Vždy si na něho vzpomenu, když vejdu do zvetšelého domu ve vinohradské Mikovcově ulici, který sochaři Bohuslavu Schnirchovi skoro před stoletím postavili architekti Antonín Wiehl a Jan Zeyer v novorenesančním slohu se sgrafity. Donedávna jsem tam mohl ještě hovořit s jeho stařičkou dcerou paní Boučkovou, letos na jaře navždy odešlou. Vyprávěla mi o otci, tvořícím spojovací článek mezi Václavem Levým a Josefem Václavem Myslbekem, sochaři, který zůstane zapsán v paměti všech svým prvním návrhem trig pro Národní divadlo, k jehož generaci patřil a pro něž vytvořil i řadu dalších výtvarných plastických prací idealisticky ještě poněkud chladných, tvořených však plně ve službách národa. Vinohradům dal i Neptunovu sochu na fontáně v parku Gröbovy vily, Praze alegorické postavy po stranách kupole Národního muzea i na budově Assicurazioni generali na Václavském náměstí, dnes Úřadu pro normalizaci a vynálezy, se Šimkem, Seelingem, Seidanem a Čapkem se podílel na plastické výzdobě dnešního Domu umělců. Bývalá Pražská městská pojišťovna, dnes Muzeum Klementa Gottwalda, je vyzdobena jeho reliéfy a s Poppem, Suchardou a Šalounem se účastnil na výzdobě někdejší Živnostenské, dnes Státní banky Na příkopě. Na Karlovo náměstí navrhl V. Hálkovi pro Uměleckou besedu pomník, na Olšanech plasticky vyzdobil pomník Julia Grégra a konečně u brány pražských jatek je jeho skupina muže s býkem. Poděbrady mají z roku 1891 jeho sochu Jiřího z Poděbrad, i technicky zajímavou, tepanou z mědi a svářenou. Ušlechtilá, idealizující jeho sochařská spolupráce zůstane však navždy připomínkou autora i pro ty, kteří si jeho ostatní díla při kvapné chůzi pražskými ulicemi ani nepřipomínají. Letos, kdy 10. srpna uplývá už 125 let od jeho narození, byl by nejlepší připomínkou konečně restaurovaný jeho dům v Mikovcově ulici, jedna z mála starých stavitelských památek, uvnitř nesoucích několik sochařových odlitků, podobně i jako dům sám propadající zubu času. Milující a trpělivě čekající dcera se toho už nedočkala ...