Stavba železnice pod vedením Karla von Ghegy
z  Gloggnitz přes průsmyk Semmering do města Mürzzuschlag  
1848-1854 
na stavbě se podílel Ing. Alois Lahoda

viz též stavba Jižní dráhy z Lublaně do Terstu

Slavnostní otevření 16.5.1854

Kalte Rinne - nejvyšší z viaduktů 46 m

 

Kalte Rinne - nejvyšší z viaduktů 46 m

 

 

Výstavba trati přes průsmyk Semmering

V roce 1844 existovaly železniční tratě z Vídně do Gloggnitz a z Mürzzuschlagu do Grazu. Technickým problémem bylo propojit obě tratě, protože mezi nimi stály Alpy. Původně se počítalo se stavbou dráhy přes Maďarsko, ale arcivévoda Johann se rozhodl vést železniční trať z Vídně do Terstu přes Semmering a ne přes Maďarsko. V roce 1841 dal státní ministr Karl Friedrich Kübeck příkaz k propojení tratí až do Terstu.

Projektováním trati přes průsmyk Semmering byl v roce 1841 pověřen Carl von Ghega, který navrhl tři různé varianty, jak překlenout horské sedlo. Plány předložil tehdejšímu generálnímu řediteli státních drah Hermenegildovi von Francesconi. Plány byly schváleny v roce 1848.
 

Pod vedením Carla von Ghegy se podle jeho plánů na stavbě Semmeringbahn podílelo v letech 1848 a 1854 téměř 20 000 dělníků, z toho třetina žen. Tunely byly raženy pouze ručně, s výjimkou černého prachu se žádné jiné výbušniny nepoužívaly. Kvůli stoupání byla vyhlášena soutěž na lokomotivu, která by stoupání zvládla. Uspěly čtyři modely.
 

V průběhu stavby zemřelo 89 dělníků při nehodách, asi devět set dalších zemřelo v průběhu stavby na následky nemocí, zejména tyfu a cholery.
 

Slavnostního otevření trati 16. května 1854 se osobně zúčastnil i císař František Josef I. s chotí Alžbětou. Semmerigská dráha se tak stala první horskou železnicí na světě. Pro veřejnou dopravu byla trať otevřena 17.7.1854.
 

Při stavbě se razilo 14 tunelů, stavělo 16 viaduktů, některé jsou patrové, vlaky přejíždí 118 mostních přejezdů, mosty nepoužívaly tehdy ještě drahé železo ke konstrukcím. Celková délka údolí a propastí přes které vlaky projíždí po viaduktech a mostech je 1,6 km. Nejdelším viaduktem je s délkou 228 metrů Schwarza-Viadukt, nejvyšší je Kalte-Rinne Viadukt, který je vysoký 46 metrů. Celková délka tunelů je 4,5 km, nejdelší z nich jsou vrcholový starý Semmeringtunnel s délkou 1 431, nejkratší je pouze čtrnáctimetrový Krauseltunnel (13,55 m). Nejvyšší stoupání trati je 28 promile, přičemž 60 procent délky trati má stoupání či klesání od 20 do 25 ‰. Trať probíhá celkem 22,4 kilometrů přímými úseky, 20,4 kilometru v obloucích, kde téměř 16 procent trati má nejmenší poloměr 190 m. Nejvyšší bod trati se nachází v nadmořské výšce 897 metrů. Staniční a provozní budovy byly často stavěny přímo z materiálu vytěženého při ražbě tunelů.

 

Císař Franz Josef  I. v roce 1865

 

 


Ing. Alois Lahoda se podílel na výstavbě jako jeden z inženýrů právě na nejexponovanějším hlavním tunelu a při tom namaloval unikátní obrázky, které dokumentují stavbu. V Technickém muzeu ve Vídni jsou uloženy jeho kresby a malby a také jeho deníky z období stavby.

Horská dráha, postavená podle plánů Carla Ghegy jako sekce kk Südbahn mezi císařským hlavním městem Vídeň a přístavním městem Terst, byla již po dokončení v roce 1854 považována za milník v železniční výstavbě. Speciálně pro trasu dlouhou 41 km byly vyvinuty technicky inovativní parní lokomotivy, které dokázaly zvládnout obrovské stoupání. Cesta vlakem, která byla rychlá a pohodlná ve srovnání s únavnou jízdou kočárem, byla pro cestující jedinečným zážitkem.

 

Alois Lahoda: Stavba tunelu Krausel-Klause  Semmering 1851 - nejkratší tunel

Současný stav tunelu Krausel-Klause

Alois Lahoda: Portál a řada těžních zařízení při stavbě jižní části hlavního tunelu

Alois Lahoda: Portál při ražbě hlavního tunelu

Alois Lahoda: Příklad těžební věže používané při ražbě tunelu

Alois Lahoda: Druhá a třetí šachta při ražbě hlavního tunelu

Alois Lahoda: dělníci na stavbě při štípání klád

Alois Lahoda: Vnitřní lešenářské a vyzdívací práce
chabé osvětlení pomocí kahanů, ženy pracující v podzemí

 

Alois Lahoda: Severní portál hlavního tunelu

 

Alois Lahoda: Kancelář vedení podniku a obytná budova ve Wolfsbergu

 

km trať   Výška
 

Z Vídně:

   
74,902 nádraží Gloggnitz nadmořská N 439 m
77,694 nádraží Schlöglmühl N 458 m
81,961 nádraží Payerbach-Reichenau N 493 m
  Schwarzatal-Viadukt (délka: 228 m; výška: 25 m) V  
  Payerbachgraben-Viadukt (d: 61 m; v: 15 m) V  
84,798 nádraží Küb N 543 m
  Kübgraben-Viadukt (d: 42 m; v: 17 m) T  
  Pettenbachtunnel (185,25 m) T  
  Höllgraben-Viadukt (d: 82 m; v: 28 m) V  
  Steinbauer-Tunnel (87,66 m) T  
  Abfaltersbachgraben-Viadukt (d: 93 m; v: 30 m) V  
88,222 nádraží Eichberg N 609 m
  Eichberg-Tunnel (88,80 m) T  
  Geyregger-Tunnel (80,95 m) T  
  Rumpler-Tunnel (52, 36 m) T  
92,284 nádraží Klamm-Schottwien N 699 m
  Klamm-Tunnel (190,83 m) T  
  Wagnergraben-Viadukt (d: 142 m; v: 39 m) V  
  Gamperlgraben-Viadukt (d: 111 m; v: 37 m) V  
  Gamperl-Tunnel (78,2 m) T  
  Rumplergraben-Viadukt (d: 41 m; v: 19 m) V  
  Weinzettlwand-Tunnel (688 m) T  
  Weinzettlfeld-Tunnel (238,96 m) T  
97,574 nádraží Breitenstein N  791 m
  Kleiner Krausel-Tunnel (190,83 m) T  
  Krausel-Klause-Viadukt (d: 87 m; v: 36 m) T  
  Polleres-Tunnel (337 m) T  
  Kalte Rinne-Viadukt (d: 184 m; v: 46 m) V  
  Adlitzgraben-Viadukt (d: 151 m; v: 24 m) V  
  Weberkogel-Tunnel (406,91 m) T  
  Wolfsberg-Tunnel (439,53 m) T  
102,098 nádraží Wolfsbergkogel N 883 m
  Kartnerkogel-Viadukt (d: 44 m; v: 16 m) V  
  Kartnerkogel-Tunnel (201,16 m) T  
103,412 nádraží Semmering N 896 m
  Alter Semmering-Tunnel (1434 m) T  
  Neuer Semmering-Tunnel (1512 m) T  
  Steinhaus-Viadukt (d: 71 m; v: 17 m) V  
107,685 nádraží Steinhaus N 838 m
110,486 nádraží Spital am Semmering N 789 m
  Holzergraben-Viadukt (d: 82 m; v: 13 m) V  
  Viadukt bei Jauern (d: 30 m; v: 11 m) V  
  Fröschnitzbach-Viadukt (d: 25 m; v: 11 m) V  
116,727 nádraží Mürzzuschlag N 789 m
 

Vlak pokračuje do Grazu

   

 

 

 

lfancy1.gif (1168 bytes)

zpět na Alois Lahoda

 

Zpět na hlavní stránku