Den nezávislosti 28.října 1918

 

Muži 28. října
František Soukup - Alois Rašín – Jiří Stříbrný – Antonín Švehla –
Vavro Šrobár
nejde o autentickou fotografii, byla pořízena o několik týdnů později v atelieru.

 


Deklarce nezávislosti z 28.10.1918 v rukopise Aloise Rašína

 

Deklaraci nezávislosti od srpna 1918 připravoval Alois Rašín a zpočátku v létě sepsal jakousi provizorní ústavu, která měla několik desítek stránek, avšak pochopil, že pro konkrétní vyhlášení nezávislosti je třeba sjednotit všechny politické směry a zájmové skupiny a proto v předvečer vyhlášení nezávislosti připravil krátkou deklaraci, kterou podpořili předsedové dalších politických stran. Poučen ze svého věznění si všechny důležité texty ukládal do paměti a papírové dokumenty z konspiračních důvodů ničil. Připravený text ale mohl kdykoli i za improvizovaných podmínek napsat. Rašín také promyslel a dlouhodobě v konspiraci připravoval zřízení provizorní struktury, která převezme roli státní správy, na základě Sokola. Využil při tom toho, že Sokol dostal privilegium disponovat střelnými zbraněmi a cvičit své členy ve střelbě. Proto se mu podařilo naprosto pokojné převzetí moci. Následně byla rozeslána prostřednictvím českých výpravčí na železnici zpráva  o vydání prvního zákona samostatného státu okresním a obecním úřadům.

Později se vedly odborné právní diskuse, že deklarace obsahuje drobnou politickou neprozíravost, protože v čl. II vyhlašuje, že zákony zůstávají v platnosti, zatímco kvůli pozdějšímu diplomatickému úsilí by bylo výhodnější deklarovat, že v nově vzniklém státě vstupují v platnost.

Pozoruhodné také je, že v rukopise na konci čl. II začal Rašín psát „Na Slovens ...“, patrně chtěl (snad pod vlivem Pittsburské dohody) připojit ustanovení, že na Slovensku půjde o uherské zákony, potom ale tuto načatou větu škrtnul. Důvodem mohlo být i to, že v okamžiku sepsání nebyly k dispozici dostatečné informace, jaká situace na Slovensku je. Slovensko bylo tedy v den vyhlášení nezávislosti vyškrtnuto, připojilo se až v průběhu následujících týdnů.

Po celá dvacátá a třicátá léta pokračoval spor o to, jak velký podíl měla na vyhlášení nezávislosti exilová politická opozice a nakolik to bylo dílo domácích politiků. Faktem je, že ještě počátkem října Masaryk stále usiloval o federalizaci Rakousko-Uherska založenou na Palackého pojetí státního práva, zatímco Alois Rašín již dvě desítky let prosazoval samostatnost. Byl za to dvakrát zbaven právnického titulu, byl dvakrát ve vězení (byl vězněn v době, kdy Masaryk pronášel projevy v říšském sněmu na podporu udržení habsburské monarchie) a byl za protistátní činnost odsouzen k trestu smrti. Spor mezi Rašínem a Masarykem pokračoval i po smrti Rašína, například prostřednictvím novináře, politika a básníka Viktora Dyka. Přes nesporné hrdinství Rašínovo nakonec převážil mírný kult osobnosti spíše opatrného presidenta. Faktickým zakladatelem Československa byl však Alois Rašín.

 

 

Letáky, kterými reagovali místní představitelé na rozeslanou instrukci

Vavro Šrobár po nedávném propuštění z internace v Ceglédu přijel 28. října ráno do Prahy kvůli svatbě své neteře (schůzce na Karlově universitě). Zašel pozdravit přátele z deníku Národní listy. V té době v Praze propuká převrat, Rašín, který uvažuje o vyhlášení nezávislosti zahrnující Slovensko, přizval Šrobára na jednání Národního výboru, znali se z Omladiny a spolupracoval s Maffií. Štefánik totiž v té době zařizuje návrat legionářů z Vladivostoku. Při sepisování deklarace nezávislosti ovšem Šrobár poctivě trvá na tom, že nemá žádný mandát jednat jménem Slovenska. Byl pověřen převzetím moci na Slovensku a 6.11.1918 skutečně převzal moc jménem prozatímní vlády, avšak 14.11. tato pravomoc zaniká. Šrobár se vrací do Prahy a stává se ministrem zdravotnictví. Následně byl 7.12. jmenován plnomocným ministrem pro správu Slovenska.


Shromáždění na Václavském náměstí 28.10.1918

Dne 24. října 1918 jmenoval císař Karel I. ministrem zahraničí hraběte Gyulu Andrássyho mladšího a o den později pověřil profesora Heinricha Lammasche sestavením vlády předlitavské, rakouské části rakousko-uherské monarchie. Vzápětí se ovšem ukázalo, že Lammaschovi se nepodaří získat představitele národů monarchie pro plán federalizace říše ve volný svazek národních států v duchu Karlova manifestu z 16. října 1918. Úkolem nové vlády, jak to naznačil i rozhovor Karla Kramáře s Lammaschem dne 22. října, bude tedy především to, aby proces rozkladu monarchie nepřerostl v chaos a anarchii.

Tomáš Garrigue Masaryk sepsal ve Spojených státech ve Washingtonu ve dnech 13. – 16. 10. 1918 text (deklaraci) jako bezprostřední reakci na návrh císaře Karla I. na federalizaci Rakousko-Uherska. Domníval se, že tím ovlivní Wilsonovo rozhodování. Deklarace byla předána dne 18. října 1918 Jaroslavem Císařem na Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států ve Washingtonu D.C. a deklarace s průvodním dopisem od Masaryka byla téhož dne předána do Bílého domu. V odpoledních hodinách byla předána tisku. Za místo vydání se uvádí Paříž, která byla považována za centrum zahraničního odboje. V tisku byl text publikován následující den, 19. října 1918. Ačkoli je deklarace podepsána i Benešem a Štefánikem, oba se o ní dozvěděli až po jejím zveřejnění, podpis byl připojen bez jejich vědomí. Beneš v Paříži zveřejnil prohlášení o transformaci ČSNR na prozatímní vládu. Vzhledem k tomu, že téhož dne 18.10.  president Wilson v reakci na nótu Karla I. odeslal oficiální odpověď (připravovala se několik dní), ve které odmítl jeho požadavky a návrhy, je zřejmé, že deklarace neměla na historické události vůbec žádný vliv. V diplomatických kruzích se pak ještě čekalo na oficiální odpověď Rakousko-Uherska.

V jediném bodě se koncem října protnuly všechny základní problémy, do nichž monarchie v průběhu války postupně zabředávala. Totální krach válečného hospodářství spolu s neúspěchy na jižní frontě, na níž se Italové, podporováni západními spojenci, stávali stále aktivnějšími, předurčil osud monarchie z vojenského hlediska, současně ji však stále více ohrožoval sociální a národnostní neklid radikalizovaných mas. Dne 10. října musela například zastavit výrobu dělovka v Rábu, poněvadž její zásoba uhlí byla vyčerpána. Chyběly základní životní potraviny, mouka, chléb. Vázl systém válečné aprovizace. Na denním pořádku byly nepokoje a stávky v zázemí, vzpoury na frontě. Sotva lze tedy uvěřit mýtu, který v meziválečném období a ještě po druhé světové válce šířila ze-jména německonacionální publicistika a kterou paradoxně opakovali i autoři domácí, že Češi „rozbili“ či „zbourali“ Rakousko. („Bourali jsme vesele, to Rakousko zpuchřelé“.) Seriózní literatura ovšem ukázala, že monarchie se prostě – rozpadla. Koncem října již celé vojenské útvary, například Maďarů, opouštěly frontu a spěchaly domů. Již 21. října 1918, tedy týden před pražským 28. říjnem, ustavili Němci ve Vídni Prozatímní národní shromáždění Německého Rakouska, jehož dočasný předseda Viktor Waldner prohlásil, že „spojení se starým Rakouskem bylo těžké, na nás (tj. na Němcích) spočívající břímě.“

Ani Češi ovšem samozřejmě stranou nestáli. Domácí politikové Antonín Švehla, Karel Kramář a Alois Rašín se shodovali s některými představiteli československého zahraničního odboje, že základním politickým cílem Čechů je samostatný stát, jenž by byl součástí tábora vítězů. Mezinárodní situace tomu byla velmi příznivá. „Sdělte, že politicky jsme vyhráli všecko, a zejména Slováky, a že by byl neodpustitelný zločin, kdyby doma kdokoliv vcházel v jakékoliv kompromisy,“ vzkazoval 3. září do Prahy Beneš. Posílen dobrou výchozí politickou pozicí českého národa si 2. října mohl dokonce agrárník František Staněk dovolit v poslanecké sněmovně na adresu vlády naprosto otevřeně poznamenat: „Dnes máme pro vás už jenom smích.“

Za těchto okolností císař již pouze doufal, jak podotkl v rozhovoru s poslancem Václavem Klofáčem, že „všecko vyřídí se už klidně“. Delegaci českých politiků byly dokonce oficiálně vydány pasy, aby mohla koncem října odjet k jednání do Ženevy s představiteli zahraničního odboje (to je také důvod, proč byli 28. října v Praze přítomni pouze „muži října“ – Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup, Alois Rašín a Vavro Šrobár). Dne 26. října se deprimovaný císař rozhodl požádat o separátní mír. Hrabě Andrássy podepsal následujícího dne nótu, jež byla formální odpovědí na výzvu prezidenta Wilsona z 18. října. Rakousko-Uhersko v ní sdělovalo, že je ochotno bez jakýchkoliv dalších podmínek začít okamžitě jednat o uzavření míru. Když se 28. října dopoledne objevila zpráva o nótě ve vývěsce Národní politiky s titulkem „Příměří“, lidé si to spontánně vyložili jako kapitulaci. Emoce již nebylo možné zastavit. Ráno převzali jménem Národního výboru Válečný obilní ústav. Ještě 28. října zveřejnil Národní výbor den předtím u Rašína připravený první zákon československého státu, jenž potvrdil zatímní platnost veškerých stávajících zákonů (kontinuita práva), a s představiteli dosavadních úřadů (jmenovitě s pražským vojenským velitelem Pavlem Kestřankem, posádkovým velitelem Eduardem Zanantonim a místodržitelským zástupcem Janem Kosinou) bylo dohodnuto jakési mocenské dvojvládí. Teprve v následujících dnech přešel Národní výbor do ofenzivy. Dne 29. října Josef Scheiner se skupinou ozbrojených Sokolů internoval místodržitele Maximiliana Coudenhove, který ráno přijel vlakem z Vídně, Rašín mu oznámil, že převzal politickou moc a nastolil prozatímní veřejnou správu. Dne 30. října se Scheinerovi podařilo obsadit narychlo utvořenými jednotkami budovu vojenského velitelství, které kapitulovalo. Sokolové, kteří měli hustou teritoriální síť, se stali provizorní státní správou. Tím bylo zažehnáno nebezpečí případných odvetných opatření ze strany staré armády. Národní výbor měl, pro začátek alespoň ve vnitřních Čechách, moc pevně v rukou - v Brně, v Plzni, v Ostravě, v Olomouci, v Hradci Králové, v Pardubicích a jinde.


Dopoledne 28.10.1918 se na Václavském náměstí shlukovali lidé
 


Karel Hašler přečetl 28.10.1918 na spontánním shromáždění na Tylově náměstí báseň České legie
 


Situace po poledni u Národního divadla 28.10.1918

 

Provolání Národního výboru

Lide československý!

Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu.

Lide československý!

Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů.

Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové, bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a na Sibiři.

Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československá legie. Bud' si stále vědom, že jsi občanem československého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi.

Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa.

Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato.

Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru.

 

V Praze, dne 28. října 1918.


Za Národní výbor československý:

Dr.Fr.Soukup v.r.,
Dr. Vavro Šrobár v.r. Antonín Švehla v.r., Jiří Stříbrný v.r. JUDr.Al.Rašín v.r.

 

 


Pamětní deska umístěná v Obecním domě v Grégrově sále, kde byla vyhlášena nezávislost.
František Soukup - Alois Rašín – Antonín Švehla – Jiří Stříbrný – Vavro Šrobár
 


Touto místností kráčely dějiny · Zde očekávaje zhroucení
Rakouska a připravuje české osvobození zasedal
N á r o d n í   v ý b o r .
Zde v den triumfu dne 28. října 1918 ujal se vlády
české země · Zde naplnilo se slovo Komenského:
·· Vláda věcí tvých se k tobě vrátí lide český ··

V této síni Českého pánského klubu, kde od prvého dne světové války soustřeďovala se v přátelské pospolitosti členů
česká vůle, česká bolest, český vzdor a česká víra, byla mezi VIII. a IX. hodinou večerní slavného dne 28. října MCMXVIII
podřízena bývalá c. a k. rakouská vojenská moc 8. armádního sboru Národnímu výboru.
 

 

Plakát Zrození republiky Československé vydaný krátce po vyhlášení samostatnosti ukazuje směs pocitů a představ o budoucnosti:
Wilson, Masaryk,
Štefánik, Foch, Vyšehrad, Vysoká Tatra, legionáři a socha svobody, vlajka USA.
Nebylo zřejmé, jak bude vypadat vlajka nového státu, takže autor použil klasické barvy českého království s iniciálami ČS (takzvaná Štefánikova vlajka). 

 

Štefánikova vlajka

 

 

Legionářský znak

 

F. Ženíšek 1919 Československo vyhlíží moře
Zamýšlený koridor spojující Československo s Jugoslávií Beneš na mírové konferenci neprosadil

 

 

lfancy1.gif (1168 bytes)

Zpět na hlavní stránku