|
syn Antona Florentína Gollera (* 1794 + 1875) správce panství Kinských v Přešticích u Plzně, matka Elisabeth Frezel Goller. Jeho mladším bratrem byl chemik, cukrovarník, vynálezce a podnikatel František Václav Goller (1839-1895). Absolvoval gymnasium, v letech 1849-1853 studoval fyziku a matematiku, geometrii a architekturu na pražské Polytechnice. Po studiích pracoval několik let v ateliéru architekta Friedricha Augusta von Stache (1814–1895) ve Štýrském Hradci. Zde se Goller podílel na plánech na rozšíření města Vídně a na přestavbě různých šlechtických zámků v Čechách, včetně stavby zámku Trmice v Ústí nad Labem. Od roku 1858 až do 70. let 19. století pracoval jako samostatný architekt v Trmicích pro hraběte Alberta von Nostitz-Rieneck (1807–1871) a po jeho smrti pro jeho manželku, hraběnku Adelheid von Nostitz-Rieneck (1823–1904). Oženil s Gabrielou, rozenou Nazowsky. Dvě z jeho šesti dcer, Flora a Elsa, dosáhly dospělosti. Dcera Elsa Goller (1868–1955) byla známou novinářkou, překladatelkou a učitelkou. Po roce 1860 provedl Goller přestavbu zámku Červené Pečky (Petschkau) v okrese Kolín pro hraběte Theodora Löwenherze-Hrubyho a Gelenyho (1826–1914). V 70. letech 19. století prováděl z pověření hraběte Rudolfa von Morzina (1801–1881) spolu s Johannem Kochem (1850–1915) rozsáhlý výzkum renovace zámku ve Vrchlabí. Navrhl různé varianty v novorománském a neobarokním stylu, přičemž zachoval půdorys budovy se čtyřmi nárožními věžemi. Stavební úpravy zámku v Gießhübel ve Stružné , které z pověření hraběte Hermanna Czernina von und zu Chudenitz (1819–1892) provedl Anton Goller, později opět změnili architekti Achille Wolf (1832–1891) a Jan Vejrych (1856–1826). Mezi další Gollerovy práce patřila přestavba již neexistujícího zámku ve Wernsdorfu (Vernéřov), OT von Klösterle an der Eger pro hraběte Huga Korba von Weidenheim (1837–1876), dále úpravy a přestavby Ledeburského paláce na pražské Malé Straně pro hraběte Adolfa von Ledebur812–186, Kr. Zámek (Křemýž) v obci Ohníč v severních Čechách , zámek Milleschau v Milešově pro hraběte Johanna von Ledebur-Wicheln (1842–1903), zámek Teplitz pro knížete Edmunda von Clary-Aldringen (1813–1894) a zámek Rothenhaus v Červeném Hrádku pro Ladislava von Thun-Hoensteina. Od roku 1866 byl členem Spolku architektů a inženýrů v Království českém , ve kterém se aktivně podílel. Věnoval se také přednáškové činnosti, byl členem četných komisí a komisí, od roku 1873 byl také předsedou odboru architektury a do roku 1876 redaktorem spolkového časopisu: Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Čechách − Mittheilungen des Architekten- und Ingenieur-Vereins in Böhmen , ed. v Praze. Od roku 1876 žil na Novém Městě pražském a od roku 1879 v Chrudimi. |
|
Elsa Gollerová, křtěná Elizabeth, Maria, Josephine, Antonie, též Elisabeth Goller (1. října 1868 Trmice – 1955 Praha) byla německo-česká fejetonistka a překladatelka, náležící k okruhu novinářů kolem německých tiskovin Politik, Union a Prager Presse. Později se živila jako učitelka různých jazyků. Narodila se jako druhé přeživší dítě ze šesti dětí v rodině architekta a ředitele stavební banky Antona Gollera (*1833) a jeho české manželky Gabriely rozené Názowské (*1845). Dědeček Anton Goller býval správcem panství Kinských v Přešticích. V letech 1872-1900 rodina bydlela v Praze. Od roku 1910 Elsa bydlela v Praze u svého strýce, někdejšího hospodářského správce Hlávkova panství v Lužanech, a jeho manželky Anny. Její výchova a vzdělání byly německé. Proto se cítila teritoriální Češkou, ale psala převážně německy. Zůstala svobodná. Většinu života strávila v Praze. Byla zapsána jako soukromnice. Přátelila se, nebo alespoň udržovala korespondenci s mnoha umělci, zejména literáty, např. spisovatelem Emilem Zolou nebo fotografem Paulem Nadarem. Začala psát do místních německých časopisů Teplitz-Schönauer Anzeiger, Budweiser Zeitung, ale také do deníků Bohemia, Politik, Deutsches Volksblatt a do Reichswehr Wien, kde uveřejňovala drobné povídky, medailonky osobností a překlady z češtiny, ruštiny nebo francouzštiny do němčiny. Řada jejích fejetonů a medailonků vzpomínkového charakteru zůstala v rukopisech. Přeložila například povídku Julia Zeyera Mik Olympia (Praha 1900). |
Identifikace fotografií není zcela jistá.
|
architekt
Anton Goller
a
Bohuslav Schnirch
znali se s
Bohuslavem jednak z Poděbrad, jednak ze
Štýrského Hradce
František Goller se znal také s
Jaroslavem Schnirchem, který předsedal
Spolku pro přehlížení parních kotlů.
|
v osobním albu měl Schnirch tuto fotografii mezi nejbližšími přáteli
