22.11.1992
V ČNR po hlasování o ústavním zákonu, který měl alespoň provizorně přemostit mezidobí od zániku federace do ustavení ústavního soudu podle nové české ústavy, odcházeli poslanci opozičních stran vítězoslavně ze sněmovny. Opozice se opět ubezpečila svou silou, spočívající ve schopnosti zablokovat ústavní zákon v ČNR. (Může se proto již těšit na další příležitost – projednávání ústavy.)
Čeho totiž dosáhla česká opozice, tak často argumentující ochranou lidských práv a menšin?
Sídlo federálního ústavního soudu v Brně, které mělo podle návrhu sloužit českému ústavnímu soudu, se na konci roku zamkne, přinejmenším na několik měsíců, než budou schváleny zákony, potřebné pro zřízení nového ústavního soudu. Jaké to má důsledky? Pro občana z toho plyne, že po tuto dobu nebude existovat žádná ochrana ústavnosti, tedy ani lidských práv. Dosud poskytované záruky v oblasti lidských práv díky obstrukci opozice pominou. Vstřícné gesto vůči mezinárodní veřejnosti v podobě alespoň provizorního řešení je zablokováno, čímž je poškozeno postavení ČR vůči zahraničí. Zato poslanci opozičních stran se mohou vítězoslavně silácky poplácávat po ramenou. „To jsme pašáci, to jsme jim ukázali!“, mohou se vzájemně ujišťovat.
Lze předpokládat, že v zahraničí se těžko bude vysvětlovat, že naše destruktivní opozice nechce ústavní soud. Doufejme jenom, že alespoň naše veřejnost se v parlamentní aritmetice vyzná a po zásluze ohodnotí dogmaticky opoziční postoj zmíněných stran, které neuvažují nad obsahem a významem návrhu, ke sjednocení jim stačí jakákoliv možnost uškodit vládní koalici, bez ohledu na to, zda to nepoškodí i Českou republiku a její občany.
Zdá se, že na dostatečně destruktivním návrhu se dokáží opoziční strany snadno shodnout. Těžko ale po této zkušenosti věřit, že opozice bude schopna konstruktivní parlamentní činnosti.