Z deníku Bohumila Boučka
(čtrnáctiletého) v r. 1864
o smrti babičky
Veroniky Müllerové Votočkové

(z deníku se dochovalo jen několik stránek)

 

Bohumil s babičkou Veronikou

 

 (List. 47a) Píšu nyní zde několik řádek o mé babičce, jež se staly v poslední den 14. března 1864, poněvadž každý se domnívá, že již na smrtelném loži leží. Ráno vstávám, nemohu se dočkati babičky, tu mi Rosa oznámí, že babička leží. Ano, tam ona ležela bez moci. Přijda v jedenáct hodin ze školy, dozvím se od tety Rosy, že babička těžce nemocna jest na zapálení plic a že v 9 hod. ráno do Poděbrad telegrafováno jest pro otce a matku. Odešel jsem do kreslení. Po kreslení byl oběd, smutný to oběd. Měli jsme bramborovou polívku a knedlíky. Učím se pak náboženství. S těžkým srdcem odejdu do školy. 2 dlouhé hodiny zde strávím a opět domů s Nevolem se vracím. Strýčka zde jsem našel, jenž po třetí ten den k nám přišel as v 10, v 11 a ve 4 hodiny. K tomu prý promluvila poslední slova: „Kam jdeš? Už jdeš opět pryč?“ (okolo 11 hod.). Však praví též, někteří, že po obědě teta babičce řekla: „To byla dobrá polívka.“ A ona odpověděla: „Já jí též ráda.“ V úplném sebe nevědomí v toku sténání ležela. Po svačině v 1/2 6 odešli jsme na procházku na nábřeží novými alejemi na příkopy na sv. Josefské náměstí a na Poříč, (List. 47b) a po baštách k nádraží, odtud s Markem po celých baštách tam a zpátky. U nádraží v 7 hod. viděli jsme p. Hráského. V 1/2 8 přijel otec a matka. „Jak se vede babičce?“ tázal se on a opakoval otázku, když odpovědi nedostával. „Má zapálení plic.“, byla slova Quidova. „Pro Krista Pána!“, volala po celém těle se třesoucí matka. Po dlouhé se jí zdající cestě dovedli jsme ji pro její slabost domů. Otec tam již byl. S pláčem přivítala teta Rosa a Božena matku celou jen hořící. Nepoznala babička již otce, neb byla celá úplně bez sebe vědomí, matky si ani nevšimla. Poté přišel Wieshaupt. Otec napsav recept, odeslal Ottokara do lékárny. Sténání jen rušilo tiché ticho. Brzo však začal otec výčitky Quidovi činiti a chvíli i mě. Slova však v srdci skovaná nechám, doufám, že se mi nevykouří. V 3/4 10 šel jsem spat, byť však pro veliké bolení hlavy a břicha jsem usnul. Zatímco tetička do 12 hod. hlídala, od 12 Rosa a matka. Sloupek ležel hořící na stole, před ním knížka (Č.Č.M.) by zář jeho veliká nečinila dojem na oči babičky. V 1/4 2 probudil jsem se, volala otce Rosa. Babičku na druhou stranu obrátit, by šel pomoci matce. V okamžení byl vzhůru. (List. 48a) 14/3 vstav, byl otec opět na restu domu postaven. Rozloučiv se s babičkou odjel opět, s dědečkem je provázel. Přijda domů nasnídal jsem se a šel jsem do kostela. Přijda domů, nalezl jsem babičku spící. Později jedla polívku, vůbec měla dobrý apetit. Jeda ten den 2 vínovou, 2 vodovou polívku a jabka. Byla ještě dosti vesela. Přijda ze školy, bylo již hůře. Rukama pořád házela a zdvíhala. A oslovená, co by ji scházelo řekla neb co se jí nelíbí, odpověděla: „To místo!“ A od Pauli, otázaná, Babičko, máš mne ráda?“, odpověděla „To víš, že tě mám ráda.“ Byla tu tetička, Franz a pan profesor, později též Rosa Novotných. Noc hrozně nepokojná babička, málo při smyslech. Ráno 15/3 vzdýchala, apetit dosti dobrý. Stav mnohem zhoršený, poráde samé „ové“, „Ježiš Maria Josef“, a „ach“ za sebou. Po kreslení přijda domů dověděl jsem se, že zde byla Frici Klobásová. Opět plakala matka sestry mnoho a mnoho, neb byl stav velmi povážlivý. Po obědě šel jsem k lůžku jejímu, políbil jsem jí ruku a dal hubičku. Tázala se v tom okamžení babička, zdali i mne má ráda. Neřekla ani jo ani ne. Podívala se na mne a já šel. Mnoho faltů měla na čele, obzvláště zapadlá ústa, oko dosti jasné. „Též pochybuji, že dlouho se udrží.“, řekla matka a večer totiž 16/3 pravila k nám „Jdouce spat, pomodlete se Otče náš, by pan Bůh ji buď povolal, neb vyzdravil.“ (List. 48b) Odpoledne též těšila matku, že píše pro Havlíčka, by si přijel pro gratulaci, na tentýž smysl v podobě otázky odpověděla Paule píšaly přijel. Též se ji tázali, zdali mu dává nájemného lajblíčky, povídala s velkým namáháním „Já žádný nemám.“ „A jo, vždyť maj.“ „Ne.“ Po škole (ve 3hod. téhož dne byl koncert pro obědy chudých študentů) šel jsem k Hlasivcovům, přijda domů, slyším než samý pláč ode všad, já však plakat nemohu. Samé šípy v srdci cítím, slyše … ouvé a achich, než jaká pomoc. Naši maj od doktora pamětno, by neplakali před ní, než což pomůže, plaší ženské srdce. Bůh zkouší. Avšak vždyť mám naději, že se uzdraví. A pak, co pomůže pláč, naříkání, bědování, když sténání nepřestává a babička odebrat se má z tohoto světa. Právě káže matka se slzama bratrům, co se nazlobili babičky. Přiblížila se hodina večerní, poklekl jsem před jejím ložem. Oslovila matka babičku takto: „Hoši jdou k velké zpovědi, že jim babička odpustí“?  Vzala pak matka babičku za ruku a udělala mi tři křížky rukou „ve jménu otce i syna i ducha svatého amen“. „Odpustí jim babička“?  „Jo.“ Zaznělo, když ztěžka otevřela pisky, dal jsem jí políbení. Přišla paní profesorka a plakala řkouc: „Víte co je hezkou vzpomínkou, vezměte šáteček a stírejte pot smrtelný a dejte od něj každému kousek, já ho vždy líbám.“ Kamení s hory valí se (List 49a) na hlavu. Medicína k užívání voda se šťávou malinovou k pití a šťáva pomerančová s cukrem k užívání. Dříve dávali jí na prsa krupky, napotom olej brabancový a nyní nic více. Každý již ji považuje za zemřelou, toliko já ne, neb předešlou noc se mi zdálo, že ona se uzdravila tímto způsobem. Viděl jsem ji, když polívku (nevím již jakou, zdálo se mi však strouhanou) vařila a jedla. Téhož dne dověděl jsem se, jak to bylo se zaopatřením, což tu též podati chci: Otec šel ke Křížovníkům a požádal je, by někdo z nich odpoledne sem přišel. Když však přišel, hned divila se babička, ještě více však matka, neb nebylo nic přichystáno. Hned se konaly přípravy, kněz však před ní v prostředním pokoji se ustrojil, dal absoluci pomazání a šel. Uložil jsem se na lůžko, zatímco jeptiška a Pauli bděly, na stole hořel kahan a před ním knížka (Svoboda Novosklad lat.) Tu prý vykřikla při namáhavém obracování „Ježíš Maria Josef“ a sama odpověděla na otázku Rosinum zdaliž ví, kdy užívala „Nevím.“ Probudiv se ráno, dal jsem jí dobré jitro, podívala se na mně a hlava jí klesla na druhou stranu. Opět rokováno, jak se mají udělati smutečné šaty. Přišla opět jiná jeptiška jménem Marie Ledvinová (předešlá Johanna z České Lípy).(List 49b) Mezitím vrátil se Ottokar z pošty, odeslala matka opět psaní na Havlíčka a otce. Šel jsem do kostela. Do kostela přijda, byla zde Aňa Klobásová a Wieshaupt. Babiččin stav mnohem lepší. Vypravovala jí matka veselé kousky Franciho, babička a všichni se smáli v úplném sebe vědomí. Mluvit nemůže. Seděla Aňa Klobásová u postele její a když odcházela, volala na ní babička: „Aňo-Aňa.“ Když přišla tetička, radostí plakala, že babičce jest lépe. Byla zde též p. Zajíčková, p. profesorka Pepiho a toho oslovila babička „Má úcta.“, stále se smějíc. Později též Frici Riterova s dětma, p. Glanz a Franz, odpoledne byli jsme chvíli na Josefském náměstí a odtud šli jsme na nádraží. Nezastihli jsme tam nikoho, neb jsme přišli pozdě, doma však Havlíčka a Marii. Velice je vítala babička. Velice ji zlobil (Marii) Franz N. Později přišla p. Zajíčková. Šli jsme na nádraží doprovodit Havlíčka a Marii, neb jeli opět domů a šli jsme očekávat otce, který též přijel.

Domů přijdouce, nabyli jsme tam p. prof. Uhlířovou. Bábě stala na otce našeho tak se těšiti babička dobře jsouc od řádové sestry opatrovaná. Velice ho též vítala bab., probudil se.* Četl jsem též vysvědčení od Zdenky, jež 20. března dostali. Šel jsem spat. (List 50a) 25/9 Velká hostina u p. purkmistra Hráského. Divadelní představení „Muka chudé ženy“. 28/9 Hudební a zpěvácká produkce. 30/9 Přijel jsem ráno do Prahy se setřenicí Marti Klobásovou a Ottokarem. Večer odjel otec. 6/10 první vyučování D. Neumann 13/10 Vyv. z řečtiny. 17/10 Vyv. z počtů. 3/11 Přijela Pauli. 6/11 První sníh. 6/11 Přijel dědeček. 7/11 Aňa Klobásová svatba. 8/11 Odjel dědeček. 9/11 Odjela Pauli. 11/11 Vyv. z dějepisu. Obdržel svrchník. Vyv. z přírodop. 22/11 Odejel a přijel otec. Vyv. z řečtiny. (List 50a) 3/12 Papež vydal encykliku. 22/12 Odjel do Poděbrad na svátky. 26/12 Divadlo Sládci od Erbena. 28/12 Večer přijel do Prahy. 31/12 Sylvestra: Na ledě vyhrál 50 kr. K večeři brambory se sádlem. Béne čokoláda s mlíkem. & 9/1 Přednešena žádost za zbírku na velké národní divadlo. Přijato s velkým nadšením. 11/1 Počal učiti se jezditi na velocipedu. 13/1 Vyv. z děj. - Zkoušky. - 27/1 z přírod. 28-30/1 ... zve otce, matku 31/1 náb. 2/2 Čech a Němec řemeslník. 12/2 Paragrafus Profeus 25/2 Vysvědč. 17/3 Vyv. z přír. 31/3 Přestěhovali se z nábřeží č. 327/I do Štěp. ul. k p. Soukupové 544/II. 5/4 Přijela Pauli. 6/4 Velká voda.



* Pozn.: 17.3. 1864  zemřela Veronika (roz. Müllerová) Votočková v Praze. Převezena k pohřbu do Poděbrad.



Pozn.: Frici, Marti a Aňa Klobásová jsou patrně příbuzné Boučků (sestřenice), ale tato část rodokmenu je doposud nejasná.


Masarykovo nádraží v roce 1850

Příklady Bohumilových kreseb z deníku:

18 23/1 64 Polní maršálek kníže Schwarzenberg  7 hod. večer.

Dnes 21.6. Dům v Borové, v němž se K. Havlíček narodil. † 29.července 1856
obrázek je patrně z pouti do Borové v roce 1862

Dům v Borové, v němž se K. Havlíček narodil - fotografie

Karel Filip Schwarzenberg (* 15.4.1771 ve Vídni  15.10.1820 v Lipsku)
zakladatel orlické větve Schwarzenbergů

Zpět na MUDr. Bohumil Bouček

Zpět na hlavní stránku

Zpět na Z kroniky jednoho rodu