Jiří Payne 27.1.2009

Vážený pane ministře,

rozhodl jste se „s velikou silou“ začít budovat důstojné památníky menšin postižených nespravedlností dějin. Možná Vás zarazí, proč hovořím o menšinách, když Vy asi chcete hájit jen jednu. Podle českých zákonů však nemůžete vůči různým skupinám, které se dostaly do podobné historické situace, uplatňovat různá kriteria.  Způsobil byste tak novou diskriminaci. Jistě chápete, že mám na mysli Vaše vyjádření ze dne 24. ledna: „S velkou silou najedu na to, aby byl konečně zlikvidován ten prasečák v Letech, který tedy svědčí o naší téměř ubohosti, že nejsme schopni prostě z koncentračního tábora pro Romy udělat pamětní místo.“

Rozhodl jste se uplatňovat morální kriteria zahrnutá do dokumentů o lidských právech, které byly přijaty po druhé světové válce, na období před jejich přijetím. Zejména chcete uplatnit morální retroaktivitu na protektorátní režim – slepou odbočku české státnosti. Protektorát vznikl na základě Mnichovské smlouvy a následné okupace, které považujeme za neplatné od samého počátku. Česká republika nikdy neakceptovala právní kontinuitu protektorátního režimu. Došlo-li v době protektorátu k nějakým událostem, které dnes všichni bez rozdílu odsuzují, mohou být zejména podle dosud platných poválečných dekretů volány k odpovědnosti konkrétní osoby, které se na nich podílely, ale těžko lze vyvozovat odpovědnost současného českého státu.

Vycházejme ze zásady zákazu diskriminace, aby platila stejná pravidla pro všechny případy, které splňují stejné podmínky. Pokud bude chtít vláda investovat veřejné prostředky do zřizování pamětního místa v Letech, možná bude přinucena vybudovat srovnatelný památník vyvražděným Slavníkovcům v Libici, rovněž vyvražděným Vršovcům na vhodném místě, možná bude nutné zbourat Uměleckoprůmyslové muzeum, protože bylo vybudováno bez souhlasu židovské komunity na místě starého židovského hřbitova, kde byly pohřbeny oběti židovských pogromů. Jistě je Vám známo, pane ministře, že podle židovské tradice je hrob nedotknutelnou památkou zemřelého a pokud někdo poruší hrob, bere zemřelému právo na spravedlivý věčný soud a posmrtné společenství v kruhu předků před tváří Boží. Dokonce asi bude muset stát vykoupit na mnoha místech půdu za účelem vybudování důstojného památníku obětem husitství a zároveň obětem rekatolizace. Ve všech těchto případech se jednalo v dnešním smyslu o rasově nebo nábožensky motivované porušování lidských práv a navíc, Česká republika je za to mnohem více odpovědná.

Nehodlá-li vláda v příštích desetiletích věnovat veškeré rozpočtové prostředky na možná spravedlivé, ale nákladné budování důstojných památníků všem v dějinách ukřivděným na území českého státu, mohla by se odvolat na ustanovení čl. 2. odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že se stát nesmí vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Vězení, které začalo fungovat v roce 1940 a ve kterém byl za okupace v roce 1942 na základě rozhodnutí protektorátního ministra vnitra Richarda Bienerta zřízen koncentrační tábor, nemá žádnou historickou hodnotu a není žádný důvod toto místo pietně uctívat. Pokud ovšem nevěříme, že dokud křivda není odčiněna, duchové zemřelých straší na místech, kde k úmrtí došlo. Nekonfesní stát, který by asi měl nevěřit na strašidla, si může památku obětí bezpráví připomínat kdekoli.

Nicméně pokud by vláda našla nějaké přebytečné finanční prostředky v rozpočtu a rozhodla by se jakýkoli památník budovat, rád bych upozornil, že napřed musí split úkoly, které jí v této oblasti ukládá zákon. Zákon 35/1933 Sb., o zřízení pomníků Dr. Aloisu Rašínovi a Dr. Milánu Rostislavu Štefánikovi ukládá vládě, že „prvnímu ministru financí Dr. Aloisu Rašínovi a prvnímu ministru vojenství Dr. Milánu Rostislavu Štefánikovi v uznání jejich zásluh o stát zřídí se pomníky nákladem státním v hlavním městě Praze.“ Věřím, že Vám leží na srdci, aby Česká republika byla právním státem, a že budete ‚zákony uvádět v život‘ podle slibu, který jste složil. Proto jistě v první řadě vybudujete dosud chybějící pomník Dr. Aloise Rašína, který byl u nás první obětí komunistické třídní nenávisti.

Na druhé straně pokud vláda neví co s penězi, možná, že by pro diskriminované menšiny, což jsou možná všichni obyvatelé České republiky, mohla založit nadaci připomínající oběti nenávisti, která by sponzorovala stipendia pro mladé studenty studující na nejlepších školách v zahraničí. Památku minulých křivd by připomínala aktivněji a pro potomky diskriminovaných by to bylo prospěšnější.

Dr. Jiří Payne 27.1.2009

 

Vážený pan
Michael Kocáb 
ministr pro lidská práva