MUDr. František Bouček - zapomenutý lékař lidumil

MUDr. František Bouček – zapomenutý lékař lidumil

Tomuto muži by mělo být v galerii poděbradských dobrodinců vyhrazeno jedno z nejpřednějších míst. Byla sice po něm pojmenována ulice na bývalém Nymburském předměstí, nyní II. čtvrti, ale my si dnes myslíme, že to je po známějším z lékařů Boučkových – jeho synovi MUDr. Bohumilu Boučkovi, zakladateli lázní a prvním lázeňském lékaři. Svůj název totiž dostala Boučkova ulice ještě před I. světovou válkou, a ne náhodou. Vznikla krátce po založení lázní, když se naše město jako jedno z prvních v Čechách začalo rozrůstat podle ojedinělého regulačního plánu zástavby. Boučkova ulice původně začínala u dnešní Mánesovy („Ořechovky“) a ústila do staré nymburské silnice (nynější Husovy ulice) v místech, kde končila Boučkova zahrada, v šedesátých letech minulého století přeměněná v park. Také většina domů v ní byla postavena na bývalých Boučkových polích, a to už kolem roku 1880 v souvislosti s obdobím prosperity v nedalekém cukrovaru.

MUDr. František Bouček byl zakladatelem významného a rozvětveného rodu poděbradských Boučků, který se skoro celé století podílel na hospodářském, sociálním i kulturním rozkvětu Poděbrad. Narodil se v roce 1810 v Plotišti u Hradce Králové, v rodině podnikavého rolníka a formana. Po studiích medicíny ve Vídni a skončení chirurgické praxe v jedné z vídeňských nemocnic nastoupil do služby na poděbradské panství barona Jiřího Siny jako panský lékař. Bylo to v roce 1840 a v Poděbradech působil s půlroční přestávkou kolem roku 1848 až do své smrti. Záhy po příchodu do Poděbrad se také oženil s dcerou zdejšího vrchnostenského sirotčího Antonií Votočkovou, která mu přinesla věnem usedlost č. p. 30 na Nymburském předměstí. Lékařskou praxi provozoval na panství i ve městě, kde byl také porodníkem a často i veterinářem. Jeho obvod s 65 vesnicemi sahal až 25 kilometrů od Poděbrad. Zajímavé svědectví o tom podávají jeho „Zápisky praktického lékaře z let 1841– 1879“ (vydal B. Bouček, 1901). Z jeho prostých a lapidárních poznámek vyčteme víc než pomoc trpícím. František Bouček v nich vyjádřil své celoživotní úsilí o zlepšení sociálních a zdravotních poměrů v kraji. Sám k tomu nemálo přispěl vybudováním první nemocnice v Poděbradech v roce 1857, kterou pak velkoryse věnoval městu.

O tom, jak se tehdy obec postavila k tomuto lidumilnému snažení vzpomíná po letech jeho syn MUDr. Bohumil Bouček: „Při svém příchodu nalezl zde základ 200 zlatých, které odcházející chirurg Löffler pro budoucí nemocnici složil. Bouček po 16 roků pořádal zábavy, tomboly, z nich čistý výnos ukládal k tomu samému účelu. Roku 1848 dožil se veliké lítosti! Tenkrát gardisté poděbradští potřebovali pušek i požádali vrchního, aby jim vydal peníze na nemocnici ušetřené, které nacházely se v uschování v panské pokladně. Vrchní jim vyhověl a stálo to Boučka mnoho kroků, výčitek, mrzutostí, než vymohl, aby obec peníze svému účelu věnované, nahradila. Obec byla po pěti letech k tomu donucena, nemaje však hotových peněz, musela prodat kus lesa zvaný Háj. Při té prodeji část obnosu zbývajícího z důchodu obecního zmizela a byla Boučkovi, ačkoliv obecní správy účasten nebyl, občanstvem po dlouhé časy předhůzka činěna, že on připravil obec o les. Bylo také dosti občanů, kteří přenesli nenávist i na příští nemocnici a jejímu zřízení všemožný odpor kladli. Roku 1857 byla nemocnice konečně nákladem 1600 zlatých s 9 postelema zřízena a městu věnována, ačkoliv obec sama ničím ke zřízení nepřispěla a na její vydržování jen ročně dva sáhy dříví povolila.“

Dr. František Bouček i dr. Bohumil Bouček jako jeho nástupce pak v nemocnici vykonali mnoho chirurgických zákroků, pokusů i pozorování, o nichž máme četná svědectví v jejich lékařských poznámkách (mj. Zápisky praktického lékaře MUDr. Bohumila Boučka v Lázních Poděbradech 1873–1923, 1923, Cholera na Poděbradsku, 1893).

František Bouček se svou ženou Antonií měli celkem 10 dětí. Na jejich výchovu by sotva stačily výnosy z lékařské praxe, proto se musel věnovat i zděděnému hospodářství. I tady se projevil jako pokrokový muž. Byl z prvních, kdo začali na Poděbradsku pěstovat cukrovku a zavádět hospodářské stroje. Dlouhá léta byl horlivým jednatelem místního hospodářského spolku a zasedal ve správní radě bývalého poděbradského cukrovaru. Spolu s mlynářem Hlaváčem dokonce na vlastní náklady postavili kus silnice ke Zboží a v rodině Boučkově se nacházel první šicí stroj ve městě.

Dr. František Bouček udělal také hodně pro povznesení kulturního a společenského života ve městě. Šestnáct let byl předsedou českého vlasteneckého spolku „Beseda“ a až do své smrti vedl místní zpěvácký spolek „Hlahol“. Zmínit se o všem, co udělal pro dobro města a jeho obyvatel, by zabralo hodně místa, ale z jeho „Zápisků“ vysvítá, že se mu tehdejší poděbradská maloměstská společnost příliš neodvděčila a za své dobré skutky se od ní dočkal často trpkého zklamání.

Dr. František Bouček zemřel náhle, uprostřed své práce a povinností v roce 1882 a byl pochován do rodinné hrobky na starém poděbradském hřbitově na Kostelním předměstí. Po zrušení hřbitova v roce 1904 byly jeho ostatky uloženy do hrobky při severní zdi nového městského hřbitova v Kluku. Lékaře lidumila Františka Boučka ale dodnes připomíná starý náhrobník s reliéfem od Bohuslava Schnircha (pozn.: nikoli od Bohuslava Schnircha, ale od sochaře J. Čapka), který najdeme ve východní části parku v Jiráskově ulici.