1991
Pojem federace je u nás zejména poslední měsíce často diskutovaný, avšak bohužel málokdy odborně. V programových dokumentech vlád, politických stran i v projevech politiků se vyskytoval pojem „autentická federace“. Vyskytovaly se i fráze typu „silná federace vyrůstá ze silných republik“. Většinou jsme však neslyšeli vysvětlení, kdo si pod slovem federace s příslušným adjektivem co představuje.
Nad otázkami federalismu bádají teoretické instituty a za řadu posledních desetiletí je k disposici množství teoretických studií i konkrétních zkušeností.
Federalistické uspořádání má zajistit menším jednotkám dostatečné zohlednění ve vyšším celku. Podobná pravidla lze použít jak na úrovni státu a jeho částí, tak i na úrovni republiky či země a jejích částí.
Podstatnou složkou uspořádání je princip subsidiarity, tj. podpory nižších celků vůči větším, zejména ve věcech, které nelze na nižší úrovni vykonávat, tedy například obrana státu, zahraniční politika, finanční systém, aj.
Zároveň v otázkách, které nižší celky spravovat mohou, vyšší celek respektuje jejich autonomii.
Důležité je, že kompetence nemusí být „čisté“, tj. výhradně jedné úrovně, ale že je možné dostatečně přesně popsat sdílení kompetencí. To lze provést v podstatě určením poměru finančních příspěvků. Tak například ve Švýcarsku na školství se na různých úrovních podílí konfederace 14%, kantony 54%, obce 32% . Sociální programy financuje konfederace 44%, kantony 33%, obce 23%. Zdravotnictví 60% kantony, 40% obce. Dopravní sítě z 37% konfederace, 40% kantony, 23% obce. Obrana 94% konfederace, 4% kantony, 2% obce.
K zajištění finančních zdrojů slouží daně, které je však nutné přerozdělovat. Je to obvyklé ve všech zemích. Je to výraz solidarity (sounáležitosti) jednotlivých celků. Přerozdělování by však nemělo být záležitostí politických rozhodnutí při sestavování rozpočtu, jak tomu u nás bývalo zvykem, ale transparentních dohodnutých pravidel. Ve švýcarském modelu je 30% přímých daní konfederace předmětem přerozdělení, které se vypočítává na základě přesně stanovených údajů (parametrů). V našich podmínkách by jimi mohly být počet obyvatel na km čtvereční, daňová síla na obyvatele, rozloha zemědělské půdy, znečištění životního prostředí, případně i zohlednění údajných nespravedlností rozpočtu v minulých letech. Z těchto parametrů se stanoví lineárně charakteristika oblasti, která se potom rozdělí do tří skupin a odstupňuje. Tak se rozdělí minimálně 10% (z určených třiceti). Dalších 17% se rozděluje podle exponenciální funkce. Lze tedy říci, že solidarita je přerozdělována lineárně, zatímco motivace pro vlastní úsilí exponenciálně. Obě položky se sčítají a zbývající tři % má k dispozici vláda pro vyrovnání případného tvrdého dopadu na některé oblasti – tedy jsou předmětem politického rozhodování.
Podstatné je, že tedy dotace (přerozdělování) není záležitostí libovůle nebo dobrého odhadu politické reprezentace, ale pravidel a matematických vzorců, schválených (vládou nebo parlamentem). Také zákon stanovuje, že tyto vzorce musí být pravidelně (u nás jednou za rok) revidovány.
Dále je zajímavé obdobné odstupňování nemocenského a důchodového pojištění.
Potřebná je potom rozpočtová odpovědnost. Patrně řádný a mimořádný rozpočet. Půjčky jsou možné jen takové, že se splatí v průběhu amortizace investice. Dluhy se tedy nemohou nasčítat z způsobit insolventnost obce, okresu či čeho a k požadavku pokrytí dluhu z ústředních zdrojů.