19.9.2019
Debata o problému Čapího hnízda se nám nějak zamotala. Asi si neuvědomujeme mnohé souvislosti a patrně děláme argumentační chyby.
Chyba první: Nebojujeme proti Babišovi. To má dělat opozice v Parlamentu. A upřímně řečeno: moc jí to nejde. Z toho ale neplyne, že to máme dělat místo ní. A i kdyby došlo k pádu vlády, vstanou noví bojovníci, možná ještě horší, než je Babiš. Chceme-li normální politiku, Proti čemu tedy bojujeme: bojujeme proti nemravnosti. Bojujeme za spravedlivé prostředí, bojujeme za férové podmínky v občanském prostředí. Dojde-li k nějaké morální obnově, bude to řešení nejen kauzy Babiš, ale i všech dalších politiků, pro které je Český stát jenom kořistí.
Chyba druhá: Namlouváme si, že najdeme návod na univerzální řešení morálních problémů souvisejících s politikou. Máme pocit, že když vylepšíme systém, nějak to za nás napraví státní zastupitelství nebo soud. Doufáme, že to udělá někdo za nás, že my sami nemusíme dělat nic. V klidu budeme nadávat a čekat, až se něco stane. Zapomínáme, že podle článku 2 Ústavy zdrojem veškeré moci je lid. Výslovně se uvádí, že lid je zdrojem i soudní moci. Naši soudci se však domnívají, jsou mágové, kteří mohou podle svého čarovat se spravedlností, že jsou vyvolení nadlidé, kteří vědí, co je dobré a co zlé. Zapomínají, že jejich úkolem, který by měli pokorně sledovat, je nalezení spravedlnosti a o tom, co je spravedlivé, rozhoduje lid. Jsou odpovědní veřejnosti. Právníci se nějak zapomněli vypořádat s kauzou zfalšovaných přijímaček na právnické fakultě Kalovy univerzity, nějak se zapomněli vypořádat s kauzou zfalšované celé právnické fakulty v Plzni, nějak se zapomněli vypořádat s korupčními kauzami v soudnictví. Právem může mít česká veřejnost pocit, že nežijeme ve spravedlivé společnosti. Když Babiš tvrdí, že je produktem zkažených politiků jako Topolánek, Paroubek, Nečas, Gross atd., má pravdu. Naše veřejnost byla příliš smířlivá k nepravostem v politice, a proto se mohl stát premiérem člověk, který je z morálního hlediska horší než chyby všech jmenovaných dohromady.
Chyba třetí: Babiše prý musíme porazit ve volbách. Omyl, Babišův problém není to, jakou politiku dělá, jeho problém je nemravnost. A lid, neboli veřejnost, má právo trvat na tom, že nemravní lidé nepatří do politiky. Je úplně jedno, proč Šaroch zastavil trestní stíhání. Podstatné je, že Babiš podváděl. A veřejně lhal. A pravděpodobně se dopouštěl ještě mnohem horších věcí. Takový člověk musí být z morálních důvodů vyloučen z politiky na věky věků. Demokratická politika je založena na principech spravedlivé férové hry a dodržování pravidel. Pokud jsme se u někoho přesvědčili, že pravidla porušuje, musíme právem předpokládat, že se stejně chová i politické funkci. Proto je příkazem demokracie, aby veřejnost zvažovala morální profil politiků a aby dala červenou kartu nemravným politikům.
Chyba čtvrtá: Opozice se musí sjednotit. Pravice se prý musí sjednotit! Přijde mesiáš, který nás zachrání! A my můžeme mezitím v malém dál podvádět, lhát, krást, … a nadávat. Kdo vymyslel takovou hloupost?
Jak se dostal Babiš k moci? V prostředí, kde z politických stran vyvanul jakýkoli nádech politické filosofie, se dostal k moci dobře zaplacenou marketingovou kampaní. Bez jakéhokoli náznaku programu, natožpak filosofie. Má Babiše ve volbách porazit slepenec, který bude stejně bezbarvý? Budou pro českou veřejnost věrohodnější politikové stávajících stran, kteří opustí trosky své politické filosofie a spojí se pod praporem boje proti Babišovi? Předvedou nákladnější a dokonalejší marketingové triky?
Babiše může porazit jedině poctivá politická filosofie. Potřebujeme opravdové politické strany.