Vladislavský sál na Pražském hradě

 

Vladislavský sál

Vladislavský sál ve Starém královském paláci byl postaven za krále Vladislava Jagellonského, podle něhož je pojmenován. Stavba probíhala v letech 1490 (1492?) -1502. Podle svědectví starého letopisce byly 27. září dokončeny stavební práce v královském paláci na Pražském hradě. Práce na klenbě Vladislavského sálu sestávající z pěti polí skončily již o čtyři dny dříve. Sál je dochován v původní podobě. Vladislavský sál byl vlastně hotov již v roce 1500, jak dosvědčuje letopočet na východním čele sálu. Nápis vyrytý nad jedním z oken hlavního průčelí a nesoucí datum 1493 pochází asi z průběhu prací. Později však zřejmě spadlo jedno klenební pole a bylo zapotřebí ho obnovit. Pozoruhodný klenební systém sálu vytvořený Benediktem Riedem představuje vyvrcholení a hlavní klenot české pozdněgotické architektury, tzv. vladislavské gotiky. Sál je však zároveň i jednou z prvních renesančních staveb u nás; prvky tohoto nového slohu uplatnil neznámý mistr zřejmě italského původu, který sem přišel pomoci asi z budínského dvora, zejména při tvorbě okenních hlavic.
Roku 1504 připomíná král v dopise nejvyššímu purkrabímu Jindřichovi z Hradce, že tuto nákladnou stavbu dal vybudovat „nám i Koruně k poctivosti naší i budúcím králóm českým k potěšení a spanilosti, i ke cti tomu království“.
Pražský středověký sál 62 metrů dlouhý, 16 metrů široký a 13 metrů vysoký byl ve své době největší necírkevní jednotně zaklenutou místností na světě bez středních podpěr. Sál zaujímá plochu celého 2. patra Starého královského paláce a vyniká překrásnou klenbou se sítí kroužených žeber na osnově šesticípých hvězdic a širokými trojdílnými renesančními okny, zdobenými z vnější strany pilastry. Benedikt zde vytvořil pro tehdejší dobu iluzi nemožného. K osvětlení slouží pět renesančních bronzových lustrů z 1. pol. 16. století.
Původně měl sloužit jako sál trůnní (do roku 1502), avšak když Praha s nástupem Habsburků na český trůn (1526) postupně pozbyla rezidenční funkci, využíval se pro pořádání sněmů, slavností, korunovačních hostin, slavnostních zasedání, rytířských turnajů. Za Rudolfa II. se tu konávaly trhy se vzácnými uměleckými předměty.
Sál právem patří k nejslavnostnějším místům české historie, od roku 1934 se tu volí a skládá slib prezident republiky.

 

 

 

Vladislavský sál, podle projektu Benedikta Rejta 62 m dlouhý, 16 m široký a 13 m vysoký,
byl ve své době největší jednotně zaklenutou místností na světě bez středních podpěr.

V pozdní gotice se začaly v Sasku, Francii, Rakousku a Bavorsku objevovat kromě hvězdových a síťových kleneb také kroužené klenby. V Čechách je jako první začal stavět v devadesátých letech 15. století královský architekt Benedikt Rejt a přivedl je k dokonalosti.

 


 

Starý královský palác po Benediktově přestavbě


 

Starý královský palác v době Vladislava Jagellonského

Starý královský palác v době Vladislava Jagellonského

 

 

Pozdně gotická klenba interiéru přechází do renesančních oken.


 

Král Vladislav II. Jagellonský

 

Zpět na Benedikt Rejt



Zpět na Místa

Některé projekty Benedikta Rejta z Loun a Pístova

Zpět na hlavní stránku