Grégr použil tři roviny argumentace. Jednou z nich byla státoprávní konstrukce, ze které odvozoval nárok na respekt vůči zemím koruny české. Druhou byl prostý požadavek rovnoprávnosti, dnes bychom řekli základních lidských práv, požadavek zákazu diskriminace. Argumentuje, že z rovnoprávného postavení může přicházet prospěch pro celou říši. Třetí rovina argumentace je čistě morální, diskriminace je prostě  ‚nefér‘. Rezoluce vyúsťuje v požadavek korunovace císaře na krále zemí koruny české, tedy uznání české státoprávní tradice, což by otevřelo prostor pro další kroky směřující ke svobodě. Návrh byl výrazným intelektuálním posunem oproti politickým představám a taktice Palackého a Riegera.

Poslanec dr. Julius Grégr a soudruzi podali včera ve sněmovně zemské následující návrh:  

Slavný sněme račiž na císařský patent ze dne 24. srpna 1892 čís. 141 odpovědíti touto nejoddanější adresou k Jeho Veličenství:

Vaše apoštolské Veličenství nejjasnější Císaři a Králi!

Nejoddanější sněm jako zákonný strážce práv a zájmův království českého pokládá za přední úkol svůj, aby projevil city věrné oddanosti všeho obyvatelstva ke svému vznešenému panovníku.

Vzdávaje tuto poctu svému dědičnému králi, má zároveň za svou povinnost, aby byl též upřímným tlumočníkem potřeb, přání, obav a stížností tohoto království.

Avšak nejen péče o prospěch země a obyvatelstva, nýbrž i povinná starost o blaho nejjasnějšího panovnického rodu a o zájmy říše, tak těsně sloučené s osudy národu v této monarchii žijících, ukládají nám, abychom za nynějších, pro toto království nebývalé povážlivých poměrů schýlili se ke stupňům vznešeného trůnu Vašeho Veličenství, hledajíce v nezlomné důvěře pomoc a nápravu tam, kde tolikráte již ze šlechetné velkomyslnosti Vašeho Veličenství se ji tísněným a utlačeným národům dostalo.

Věrně oddaný sněm nesmí před Vaší Královskou Milostí tajiti, že v koruně české dějí se v poslední době proměny, které většinu obyvatelstva vzrušily k povážlivému znepokojení, naplnivše ji trapnými obavami o budoucnost země a národa. Již po řadu let utvářejí se poměry v této Vašemu Veličenství věrně oddané zemi způsobem, kterým nezabezpečuje se žádoucí klid a pravidelný rozvoj tohoto království.

Od doby, co na úkor státních práv a starých ústavních radův, které jako mohutný krov po věky byly nejpevnějším štítem tohoto království, dány byly zemím koruny české nové, tak zvané ústavní zákony, od doby, co nedbáno více smluv a závazkův z nichž vyvinul se těsný, trvalý, po staletí všem pohromám a všem proměnám času i poměrů mocně vzdorovavší a dosud vzdorující legitimní svazek mezi královstvím českým a nejjasnější jeho dynastií, co opuštěna byla stará, dějinná, pevná právní půda na níž povstala a k síle i slávě vzrostla rakouská monarchie, — od té doby země tato nemůže více dostati se ku klidnému a zdárnému rozvoji.

Na dvaatřicátý rok jdou na to těžké žaloby ze středu většiny obyvatelstva. I z lůna tohoto věrně oddaného sněmu nejednou již varovný hlas poukazoval ke zhoubným následkům osudné té proměny, dle níž na místo starých radův a právních závazkův, nezrušitelnými smlouvami a slavnostními korunovačními přísahami přejasných předkův Vašeho Veličenství zaručených a zpečetěných, vnuceny jsou zemi nové, cizí řády, vyrostlé z křivdy a bezpráví k českému národu, odporující nesmiřitelně životním jeho zájmům a proto dosud neuznané národem českým, který jich ani v době příští dobrovolně neuzná za právní svou půdu v této své nade vše milované vlasti.

Od vydání únorových patentů pořáde zřejměji a jasněji se vidí, jak nové ústavní řády, nadržující jednomu národu nad potřebnou a spravedlivou míru, druhému pak hrubě křivdící, nutně a přirozeně rodí a roditi musejí mezi oběma národy při prvém uměle vypěstovanou podjatost, při druhém pak sžíravou roztrpčenost, jež je přirozeným následkem každé křivdy a každého útisku!

Mají tedy nové ústavní řády působení naprosto rozrušující, kdežto státní právo tohoto království, tento výsledek tisíciletého zdravého a přirozeného rozvoje, tento základ právních poměrů v zemi bývalo po věky vždy nejmocněji soustředivou páskou, utužujícím svazkem mezi nejjasnější dynastií a královstvím, mezi jednotlivými zeměmi koruny svatováclavské a i mezi oběma zde žijícími národy, poutajíc je k svorné, klidné, společné práci vlastenecké péči o zdar společné vlasti.

Nové ústavní řády podnítily plemenný zápas, jenž bohužel na straně německé směřuje k zničení zvláštní státoprávní osobnosti tohoto staroslavného království, k vyhlazení veškerých stop státní jeho samostatnosti, k roztržení země v obvody dle jazyka, rozrušení svazkův mezi oběma národy a ke stlačení národa českého do podruží německého jazyka.

O tomto úsilí německo-národního hnutí v Čechách, na které nezůstalo bez vlivu mocné národní proudění v sousední německé říši, nemůže dnes býti již žádné pochybnosti; vystupujeť zde v zemi od roku k roku nepokrytěji a bezohledněji.

Jestit toto hnuti — mající k ruce z nynějších ústavních řádů mocné prostředky, k útočnému, plemennému zápasu zrovna vybízejíc — všemožně i hýčkáno a podporováno samou vládou Vašeho Veličenství, četnými, jí podřízeným; orgány a celou nynější politickou soustavou tak zvané Cislajtanie.

Kdykoliv a kdekoliv v zemích koruny české oba národové v zápasu o své národní zájmy se stýkají, vláda Vašeho Veličenství a podřízené její orgány zcela zřejmě straní všemožně Němcům, podporujíce je na úkor českého živlu, ba rušíce i zásady nové ústavy, beztoho již v tak značné míře německé národnosti nadržující.

Když jde o kulturní zájmy jednoho neb druhého národa, tu německé národnosti vyhovuje se s neobvyklým chvatem a přečasto se zvláštní, štědrostí peněz státních; kdežto když české obyvatelstvo i z vlastních peněz chce zříditi sobe některý vzdělávací ústav: jakáto nekonečná, často po léta vlekoucí se řada překážek, se strany veřejných orgánův a i samých c. k. úřadův!

Vaše královská Milosti! Jaké tu množství obtíží a co tu utrpení a ústrkův, než možno zříditi v místech převahou německých jedinou českou školu pro děti bydlících tam českých rodičů! Všemi možnými, násilnými i nezákonnými prostředky zadržuje neb bere se české mládeži příležitost, aby mohla vzdělati se ve svém jazyku, mezi tím, co všemi možnými a i podloudnými cestami vhánějí se a podpory vládních orgánů české děti do německých škol, aby se tam zgermanisovaly.

Vláda Vašeho Veličenství nejen trpí, nýbrž zřejmě přízní svou zahrnuje německo-nacionální spolky v zemích koruny české, tak zvané »Schulvereiny«, ač nepochybným a zcela zřejmým úkolem jich jest, zřizovati a vydržovati v obcích českých neb smíšených německé školy na odnárodňování a tudíž znemravňování českých dětí. Školy tyto jsou přirozeně stálým pramenem stížností a roztrpčování českého obyvatelstva.

Státní správa podporuje tu patrně na škodu českého národa spolky s účelem zřejmě nemravným, úkolu moderního, právního státu přímo odporujícím.

Vláda Vašeho Veličenství nepřipouští v jednotlivých oborech státní správy jiného tak zvaného vnitřního úřadního jazyka, než jazyka německého, vylučujíc jazyk český. Pracuje tedy vláda Vašeho Veličenství důsledně k nadvládě německého jazyka v Čechách, nedbajíc státních smluv a zákonův, jimiž zaručena jest jazyková rovnoprávnost v království českém.

Vláda Vašeho Veličenství, povolujíc heslům agitačním, odstraňuje ze smíšených okresů úřadníky české národnosti, i když dokonale znalí jsou německého jazyka a k státní službě výtečnou mají způsobilost. Na újmu dobré soudní a politické správy a na škodu českého obyvatelstva povolává vláda Vašeho Veličenství do smíšených okresův úřadníky českého jazyka naprosto neznalé, čímž stává se, že již nyní při některých soudech v království českém Čech nemůže domoci se ochrany a spravedlnosti ve svém jazyku.

Vláda Vašeho Veličenství nejen podporuje a podněcuje, nýbrž způsobem neústavním a přímo protizákonným, proti zřejmému usnesení tohoto sněmu sama již cestou administrační připravuje a ve skutek uvádí tak zvané rozhraničení okresův dle jazyka, jehož účelem patrné jest, aby utvořeno bylo v Čechách zvláštní uzavřené, německé území. V pravdě pracuje tu vláda Vašeho Veličenství společně s německo-národní agitací k roztržení starého tohoto království, k zmaření odvěké historicko-politické jeho individuality a ke zničení koruny české, jež tolikerou slávou ozářila skráně jasných předků Vašeho Veličenství. Vláda tu podporuje a podněcuje násilnické snahy po panství německého živlu v Čechách a po vytlačení českých menšin z okresů smíšených.

Vláda Vašeho Veličenství již nyní nechává tyto české menšiny bez zákonné ochrany, ona trpí neb nedovede zameziti, když českému dělnickému lidu v německých krajích pouze z národní nenávisti maří se prameny poctivé výživy a práce, když ničí se existence četných, ničím neprovinivších se českých rodin.

Ona trpí, že nezřízené záští německo-národní agitace již veřejné vybízí k vyhubení obyvatelstva českého v okresech smíšených!

Vaše Veličenství, nejmilostivější králi a pane náš! Toto týrání českého obyvatelstva, toto vyhánění českého lidu z části odvěké jeho vlasti, jež děje se bez překážky před zraky státní správy, to tlačeni českého národa do poníženosti pod německou menšinu — a vše to v zemi, která je jeho dědictvím jeho kolébkou, v níž druhdy co panující národ v samostatném svém státu o zřízení monarchie rakouské, o její velikost a slávu se byl přičinil — tato těžká, národní cit hluboce urážející příkoří musejí přirozené vzbuditi nejtrapnější pocity v prsou celého českého národa!

V té své vlasti, z níž ku zdaru a slávě nejjasnější dynastie krev a statky po staletí loyálně a oddaně obětoval, nemůže se národ český doprositi dnes ani provedení platných státních práv, tolikerými inaugurálními přísahami a smlouvami zaručených, ba ani ochrany a pomoci proti útiskům svého jazyka a proti snahám po rozsápání staré své, druhdy tak mocné a slavné vlasti!

To nejsou utěšené, to nejsou zdravé poměry! Z těch nemůže se zroditi nic dobrého pro tuto zemi, ani pro nejjasnější dynastii, ani pro říši! Útoky této — vládní soustavou podporované — panstvíchtivosti vyzývají ovšem také k obraně, vzbuzujíce v lidu českém i nebývalou hořkost, která roste každou novou křivdou a každým novým bezprávím, otravujíc společenské poměry a činíc klidný, kulturní a hospodářský rozvoj obou národův již téměř nemožným.

Další postup rozkladného tohoto plemenného boje zajisté není v zájmu země, není v interesu nejvyšší dynastie a není v pohnuté nynější době za napjatých poměrů evropských také v zájmu bezpečné budoucnosti státu.

Vaše královská Milosti! Věrně oddaný sněm, znamenaje v nynějším stavu věci v království českém vážné nebezpečí, má za povinnost svou nejen upozorniti naň, nýbrž i naznačiti prostředky, které dle přesvědčení jeho jedině mohou přivoditi žádoucí nápravu.

Postup plemenného zápasu nelze zastaviti sebe přísnějším zakročením soudních neb administračních orgánů proti jednotlivým, místním výtržnostem, které nejsou vlastně příčinou, nýbrž pouhým, politování hodným následkem národnostních sporů, jichž původci a podněcovateli jsou nynější ústavní řády a vládní systém, kterým v zemích koruny české podporují se požadavky a snahy neoprávněné, maří se úsilí po rovnosti obou národů i zadržuje, se samospráva a svézákonnost tomuto království náležející.

Věrně oddaný sněm uchyluje se proto ke stupňům vznešeného trůnu Vašeho Veličenství s nejuctivější prosbou za nejmilostivější ochranu státních práv království českého a za mocnou záštitu českého národa v jeho úsilí o rovné jazykové právo s německou menšinou v zemi.

V zájmu země touží věrně oddaný sněm především po obnovení zákonného stavu a po odstranění řádů, které příčí se právům tohoto království a výsadám i Vaší královskou Milostí veřejně a slavně uznaným. Jen obnovení státní samostatnosti zemí koruny české, jak zaručena jest korunovačními přísahami přejasných předků Vašeho Veličenství a samou pragmatickou sankcí, tímto nejdůležitějším právním základem nynější monarchie rakousko uherské a dědičného práva nejjasnější dynastie; jen rozšířeni oboru působnosti zemského sněmu k dřívější zákonné jeho pravomoci a jen zřízení k oběma národům stejné spravedlivé, duchem vlasteneckým a vřelou láskou k této zemi vedené vlády zemské: jsou dle našeho přesvědčení jedinými a nepochybnými prostředky k obnovení pevného právního řádu v zemi, jehož vyžaduje zdárný a klidný rozvoj tohoto, jak v kulturním, tak hospodářském ohledu důležitého a svou minulostí slavného království.

Jen pevná domácí správa a plnou pravomocí dovede oddolati rozkladné agitaci, jež byla rozpoutána únorovou a prosincovou ústavou, podporovanou z cislajtánské říšské rady a řízenou cizími živly, jejichžto činnost nevychází z vlastenecké lásky k tomuto království, nýbrž z dobrodružné snahy po zničení koruny české a kořistění z trosek její na prospěch německo-nacionální myšlénky.

Netoužíme po obnovení samostatnosti království českého pouze na výhradní prospěch české národnosti: žádáme je v stejném zájmu obou národův. Věrně oddaný sněm nepřeje si ničeho toužebněji, než konečného vyrovnání národnostních sporů v zemi; avšak vyrovnání skutečného a čestného, za souhlasu a z poctivé, bezúskočné dohody obou národů, vyrovnání spravedlivého, spočívajícího na základech mravních. Nynější tak zvané »vídeňské vyrovnání«, jež děje se jednostranně, proti formálním i materiálním zákonům a proti vůli celého českého národa, bez ohledu na práva tohoto království — »vyrovnání« toto jest pouhým znásilněním českého národa cestou administrační libovůle. Vyrovnáním tímto působí se jen ještě k většímu zmatku a k většímu rozčilení v zemi; jím rozplameňuje se žár národnostního zápasu na stupeň, jehož nepochybně osudné následky nelze dnes ani změřiti.

Proto věrně oddaný sněm v trapných obavách o budoucnost tohoto království uchyluje se k Vašemu Veličenství jako nejvyššímu vznešenému strážci a ochránci tohoto království, aby ráčil je blahosklonně chrániti a zachovati při právech, zaručujících jemu samosprávu a svézákonnost, jednotu a nedílnost země, rovné jazykové právo oběma národům a stejnou právní ochranu všem obyvatelům po celé oblasti zemí koruny české.

Ráčí-li Vaše královská Milost dle slibu dne 13. dubna 1861 deputaci tohoto sněmu milostivě učiněného »dáti se korunovati v Praze za krále českého«, bude vznešeným tímto dějinným symbolem legitimních práv v tomto království obnoven a zpevněn právní řád v zemi, o nějž roztříštiti se musí každé rozkladné úsilí. Vrácen bude klid zemi; na rovném právu povstane mír mezi oběma národy a království toto, chovajíc spokojené obyvatelstvo, bude nejmocnější hradbou dědičné monarchie nejjasnějšího rodu habsbursko-lotrinského.

Veškerý národ žehnati bude šlechetnému odhodlání vznešeného svého panovníka, chovaje v prsou vřelé a upřímné přání, aby Bůh sílil, chránil a dlouho zachoval vděčným národům Vaše císařské a královské apoštolské Veličenství!

Ze sněmu království českého.

V ohledu formálním budiž návrh tento odkázán patnáctičlenné komisí, zvolené po pěti členech z každé kurie.

V Praze, dne 27. září 1892.

Dr. Julius Grégr, Karel Adámek, dr. G. Blažek, Josef Brdlík, Dollanký, Jindřich Doležal, dr. Jan Dvořák, dr. Em. Dyk, dr. E. Engel, Václ. Formánek, dr. Ed. Grégr, Max Hájek, Jos. Hampl, Hartl, dr. Jos. Herold, Josef Hodys, Jos. Horák, František Hovorka, Václav Janda, Josef Jann, Jindáček, Václav Jindřich, Jan Kaftan, dr. Alois Koldinský, dr. Václav hrabě Kounic, Frant. König, Václav Krumbholz, dr. Jan Kučera, dr. Kudrna, Čestmír Lang, Hynek Lang, Karel Loula, dr. Tomáš Masaryk, Blažej Mixa, Václav Němec, Fr. Niklfeld, dr. Bedřich Pacák, Václav Perner, dr. Jan Podlipný, Jan Rataj, dr. Jan Slavík, dr. Josef Šil, Ervin Spindler, Martin Štěpán, Vilém Teklý, dr. Pravoslav A. Trojan, Karel Tůma, Josef Uhlík, dr. Jan Vašatý, dr. Ant Zeman, dr. Josef Žalud.

V Praze pro nemoc nepřítomni byli na dovolené meškající mladočeští poslanci Václav Černý, Frant. Steiner a prof. Frant. Tilšer.