21.10.1999
Javier Soalana si nedopřál příliš odpočinku poté, co opustil svůj úřad v Alianci, stal se prvním vysokým představitelem Evropské unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Do nového úřadu jej uvedl Romano Prodi, který vyhlásil evropskou bezpečnostní a obrannou identitu (tzv. ESDI) za svůj osobní politický program.
Nově budovaná Evropská vojenská unie má pohltit dosavadní ZEU a má disponovat plně operativními jednotkami, schopnými provádět samostatné vojenské operace bez Spojených států. Pro Evropu to má být pojistka pro situace, kdy by USA z jakéhokoli důvodu odmítly účast na evropské operaci (těžko si představit takový případ), nebo kdyby se EU rozhodla sledovat vlastní zájmy, které by byly v rozporu s politikou USA.
Nikomu se nechce budovat a platit druhé NATO, takže EU požaduje, aby směla využívat systémy NATO. Z vojenského hlediska je odpojení Evropy od USA a Kanady připraveno. Avšak technicky a vojensky není možné odpojit členské státy NATO, které nejsou v Evropské unii – tedy Norsko, Turecko, ČR, Polsko, Maďarsko a Island. Tyto země by byly vtaženy do případného „evropského“ konfliktu, aniž by se mohly podílet na rozhodování. Vlastně by tím vznikly dva druhy členství v NATO.
Přestože ekonomická síla Evropské unie a Spojených států je přibližně shodná, USA vydávají na obranu dvakrát více, než státy EU. Ještě markantnější je tento rozdíl u výdajů na obranný výzkum. Mnohé aktivity zemí EU se totiž duplikují a nikdo není ochoten vzdát se národních zbrojních programů. Důsledkem je technologické zaostávání Evropy, což se více než zřetelně projevilo například v kosovském konfliktu. Bez americké pomoci by státy EU nedokázaly přijmout plnou odpovědnost ani v I-FOR, S-FOR či K-FOR. Pro samostatnou evropskou operaci by si EU musela od Spojených států “vypůjčit” komunikační zařízení, servis zpravodajských služeb, transportní letecké kapacity pro těžkou techniku, letadlové lodi, dále EU nemá přesně řízené střely s plochou dráhou letu dalekého dosahu, chybí jí satelitní monitorovací systém – k dispozici má zatím jen jeden francouzský.
Není divu, že Američané tuto evropskou vizi přijímají s rozpaky. Bývalý americký velvyslanec při NATO Robert Hunter nedávno dokonce řekl, že realizace ESDI může NATO docela rozbít. A i když na dubnovém summitu NATO k “jisté shodě” přece jen došlo, nyní se znovu ukazuje, že každá strana si pod ESDI představuje něco jiného. USA totiž především očekávají, že státy EU budou dávat na zajištění adekvátní obrany daleko více prostředků a díky tomu ponesou i daleko větší díl odpovědnosti za bezpečnost. Především odpovědnost za Balkán a Evropu obecně, ale Spojené státy by uvítaly i větší podporu své politiky například i na Blízkém Východě.
Evropa si právě zahrává s ohněm. Americký “isolacionismus” je v USA čím dál populárnější a Američany čeká volební rok a možné povolební změny. Odklon americké politiky od Evropy by byl pro Evropu téměř katastrofální, pro Američany je však svůdný.
Unii čeká zanedlouho další jednání o ESDI. Jasný postoj by měla zaujmout Česká republika. Ministr Kavan, pokud mu záleží na konsensuální politice, musí iniciovat diskusi o našich národních zájmech v této situaci a dohodnuté společné zájmy důsledně hájit.
Naším cílem by nemělo být samoúčelné posílení Evropy, ale posílení NATO jako garanta bezpečnosti a prosperity. Nemůžeme přijmout návrh, aby členové NATO první kategorie rozhodovali “o nás bez nás”. Měli bychom intenzivněji spolupracovat s dalšími členy NATO, kteří jsou ve stejné situaci.