|
Ve starověkém Římě používali několik
typů koňských spřežení: bigy se dvěma koni, trigy se
třemi a kvadrigy se čtyřmi koni. Římané převzali z řečtiny
slovo
ζυγοσ = jho - iugum
- a před něj přidali latinský výraz vyjadřující počet: bi-,
tri-, quadri-. Slovo kvadrigy se používalo v množném čísle (v
češtině pomnožné): quadrigae, podobně ostatní případy.
V řečtině by se použily výrazy di-, tri-, tetra- (δι-, τρι-,
τετρα-). Na bigách a kvadrigách se obvykle závodilo. Jho spočívalo na kohoutku koně a bylo uchyceno pomocí dvou kožených popruhů kolem hrudi a kolem krku. To bylo sice výhodné pro rychlou jízdu, ale nehodilo se to k tažení těžkých nákladů – při silném tahu se krční popruh zařezával koni do průdušnice, což zvířeti ztěžovalo dýchání a nutilo ho zaklánět hlavu. V případě vítězství však koně se zvednutou hlavou vyvolávaly triumfální efekt.
Biga z Pompejí
Bigy měly jedno jho, které spojovalo oba koně a bylo pevně spojeno s centrální ojí. Používaly se i k přepravě nákladů. Bigy se používaly při měsíčních svátcích.
Kvadrigy měly zapřaženy na vnitřní straně cirku jen dva tažné koně, zatímco další dva koně na vnější straně (tzv. funales) byli k vozu připoutáni jen řemeny (funes). Přiměli tažné koně k rychlejší jízdě a sloužili k lepšímu manévrování v zatáčkách (táhli spodek vozu ze zatáčky ven případně až do smyku a tím bránili převržení). Kvadrigy se požívaly jen k závodění (Cirkus Maximus) a při slavnostních průvodech. Kvadrigy měly se používaly při svátcích slunce.
Trigy měly buď tři zapřažené koně vedle sebe, nebo dva tažné koně vedle sebe a jednoho vpředu uprostřed, nebo i na straně. Trigy se používaly pro výcvik budoucích jezdců na kvadrigách. Trigy se používaly při slavnostních a triumfálních průvodech a zejména v Řecku u válečné jízdy (vedle transportních povozů). Trigy byly také výsadou bohů. Trigy se používaly při svátcích podsvětních bohů (např. Pluto, Proserpina, Orcus, Hekaté, Libitina, Mors).
Římský závodník v cirku (vozataj) neměl opratě jen v rukou, měl je uvázané kolem pasu. V případě nehody musel použít nůž, který nosil za pasem, aby se z postrojů odřízl a nenechal se vozem usmýkat.
Trigarium
Ve starověkém
Římě měli v severním cípu Martova pole (Campus Martius
– Mars byl bohem války)
Římský denár
Trigy na
zlatém římském denáru z let 111-110 př. K. zobrazující okřídlenou
Viktorií řídící trigu jednou rukou
Římský stříbrný denár z let 111-110 př. K. s okřídlenou Viktorií řídící trigu oběma rukama. T•M•AP•CL•Q•VR - iniciály peněžníků Titus Manlius Mancinus - Appius Claudius Pulcher - Quintus Urbinius (někdy interpretovaáno jako Quaestores Urbani)
Etruský památník
Dvoje trigy vedle sebe na etruském pohřebním památníku ze 6 stol. př. K.
Trigy se patrně objevují také na výzdobě terakotových nádob a na mozaikách, ale nepovažuje se to za zcela průkazné, protože se jedná o kompletaci z fragmentů, mohlo při tom dojít o omylu.
Pro civilní účely používali Římané čtyřkolový krytý vůz (carruca) tažený dvěma nebo čtyřmi koni někdy vybavený i závěsy proti prachu. Lehký dvoukolový vůz (cisium) sloužil pro rychlou přepravu a také jako taxík nebo kurýr (přeprava státní pošty zvaná cursus publicus), urazil 80-100 km za den. Cestovní vůz pro více pasažérů (raeda) sloužil pro dlouhé cesty (něco jako dostavník). V zemědělství a pro obchodní přepravu se používal čtyřkolový těžký nákladní vůz (plaustrum) tažený voly. Pro civilní i vojenskou přepravu osob se používaly kryté dvoukolové kryté vozy (carpentum). Pro vojenské účely sloužily: čtyřkolové nákladní vozy (carrus) pro přepravu potravin, nářadí, nástrojů a těžké výzbroje, těžké vozy s mřížovanými bočnicemi (clabulare) pro armádní logistiku, pojízdné šípomety (carroballista). Vojenské nákladní vozy táhly muly, které jsou vytrvalejší, odolnější vůči nemocem a méně lekavé než koně. Jako triumfální vůz (currus) se používaly kvadrigy. Vůz s kosami na kolech (covinnus) Římané převzali od Keltů, ale nestal se standardní výzbrojí. Dvoukolový bojový vůz inspirovaný galskými jednotkami (essedum) používali Římané jen při gladiátorských hrách. |
