Šnirchovy sochy na Národním divadle.
Světozor 10.1.1879

Zpět na Některé práce Bohuslava Schnircha

Zpět na Národní divadlo

Zpět na Články

Zpět na hlavní stránku

Sochy Apollona a 9 Mus, v dnešním čísle listu našeho vyobrazené, tvoří podstatnou část jednotné dekorace plastické Národního divadla, s jejížto myšlenkovou soustavou budeme ještě míti příležitost čtenáře své blíže seznámiti, jakmile jen práce ty ukončeny budou.
Zatím podotýkáme jen, že portikus, hlavní a nejbohatěji ozdobená část façady divadelní, na jehož balustradě sochy nadřečené místa nalezly, vyvolen zejména, k tomu, aby dekorativní částí svou vyjadřoval účel celé stavby: dramatické umění ve svém původu, hlavní období jeho a poetický moment, co zřídlo a základ každé dramatické představy. Ostatní části velepamátné stavby té věnovány opět dekoraci ve směrech ostatních, tak ku př. na loggii v divadelní ulici, co chodbě k orkestru, nalézáme motivy k hudbě poukazující, svými skupinami hudebních nástrojů, typickými pro různé obory opery, maskami a t. d. Façada nábřežní opět má vyjadřovat určitě hlavní dva směry moderního divadla, svými skupinami „Opera“ a „Drama“, mimo jiné ještě momenty, na které později poukážeme.
Co se portiku týče, jeví se nám myšlenkový postup plastických okras jeho následovně: Na klenácích oblouků přízemku, nejblíže pozorovatele, nalézáme jaksi co heslo stavby masky, mezi nimiž v středu maska Dionysova na původ dramat. umění vůbec poukazuje, kdežto ostatní masky různé karaktery tragedie a komedie antické znázorňují. Nad maskami v obloucích prvního patra a v náplních hlavního vlysu znázorněny dvojím směrem hlavní doby dramatického umění, od původu svého až po moderní drama a operu - jednak genii, jednak emblemy, symbolickými zvířaty a ornamenty. Nejvyšší místo celé dekorativní soustavy, balustrada portiku, vyhražena duševnímu základu dramatu - poesii a zvolen k označení toho dle počtu stávajících podstavců, zároveň též jako nejvhodnější motiv: Apollon a Musy.
O významu soch těchto uvádíme zde jen tolik, kolik potřebí, aby porozuměno bylo významu jich, jak je sochař B. Šnirch vypodobnil.
Mythologie uvádí v dobách nejstarších Musy co bohyně osudu a prostoru, čímž jeví se nám co postavy kosmického původu a významu. Co takové jsou dcery Aetheru a Země (Urana a Gaiy) a nebo Zeva a Mnemosyny a dle Hesioda zjevují vše božské, velké a krásné, co Zevem stává. Ony vědí vše, co se děje a mohou to i sděliti; tak ku př. naučily Aristea věštbě, udělují králům rozum a pějí zákon všech věcí. Ponenáhlu vyvinuly se z věštkyň na bohyně neb representantky poesie.
V pramenitých krajinách Pierské země poblíž Olympu v travnatých údolích Helikonu, se svými jeskyněmi, háji - a pramenů Hippokrene .a Aganippe, jakož i na blízkém Parnassu s pramenem Kastalin bydlely Musy s Charitkami a Horami. Zde panoval nejvíce kult jejich a místa ta byla jim posvátná. Odtud příjmí: Pieridy Olimpické, Helikonské, Parnasské neb Kastalské. Vůdcem jim jest Apollon Musagetes neb Kytharoidos, souhrn jich dokonalosti, jehož vysoká, skvělá mysl povznáší celý sbor. Dle jistého homerického hymnu na Apollona kráčí tento, na kytaru hraje a nebeským světlem ozářen, v čele Mus zpívajících skvostnou síní nebeskou, kdežto Charity a Hory za ruce se třímajíce přidají se ku Afroditě, Hebe a Harmonii a tančí vznešeným krokem rhytmickým. V jich čele Artemis. Tak dle Homera zúčastňují se Musy skvělých hodů olympických.
Počet jejich nebyl z počátku ustálen a teprvé během času vzrostl ze tří na devět, ano vyobrazení nejstarší neznají ani rozdílu individualního a rozdělují jednoduché emblemy mezi ně dle libosti.
Teprvé alexandrinská doba vytvořila jednotlivé karaktery Mus a přidělila jim určité obory, a typy nám nyní známé stanovil bezpochyby některý vynikající sochař doby helenistické. Nejdokonalejší sochy Mus, které známe, náleží bezpochyby době rozkvětu umění řecko-římského, kdy převzali Římané též Musy pod jmenelil Camoeny z řecké mythologie.
Jmena a jednotlivé karaktery Mus, jak postupem ustáleny, jsou tyto:
1. Klio (oslavující), která zanáší slavné děje a znamená je na svitku papírovém ku známosti potomků.
2. Kalliope, Musa epické písně, s tabulkou a pisátkem (stylus).
3. Melpomene (pěvkyně), musa tragická, velkodušná, sebevědomá postava, které přidány co atributy tragická maska, kyj Herkulův neb meč, kothurn a réva vinná ve vlasech, se vztahem na hry Dionysovy.
4, Thaleia (květoucí), Musa komedie a bukolské poesie, která co taková vyobrazuje se s holí pastýřskou, komickou maskou, lehkým šatem pastýřským a břečťanem ověnčena.
5. Terpsichore, vznešená, postava s dlouhou řízou, kteréž náleží lyrika Pindarská a vážný, rhytmický tanec sborový, jejž kytharou a plektrem doprovází.
6. Erato, Musa veselého žertu, Anakreontické poesie, písně lásky a mimiky, s malou lyrou v ruce.
7. Euterpe (veselící se), patronka lyriky, s píšťalou co nástroj hudby veselé a smyslné.
8. Polyhymnia, nejvznešenější z Mus, vážná, přemýšlející postava, zahalená - jako Harmonia neb Fortuna ve svůj hvězdný peplos - v širý, průhledný šat, beze všeho atributu.
9. Urania (božská), s globem nebeským, co zástupkyně božské idealnosti umění a hymnu k bohům. Někde často slýcháme Musa astronomie.
Desátá socha, Apollon Kytharoidos co vůdce Mus, zaujímá na divadle s Polyhymnií střed celého cyklu. On jediný jest pojmut v akci, jak hraje na nástroj jemu příslušící: kytharu na stuze kolem plecí zavěšené a opírá se o kmen, na němž had, symbol ohně, vzhůru se vine. Ostatní Musy roztříděny dle symetrie a sice v pravo od Apollona Melpomene a proti ní, vedle Polyhymnie Thaleia. Vedle těchto na nároží portiku stranou k Vltavě Urania a na druhém nároží Erato. Všechny tyto sochy nalezají se včele portiku. Na úzkých stranách jeho rozestaveny jsou sochy následovně: proti městu k straně divadla, která věnována svou dekorací více momentu hudebnímu, nalézáme Euterpe a Terpsichore, kdežto na straně, která znázorňuje drama mluvní a tváří proti hradu královskému a Petřínu stojí Musy dějin Klio a Kalliope.
Co se týče provedení, můžeme konstatovati, že se přidržel sochař Šnirch nazvíce typů soch vatikánských v Sala della Muse a oněch z Louvru, na kterýchžto dvou místech nejkrásnější antické zobrazení Mus se nalezají.


Výška soch obnáší průměrem 9' 6" neb 3 metry.


Rozmístění soch na portiku Národního divadla

 

* Urania * Kleio * Polyhymnia * Calliope * Euterpe *

* Terpsichore * Melpomene * Apollon * Thaleia * Erato *
Šnirchovy sochy na Národním divadle dle fotografií kreslil Ant. König

 

Apolon - bůh umění, slunce a světla
 

Calliopé - epické básnictví

Calliopé - epické básnictví

Euterpé - múza hudby
 

Terpsichoré - múza tance

Terpsichoré - múza tance

Terpsichoré - múza tance

Terpsichoré - múza tance

Erató - múza milostné poesie
 

Kleio - múza dějepisectví
 

Melpomené - múza tragedie
 

Urania - múza astronomie

Thalie - múza komedie
 

 



Apolón



Thalie

Kleio

Náčrtek k soše Polyhymnia

Model Polyhymnia


Zpět na Některé práce Bohuslava Schnircha

Zpět na Národní divadlo

Zpět na Články

Zpět na hlavní stránku