Washingtonská deklarace
18.10.1918
 

Německo přistoupilo 5.10.1918 na uzavření příměří a na jednání na základě 14 bodů presidenta Wilsona z 8.1.1918, dohody o příměří uzavřené v Compiègne nabyly účinnosti dne 11.11.1918.
Socialistická rada v Praze vyhlásila na 14.10.1918 generální stávku a svolala na tento den demonstrace. Velitel pražské vojenské posádky nechal po Praze rozmístit vojsko. Národní výbor se obával krveprolití a pokoušel se demonstrace odvolat. K násilí nedošlo, ale někteří socialisté byli zatčeni. Rakouská vláda v obavě před šířením bolševismu vyslala do Prahy zmocněnce, aby vyjednal udržená kázně u českých pluků.
Rakouský ministr zahraničí poslal dne 7.10.1918 prostřednictvím Švédského velvyslance nabídku příměří a federalizace, zahrnující autonomii pro České země, nikoli však pro Slovensko (tzv. Národní manifest - Völkermanifest), která byla zveřejněna 16.10.1918. „Rakousko se má státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým, v němž každý národní kmen tvoří svůj vlastní státní útvar na území, jež obývá. Tím se nijak nepředbíhá spojení polských území Rakouska s polským neodvislým státem. Městu Terstu s obvodem dostane se podle přání jeho obyvatelstva postavení zvláštního. Tato nová úprava, která se nijak nedotýká celistvosti zemí Svaté koruny uherské…“ Tuto nabídku americký president odmítl 18.10.1918. Národní výbor v Praze tuto nabídku odmítl 19.10.
V této situaci sepsal Tomáš Garrigue Masaryk a jeho spolupracovníci ve Spojených státech ve Washingtonu ve dnech 13. – 16. 10. 1918 deklaraci jako bezprostřední reakci na návrh císaře Karla I. na federalizaci Rakousko-Uherska. Tato Washingtonská deklarace byla předána  dne 18. října 1918 Jaroslavem Císařem na Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států ve Washingtonu D.C. a deklarace s průvodním dopisem od Masaryka byla předána do Bílého domu. Originál deklarace je v angličtině. V odpoledních hodinách byla předána tisku. Za místo vydání se uvádí Paříž, která byla považována za centrum zahraničního odboje. V tisku byl publikován následující den, 19. října 1918. Ačkoli je deklarace podepsána i Benešem a
Štefánikem, oba se o ní dozvěděli až po jejím zveřejnění. Beneš v Paříži zveřejnil prohlášení o transformaci ČSNR na prozatímní vládu. Vzhledem k tomu, že president Wilson téhož dne 18.10. odeslal oficiální odpověď na nótu Karla I., ve které odmítl jeho požadavky a návrhy, je vysoce pravděpodobné, že deklarace neměla na historické události vůbec žádný vliv. President Wilson odpověděl Masarykovi, že deklaraci četl a že s již odeslanou odpovědí bude Masaryk spokojen. Dne 20.10. ve tři hodiny odpoledne byla americkým velvyslanectvím Benešovi doručena úřední odpověď (deklarace obsahuje zpáteční adresu v Paříži), že USA požaduje v rámci uzavření míru samostatnost Čechoslováků a Jihoslovanů.
Dne 22.10. přijal císař Karel I. Václava Klofáče a požádal jej, aby vyvinul úsilí na zabránění krveprolití. Zároveň jednal Karel Kramář s profesorem Heinrichem Lammaschem, pověřeným sestavením nové rakouské vlády, aby proces rozkladu monarchie nepřerostl v chaos a anarchii.
Dne 25.10. jednali Maďaři s Milanem Hodžou a nabídli Slovákům vlastní ministerstvo. Dne 26.10. vypověděl císař Karel I. spojenectví s Německem a 27.10. nótou ministra zahraničí Andrássyho přijal podmínky presidenta Wilsona.

 

Washingtonská deklarace

V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalizaci říše a autonomii nespokojeným národům, podrobeným jejich vládě, my, československá Národní rada, uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého státu a národa, v plném souhlasu s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6.ledna 1918, a vědomi si toho, že federalizace a tím více autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, činíme a prohlašujeme toto naše prohlášení nezávislosti.

Činíme tak, poněvadž věříme, že žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, které neuznává, a poněvadž máme vědomí a pevné přesvědčení, že náš národ nemůže se volně vyvíjet v habsburské lži-federaci, která není než novou formou odnárodňujícího se útisku, pod nímž jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, že svoboda jest prvním požadavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestliže to shledají nutným.

Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem již od sedmého století a r.1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně překročujíce naše práva a znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou sami přísahali zachovávat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.

Požadujeme pro Čechy právo, aby byli spojeni se svými slovenskými bratry ze Slovenska, kdysi součástky našeho národního státu, odtržené později od našeho národního těla a před 50 lety vtělené v uherský stát Maďarů, kteří nevylíčitelným násilím a krutým útiskem podrobených plemen pozbyli veškerého mravního a lidského práva vládnout komukoliv, kromě sobě samým.

Svět zná dějiny našeho zápasu proti habsburskému útisku, zesílenému a v systém uvedenému dualistickým vyrovnáním rakousko-uherským z r.1867. Tento dualismus je toliko nestoudnou organizací hrubé síly a vykořisťování většiny menšinou; je to politický úklad Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu národu, stejně jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná historii našich práv, kterých Habsburkové sami neodvážili se popírat. František Josef uznal opětovně nejslavnostnějším způsobem svrchovaná práva našeho národa. Němci a Maďaři postavili se na odpor tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklánějíc se před Pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho předvoj na východě vyvolalo poslední balkánský konflikt stejně jako nynější světovou válku, kterou Habsburkové počali sami, bez souhlasu zástupců lidu.
Nemůžeme a nechceme nadále žit pod přímou nebo nepřímou vládou těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli být vrahy Ruska a Rumunska, jsou vrahy desetitisíců občanů a vojínů naší krve a spoluviníky bezpočetných nevýslovných zločinů, spáchaných v této válce proti lidskosti těmito dvěma degenerovanými a neodpovědnými dynastiemi. Nechceme zůstat součástkou státu, který nemá existenčního oprávnění a který odpíraje přijmout základní zásady moderní světové organizace, zůstává toliko umělým, nemorálním politickým útvarem, který překáží každému hnutí, směřujícímu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatížená nesmírným dědictvím chyb a zločinů, je stálou hrozbou světovému míru a my považujeme za svoji povinnost k lidstvu a civilizaci přispět k jejímu pádu a zničeni.

Odmítáme svatokrádežné tvrzeni, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu božského; odpíráme uznati božské právo králů. Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ, a upíráme jí veškerá práva vládnout československé zemi, která, to zde nyní prohlašujeme, bude od nynějška svobodným a nezávislým lidem a národem.
Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových a v prohlášení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá náš národ krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.

Načrtneme jen hlavni zásady ústavy československého národa: konečné rozhodnutí o ústavě samé náleží zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného národa.

Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím: ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí.

Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady šlechtické budou zrušeny. Národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského; válečné dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli.

Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, že veškeré úmluvy a smlouvy mají být sjednány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.

Naše ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství.

Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je zničen - demokracie je vítězná - na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty sloužily vítězství světla - vytoužený věk lidstva vzchází.
Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu vždy větší a větší.
 

Dáno v Paříži, dne 18.října 1918.

profesor T. G. Masaryk, předseda ministerské rady a ministr financí,
generál, Dr. Milan Štefánik, ministr národní obrany,
Dr. Edvard Beneš, ministr zahraničních věci a ministr vnitra.


 

 

Masarykův text byl násobně krácen, přesto je natolik naučný a složitý, že nemohl vyvolat skutečné události směřující k převzetí moci. Evidentně ani nebyl k tomu účelu sepsán, je formulován pro americké politiky, nikoliv pro české a slovenské publikum. Pokusy odvozovat od něj vyhlášení samostatnosti jsou až výsledkem sporu o podíl na vzniku Československa, který trval po celá dvacátá léta.

 


Informace o oficiální nótě presidenta Wilsona

Fotomontáž vydávaná často za vyhlášení Washingtonské deklarace (na snímku se opakují stejné hlavy, límečky košil v lichoběžníkovém tvaru nemohou být reálné). Ve skutečnosti byl použit snímek ze shromáždění Středoevropské unie ze dne 26.10.1918 ve Filadelfii, kde byl Masaryk zvolen za za předsedu a kde přečetl Prohlášení společných cílů národů střední Evropy.

 

lfancy1.gif (1168 bytes)

 

Zpět na hlavní stránku