všechno vzali, jakož v druhém mlýnku podál od tohoto stojícím a témuž mlynáři patřícím. Dle čehož poděbradský jemnostpán vrchní obávaje se, aby se toho více nestalo, vyžádal do Poděbrad od král. krajského ouřadu jednu kompagnii vojáků od slavného hraběcího Ahrenberského regimentu, kteří na ten největší spěch na hod slavný Seslání Ducha sv. do Poděbrad přišli, a nato v pondělí přijel i sám pan král. krajský hejtman z Bydžova. Potom v outerý svatodušni, dne 21. máje, byli ti lidé z těch  vesnic, kteří to obilí brali, jménem krajského pana hejtmana do zámku poděbradského voláni, kamž také bez strachu přišli a od král. krajského i od zdejšího pánů hejtmanův vyslýcháni byli, při čem toho pohnutí začátek na čtyřech toliko osobách zůstal a ty byly do šatlavy dány; rychtářové pak odřepeský a líbický, že taky při tom byli, ti jsou z rychtářství složeni, - v Odřepsích byl Petr Novák, v Libici Frant. Pivokoňský, - ostatní lidé všichni v dobrém propuštěni a nařízeno jim, aby budoucně to obilí, co ho kdo vzal, tomu mlynáři vedle královské ceny zaplatil. Onino pak čtyři, kteří v arestu zůstali, časem v panské zahradě aneb na cestách dělali.“*

V roce 1778 zrušil 2 složení mlýna a vystavěl pilu. Náhradou za zrušená složená založil mlynář Roudný u vsi Odřepsy Mlýnek o jednom složení na vlastním pozemku.

Mlynář Roudný patřil k velice zbožným osobám. Rozhodl se u svého mlýna postavit kapli Panny Marie Cellenské. „Ke stavbě kaple zavázal se prý Roudný jednou na pouti v Maria Celli. Pro svoji kapli dal zhotoviti věrnou kopii oltáře inaiiacellského z tepané mědi.“*

Stavba mu trvala déle, protože nejprve mu chybělo povolení od vrchnosti. Povolení konečně dosaženo a stavba byla po šesti letech roku 1779 dokončena.

Slavnostní svěcení kaple proběhlo dne 12. září děkanem a proboštem Josefem Svobodou.

„12. září posvěcena jest kapla ke cti Rodičky Boží, Marie Panny Cellenské, u Nového mlýna za Podebrady, kterou svým nákladem vystavěl a krásně ozdobil mlynářtamní, Tomáš Roudný jménem. Obzvláště oltář velký od země až do vrchu pasířským dílem dobře postříbřeným plechem obit jest, tak že sám ten oltář stál ho 1700 zl. mimo všechen jiný náklad. V ten den ráno před posvěcením v též kapli, z Bydžova tudy jeda, byl jsem a všecku spatřil; do Poděbrad přijeda zas slavné procesí tam jdoucí jsem viděl, které in pontificalibus důstojný pan vicarius vedl. Obraz Panny Marie Cellenské draze oděný a na ten oltář zhotovený páni konšelé poděbradští tam nesli. Toho dne on mlynář ná strávení pokrmů a nápojů pro všecku okolostojičnost přes 500 zl. naložil.“*

Slavností svěcení se stalo velkou událostí; velké procesí se táhlo od Poděbrad, sousedé nesli obraz Panny Marie Cellenské, který měl zdobit oltář. Oltář kaple byl tepán z mědi a následně stříbřen.

Za vlády Josefa II. roku 1784 byla kaple zrušena a zbořena a zdobný oltář dán do proboštského chrámu sv. Kříže v Poděbradech, kde stojí posud.

Mlynář Roudný postupem let upadal do stále větších dluhů, přestal platit činži, dluhy rostly, proto se vrchnost rozhodla dát mlýn do dražby. O mlýn projevilo zájem hodně zájemců, v den dražby 15. září 1781 se jich dostavilo celkem sedm. V této době měl Nový Mlýn čtverné složení, pilu, zahrádku, pole 1 a půl strychu, louku pod 6 jiter. Spolu s Novým Mlýnem šel do dražby i Mlýnek u Odřepes, který ke staršímu mlýnu patřil též. Jako základní suma dražební bylo stanoveno 3 102 zlatých. Nejvyšší sumu nabídl Josef Václavík z Hořic, celkem 4 590 zlatých. Stal se dědičným nájemcem obou mlýnů, vrchnost si však zachovala předkupní právo.

Dceru Josefa Václavíka pojal za manželku Kašpar Marek, který Nový Mlýn zdědil, jehož potomci poté na Nových Mlýnech hospodařili po několik generací. Syn Kašpara Josef Marek oba mlýny velice zvelebil. Mlýn Nový rozšířil na pět složení a na dvě složení mlýn v Odřepsích. Přestože byly mlýny od panství prodané, předkupní právo si vyhradila vrchnost. Roku 1826 ve mlýně a vedlejší krčmě bydlelo celkem 11 duší.  

Rodina Markova se finančně podílela ve zvelebování obce, přispěli třeba ke koupi předmětů do kostela sv. Vavřince, který byl předtím vykraden.

Velkou přestavbu zažily Nové Mlýny v roce 1893, kdy tehdejší majitel Robert Marek, což byl vnuk Kašpara Marka, nechal nákladně přestavět mlýn i sousední stavení, mlýn moderně zřízen o čtyřech složeních, dvou stolních válcích nově s elektrickým pohonem. V osadě nechal dále zřídit ovocnou zahradu, ohrazenou zděným plotem. Mlynář převzal od vrchnosti také baderské stavidlo s bytem, stodolou i polnostmi (rod Marků a spřízněný rod Václavíků tak kontroloval podstatnou část Sánského kanálu).

U mlýna stávala chalupa pro hlídače sádek, ve které se už v 15. Století čepovalo pivo i panská kořalka. Po zrušení rybníků v 18. století připadla krčma, které se říkalo „Na sádkách“, ke mlýnu. Mlynář krčmu pronajímal vždy na dobu 6 let. Celé generace občanů si pamatovaly veselý život v tomto hostinci. Po staletí se tu scházívali obyvatelé sousedních vesnic i krajánci, neboť ležela i v blízkosti významné obchodní cesty na Jičín.

Druhý mlýn přímo v obci Pátek stojící byl postaven kolem roku 1821 na severovýchodním konci obce, blízko starého mostu přes Lánskou struhu na jejím pravém břehu, u rozcestí z obce Pátek směrem ke Koutům, nebo k osadě Blato.

Jako první projevil zájem o stavbu mlýna Jan Riegl, byl významný pražským měšťanem, který měl bohaté styky mimo jiné i s královskou českou komorou, což mu pravděpodobně usnadnilo povolení pro stavbu mlýna. Pro mlýn bylo třeba zajistit dostatek vody. Jan Riegl zakoupil právo k užívání vody z Lánské struhy. Zavázal se také čistit Lánskou struhu nad i pod Novým Mlýnem, celkem v délce 500 sáhů, z toho 105 sáhů nad a 395 pod Novými Mlýny. Mlynář na Nových Mlýnech tak už nemusel čistit struhu kolem svého mlýna, zůstávalo mu však za povinnost udržovat most a stavidla na Badrech čistá. Nad mlýnem v Pátku se v pravém břehu Lánské struhy nacházelo stavidlo určené pro napájení rybníka Blato. V roce 1834 byl mlýn mlynářem Rieglem rozšířen o druhé složení.

* Paměti Františka J. Vaváka z let 1770-1816