|
Na přelomu 12. a 13. století se v oblasti Švihova rozkládala
zemanská sídla, která vlastnil Budovij ze Švihova, mnohem častěji se ale
setkáme se jménem jeho syna a dědice Držkaje. První zmínky o švihovské vsi
pocházejí z roku 1245. Centrum osídlení se v této době mělo rozkládat v
okolí dnešního kostela sv. Jiljí.
Hrad jako takový se výslovně uvádí až o více než jedno století později, roku
1375. Rýzmberkové na přelomu 13. a 14. století přenesli sídlo z návrší do
údolí, kde nechali vybudovat tvrz. Doprovodným jevem byl přesun centra
osídlení do míst, ve kterých se rozkládá Švihov dnes.
Prvním pánem Švihova se stal Vilém II., jenž se svou manželkou přivedl na
svět tři syny – Viléma, Břeňka a Půtu. Prostřední syn, Břeněk, zastával řadu
významných funkcí (zasedal u dvorského soudu, stal se nejvyšším komorníkem
království českého a rok zastával úřad nejvyššího dvorského sudího v
Čechách) a po smrti bratrů spravoval Švihov a Rabí.
Již za Břeňka docházelo k přestavbám, které měly tvrz proměnit v hrad.
Břeňkovi synové měli spravovat majetek společně, ale nakonec došlo k
rozdělení – Jan získal Rabí a Rýzmberk, Vilémovi připadl Švihov.
Nedílnou součástí historie tvrze je i období reformace a husitské revoluce.
Vlastník hradu Vilém (syn Břeňka) byl stoupence katolicismu a v době
husitských válek stál na straně císaře Zikmunda Lucemburského. Katolíci v
západních Čechách navíc viděli Viléma z Rýzmberka jako vůdce protihusitských
sil na Plzeňsku. Bojoval dokonce u Tachova, Stříbra či Plzně. Poté co se
Vilém rozhodl k výpadu proti kališnickým Klatovům, zahájili Husité tažení
proti Švihovu. Husité tvrz obléhali a přibližně o 14 dnů později jí dobyli.
Odborníci se neshodnou na tom, co s tvrzí následně udělali. Někteří tvrdí,
že jí zapálili, jiný jsou přesvědčeni, že jí pobořili či zcela zničili,
další zastávají názor, že tvrz opravili.
Na Švihov se Vilém vrátil až roku 1436. Císař Zikmund jej za jeho služby a
věrnost náležitě odměnil prostřednictvím nových území. Díky tomu se
Rýzmberkové stali jedním z nejvýznamnějších českých rodů. Dědicem majetku se
stal Vilémův syn z druhého manželství, Půta Švihovský, který je spojen s
vybudováním hradu na základech tvrze.
Půta Švihovský z Rýzmberka byl jedním z nejvýznamnějších představitelů
tohoto rodu. Vystudoval práva na univerzitě v Lipsku, působil u komorního
soudu a zastával pozici nejvyššího sudího v království českém. Jednalo se o
velmi vzdělaného a vlivného muže, který se navíc obratně pohyboval na dvoře
krále Vladislava II. Jagellonského. Nový panovník se nacházel ve složité
situaci a hledal podporu v boji proti Matyášovi Korvínovi. Velkou oporou se
mu stala šlechta, kterou za její podporu odměnil ústupky v hospodářských a
náboženských otázkách. Jedním z představitelů této šlechty byl i Půta
Švihovský, kterého král odměnil možností přebudovat některá sídla a novým
majetkem v Severních Čechách a ve Slezsku.
Právě privilegium od Vladislava II. mu v průběhu let 1480–1489 umožnilo na
švihovském hradě vybudovat jádro (dva obytné paláce, schodišťové křídlo,
čtyři nárožní bašty, vstupní věž a kapli) a první linii opevnění. Na základě
stavebně historického průzkumu se zdá, že Půta nechal novostavbu
vystavět na základech původní tvrze.
Hrad Švihov byl od prvotní myšlenky komponován jako umělý ostrov. Budovy v
centrální dispozici tvořily jádro hradu s paláci, kaplí a schodišťovou věží
a uzavíraly tak čtverhranné vnitřní nádvoří. Chráněny byly pásem vnitřních
hradeb se čtyřmi nárožními baštami a prvním vodním příkopem. Druhý pás
hradeb, také s vodním příkopem, obkružoval jádro hradu a zesiloval tak
možnosti obrany. Tato druhá stavební fáze byla však dokončena až po
Půtově
smrti (1504), tedy již na počátku 16. století. Na dostavbě se výrazně
podílel i známý pozdně gotický architekt Benedikt
Ried (Rejt). Oba vodní příkopy byly napájeny vodou z řeky Úhlavy.
Po jeho smrti (1504) přešel majetek do rukou synů, Jindřicha a Václava,
kteří ve spolupráci s Benediktem Reidem obranný systém dokončili.
Půtovi
potomci byli posledními představiteli Rýzmberského rodu, kteří hrad
vlastnili. Postupné slábnutí postavení Švihovských souvisí s nástupem
Habsburků na trůn – Ferdinand Habsburský nebyl ke šlechtě tak benevolentní,
jako předchůdci z Jagellonského rodu – a finanční podpora švagra Lva z
Rožmitálu.
Hrad nakonec prodali roku 1548 Heraltu Kavkovi z Říčan a ze Štěkně. V držení
Říčanských zůstal hrad jen do roku 1598, kdy jej odkoupil Humprecht Černín z
Chudenic.
K důležitým událostem dochází v souvislosti s Třicetiletou válkou
(1618–1648), především s jejím koncem, kdy byly vydány demoliční dekrety
Ferdinanda III. Habsburského. Tímto nařízením chtěl panovník zabránit
možnosti, že by tuto pevnost mohly obsadit loupeživé hordy, které zde po
válce zůstaly. Černínům se podařilo celkovému zničení zabránit, přesto ale
došlo ke zboření vnější linie opevnění společně se dvěma baštami (Zlatá a
Zelená) a zahrnutí vodních příkopů.
Vzhledem k tomu, že Černínové vlastnili sídlo v Chudenicích, neměli důvod
využívat zdejší hrad k obytným účelům. Švihov přišel o své původní funkce a
do poloviny 20. století sloužil jako hospodářství – paláce se staly sýpkami
a předhradí hospodářským dvorem. Veškerá údržba se omezila jen na
nejnutnější opravy. Situace se dostala do takového stádia, že v roce 1926
byl Švihov v úředních dokumentech označen jako zřícenina. Eugen Černín se
snažil tento stav změnit, ale ve stejné době se soustředil na zušlechťování
zámku v Jindřichově Hradci, zdejší hrad musel tudíž na svou rekonstrukci
počkat.
K důležitým událostem došlo i po první světové válce, kdy Černínský
velkostatek spadal do nařízení pozemkové reformy. Novými majiteli se stali
Karel Knapp a Václav Levora, kteří měli hrad udržovat. Nakonec se hrad
navrátil do rukou Černínů, kteří zahájili některé opravné práce. Veškerou
snahu narušila druhá světová válka. Hrad opět nebyl poškozen, ale Černínové
na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše, přišli o svůj veškerý majetek.
Majitelé hradu:
Švihovští z Rýzmberka (13. století–1548)
• Vilém II. z Rýzmberka a ze Skály (přelom 13. a 14. století)
• Břeněk Švihovský z Rýzmberka (druhá polovina 14. století–počátek 15.
století)
• Vilém Švihovský z Rýzmberka (počátek 15. století–1472)
• Půta Švihovský (1472–1504)
• Jindřich a Václav Švihovští (1505–1535)
• Jindřich a Jan Půta (Václavův syn) Švihovští (1535–1548)
Kavkové z Říčan (1548–1598)
• Heralt Kavka z Říčan a ze Štěkně (1548–1563)
• Zdeněk a Heralt Kavka mladší Říčanský (1563–1566)
• Heralt Kavka mladší Říčanský (1566–1595)
Černínové (1598–1925)
• Humprecht Černín z Chudenic (1598–1603)
• Jindřich Černín (1603–1640)
• Humprecht Protiva a Jan Maxmilián Černínové (1640–1662)
• Humprecht Protiva Černín (1662)
• Jan Heřman Černín (1666)
• František Maxmilián Černín (1666–1699)
• Heřman Jakub Černín z Chudenic (1700–?)
Hospodářská správa (1925–1930)
• Karel Knapp (1925–1926)
• Václav Levora (1926–1930)
Období do současnosti
• Černínové (1930–1945)
• Národní pozemkový fond (1946–1947)
• Národní kulturní komise (1947)
• Národní památkový ústav (současnost)
Pozn.: Blízkost Půty Švihovského ke králi
Vladislavovi
Jagellonskému vysvětluje skutečnost, že mohl částečně využívat služeb
Benedikta Rejta k přestavbě
Švihova a Rábí i v době, kdy
byl plně vytížen prací na Pražském hradě. |
