FARÁŘSTVÍ v r. 1869-1880 osada obce Kukleny v okr. Hradec Králové, v r. 1890-1910 osada obce Pražské Předměstí v okr. Hradec Králové, v r. 1921-1930 osada obce Pražské Předměstí u Hradce Králové v okr. Hradec Králové, v r. 1950 osada obce Hradec Králové v okr. Hradec Králové-město, v dalších letech se jako osada neuvádí.

Farářství

Farářství bylo v prehistorickém období a v době raného středověku prázdné, protože zde byl hustý lesní porost a rašeliniště, neustále podmáčená půda spolu s četnými slepými rameny řeky Labe.

Tehdy byl nejznámější částí této oblasti les „Farářství“, který patřil k farním pozemkům, byl vykácen do 18. století a v té době se zde objevila stejnojmenná osada. Po založení předměstí Kukleny (německy Vorstadt Kuklena) se Farářství stalo jeho součástí. Většina pozemků patřila do šostenského panství nebo ke klášteru minoritů.

V roce 1778 Marie Terezie, císařovna římsko-německá, přikázala v rámci raabizace, tedy reformy zahrnující přeměnu panské roboty za nájemné, rozdělení majetku šostenského dvora a přiřazení jeho částí bezzemkům za poplatek do dědičného nájmu. V roce 1783 obdrželi půdu pod lesem Farářství obyvatelé Kuklen, v tomto případě Jan Náhlík, Karel Janoušek, Bernard Štěpán a Matej Vitoušek. Les Farářství a rybník zůstaly majetkem minoritů. Následně v důsledku josefínských reforem byly sloučeny Kukleny a Pražské Předměstí do jedné katastrální obce. V roce 1789 byl zrušen kuklenský minoritský klášter a následujícího roku byl les Farářství předán Josefu Vostinovi (v dokumentech také pod jménem Wostina), a to za 1800 zlatých. Vostina se souhlasem města zlikvidoval místní bažantnici a brzy v části vykáceného lesa postavil současný Červený Dvůr.

Do oblasti rybníka Farářství se přesunuli obyvatelé zbořeného Pražského Předměstí, kde založili malou stejnojmennou osadu, která již v roce 1826 měla 104 obyvatel v 17 domech. Od té doby se Farářství skládalo z Červeného Dvora a Rybáren (celkem zde v roce 1869 žilo 192 obyvatel a v roce 1910 už 284 obyvatel). Zpočátku náležela do Kuklen, v letech 1889–1942 do Pražského Předměstí a od roku 1942 až dodnes do města Hradec Králové.

Vývoj Farářství byl narušen několika válkami (prusko-rakouská válka 1866, první světová válka, druhá světová válka). Mnoho obyvatel bylo zraněno v důsledku záplav a povodní a hurikánů (4. července 1929). Obec se však zdvojnásobila a pokračovala v růstu. Vodovodní síť však nebyla postavena až do roku 1963.

Červený Dvůr

Červený Dvůr (Červený Dvůr čp. 62) je venkovský barokní ze čtyř stran obestavěný dvorec z let 1789–1790 nacházející se na okraji Farářství , výměnek má mansardovou střechu, chlév a sýpka. Usedlost typická  pro předpolí královéhradecké pevnosti byla postavena na samotě. 

Před budovou stávala zvonice z roku 1863 a kamenný kříž se sochou Panny Marie. Mansardová střecha obytné části svědčí o honosnější stavbě, kterou si nechávali stavět pouze bohatší měšťané. Své jméno dostal Červený dvůr podle barvy na fasádě, která vznikla přibarvováním hašeného vápna jemně mletým nerostem hematitem (krevelem).

Na místě dnešního Červeného dvora stával dříve stejnojmenný les Farářství a v jeho blízkosti stejnojmenný rybník, který patřil k faře kostela sv. Anny. Té patřila i část lesa při sousední městské bažantnici. Později tyto pozemky přešly pod správu minoritského kláštera a kostela sv. Anny v Kuklenách. Roku 1789 byl tamní klášter zrušen a jeho majetky postupně rozprodávány.

V následujícím roce byl les Farářství o výměře 39 jiter 1261 čtverečních sáhů prodán Josefu Vostiniovi, a to za 1800 zl. Zároveň směl s povolením města vyhubit všechny zde se nalézající bažanty. Většina lesa byla následně vykácena a na jeho části byl vybudován v barokním slohu selský dvůr, který nesl čp. 1., dříve byl též nazýván Šostenským dvorem. Název Šostenský dvůr vznikl z pojmu šosovní dvůr.

Po krátké době všechny tyto majetky změnily majitele, neboť je zakoupil Ferdinand Scherer. V roce 1813 byl majitelem Červeného dvora František Uhlíř a o 23 let později je jako jeho vlastník zmiňován Wilhelm Freiherr von Pierse. Rozdělením dvora vznikly později Přední a Zadní Šosteny. Po bitvě na Chlumu kolem dvora ustupovali saští i rakouští vojáci, z nichž někteří se ve dvoře občerstvovali.

Postupem času se majitelé dvora začali rychle střídat. V roce 1870 nechal Václav Píša postavit novou sýpku, přičemž jeho žádost je datována 19. března téhož roku. Ve 20. letech 20. století byla majitelkou nemovitosti Matylda Eiseltová, vdova po univerzitním profesorovi chirurgie a patologie MUDr. Bohumilu Janu Eiseltovi, která zemřela v roce 1926. Výhodou častých vlastnických změn bylo to, že byl celý objekt zachován v původním stavu, i když nezájem o jeho údržbu se na něm projevil. Dne 29. září 2016 byl spolu s chlévy, výměnkem a obilnou sýpkou prohlášen kulturní památkou.

K objektu se váže řada pověstí a pohádek, jež byly sepsány např. F. L. Sálem a J. V. Tolmanem.

Jak vzniklo Farářství

Bylo to po strašné a dlouhé válce[1]. Všechno všude bylo pobořeno, tak že někde opravdu nezůstal kámen na kamení. Nedaleko Červeného dvora stál opuštěný, dosti zachovalý statek, od něho v řadě několik vypálených chaloupek, do nichž se vracely z lesů rodiny, které válka od krbů vypudila. Upravily si chaloupky, aby se v nich mohly alespoň skrýti před nepohodou.

V opuštěném statku usadil se starý kněz, nevěrecký farář, který přestál vojnu, ale nemohl býti nikde farářem, protože nechtěl poslechnouti císaře a zraditi víru otců svých. Odešel nejprve do ciziny, ale pak se tajně vrátil. Z ničeho nic usadil se ve statku a dělal zemana.

Ožebračení baráčníci mu pomáhali obdělávati dlouho úhořená pole, začež on jim platil obilím, hrachem a později také i telátkem, kůzlátkem, jak kdy čím mohl.

Sedlačil na statku, u něhož stály staleté duby, dlouho a šťastně, a nikdo nevěděl, že je to bývalý farář. Ale kazatelská krev po několika letech nedala mu přece jen dobře dělati: on musel kázati a vykládati písmo alespoň doma, když nesměl na kazatelnu. Shromažďoval pomalu kolem sebe pracující mu baráčníky s rodinami a vykládal jim Písmo po svém, jak byl zvyklý z dřívějška, dokud byl ještě skutečným farářem.

Jeho učení nebylo prý pravé, neboť v noci na den Na nebe vstoupení Páně propadl se statek, jemuž se všeobecně říkal fara, za strašného rachotu do země a na jeho místo vyvřela voda. I duby se vyvrátily a padly do hlubokého jezera křížem krážem[2], aby se nikdo neodvažoval pátrati po zmizelé faře a nevěreckém faráři.

Baráčníci rozdělili se hned o farské pozemky, a bylo jim dobře. Vzniklá tak osada nazvána později Farářstvím.

V okolí Hradce bydlel kat Hudlivaněk, posledně ve Farářství, v katovně v polích proti nádraží kuklenskému. Popravil vlastního synovce Adolfa, odsouzeného k smrti pro spáchanou vraždu dívky, jíž uškrtil pentličkou z jejího vlastního šatu, zprvu ji zneuživ. Po něm katovství převzal Hořínek, děd dnešního podnikatele staveb, pak onen úřad zrušen. Na dvorku onoho stavení je svatý kříž (pozn. jde pravděpodobně o Červený dvůr).

J. V. Tolman

Červený dvůr býval původně bílý jako všechna okolní stavení z cihel nebo z kamene vystavěná. Jeden z jeho majitelů prý zabil hradeckého měšťana a měl být ztrestán smrtí. K soudu se dostavil také král, který právě přijel do města. Protože byl veliký dobrák a protože u odsouzeného viděl opravdovou lítost, změnil trest smrti v žalář a nakázal, že od té doby musí se dům natírat vápnem s krví, aby na věčné časy pamatovali si lidé okolní i zdejší, že pro malichernost nemá jeden druhého zbavovat života.

Petr Brázda: Nenalezený katův dům. Pochodeň 5. 8. 1967