Statek Sans Pareil v Poděbradech
Dvorec Sanspareil č. 155-III Poděbrady
Věno Eleonory Kulichové Schnirchové

50.1408372N, 15.1429242E
2003

Zpět na hlavní stránku

Na statku (francouzsky 'Sans pareil' znamená bez srovnání, bezkonkurenční) působil pater Matěj Rössler, poděbradský děkan (vysvěcen 21.12.1777, 1795 nastoupil na poděbradské faře, smiřoval rozmíšky mezi katolíky a protestanty, †29.8.1829), jako šlechtitel a ovocnář. Ve školce vybudované na vlastní náklady vyšlechtil 2000 druhů ovocných stromů: 502 odrůd jabloní, 300 odrůd hrušní, 153 odrůd třešní, 86 odrůd švestek, celkem 70 000 stromků), jeho pamětní deska je na proboštství v Poděbradech proti kostelu.

Na statku Sanspareil v zahradě, kterou založil děkan Matěj Rössler, pracoval později jako ovocnář a zahradník Antonín Jakub Balcar, jehož žena Marie pocházela z rodiny Kulichů.

František Kulich, purkmistr poděbradský, koupil statek r. 1845 od zadluženého hostinského Antonína Biersanga za 5000 zl. V roce 1849 jej věnoval své dceři Eleonoře Schnirchové.  Zachoval se zápisník s podrobnými údaji o účetnictví rodiny Schnirchů a také dvorce Sans Pareil od r. 1859-1871 včetně investic a  také s údaji o cestování celé rodiny, se zápisy jak od Eleonory, tak od Josefa Schnircha. Na tomto statku pobývali jejich děti, Bohuslav, Jaroslav Schnirch i jejich sestry, pokud přijeli do Poděbrad. Dne 19.10.1873, údajně kvůli náročnému zaměstnání, prodal Schnirch dvorec Sanspareil Františkovi Jelínkovi, který téhož roku zemřel a dvorec se znovu prodával. Statek tedy Schnirchovi prodali v době, kdy Josef  Schnirch odcházel do penze, stěhoval se do Prahy k synovi Bohuslavovi a také se stavěl dům v Mikovcově ulici, je pravděpodobné, že peníze z prodeje statku byly použity právě na jeho stavbu. Tomu by navědčovala i zmínka v článku 'Narodil se v Sobotce' o tom, že postavil dům pro syna Bohuslava. Ze zápisu o pozůstalosti Bohuslava Schnircha vyplývá, že dům byl zadlužen ještě po jeho smrti.

Na pomologické tradice v Poděbradech navazoval i Robert Marek, mlynář z nedalekých Nových Mlýnů.

Bývalý statek v současné době (2003) slouží statek jako golfový klub.

 

 

Statek Sans Pareil v roce 1901

Vstupní brána do statku. Dvě budovy odpovídají staré fotografii.

Budova proti vstupní bráně, původně snad obytné prostory.

Budova vlevo od brány, původně snad hospodářká budova

Hospodářské budovy vpravo od vstupní brány.

Hospodářská budova vpravo.

Původní budova statku

Sanspareil se nachází na Kostelním předměstí na západním okraji Poděbrad.

 

Golfové hřiště

 

Bohuslav Bouček se svou manželkou Mílou Schnirchovou si nechali před první stětovou válkou navrhnout (údajně podle návrhu Ing. arch. Dr. Antonína Engla) sadu kubistického nábytku jako zařízení bytu. Sada obnášela dva kredence (větší a menší), křesla, kulatý stolek, jídelní stůl a příborník. Nábytek byl intarzován jednak černou, jednak světlou oranžovou dýhou s výrazným lomem světla, podle vyprávění pocházející z ovocného stromu, snad višně, právě z dvorce Sans Pareil, možná pocházející ještě od Matěje Rösslera. Rozkládací kubistický stůl pro 12 osob, mistrovské truhlářské dílo, má ve středu hlavní destky intasovaný nápis 'Sans Pareil 1914'. Stůl byl v roce 2003 restaurován, deska byla natolik poničena špatným restaurováním v sedmdesátých letech (probroušená intarsie), že musela být nahrazena replikou. Zároveň byl restaurován i příborník.

 

SansPareil2.jpg (24829 bytes)

Deska stolu s intarsovaným nápisem: M.B. SANS PAREIL 1914
M.B. - Míla Boučková
Soupravu nábytku si nechali Boučkovi v roce 1914 zhotovit ze dřeva ovocného stromu ze sadu Sans Pareil
(podle restaurátorů zvláštní druh višně, dýha má zvláštní odraz světla pod jistým úhlem)
na památku babičky Eleonory, které statek patřil.
Stůl lze roztáhnout tak, že se k němu usadí 12 osob.

Poděbrady Kostelní předměstí 1824-1843 Císařský stabilní katastr

Zpět na hlavní stránku



Zpět na Místa