Stavba Semmeringské dráhy

Stavba železnice pod vedením Karla von Ghegy
z Gloggnitz přes průsmyk Semmering do města Mürzzuschlag
1848-1854
na stavbě se podílel Ing. Alois Lahoda

V roce 1844 existovaly železniční tratě z Vídně do Gloggnitz a z Mürzzuschlagu do Grazu. Technickým problémem bylo propojit obě tratě, protože mezi nimi stály Alpy. Původně se počítalo se stavbou dráhy přes Maďarsko, ale arcivévoda Johann se rozhodl vést železniční trať z Vídně do Terstu přes Semmering a ne přes Maďarsko. V roce 1841 dal státní ministr Karl Friedrich Kübeck příkaz k propojení tratí až do Terstu.

Projektováním trati přes průsmyk Semmering byl v roce 1841 pověřen Carl von Ghega, který navrhl tři různé varianty, jak překlenout horské sedlo. Plány předložil tehdejšímu generálnímu řediteli státních drah Hermenegildovi von Francesconi. Plány byly schváleny v roce 1848.

Pod vedením Carla von Ghegy se podle jeho plánů na stavbě Semmeringbahn podílelo v letech 1848 a 1854 téměř 20 000 dělníků, z toho třetina žen. Tunely byly raženy pouze ručně, s výjimkou černého prachu se žádné jiné výbušniny nepoužívaly. Kvůli stoupání byla vyhlášena soutěž na lokomotivu, která by stoupání zvládla. Uspěly čtyři modely.

V průběhu stavby zemřelo 89 dělníků při nehodách, asi devět set dalších zemřelo v průběhu stavby na následky nemocí, zejména tyfu a cholery.

Slavnostního otevření trati 16. května 1854 se osobně zúčastnil i císař František Josef I. s chotí Alžbětou. Semmerigská dráha se tak stala první horskou železnicí na světě. Pro veřejnou dopravu byla trať otevřena 17.7.1854.

Při stavbě se razilo 14 tunelů, stavělo 16 viaduktů, některé jsou patrové, vlaky přejíždí 118 mostních přejezdů, mosty nepoužívaly tehdy ještě drahé železo ke konstrukcím. Celková délka údolí a propastí přes které vlaky projíždí po viaduktech a mostech je 1,6 km. Nejdelším viaduktem je s délkou 228 metrů Schwarza-Viadukt, nejvyšší je Kalte-Rinne Viadukt, který je vysoký 46 metrů. Celková délka tunelů je 4,5 km, nejdelší z nich jsou vrcholový starý Semmeringtunnel s délkou 1 431, nejkratší je pouze čtrnáctimetrový Krauseltunnel (13,55 m). Nejvyšší stoupání trati je 28 promile, přičemž 60 procent délky trati má stoupání či klesání od 20 do 25 ‰. Trať probíhá celkem 22,4 kilometrů přímými úseky, 20,4 kilometru v obloucích, kde téměř 16 procent trati má nejmenší poloměr 190 m. Nejvyšší bod trati se nachází v nadmořské výšce 897 metrů. Staniční a provozní budovy byly často stavěny přímo z materiálu vytěženého při ražbě tunelů.

Císař Franz Josef I. v roce 1865

Ing. Alois Lahoda se podílel na výstavbě jako jeden z inženýrů právě na nejexponovanějším hlavním tunelu a při tom namaloval unikátní obrázky, které dokumentují stavbu. V Technickém muzeu ve Vídni jsou uloženy jeho kresby a malby a také jeho deníky z období stavby.

Horská dráha, postavená podle plánů Carla Ghegy jako sekce kk Südbahn mezi císařským hlavním městem Vídeň a přístavním městem Terst, byla již po dokončení v roce 1854 považována za milník v železniční výstavbě. Speciálně pro trasu dlouhou 41 km byly vyvinuty technicky inovativní parní lokomotivy, které dokázaly zvládnout obrovské stoupání. Cesta vlakem, která byla rychlá a pohodlná ve srovnání s únavnou jízdou kočárem, byla pro cestující jedinečným zážitkem.

Alois Lahoda: Portál a řada těžních zařízení při stavbě jižní části hlavního tunelu

Alois Lahoda: Vnitřní lešenářské a vyzdívací práce
chabé osvětlení pomocí kahanů, ženy pracující v podzemí

km	trať		Výška
	Z Vídně:
74,902	nádraží Gloggnitz nadmořská	N	439 m
77,694	nádraží Schlöglmühl	N	458 m
81,961	nádraží Payerbach-Reichenau	N	493 m
	Schwarzatal-Viadukt (délka: 228 m; výška: 25 m)	V
	Payerbachgraben-Viadukt (d: 61 m; v: 15 m)	V
84,798	nádraží Küb	N	543 m
	Kübgraben-Viadukt (d: 42 m; v: 17 m)	T
	Pettenbachtunnel (185,25 m)	T
	Höllgraben-Viadukt (d: 82 m; v: 28 m)	V
	Steinbauer-Tunnel (87,66 m)	T
	Abfaltersbachgraben-Viadukt (d: 93 m; v: 30 m)	V
88,222	nádraží Eichberg	N	609 m
	Eichberg-Tunnel (88,80 m)	T
	Geyregger-Tunnel (80,95 m)	T
	Rumpler-Tunnel (52, 36 m)	T
92,284	nádraží Klamm-Schottwien	N	699 m
	Klamm-Tunnel (190,83 m)	T
	Wagnergraben-Viadukt (d: 142 m; v: 39 m)	V
	Gamperlgraben-Viadukt (d: 111 m; v: 37 m)	V
	Gamperl-Tunnel (78,2 m)	T
	Rumplergraben-Viadukt (d: 41 m; v: 19 m)	V
	Weinzettlwand-Tunnel (688 m)	T
	Weinzettlfeld-Tunnel (238,96 m)	T
97,574	nádraží Breitenstein	N	791 m
	Kleiner Krausel-Tunnel (190,83 m)	T
	Krausel-Klause-Viadukt (d: 87 m; v: 36 m)	T
	Polleres-Tunnel (337 m)	T
	Kalte Rinne-Viadukt (d: 184 m; v: 46 m)	V
	Adlitzgraben-Viadukt (d: 151 m; v: 24 m)	V
	Weberkogel-Tunnel (406,91 m)	T
	Wolfsberg-Tunnel (439,53 m)	T
102,098	nádraží Wolfsbergkogel	N	883 m
	Kartnerkogel-Viadukt (d: 44 m; v: 16 m)	V
	Kartnerkogel-Tunnel (201,16 m)	T
103,412	nádraží Semmering	N	896 m
	Alter Semmering-Tunnel (1434 m)	T
	Neuer Semmering-Tunnel (1512 m)	T
	Steinhaus-Viadukt (d: 71 m; v: 17 m)	V
107,685	nádraží Steinhaus	N	838 m
110,486	nádraží Spital am Semmering	N	789 m
	Holzergraben-Viadukt (d: 82 m; v: 13 m)	V
	Viadukt bei Jauern (d: 30 m; v: 11 m)	V
	Fröschnitzbach-Viadukt (d: 25 m; v: 11 m)	V
116,727	nádraží Mürzzuschlag	N	789 m
	Vlak pokračuje do Grazu