Prof. PhDr. Emil Weyr * 1.9.1848 (31.8., 1.7.) † 25.1.1894

Rodiče: František (Franz) Weyr * 22.2.1820 † 16.8.1889

Marie Rumplová Weyrová * 20.4.1825 † 3.8.1889 (1890?)

Sourozenci: Karel  Weyr * 16.11.1844 † 21.3.1915

Emil Weyr * 1.9.1848 † 25.1.1894

Marie Weyrová Sieberová * 1850 † 1923  

Eduard Weyr * 21.06.1852 † 23.07.1903

Bedřich Weyr * 1853 † 8.9.1908

Anna Weyrová Seydlerová 1854-1884 August Jan Bedřich Seydler 1849-1891 astronom

Antonie Weyrová Schuehová * 1856 † 1919

Emilie Weyrová Roessel-ová * 1858 † 1934 Josef Roessel * 1855 † 1922 architekt a stavitel 

Berta Weyrová Brumlíková * 1860 † 1927 Leopold Brumlík * 1849 † 1900 velkoobchodník s cukrem

Helena Weyrová Grünfeldová  * 1867 † 1955 žila u Emila ve Vídni, plukovník Ernst Grünfeld * 1860 † 1938 bratr pianisty Alfreda Grünfelda * 1852 † 1924

Manželka: Marie Wanniecková von Domyslowa Weyrová  Sobičková * 18.8.1860 † 5.7.1934 z brněnské stavitelské rodiny
Děti: JUDr. František Weyr * 25. 4. 1879 Vídeň, † 4.7.1951 Brno (29. 6. )

Ing. Jindřich (Inka) Weyr * 4.10.1886 † 5.8.1957 

Marie Weyrová-Sobičková * 3.4.1883 † 15.4.1958

 

 

? František Weyr 1867-1939 architekt, severní strana kostela Malvazinky Praha 5 ? 

 

 

 

Emil Weyr po absolvování německé reálky v Mikulandské ulici v Praze studoval v letech 1865-68 na pražské polytechnice, kde s velkým zájmem navštěvoval přednášky z geometrie u W. Fiedlera. Weyrův talent, píle a nabyté vědomosti byly odměněny roku 1868, kdy mu bylo nabídnuto místo asistenta při stolici vyšší matematiky u H. Durége. Jako asistent působil na polytechnice do roku 1870. Matematiky velmi dobře hodnocené vědecké práce spadající do doby, kdy působil jako asistent, dodaly Weyrovi odvahu, aby si požádal o soukromou docenturu na pražské univerzitě. Proto v květnu 1869 na univerzitě v Lipsku obhajuje doktorát filozofie, aby o rok později mohl být jmenován soukromým docentem na Karlo-Ferdinandově univerzitě.

Školní rok 1870-71 strávil Weyr na studijním pobytu v Itálii, kde navázal kontakty s předními italskými matematiky. V době jeho nepřítomnosti se mezitím změnila personální situace na pražské univerzitě a v důsledku toho byl Emil Weyr pověřen suplováním matematiky na pražské polytechnice. Mimořádným profesorem matematiky byl definitivně jmenován v prosinci roku 1871. Ve studijním roce 1872-73 tak zahájil přednášky jak na technice tak na pražské univerzitě. Jako jeden z prvních členů Jednoty českých matematiků získal Emil Weyr velké zásluhy na rozvoji tohoto spolku, zvláště co se týče jeho spojení se světovým vědeckým děním. Za účelem nabytí nových poznatků ze svého oboru a známostí navštívil v letech 1873-74 Itálii a Paříž.

Kvality vědecké práce byly formálně oceněny v září 1875, kdy byl Emil Weyr jmenován řádným profesorem matematiky na vídeňské univerzitě. V roce 1890 založil časopis Monatshefte für Mathematik und Physik, který vychází pod názvem Monatshefte für Mathematik dodnes. V posledních letech svého života churavěl a zemřel v nedožitých 46 letech.

Emil Weyr byl mimořádným, po odchodu do Vídně přespolním členem Královské české společnosti nauk, dopisujícím členem Královské lombardské akademie v Miláně, řádným členem Císařské akademie věd ve Vídni, členem pařížské Société mathématique de France, čestným členem francouzské Société des sciences physiques et naturelles de Bordeaux, dopisujícím členem Královské belgické společnosti nauk v Lutychu a členem Jednot matematických v Moskvě a Charkově. Dále byl Emil Weyr mezi prvními 19 jmenovanými řádnými členy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Mimo tyto členství byl zvolen roku 1875 čestným členem Jednoty českých matematiků, která roku 1877 jako poděkování za jeho práci založila Weyrovu cenu za vynikající české práce v oboru geometrie.

Převážná část prací Emila Weyra spadá svým obsahem do geometrie. Společně se svým bratrem Eduardem Weyrem vydal tři díly učebnice Základové vyšší geometrie, přeložil dvě Cremonovy knížky, v 80. letech napsal Beiträge zur Curvenlehre a dvojdílnou knihu Die Elemente der projectivischen Geometrie. Je rovněž autorem spisku Ueber die Geometrie der alten Aegypter.
 

Literatura: 1. Bečvář, J.: Eduard Weyr 1852-1903. Prometheus. Praha 1995. 2. Pánek, A.: O životě a působení Dra Emila Weyra. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 24 (1895), 163-224. 3. Stodvacetpět let katedry matematiky a deskriptivní geometrie stavební fakulty, její historie a současnost (1852-1977). Praha 1977. 4. Balada, F., Koutský, K., Rádl, J.: Kalendář českých matematiků. Matematika ve škole. 3 (1952-53). 5. Bečvář, J.: Sto let od smrti Emila Weyra. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 39 (1994), str. 102-107. 6. Pánek, A.: Pamětní řeč o Emilu Weyrovi. Almanach ČAVU. 5 (1895), str. 106-112. Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

 

+ + +

 

Emil Weyr byl jedním z nejvýznamnějších českých, ba i evropských matematiků 19. století. Pocházel z rodiny, která byla znalostmi matematiky proslulá.
Narodil se v Praze 1. září 1848 jako druhé z deseti dětí manželů Františka (Franze) Weyra (1820-1889) a jeho manželky Marie, rozené Rumplové (1825-1889). Jeho otec byl od r. 1855 profesorem matematiky a fyziky na německé vyšší škole reálné v Mikulandské ulici v Praze a byl i autorem publikací o matematice, rovněž byl považován za vynikajícího pedagoga i matematika, který vychoval mnohé matematiky české i německé, a měl pochopitelně vliv na matematické vzdělání svých vlastních dětí. Význačným matematikem a spolupracovníkem a v některých případech i nástupcem svého bratra byl také Eduard Weyr (1852-1903), čtvrtý v pořadí mezi sourozenci. V jiném oboru se proslavil jejich bratr Bedřich Weyr (1853-1908), uznávaný chemik a odborník v cukrovarnictví.
Emil Weyr navštěvoval v letech 1859 až 1865 reálku, na které vyučoval jeho otec, a v posledních dvou letech studia se zabýval vyšší matematikou. Reálku ukončil s vyznamenáním a byl přijat v r. 1865 na polytechnický ústav království Českého v Husově ulici.
Zde se stal žákem profesora Wilhelma Fiedlera (1832-1912), odborníka na deskriptivní geometrii, který zde učil v letech 1864 až 1867 a který se v té době zabýval projektivní geometrii, tehdy nazývanou „novější geometrií“. Již za studií publikoval odborné statě. Zajímavé, že jeho úplně první příspěvky se týkaly fyziky. V r. 1867 mu ve Vídní vyšlo pojednání „Ein Beitrag zur Theorie transversal-magnetischer Flächen“ (Příspěvek k teorii příčně-magnetických ploch) a v r. 1868 v „Zeitschrift für Mathematik und Physik“ (Časopis pro matematiku a fyziku) vyšel článek „Über magnetische Fernwirkung elektrischer Ströme und Stromringe“ (O magnetickém dálkovém působení elektrických proudů a proudových okruhů“).
Studia dokončil v r. 1868 a bezprostředně nato se stal asistentem na katedře vyšší matematiky u profesora Heinricha Jacoba Karla Durégea (1821-1893). Jako asistent působil na polytechnice do roku 1870. Když mu bylo 23 let, byl jmenován mimořádným profesorem Českého polytechnického ústavu království Českého, tedy české části polytechniky. Protože v té době neměli absolventi rakouských reálek maturitu, nemohl Emil Weyr dosáhnout doktorátu. Profesor fyziky na Karlo-Ferdinandově univerzitě Ernst Mach (1838-1916), který si povšiml jeho publikací, týkajících se právě fyziky, ho povzbudil, aby doktorát získal mimo Rakousko. Emilu Weyrovi se podařilo doktorát získat v r. 1869 v Lipsku a zažádal si o místo soukromého docenta „novější geometrie“ na univerzitě Karlo-Ferdinandově, jehož po určitých překážkách v r. 1870 dosáhl a začal přednášet o „křivkách algebraických“, jak píše jeho kolega, profesor Augustin Pánek (1843-1908) v pojednání „O životě a působení Dra Emila Weyra“ z r. 1894.
Jeho přednášky navštěvoval v té době i jeho vrstevník, žamberecký rodák, August Jan Bedřich Seydler (1849-1891), pozdější význačný český astronom, který se stal i jeho švagrem - oženil se totiž s jeho sestrou Annou (1854 - 1884) - a byl rovněž i jednatelem Společnosti českých mathematiků a fysiků.
V r. 1870, v době, kdy Emil Weyr usiloval o doktorát, vyšly právě v Lipsku v nakladatelství B.G.Teubner dvě jeho rozsáhlejší díla, týkající se teorie křivek a ploch. Uvedu pouze jeden z názvů pro ilustraci, nejsem si jistá správným odborným překladem, protože se jednalo o práce z oboru projektivní geometrie, jejíž vyučování i užívání bylo omezeno na dobu 19. století. Byla to „Theorie der mehrdeutigen geometrischen Elementargebilde und der algebraische Curven und Flächen als deren Erzeugnisse“, což by bylo možné přeložit jako „Teorie víceznačných základních zobrazení a algebraických křivek a ploch, jakožto jejich výsledku“. Druhá práce se týkala jednoznačného a dvojznačného zobrazení a přímkových ploch třetího stupně.
Pro všechny tyto aktivity, vědecké výsledky byl Emil Weyr již r. 1870 jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.
V té době se rozhodl, že získá další zkušenosti. Podařilo se mu získat stipendium pro stáž na cizích vysokých školách. Měl sice zamířeno do Francie, ale vzhledem k francouzsko-pruské válce musel svůj záměr odložit a odjel v listopadu 1870 do Itálie do Milána k významnému italskému matematikovi a deskriptiváři Luigimu Cremonovi (1830-1903), který byl považován za reformátora italské matematiky, s nímž se spřátelil, a později i se snažil seznámit s jeho dílem české matematiky. Na milánské polytechnice se rovněž seznámil s profesorem Felicem Casoratim (1835-1890). Na jaře 1871 procestoval střední a jižní Itálii, obzvláště Padovu, Bolognu, Pissu, Řím a Neapol a seznámil se s matematickým výkvětem Itálie. Koncem května se vrátil do Prahy. V té době se uprázdnila katedra na polytechnice a Emil Weyr byl jmenován v lednu r. 1872 mimořádným profesorem matematiky na polytechnice. Zároveň s přednáškami na polytechnice začal s přednáškami na univerzitě jako soukromý docent a v nich pokračoval v letech 1872 až 1873.
Na další zahraniční cestu, tentokrát opravdu už do Francie, ale i opět do Itálie, se vydal v 1873 a v zahraničí zůstal do r. 1874.
V době vydávání Riegrova slovníku naučného (do r. 1874 - předchůdce Ottova naučného slovníku) byl jeho přispívatelem.
Po r. 1860 začaly hojně vznikat v Rakousku různé spolky. Je to období např. vzniku Sokola, Svatoboru, tedy i studenti technických věd založili „Spolek pro volné přednášky z mathematiky a fysiky“. Z tohoto spolku vznikla v r. 1869 „Jednota českých mathematiků“ a Emil Weyr s bratrem Eduardem byli mezi zakládajícími členy. V r. 1872 byl Emil Weyr zvolen jejím starostou, čímž byla zaručena velká vědecká úroveň spolkové činnosti, vzhledem k jeho známostem i osobnímu věhlasu. Jednota vydávala „Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky“, který měl takovou úroveň, že byl vyměňován za práce zahraniční, čímž se rozšiřovala spolková knihovna. - Dalo by se říci, že Emil Weyr byl duší spolku, a když došlo v r. 1874 k určité reorganizaci, stal se stálým tajemníkem s úkolem udržovat zahraniční vztahy Jednoty. Roku 1875 se stal redaktorem „Archivu mathematiky a fysiky“, který vydávala rovněž Jednota.
V r. 1875 byl jmenován řádným profesorem univerzity ve Vídni. Jednota českých mathematiků to sice považovala za čest i pro sebe, ale svým způsobem ztratila jednoho ze svých nejaktivnějších členů, i když v mnohém ho pak zastoupil jeho bratr Eduard. V r. 1875 jej při jeho odchodu do Vídně Jednota zvolila svým čestným členem. Rovněž zůstal „přespolním členem“ Královské české společnosti nauk. V r. 1877 založila Jednota českých mathematiků na jeho počest Weyrovu cenu za vynikající práce v oboru geometrie.
Roku 1877 se Emil Weyr oženil s Marií Waniekovou (1860-1934), s níž měl tři děti. Syn František Weyr (1879-1951) byl význačný český právník, který mj. spolupracoval při tvorbě první československé ústavy.
Už za pobytu v Praze byl Emil Weyr činný v mnoha zahraničních matematických vědeckých společnostech, napsal množství odborných spisů, v čemž ve Vídní pokračoval.
Pro české matematiky, tedy hlavně pro Jednotu, napsal spolu s bratrem Eduardem třísvazkové dílo „Základové vyšší geometrie“, které vycházelo v letech 1870 až 1878. V češtině rovněž vyšel v r. 1873 jeho překlad práce profesora Luigiho Cremony „Úvod do geometrické theorie křivek rovinných“ (Introduzione ad una teoria geometrica delle curve piane).
Po svém odchodu do Vídně pokračoval v mezinárodní spolupráci a následovala další jmenování od zahraničních vědeckých společností, např. v r. 1872 byl zvolen za dopisujícího člena královské lombardské akademie věd (Lombardo Accademia di Scienza) v Miláně, v r. 1875 se stal dopisujícím členem C.k. císařské akademie ve Vídni (K.k. Akademie der Wissenschaften), pak v r. 1882 členem řádným. V r. 1874 se stal členem Francouzské matematické společnosti (Société mathématique de France), byl zvolen čestným členem Společnosti fyzikálních a přírododních věd (“Société des sciences physiques et naturelles“) v Bordeaux. Byl dopisujícím členem královské belgické společnosti nauk v Lutychu a v jihoslovanské společnosti věd v Záhřebu a dále matematických jednot v Moskvě a v Charkově.
Svoje bádání o křivkách shrnul ve spise „Beiträge zur Curvenlehre“ (Příspěvky k nauce o křivkách) z r. 1880, kde formuloval rovnice a věty, týkající se projektivní geometrie.
Zajímavá je jeho historická přednáška „Über die Geometrie der alten Ägypter“ (O geometrii starých Egypťanů), kterou přednesl při slavnostním zasedání C.k. akademie věd ve Vídni dne 29. 5. 1884. Ve své přednášce vycházel z díla francouzského egyptologa Eugéna Revillota (1843-1913). V přednášce vyzdvihoval, že egyptští kněží učili své žáky geometrii, která byla nezbytná k určování pohybu planet. Že geometrické znalosti byly potřebné pro předchůdce zeměměřičství, které bylo nutné při změnách zemského povrchu po každoročních nilských záplavách. Citoval mj. význačné řecké filozofy Platona, Aristotela, pochopitelně matematiky Pythagora a Euklida a poznamenával, že umění matematiky ve starém Řecku mělo své kořeny ve starém Egyptě. Odkazoval na starodávné řecké texty a tehdejší „nové“ poznatky z archeologie. Přes poněkud archaickou němčinu je přednáška, která byla později vydána i tiskem, velmi poutavá. Sám v závěru přednášky vyjádřil přání: „Kéž by se podařilo získat ještě další záchytné body pro poznání činnosti matematické nám známého nejstaršího kulturního národa.“
Dvousvazkové dílo „Die Elemente der projektivischen Geometrie“ (Prvky projektivní geometrie) vydal v letech 1883 a 1887.
Když byl v r. 1889 svolán v Paříži mezinárodní matematický kongres, který se měl zabývat bibliografií matematiky, byl Emil Weyr zvolen místopředsedou a měl uspořádat matematickou bibliografii v Rakousku-Uhersku. Snažil se o to, aby se do sborníku dostaly hlavně české práce. Sborník však začal vycházet až po jeho smrti.
Roku 1890 založil spolu s rakouským profesorem Gustavem von Escherichem (1849-1935) měsíčník „Monatshefte für Mathematik und Physik“ (Měsíčníky pro matematiku a fyziku), který je s malou úpravou v názvu vydáván ještě dnes.
Po založení České akademie cís. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (Kaiser-Franz-Joseph-Akademie für Wissenschaften, Schriftum und Kunst) byl v r. 1891 císařem jmenován mezi prvními 19 řádnými členy.
V r. 1893 bylo jeho dílo oceněno titulem dvorního rady.
Ale bohužel již v plně síle v r.1891 onemocněl, pravděpodobně tuberkulózou, postupně i ohluchl. Přes velkou snahu se vyléčit, zemřel 25. ledna 1894 ve Vídni ve věku nedožitých 46 let. Pochován byl v Praze na Olšanech.
Po jeho smrti se jeho manželka znovu provdala a rodina se přestěhovala do Prahy.
Přes jeho krátký život je jeho dílo rozsáhlé, obsahuje 137 položek od článků po knižní publikace. Psal česky, německy, italsky a francouzsky do významných matematických časopisů své doby.
Vedle veškeré této činnosti byl ještě např. členem vědecké komise zkušební pro učitelství na gymnáziích a referentem c. k. akademie, který se vyjadřoval k matematickým pracím, určeným k uveřejnění.
S velkým obdivem a nadšením pro jednoduchost a geniálnost jednotlivých Weyrových geometrických konstrukcí zpracoval jeho bibliografii již zmíněný profesor Augustin Pánek.
V současné době se dílem bratří Weyrů s podobným obdivem zabýval docent Jindřich Bečvář z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Spolu se svými spolupracovníky mj. přeložil a vydal deník Emila Weyra „Emil Weyr a jeho pobyt v Itálii v roce 1870–71“.

 

Emil Weyr (Jan Vilímek 1881)

Emil Weyr's father, Frantisek Weyr (1820-1889), was born in Náchod to Jan Weyr (1791-1842) and Terezie Wanátková. Frantisek was a professor of mathematics at a realschule (secondary school) in Prague from 1855. He had married Marie Rumplová (1825-1889) in St Stephen's Church in the New Town of Prague on 10 June 1850 and they had ten children. Two of the children were born before their marriage. Before examining Emil's life in detail, let us briefly comment on all ten children. These were Karel Weyr (1844-1915), Emil Weyr, the subject of this biography, Marie (1850-1923), Eduard Weyr, who has a biography in this archive, Bedrich Weyr (1853-1908), Anna (1854-1884), Antonie (1856-1919), Emilie (1858-1934), Berta (1860-1927), and Helen (1867-1955). Karel, the eldest of the children, was rather different from his brothers and did not influence them greatly as they grew up. He became a financial controller and financial inspector. Bedrich, the one brother younger than the two mathematicians Emil and Eduard, studied chemistry at the Czech College of Technology (1871-1874) and at the University of Prague (1875-1878). He became an expert in sugar refining becoming director of sugar refineries. Of the girls, Marie married Albin Sieber, the director of a sugar refinery in Zdice. Anna married August Johann Friedrich Seydler (1849-1891), a distinguished theoretical physicist and astronomer who was a professor at the Charles University of Prague. Antonie married Rudolf Schuh (1848-1897). Emilie married the architect and builder Josef Roesel (1855-1922). Berta married the very wealthy wholesaler of sugar Leopold Brumlik (1849-1900). The youngest daughter, Helen, lived with her brother Emil in Vienna for many years. Eventually she married Colonel Ernst Grünfeld (1860-1938), the brother of the well-known pianist and composer Alfred Grünfeld (1852-1924). We note that the family were German speaking and only spoke Czech as a second language.

According to the parish records, Emil was born on 1 September 1848 and he was baptised in St Stephen's Church in the Upper New Town of Prague on 3 September. However, the Weyr family believed that Emil was born on 31 August and always celebrated his birthday on that day. He was four years older than his brother Eduard Weyr who also became a famous mathematician. He was brought up in a home where his father behaved like a philosopher. Frantisek displayed humour, perhaps somewhat tinged with melancholy, and looked at the deeper aspects of life rather than the day to day trivialities. He loved animals, especially dogs and birds, something which he passed on to his son Emil. The family dog, named Snapsl, was an important member of the large family. Frantisek's philosophical outlook on life meant that he tried not to show any emotions to his children. Emil entered the elementary school of Our Lady of the Snows in 1854 where he was taught by Frantisek Petter. From 1859, Emil attended the realschule in Mikulandska street in Prague where his father taught, but already at this time he was engaged in studying advanced mathematics guided by his father. Then he studied at the Prague Polytechnic from 1865 to 1868 where he was taught geometry by Otto Wilhelm Fiedler (1832-1911). Fiedler, who had obtained his doctorate from the University of Leipzig in 1858 advised by August Ferdinand Möbius, became professor of descriptive geometry at the Technical University of Prague in 1864 but left three years later to become a professor in Zürich.

Weyr was an excellent student and began publishing papers during his undergraduate studies. At the Technical University he studied engineering sciences but was less interested in the practical aspects of the courses. In September 1868, he became an assistant of Heinrich Durége (1821-1893). Durége had been born in Danzig and was professor at Zürich before being appointed as a professor at the University of Prague. He had published the books Theorie der Funktionen elliptischen (1861), Elemente der Theorie der Functionen einer complexen veränderlichen Grösse (1864), and Die Ordnung Ebenen Curven dritter (1871). He also wrote an important biography of Friedrich Wilhelm Bessel, namely Bessel's Leben und Werken (1861). Weyr volunteered to do one year's military service, from March 1869 to January 1870. During this time he received his doctorate from the University of Leipzig on 5 May 1869. The physicist and philosopher Ernst Mach (1838-1916), had been appointed as professor of Experimental Physics at the Charles-Ferdinand University in Prague in 1867 and he encouraged Weyr to habilitate at the Charles University. He became a Privatdozent at the Charles-Ferdinand University in Prague on 3 May 1870. He had an excellent publication record having published 31 items including the two books published in 1869 and 1870, Theorie der mehrdeutigen geometrischen Elementargebilde und der algebraischen Curven und Flächen als deren Erzeugnisse and Geometrie der räumlichen Erzeugnisse ein-zwei-deutiger Gebilde, insbesondere der Regelflächen dritter Ordnung.

In the summer of 1870, Weyr began preparing to go to Paris having been awarded a state scholarship to fund his visit. In Paris he planned to attend lectures by Charles Hermite, Joseph Alfred Serret, Michel Chasles, and other leading mathematicians. However, on 19 August France declared war on Prussia and the Franco-German war of 1870-71 began. Weyr quickly changed his plans and decided instead to visit Italy. On 7 November 1870 he set off on his travels to Milan. He travelled by train to Trieste, then he continued his journey to Venice where he spent several enjoyable days sightseeing. He arrived in Milan on 17 November but from the end of November until the middle of January he was back home in Bohemia. By early February he was again in Milan, and now he began to attend courses given by Luigi Cremona and Felice Casorati at the Polytechnic. He treated Cremona as his advisor at first but a friendship developed and the two exchanged letters as friends over the following twenty years. In February 1871 his brother Eduard Weyr visited him in Milan. The two brothers collaborated on the first volume of their three volume book on projective geometry entitled Foundations of higher geometry (Czech). The first two volumes had Emil as the main author while Eduard was the main contributor to the third volume. In April 1871 Emil Weyr set off on a sightseeing tour of Italy, visiting Padua, Bologna, Pisa, Florence, Rome, and Naples. While visiting Naples he climbed Mount Vesuvius. He took the opportunity to meet many Italian mathematicians on this trip and he continued to correspond with many of them after he returned from his Italian visit. The authors of [2] write about the importance of this visit for Weyr's mathematical development:-

Weyr's stay in Italy was immensely important and inspirational for his further scientific work. He acquainted himself with the latest achievements in projective and synthetic geometry and wrote several treatises that helped him to gain the attention of European geometers. In a reaction to his stay in Italy, Emil Weyr wrote 22 works in 1871 (13 German, 8 Italian, 1 Czech), 11 works in 1872 (6 German, 3 Czech, 2 Italian) and 11 works in 1873 (5 German, 4 Czech, 2 Italian). Italian papers were published in journals 'Rendiconti di Real Istituto Lombardo' and 'Analli di matematica pura ed applicata' (thanks to the cooperation of L Cremona) and in 'Giornali di Matematiche' (thanks to the cooperation of G Battaglini).

He returned to Prague in late May 1871 where he continued to teach. He deputised for an extraordinary professor at Prague Polytechnic on 15 October 1871 and in December of that year his appointment as extraordinary professor was confirmed. He also taught at the University of Prague as a privatdocent. In 1872 he was elected to be Head of the Union of Czech Mathematicians and Physicists, an organisation of which he had been a co-founder two years earlier. Weyr returned to Italy for another visit in April 1873. His main task on this trip was to have further discussions with Luigi Cremona since Weyr was translating Cremona's books. He made up for having had to cancel an earlier trip to Paris when he went there for a holiday in 1874. On this occasion he took the opportunity to have discussions with Chasles and, before leaving France, he went to Bordeaux to talk with Jules Hoüel. He was appointed permanent secretary of the Union of Czech Mathematicians and Physicists in 1874 and, in July of that year, he was appointed as editor of the new Journal Archive of mathematics and physics that the Union had just founded. On 23 September 1875 he was appointed as professor of mathematics at the University of Vienna. He, together with his brother Eduard Weyr, were the main members of the Austrian geometric school. They were interested in descriptive geometry, then in projective geometry and their interests turned towards algebraic and synthetic methods in geometry. Among many works Emil Weyr published were Die Elemente der projectivischen Geometrie and Über die Geometrie der alten Aegypter.

In 1877 Emil Weyr married Marie Waniek von Domyslowa (1860-1934) in Vienna. Emil and Marie Weyr had three children: Frantisek (1879-1951) became a lawyer and was professor at Masaryk University in Brno; Jindrich (1880-1957); and Marie (1883- ?). The 1st Congress of Czech Physicians and Naturalists was held in Prague in the spring of 1880. Both Emil Weyr and his brother Eduard Weyr were invited to lecture at the Congress. The 2nd Congress was held two years later and again both brothers were invited to lecture. In August 1889, both Weyr's parents died, his father suffering a stroke thirteen days after the death of his mother; they were buried in the Olsanské Cemetery in Prague

Emil Weyr led the geometry school in Vienna throughout the 1880's up until his death. His approach to synthetic geometry was in the style of Chasles and Cremona while the other geometric approach at the time, namely that of Karl von Staudt and Theodor Reye, had little influence on him. He introduced a method to derive from some well-known property of a geometric structure, a new property through an algebraic correspondence. Weyr, with great skill and ingenuity, became a great master of this method and produced many results using his approach. He also made an important contribution to the theory of involutions, studying first the cubic before moving on to mapping of rational curves on each other. In his own time, Emil Weyr was considered to have made more significant contributions than his younger brother Eduard Weyr but, now that we can see how the contributions of the two brothers influenced later research, it is possible to suggest that Eduard Weyr made some of the the more lasting contributions.

Together with the Austrian mathematician Gustav Ritter von Escherich (1849-1935), Emil Weyr founded the important mathematical journal Monatshefte für Mathematik und Physik in 1890. The first volumes of the journal contain papers written by his brother Eduard Weyr. In 1891 Emil Weyr became one of the first 19 founder members of the Royal Czech Academy of Sciences. He was also a full member of the Austrian Academy of Sciences in Vienna and shortly before his death he received an appointment as Councillor. He died after a long illness in the prime of his life. Gustav Kohn [6] remarks that he was an exceptionally hard worker, producing over 150 publications in his short life, and he worked tirelessly almost as if he knew his lifespan was to be short. We end this biography with the following tribute by Gustav Kohn [6]:-

His lectures at the University of Vienna were plain and unadorned but still of exemplary clarity, so that even the less gifted could follow them easily. If among Austrian middle school teachers geometric knowledge and understanding of the methods of geometry are widely used, that is mostly due to Weyr. He is in many cases also to be thanked for the fact that, during his time in Vienna, Austria has experienced a very significant increase in effective scientific mathematical production, which can be clearly seen in the respective volumes of the proceedings of the Vienna Academy of Sciences, where mathematical work occupies a large part and constitutes mainly geometric investigations on the subject. The greater part of these studies is due to him and his students, among whom the only one preceding him in death, Adolf Ameseder (1858-1891), may be mentioned here by name.

J J O'Connor and E F Robertson

 

 

Jan Neruda psal do Humoristických listů desítky medailonů o tehdejších významných osobnostech. Mimo jiné také o E. Weyrovi:

Dr. Emil Weyr
řádný profesor mathematiky na universitě vídeňské, dopisující člen akademie nauk ve Vídni, člen české společnosti nauk a čestný člen jednoty českých mathematiků v Praze, dopisující člen Istituto lombardo di scienze e lettere v Miláně a král. belgické společnosti nauk v Luttichu, čestný člen Société mathématique de France v Paříži, řádný člen Carlo-Leopoldinské akademie a mathematických společností ve Vídni a na Moravě – zkrátka učenec světoznámý.
Jenžto se narodil v Praze, dne 31.srpna 1848. roku. Studoval v Praze a Itálii. Byl asistentem na polytechnice, pak mimořádným profesorem mathematiky na polytechnice české a honorovaným docentem geometrie na universitě pražské, a konečně jest tedy řádným profesorem ve Vídni. Jenž redigoval Archiv mathematiky a fysiky, napsal už celou řadu učených spisů a celou spoustu článků, z nichž neuvedeme zde titulem ani jediný. Neboť když například čteme: „O přímočarých plochách druhého stupně a o vztahu kollineárním a reciprokém základních útvarů druhořadých a třetiřadých“ jsme pak na půl hodiny celí pitomí, neboť my „Humóry“ – tomu nerozumíme. Jakož také ne věrný a pravý čtenář náš.
Ono je hej věcem těm rozumět, když se člověk narodí Weyrem! A je vlastně celý rod Weyrů, vždyť jest jich věru tré, kteří to vidí bystře a určitě tam, kde je pro nás ostatní lidi čirá jen, tmavá noc. Otec výtečný učitel německé reálky pražské, syn Edvard, výtečná síla techniky české, a syn Emil, jehož podobiznu dnes podáváme. Jak řečeno je Emil již učencem světoznámým, byl skvělou silou učení pražského a je teď rovněž skvělou silou učení vídeňského – „Mil byl Čechům jako Taterům výr“, jak Dalemil praví.
Achich - musí to být tuze krásná věda, tahleta mathematika! „Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní“ my „Humóry“, jen že nám bohužel nic z ní v uších nezůstalo. My jen víme, že je nějaká „mathesis pura“ a „mathesis applicata“, nějaká mathematika „vyšší“ a „nejvyšší“, možno však, že ani to nevíme zcela dobře. Což nám ale pranic nevadí, abychom měli před mathematikou náramnou úctu a považovali ji třeba za onu moudrost, jížto dle slov Písma „nebude přirovnán topas z mouřenínské země aniž barvy nejkropenatější indické“.
Kterážto náramná úcta nám však opět pranic nevadí v tom, abychom si my „Humóry“ přece jen zde na konec zanotovali zas nějakou samolibou píseň. Nepraví apoštol tento, že „moudrost tohoto světa jest bláznovstvím u Boha“? Nu tak teda: před pánem Bohem jsme si přísní methematikové i hraví humoristé – jsme si zkrátka všichni rovni!

 

 

 

Hlavní stránka