Ano! A proč?

28.6.1997

„Potřebujeme armádu? Vždyť nás nikdo neohrožuje!“ Podobně by si mohli položit otázku například Holanďané. Nikdo je neohrožuje. Přes to je Holandsko aktivním členem NATO.

Zahraniční politika každého státu je především odpovědná za zajištění exportních trhů. Pro malé země (malé trhy) tvoří export závažnou součást národního produktu. Pokles exportu má negativní dopad na životní úroveň každého občana.

Pro Československo například byla Jugoslávie čtvrtým největším obchodním partnerem. Kvůli válce jsme tyto trhy nemohli využívat. Znovu získat obchodního partnera na Balkáně je jeden z důvodů (kromě humanitárních – nechceme aby lidé trpěli, kromě politických – nechceme, aby se konflikty řešily vojensky), proč bychom se měli podílet na co nejrychlejším dořešení poválečných vztahů mezi státy bývalé Jugoslávie. Náš podíl měl a má vojenskou podobu – v podobě účasti na mírových silách UNPROFOR, IFOR a SFOR. Náš podíl má také podobu pomoci při rekonstrukci poničené Bosny. Zkušenost z těchto misí nás zavazuje: musíme být připraveni nést spoluodpovědnost za bezpečnost v Evropě. Je to v našem vlastním zájmu. K tomu potřebujeme velmi mobilní a dobře vycvičenou armádu. Vstupem do NATO se naše možnosti jak nést spoluodpovědnost a jak obhájit vlastní zájmy podstatně rozšíří. Chceme spoluutvářet bezpečnější Evropu.