Vojtěch Náprstek - Adalbert Fingerhut

 

Adalbert Fingerhut, který později přijal počeštěnou formu svého německého jména, tedy Vojta Náprstek, pocházel z pražské středostavovské rodiny. Jeho otec byl majitelem prosperujícího pivovaru a lihovaru v domě U Halánků (dnešním Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur). Již za studií klasického gymnásia projevoval zájem o cizí kultury a chtěl studovat orientalistiku, avšak nakonec, na matčino přání, začal studovat práva ve Vídni. Universitu však nedokončil, neboť se příliš aktivně zúčastnil revolučního roku 1848 a povstání v Praze i ve Vídni, a na dalších deset let musel uprchnout do USA.
V emigraci se nakonec zařídil jako knihkupec a jeho podnik se stal významným krajanským střediskem a základnou podporující české emigranty. Paradoxně právě zde se vrátil k etnografickým studiím, a položil základ současné etnofrafické sbírky muzea, která dnes nese jeho jméno. Byl účastníkem vládní expedice zkoumající indiánské kmeny, zejména Dakoty, od nichž přivezl první exponáty.
V roce 1858 mu matka vymohla amnestii, vrátil se přes Paříž do Prahy. Vytvořil v domě U Halánků, který již přestal postačovat rodinnému podniku vedeného jeho starším bratrem Ferdinandem Fingerhutem - známějším jako Ferdinad Pravoslav Náprstek (jeden z vůdčích zakladatelů Sokola), vyhledávané centrum české inteligence, ve kterém se scházely přední osobnosti tehdejšího politického i kulturního života - spisovatelé, vědci i cestovatelé. Vojtěch se záhy stal jednou z vůdčích osobností národního života. Jako výborný organizátor stál u zrodu řady českých organizací, zabýval se osvětovou činností a prosazoval emancipaci žen (zásadním způsobem rovněž přispěl k založení řady ženských institucí, jejichž základnou byl zpočátku právě dům U Halánků - např. s Karolínou Světlou 1865 Americký klub žen, Ženský výrobní spolek český).

Náprstek zároveň nadále rozšiřoval svoji národopisnou sbírku, avšak o založení národopisného muzea ještě neuvažoval. V roce 1862 se však podílel na přípravě výstavy učebních pomůcek a nástrojů, která položila základ Náprstkova soukromého „Českého průmyslového muzea“, jehož cílem mělo být zejména představení technických novinek a podpora modernizace průmyslu i běžného života u nás, např. veřejné plynové osvětlení, zavedení telefonu či plynofikace domácností, nebo projekty v oblasti školství, zdravotnictví a životních podmínek v Praze, které Náprstek podporoval a prosazoval jako komunální politik – v rámci sboru obecních starších města Prahy (1873–1894) a městské rady (1881–1892). Technicko-průmyslové zaměření muzea však postupně začala vytlačovat prezentace Náprstkových soukromých národopisných sbírek. Muzeum a jeho knihovna se brzy stalo přední českou institucí zaměřenou na mimoevropské kultury, ale i např. na život krajanů v zahraničí, a v roce 1866, když původní budova pivovaru a vinopalny přestala postačovat výstavním a depozitním potřebám, nechal Náprstek přistavět na svoji dobu velmi moderní muzejní budovu, která svému účelu slouží podnes. Muzeu, pro jehož provoz vytvořil soběstačnou nadaci, rovněž Náprsek odkázal své sbírky i knihovnu (obsahující 46 000 svazků) a další dokumenty (mj. na 18 000 fotografií). Položil tak základ nejvýznamnějšího českého etnografického muzea, nyní důležité pobočky Národního muzea.
Náprstkovy cestovatelské a etnografické zájmy se projevily rovněž v roce 1894, kdy se vedle řady slavných českých cestovatelů a geografů stal rovněž zakladatelem České společnosti zeměvědné, předchůdkyně dnešní České geografické společnosti (ČGS), a patřil k významným mecenášům této nově vzniklé české vědecké organizace.

V roce 1888 stál Vojta Náprstek se sokolským funkcionářem a tělovýchovným teoretikem Vilémem Kurzem u zrodu Klubu českých turistů, a stal se jeho prvním předsedou a hlavním mecenášem. I díky Náprstkovu organizačnímu úsilí a schopnostem dokázal klub brzy po svém založení zorganizovat a získat prostředky na tak významnou aktivitu, jakou byla stavba Petřínské rozhledny a lanové dráhy k ní vedoucí. Založením KČT, jako první české turistické organizace na našem území (připomeňme, že první organizací tohoto druhu u nás byl spolek německý – již v roce 1870 založil pražský obchodník Johann Stüdl Pražskou sekci německého alpského spolku DAV, resp. DuÖAV) se Náprstek zasloužil nejenom o rozvoj turistiky jako takové, ale i rozšíření dalších souvisejících činností, jako např. alpinismus. Zásluhy KČT na tomto poli, stejně jako v budování sítě značených cest, chat i organizace výprav do celého světa nejsou dosud v plném rozsahu doceněny, stejně jako význam Vojty Náprstka jako zakladatele KČT, který je zpravidla vyzdvihován především pro své zásluhy národnostně-politické či snahy feministické. Hlavní díl zásluh o organizovanou turistiku a sporty v přírodě tak často obdrží jíní, a přínos osobnosti českého buditele a politika v této oblasti je dnes téměř zapomenut.

lfancy3.gif (583 bytes)

Vojta Náprstek se narodil roku 1826 v Praze na Uhelném trhu jako Adalbert Fingerhut. Jeho otec Antonín byl sládkem a později majitelem domu U Halánků na Betlémském náměstí, kde vedl pivovar, vinopalnu a hostinec. Brzy ale zemřel a o malého Vojtu, jeho o dva roky staršího bratra Ferdinanda i celý rodinný podnik se nadále starala matka Anna Fingerhutová. Byla to výjimečná a silná osobnost. Sama pocházela z mlynářského rodu, brzy však osiřela a už jako šestiletá musela uklízet ve škole, aby měla na školné. Ve 13 letech šla do služby k příbuzným a ještě po dlouhé době na krušné časy vzpomínala. Díky velké pracovitosti se ale nakonec stala jednou z nejbohatších pražských podnikatelek a rodinný majetek využívala i k dobročinnosti. Denně rozdávala pražské chudině chléb a zájem byl tak obrovský, že nakonec musela svou štědrost zmírnit a zaměřila se jen na nemocné.

Na vzdělání synů ovšem nešetřila nikdy. Starší Ferdinand měl zdědit pivovar, byl proto po studiích na zkušené v západní Evropě. Mladší Vojta studoval v Praze na Akademickém gymnáziu. Byl velmi oblíbený, protože jako správný synek z bohatého domu míval kapsy plné dobrot a se spolužáky se vždy ochotně rozdělil. Z učiva ho zajímala hlavně orientalistika. To se ale nelíbilo jeho matce, která chtěla mít ze syna buď advokáta, nebo lékaře. Vojta nakonec musel ustoupit a roku 1846 odjel do Vídně studovat práva.

V rakouské metropoli se velmi rychle zapojil do života českých krajanů. Organizoval besedy, bály i přednášky a Karel Havlíček Borovský otiskoval jeho referáty ze života vídeňských Čechů v České včele. Vlastenecká činnost tehdy jednadvacetiletého studenta práv se ovšem příliš nelíbila rakouské policii. Ta Náprstka zatkla a mezitím, co ho několik dní držela ve vězení, mu z bytu zabavila veškeré knihy a písemnosti. Mladíka to ale od vlastenectví neodradilo. Ve Vídni rostla revoluční nálada a počátkem roku 1848 padl Metternichův absolutistický režim. Náprstek toho využil a na shromáždění ve Vídni otevřeně promluvil o svobodě tisku. Podobně se pak angažoval i v Praze, revoluce byla však záhy potlačena a na Vojtu byl vydán zatykač.

Před hrozbou žaláře utekl proto ještě tentýž rok přes Rychnov nad Kněžnou a Vratislav do Berlína a Hamburku a odtud lodí do Ameriky. Před matkou ovšem svůj odjezd do poslední chvíle tajil. Ve Vídni po sobě totiž zanechal nejen nedostudovanou školu, ale také dluhy, které musela Anna Fingerhutová zaplatit.

Do Spojených států utíkal původně s představou, že tam založí soběstačnou kolonii českých uprchlíků. Situace byla ale úplně jiná. Neměl peníze, neznal angličtinu a protože země byla velká, téměř žádné uprchlíky v ní nepotkal.

Zpočátku se protloukal jen velice těžce. V prosinci roku 1848 přistál u amerických břehů v městečku Sandy Hook, slušnou práci ale nesehnal. Lepil tedy obálky, pracoval jako kameník a nějaký čas údajně prodával i rakve. Po čase se ale přeci jen trochu rozkoukal a začal realizovat původní plány. Vyhledával krajany, zakládal pro ně spolky a připravoval i české časopisy.

Ještě lépe se mu dařilo později v Milwaukee ve Wisconsinu. Zde žilo hodně Němců a Náprstek, který zatím uměl jen velmi málo anglicky, tu našel řadu přátel. Ve městě si otevřel knihkupectví, půjčoval knihy a od roku 1852 vydával i německy psaný časopis Milwaukee Flugblätter. Jeho podnik byl v podstatě literární kavárnou – lidé se v něm scházeli, diskutovali a prohlíželi si knížky. K občerstvení sloužila pravá turecká káva, několik druhů minerálek a také zmrzlina, která byla v Milwaukee naprostou novinkou.

Náprstkovo renomé začalo postupně vzrůstat. Sehnal například obrovské množství exponátů pro Národní muzeum, když vyhlásil sbírku pro Prahu. Republikánská strana ho navíc pověřila, aby agitoval mezi svými krajany pro zvolení prezidentského kandidáta Johna Charlese Fremonta. Během této kampaně Náprstek projel velkou část Spojených států, včetně otrokářského Jihu. Byl rovněž členem expedice, kterou americká vláda vyslala k indiánskému kmenu Dakotů. Z výpravy si kromě nových zážitků přivezl i řadu předmětů, čímž začala vznikat jeho pozdější bohatá sbírka.

V Americe zůstal Náprstek až do konce roku 1857. O pár týdnů později se přes Paříž vrátil zpět do Prahy, kde mu matka vymohla amnestii. Zapojit syna do rodinného podnikání se jí ale přes velkou snahu nepodařilo.

Náprstek chtěl především pozvednout českou vzdělanost. Dům U Halánků se tedy po jeho návratu z Ameriky postupně stával jedním z center pražského společenského života. Vyhlášená byla místní knihovna, založená podle amerických vzorů. K dispozici zde byly zahraniční knihy i časopisy a čítárna sloužila k debatám. Náprstek kolem sebe postupně soustřeďoval také cestovatele, kteří se chystali na různé výpravy. Učil je, jak a co mají sbírat, dával jim na cestu literaturu i doporučující dopisy. Po návratu pak U Halánků přednášeli o svých cestách a pokud o nich chtěli napsat knihu nebo článek do novin, Náprstek jim ochotně pomáhal. Fungoval také jako čestný konzul amerických Čechů, protože žádná návštěva, zejména z Ameriky, se neobešla bez návštěvy u něj.

V domě U Halánků se začaly pořádat pravidelná společenská setkání. Kromě povídání se tady plánovaly i různé důležité akce. Debatovalo se například o založení nových českých novin, o expozici Zemské jubilejní nebo Národopisné výstavy.

Výjimečné byly přitom zejména Novoroční dýchánky, které se staly obrovskou společenskou událostí, zmiňovanou i v dobovém tisku. Náprstek, jak byl zvyklý z Ameriky, zavedl slavení Nového roku, které bylo tehdy v Čechách neobvyklé. Na dýchánky navíc často zval i mentálně a smyslově postižené děti, pro které to byla jediná příležitost, jak se dostat mezi lidi.

Vojta Náprstek je také považován za prvního českého feministu. Jeho zásluhou totiž počátkem roku 1865 vznikl v domě U Halánků Americký klub dam, což byl první ženský spolek v Čechách, který se věnoval výhradně vzdělání svých členek. Náprstek si totiž brzy uvědomil, že se v jeho domě scházejí především muži a ženy navštěvují setkání jen zřídka. O Vánocích roku 1864 tedy pozval Karolinu Světlou, aby přišla v lednu následujícího roku na přednášku a přivedla s sebou i přítelkyně. Nakonec přišlo třicet devět dam a rozprava o astronomii, která se konala 15. ledna 1865, se jim tak líbila, že se rozhodly v podobných akcích pokračovat. Nově založený spolek nazvaly Americký klub dam, přičemž „americký“ znamenalo „moderní“.

V čele klubu stál až do své smrti Vojta Náprstek, který ho také zastupoval na veřejnosti. Klub byl totiž pouze přátelským sdružením bez stanov a regulí. Měl však velký ohlas, a tak v něm přednášeli spisovatelé Jaroslav Vrchlický a Josef Václav Sládek, budoucí prezident Tomáš Garrigue Masaryk i vědec Jan Evangelista Purkyně či cestovatel Josef Kořenský. Přístup na přednášky měly jen ženy, muži mohli poslouchat za dveřmi a střídat se u malého okénka, které však bylo tak vysoko, že z přítomných dam nezahlédli ani klobouk. Na jaře a v létě se chodilo na výlety po památkách a exkurze do škol, vědeckých ústavů, nemocnic a obrazáren. Zima patřila výuce cizích jazyků a esperanta, sborovému zpěvu i společnému cvičení v tělocvičně na Vinohradech.

Ze zápisů vyplývá, že v letech 1865 až 1889 se v klubu vystřídalo 893 žen, mezi které patřily například Sofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková či Renata Tyršová. Z mnohých členek se staly učitelky, ošetřovatelky či telefonistky a z klubu vzešla i první česká poštovní úřednice.

Náprstek se brzy začal věnovat také politice. Krátce byl poslancem českého zemského sněmu. V letech 1873 až 1894 byl členem sboru obecních starších města Prahy a v letech 1881 až 1892 také městské rady. Podporoval rozvoj školství, zdravotnictví a přicházel i s dalšími pozoruhodnými nápady, například se zavedením veřejného plynového osvětlení či vaření na plynu.

Náprstkovým snem však bylo založení Českého průmyslového muzea, kterým chtěl dát impulz tuzemskému podnikání. S první výstavou novinek přišel už po návštěvě světové výstavy v Londýně roku 1862. Na Střeleckém ostrově vystavil učební pomůcky a moderní výrobky, které usnadňovaly ženám práci. Nejrůznější stroje a přístroje se brzy do starobylého domu U Halánků nevešly a roku 1866 muselo přijít rozšíření o nové prostory.

S budováním muzea Náprstkovi velmi pomohla jeho žena Josefa. Znali se od Vojtova návratu z Ameriky, kdy tehdy ještě slečna Pepička u jeho matky sloužila. Byla nesmírně pracovitá, skromná, a přestože neměla žádné vyšší vzdělání, vědomosti si rozšiřovala četbou. Anna Fingerhutová nicméně s takovou nevěstou nesouhlasila. Ke svatbě tedy došlo až dva roky po její smrti, po dlouhých šestnácti letech známosti.

Josefa se mezitím stala pro Náprstka nepostradatelnou pomocnicí. Podle jeho současníků byl prý „líný na psaní“, a tak za něj vyřizovala celou rozsáhlou korespondenci. Pomáhala také s pořádáním stále rostoucích sbírek muzea. Vedle techniky se v něm začaly množit hlavně předměty z dalekých krajin, které Náprstek dostával či odkupoval od různých cestovatelů, jakými byli Emil Holub, Josef Kořenský či Enrique Stanko Vráz. Původní účel průmyslového muzea se začal vytrácet a ještě do konce 19. století už etnografické sbírky převládaly.

Roku 1894 Vojta Náprstek zemřel a také jeho poslední přání bylo ve znamení pokroku. Byl totiž prvním Čechem, který se nechal zpopelnit. K tomuto účelu musel být vypraven speciální vlak do německé Gothy, protože v celém Rakousku-Uhersku nebylo tehdy ještě žádné krematorium.

Celý majetek, jehož součástí bylo 46 tisíc svazků knih a 18 tisíc fotografií, odkázal svému muzeu, které dnes funguje pod názvem „Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur“. Zanechal po sobě ale víc než jen rozsáhlé sbírky. Roku 1888 stál také u zrodu Klubu českých turistů, jehož byl prvním předsedou a hlavním mecenášem. I díky Náprstkovu organizačnímu úsilí a schopnostem dokázal klub brzy po založení získat prostředky na tak významnou aktivitu, jakou byla stavba Petřínské rozhledny a k ní vedoucí lanové dráhy.

Založením Klubu českých turistů, jako první české turistické organizace u nás, se Náprstek podílel nejen na rozvoji turistiky, ale i například na rozšíření alpinismu. Jeho zásluhy na tomto poli nejsou zatím plně doceněny, stejně jako založení „České společnosti zeměvědné“, předchůdkyně dnešní České geografické společnosti.

https://www.euro.cz/byznys/vojta-naprstek-svetak-z-domu-u-halanku-900347

lfancy3.gif (583 bytes)

Náprstek Vojtěch * 17.4.1826 † 2.9.1894 vlastenec a revolucionář
Původně se jmenoval Fingerhut a pocházel ze zámožné pražské rodiny. Byl českým vlastencem a revolucionářem z roku 1848. Již koncem tohoto roku opustil právnická studia ve Vídni a odjel do USA, kde se živil jako knihkupec i jinými pracemi a zúčastnil se také výpravy za Indiány kmene Dakota. Po návratu do Prahy v roce 1858 vytvořil za podpory své matky Anny (*1788 1873) z rodinného domu, pivovaru a hostince U Halánků centrum české pražské inteligence. Prosazoval technické novinky v běžném životě, např. šicí stroj, věnoval se národopisu, propagoval rovnoprávnost mužů a žen a roku 1862 položil v rodném domě základy pro České průmyslové muzeum (dnešní Náprstkovo muzeum). Patřil k prvním průkopníkům pohřbu žehem a sám šel v tomto směru příkladem.

lfancy3.gif (583 bytes)

památník u Hladové zdi na Petříně
v USA se zúčastnil mírových jednání s Indiány
prosazoval rovnoprávnost mužů a žen
propagoval veřejné toalety
propagoval technické vynálezy jako pračka, psací stroj, šicí stroj
podporoval české cestovatele
založil Průmyslové muzeum
propagoval pohřeb žehem

lfancy1.gif (1168 bytes)

Zpět na osobnosti

 

Zpět na hlavní stránku