V podhradí mladoboleslavském zvaném Podolec zapisuje roku 1481 mlynář Matěj mlýn sobě a manželce Nítě. Od roku 1545 je mlýn majetkem mladoboleslavské obce. Podle mlynáře Strnada z Tryskovic, který tu hospodařil kolem roku 1560, se mu říká dodnes také Strnadovský.

V roce 1595 je mlýn zmíněn ve smlouvě města s Joachimem Hasištejnským z Lobkovic. Město jej nadále pronajímá, Jiřík Pulda v roce 1683, platí nájem 100 zl., 50 str. pšenice a 100 str. žita, avšak museli se za něj majetkem zaručit 4 boleslavští měšťané. Mlynář Jan Erbeka se dává roku 1689 oddat knězem českých exulantů Kašparem Motěšickým z Žitavy, za to byl vězněn. Roku 1674 se uvádí mlynář Jiřík Kratochvíle. V roce 1743 je mlýn emfyteutizován (dědičný pronájem). Prvním dědičným nájemcem je Antonín Pulda s manželkou Annou, mlýn vylicitovali za 900 zl. Roční nájem z mlýna činí 64 zlatých, 32 str. pšenice a 60 str. žita. Hospodářský úřad města poskytuje každý rok na mlýnské potřeby 8 habrů, 1 dub, 2 buky na palce a 2 sáhy palivového dříví.  Ke mlýnu patří kousek pole na 2 strychy za židovským hřbitovem, za které plstí obci 3 zl. 20 kr. Mlynář nesmí čepovat cizí pivo a chytat ryby pod mlýnem i nad mlýnem a je povinen čistit břehy až k Podstupenskému mlýnu. V roce 1743 je na mlýně Václav Štědrý s manželkou Magdalenou, mlýn postupně zadlužil až na 655 zl., vedení města mu jej proto odebralo a mlýn o 2 složeních  prodává Josefu Hybnerovi za 1.000 zl., z čehož byl splacen dluh. V roce 1843 se ujímá mlýna Josef Skála. Roku 1867 staví Václav Kaván na mlýnské zahradě obytné stavení. V roce 1872 prodává mlýn Heřmanu a Alžbětě Pickovým, kteří rozšířili mlýn o pekárnu a v roce 1873 mlýn prodali Václavu a Anně Urbanovým. Poté Jan a Kateřina Jírovi nahradili mlýnská kola jedním kolem. Mlýn potom 1897 prodali.

Mlýn trpěl častými povodněmi, z nichž ta z roku 1898 zatopila objekt až po strop a nový mlynář čekal několik hodin na blízkém stromě, než jej vysvobodili zachránci na loďkách.

Nájemce rožátovského mlýna Karel Zibner s manželkou Antonií koupili mlýn 3.4.1916. V roce 1923 mlýn vyhořel, František Bednář s manželkou Marií si sice nechal vypracovat projekt na rekonstrukci, nicméně mlýn už nebyl obnoven. Na jeho místě byl postaven lihovar, který byl v roce 2011 stržen a celý prostor až k Jizeře byl zplanýrován. 1925 vodní právo zakoupeno Karlem a Zdeňkou Egerovými z výše položeného Vaňkova mlýna. V roce 1930 bylo majitelem bývalého mlýna město Mladá Boleslav.