4.10.1996
Václav Klaus, předseda ODS, na tiskové konferenci ODS konstatoval, že se „Zeman spolu s komunisty“ pokouší zvrátit polistopadový vývoj. Je to chápáno jako cosi překvapujícího, ačkoliv tyto tendence byly zřejmé již dávno.
Například privatizaci jako takovou napadal Zeman osobně již dávno, ještě před rokem ji považoval za „loupež století“. Před volbami letos na jaře mu možná vysvětlili jeho straničtí kolegové ze Švédska, že se pro Zemana těžko shánějí finance na volební kampaň, když hlásá názory, které západoevropské sociální demokraty vyloženě pohoršují. V předvolebním období proto Zeman tvrdil, že privatizace není tak špatná, že by také privatizoval, akorát by dával pozor, aby se nakradlo. Neřekl jak a ono to není snadné. Vedle konvenčních demokratických prostředků pronásledování nepoctivců, například vyšetřováním, dokazováním, soudem a trestáním se dá předcházet krádežím jen několika dalšími způsoby: zastavit privatizaci, nebo nastolit policejní režim.
Předseda ČSSD se při své obhajobě napřed pokusil tvrdit, že nemluví jako předseda politické strany, ale jako předseda Sněmovny. Takové převtělování je jistě obtížný proces. Předseda Sněmovny je povinen hájit instituci, kterou navenek zastupuje, o tom není sporu a kéž by tak předseda Zeman z titulu své funkce činil.
Zeman zamlžil svou kritizovanou spolupráci s komunisty tvrzením, že parlament má kontrolovat vládu. O to přece není spor! Spor je o zásahy zákonodárné moci do vládní působnosti jinak, než zákonem a působením politické odpovědnosti. To je opět pokus obrátit vývoj, který po listopadu proběhl.
V letech 1990-1992 v ČNR proběhla řada debat o tom, zda smí či nesmí Sněmovna ukládat úkoly vládě. Byla to debata o politické etice, o politické noblese, o morálních mezích moci demokratického parlamentu a o ústavní rovnováze. Vytvořilo se zvykové právo, že Sněmovna může doporučovat, navrhovat, žádat zprávy a informace, ale nemůže vládě ukládat úkoly. Ustálila se politická etika, kterou Sněmovna respektovala i ve volebním období 1992-94. Problém, který Zeman zkratkovitě řešil obviněním ze lži, je v tom, že když bude Sněmovna ukládat vládě usnesením konkrétní úkoly, vláda, jelikož je odpovědná pouze politicky, je prostě nemusí splnit. Právě tím ale bude degradována autorita Parlamentu. Sněmovna totiž nenese věcnou odpovědnost za opatření, která vláda učiní, i kdyby tak učinila na základě doporučení Sněmovny.
V sociální demokracii jsou výrazně zastoupeny skupiny, které mají obrazně řečeno „komunistické manýry“. K nim patří i Zemanovy pokusy diktovat vládě, co má dělat. Vybočuje to z naší sněmovní tradice posledních let a je v nich velký kus namyšlenosti.
Představa menšinové vlády spoléhala na elementární politickou kulturu, na zachovávání zmíněných tradic a na politickou slušnost. Pokud se ukáže, že vedení Sněmovny tyto hodnoty postrádá, může zároveň padnout i udržitelnost menšinové vlády. V tomto smyslu leží odpovědnost především na předsedovi Sněmovny. Na jeho politické zralosti spočívá stabilita naší země. Opozice má 101 hlasů a může kdykoli vládu odvolat. Zeman ví, že sám vládu nedokáže sestavit. Může však znemožnit vládě vládnout, může degradovat parlament na tvůrce „rezolucí“. Byla by to politika hloupá, nekulturní. Může způsobit předčasné volby. Zeman ví, že možnost blízkých předčasných voleb je jediným nástrojem, jak udržet poslušnost svých poslanců. Za projevy neposlušnosti by mohli mít potíže dostat se znovu na kandidátku.
Možná již zanedlouho se ukáže Zemanova státotvornost, za níž převzal garance těsně před volbami i prezident Havel. Právě v tomto období by měl prezident dokázat, že je strážcem skutečné politické kultury a měl by dostát garancím, které voličům před volbami do Sněmovny dal.