Články

Veselý se promlčel k lídrovství

24.9.2021

České dějiny jsou z jistého úhlu pohledu nepřetržitou řadou selhání v zahraniční politice. Někdo by možná očekával, že se z toho v době globalizace konečně poučíme.  Potřebovali bychom aby zahraniční politika nebyla kabinetní záležitostí Černínského paláce, potřebovali bychom mnohonásobně více veřejných diskusí, ale média na to nemají čas, chuť ani prostor. Politické strany považují zahraniční politiku za cosi zbytečného, soudě podle důrazů, které nacházíme v jejich programech (např. patříme na západ a obnovíme havlovskou diplomacii) a soudě podle intelektuální kvality poslanců, které posílají do zahraničního výboru Sněmovny.

Pro zajímavost: Ve Velké Británii poslanci zahraničního výboru obvykle nesmí chodit na jednání Sněmovny, protože zahraniční politika je tak důležitá, že by se neměli zdržovat podružnými záležitostmi domácí politiky. Jsou trvale ‚vypárováni‘. Pokud by někdo z nich chtěl na jednání přijít, musí to předem oznámit, aby mohl být kvůli dodržení parity pozván zástupce opačné strany sněmovny. Zahraniční politika je natolik důležitá, že ten poslanec, kdo se jí zabývá, má automaticky velké šance na znovuzvolení.

V devadesátých letech nás navštěvovaly kromě jiných delegace z amerického Kongresu. Zjišťovaly, jak funguje naše demokracie. Kongresmani se vyptávali, jak funguje náš zahraniční výbor. Dostali informace, m na které se ptali, ale pak vyrukovali s tou nejpodstatnější otázkou: Můžete uvést několik příkladů, jak zahraniční výbor ovlivnil zahraniční politiku ministerstva? Naštěstí jsem mohl vyjmenovat čtyři nejdůležitější příklady. Vedle toho několik zásadních koncepčních diskusí, iniciace zahraničně-politické rady. O závěry z našich zahraničních cest, na které jsme brali novináře, měly zájem i cizí ambasády. A vedle toho také odhalení několika chyb v překladu předložených smluv. Funkce parlamentu se pozná podle toho, že ovlivňuje politiku vlády. Parlament, který nemá vliv na politiku, je zbytečnou dekorací.

Prošel jsem si zápisy a usnesení z jednání zahraničního výboru pod vedením Ondřeje Veselého z ČSSD a nenašel jsem ani jedno usnesení týkající se koncepce zahraniční politiky či nějakou diskusi nad ní. Ono není ani příliš divu, pan předseda Ondřej Veselý nám na sněmovní stránce výboru jasně ukazuje, že se o koncepci zahraniční politiky nestará, když popisuje úkoly svého výboru: Jeho hlavní aktivita spočívá v jednání o souhlasu s mezinárodními smlouvami.“

Ani náznak toho, že výbor je tím partnerem, kterému má být ministerstvo zahraničí odpovědné.  Ani náznak toho, že výbor má za úkol hájit zájmy občanů a zejména voličů vůči ministerstvu zahraničí, a to zejména tehdy, když jsou názory občanů odlišné od politiky Černínského paláce.

Dokonalý soulad výše uvedené deklarace poslání zahraničního výboru shledáme, pokud se podíváme na činnost předsedy Ondřeje Veselého. Za celé volební období ani jednou nepřednesl souvislý projev k zahraniční politice ve Sněmovně. Za celé volební období nenapsal ani jeden článek z k zahraniční politice. Několik témat, ke kterým by mne názor předsedy výboru zajímal: migrace, cestování za covidu, spor s Polskem, vztahy s Německem, presidentské volby v USA, budoucnost EU, střídání času, teroristické útoky na mnoha místech, lidská práva, OSN, Izrael (včetně sídla naší ambasády), hranice USA s Mexikem, obchod  drogami, změny v Italské vládě, samostatnost Katalánců, Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, otrava Sergeje a Julije Skripalových, Barma, vývoj na Krymu a v Podněstří, Severní Korea, setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem, zadržení ukrajinských lodí Ruskem,  vztahy  Čínou, nový název Makedonie, zvolení Zuzany Čaputové na Slovensku, brexit, Maďarsko, …

Několikrát pan předseda Veselý vystoupil v médiích, kde mu nezbylo, než nějak reagovat na dotazy. Porovnáme-li výkon jeho funkce s obdobným senátním výborem, který má neskonale slabší ústavní postavení, možná se podivíme. Usnesení senátního výboru jsou adresná, zřetelně formulují návrhy a požadavky, výbor se vyjádřil k podstatným událostem v světě. Předseda výboru Pavel Fišer na svých stránkách publikoval desítky textů, tiskových prohlášení a podcastů k zahraniční politice. V některých otázkách mám dost jiný názor, než pan senátor, ale vážím si jeho práce. Uvádím to proto, aby bylo zřejmé, že zahraniční výbor a jeho předseda tato fungovat může a bývaly časy, kdy takto fungoval i ve Sněmovně. Když jsem napsal, že politické strany podceňují význam zahraniční politiky, musím dodat, že Pavel Fišer je nezařazený senátor, není tedy nominován nějakou politikou stranou.

Skutečnost, že mnozí poslanci nejsou schopni nějakého samostatného úsudku a chybí jim kreativita i odvaha svůj názor zveřejnit, je známou skutečností. Smutné však je, že nekomunikují s občany, jejichž zájmy mají vůči vládě reprezentovat. Přede dvěma lety jsem napsal poslancům obou zahraničních výborů dopis, ve kterém jsem požádal, aby projednali po mém soudu absurdní smlouvu o přátelství s Ruskou federací. Můj podnět, aby zahájili potřebné kroky k vypovězení smlouvy, najdete zde. Když několik měsíců neodpověděli, text jsem zveřejnil. Smlouvu s Ruskem lze vypovědět jen jednou za pět let a ještě k tomu se to musí rok předem oznámit. Předpokládal jsem, že by to mohla nějaká politická strana zahrnout do svého volebního programu, protože potom se budou všichni vymlouvat, že smlouvu nemohou vypovědět, protože to neměli ve volebním programu. Další případný termín po vypovězení nemravné smlouvy tedy bude až za deset let.

Nikdo z nich, kromě senátora Fišera mi věcně neodpověděl. Poslanci a senátoři sedí v zahraničním výboru a zahraniční politika je nezajímá? Nebaví je věcná diskuse? Chápu, že mohou mít jiný názor, ale povinnost parlamentu zastávat zájmy občanů je přece tím hlavním posláním poslanců a senátorů, to je přece podstata parlamentní demokracie. Podstatou demokracie je přece diskuse, to znamená, že zvolení zástupci mají povinnost odpovědět na věcné podněty. Mohou klidně napsat, že mají jiný názor, mohou uvést jiné argumenty, ale kromě senátora Fišer nikdo věcně nereagoval. Chcete-li znát, kdo v Parlamentu pohrdá občany, koho už nikdy nemáte volit, zde najdete seznam členů zahraničního výboru a seznam členů výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Mezitím však zareagovalo Rusko. Státní duma se na Putinův podnět usnesla, že ruská Ústava bude nadále nadřazená mezinárodním smlouvám. U nás je tomu naopak. To znamená, že Rusko může u nás vymáhat plnění smlouvy u soudů, zatímco my v Rusku nemůžeme nic. Přitom my smlouvu plníme, ale Rusko nikoliv (podrobnosti jsem uvedl v podnětu). Takto asymetrická smlouva by mohla a měla být podle vídeňské konvence vypovězena okamžitě. Napsal jsem tedy předsedům politických stran. Nepomohlo to, nikdo z našich politiků se ke smlouvě s Ruskem nevyjádřil. Jen senátní výbor požádal o její vypovězení, kromě předsedy Fišera se však k tématu nikdo z členů veřejně nevyjádřil.

Divíte se ještě, že si Rusko u nás může dělat, co se mu zachce, jako třeba ve Vrběticích? Naši zvolení zástupci dávají ostentativně najevo, že je svrchovanost České republiky tak strašně nezajímá, že přece nepotřebují ztrácet čas nějakými diskusemi. A protože diskuse je podstatou demokracie, dávají vlastně najevo, že jim ani na demokracii nezáleží.

PS: Přede dvěma týdny jsem napsal upomínku předsedovi výboru Ondřeji Veselému, který se promlčel až k lídrovství v Jihočeském kraji, a v kopii předsedovi strany Janu Hamáčkovi, že jaksi předseda Veselý dva roky opomněl odpovědět na můj věcný podnět k zahraniční politice. Měl jsem za to, že by měl dostat ještě jednu šanci na reparát. Doposud neodpověděl ani jeden. Takovou stranu v Parlamentu opravdu nepotřebujeme.