Josef Emanuel Schnirch (1802–1877) byl český inženýr a projektant. Narodil se 25. prosince 1802 v Sobotce. Po absolvování pražské polytechniky, na níž byl žákem Františka Josefa Gerstnera, pracoval se svým strýcem Bedřichem. Současně působil i ve státních institucích jako přísežný zeměměřič a c. k. cestmistr na stavbě říšských silnic, později jako inženýr státních drah při trasování železnic, kdy spolupracoval například s Joachimem Barrandem. Byl přidělen k ústřednímu ředitelství železnic, kde se stal vrchním inženýrem c. k. státní dráhy. Vypracoval projekt železnice z Lublaně do Terstu a řadu mostů, tunelů i viaduktů po celém území monarchie. V roce 1832 vydal s Bedřichem Schnirchem publikaci o stavbě řetězových mostů a samostatně i řadu dalších publikací. Byl silně vlastenecky založen a stýkal se s řadou osobností národního obrození, například Františkem Ladislavem Riegrem či Františkem Palackým. V letech 1853–1855 se podílí na projektu řetězového mostu císařovny Alžběty v Děčíně. V roce 1857 byl vyznamenán záslužným křížem s korunou, který opravňoval k žádosti o udělení šlechtického titulu, o který však z vlasteneckých pohnutek nepožádal. Za stavbami se často stěhoval, spolu s početnou rodinou a sedmi dětmi. V roce 1859 se přestěhoval do Štýrského Hradce, kde pracoval v Technicko-vědeckém ústavu a psal odborné knihy. Roku 1873 se odstěhoval do Prahy, kde již na odpočinku nechal postavit svému synovi, sochaři Bohuslavu Schnirchovi (1845–1901), jednomu z nejvýznamnějších sochařů generace Národního divadla, dům s ateliérem v Praze na Vinohradech. Založil také společnost pro zkoušení a prohlížení parních kotlů, spolupracoval na Ottově slovníku naučném, podporoval umění a vědu a pro své vlastenecké cítění nebyl u nadřízených příliš oblíben. Dne 20. července 1877 umírá na záchvat mrtvice a je pohřben na Olšanských hřbitovech. Významné stavby Ing. Josefa Emanuela Schnircha by neměly zůstat zapomenuty.