Šnirchovy trigy pro pylony Národního divadla
 Miroslav Tyrš
 

Zpět na články o Bohuslavu Schnirchovi

Zpět na hlavní stránku

 

 

Sotva dva měsíce uplynuly, co v atelieru Šnirchově pomocné modelly obou trig konečně vystaveny byly. Obě hrdá spřežení se spanilými vůdkyněmi svými stála tu naproti sobě a každý mohl do všech detaillů je prohlédnout a zase odstoupit, aby o dojmu celkovém se přesvědčil, aby nakonec seznal, v jaké nevšední míře zde umělci se podařilo rozřešit pojednou a zároveň tolik problémů, z nichž každý o sobě obtížný byl a jeden druhému odporoval.

Stáli jsme tehdy všichni před nejlepší dosud prací Šnirchovou, před prací do nejmenší podrobnosti promyšlenou, při níž talent s rozvahou a důmysl s vědomostmi souladně se spojoval.

Jaký to pokrok od malých skizzí, jimiž Šnirch před sedmi lety toužebně kýženého čestného uznání sobě byl vydobyl!

Porovnáním vštípil se každému tím více v paměť každá detail krásných těch vozů triumfálních, každý pohyb bujarých ořů, každý tah, každý útvar obou těch bohyň vítězných – jakobychom tušili, že obě ta díla budou za krátko pouhou vzpomínkou, že se sřítí se zároveň s klenbami divadla do ssutin nádherné a hrdé budovy.

Žádný umělec český nesouvisí tou měrou se stavbou Národního divadla, jak Šnirch; od návratu z cesty římské až po dny dnešní soustředila se činnost jeho téměř výhradně na plastické výzdobě divadla a bylť to nešťastným shlukem okolností právě zas on, kterýž při požáru neodvolatelně vzor díla ztratil, které by ze všech prací jeho na budově daleko nejvýš bylo vyniklo.

Tím spokojenější mohl být Šnirch s výtvorem svým, čím více sám sobě všech podmínek vědom býti musil, kterýmž se zdarem tak rozhodným tu dostál. Již místo, pro kteréž obě trojspřeže určeny byly, není o sobě příznivé jak těsností a nedostatečnou hloubkou, tak i okolností tou, že skupiny odnikud snadno přehlédnout se nedají a vždy v skurcách více méně sesunutých jeviti se budou. Proto musil Šnirch při obrysech dbát jednoduchosti a jasnosti a též uvnitř skupin co možná všem liniím zmatečně se křížícím se vyhnout, což při četných těch nohách koňských, při uzdění a řemení bohatě upraveném velice nesnadné bylo. Již tak, jak byly, poskytovaly trigy kontury krásně plynulé a jasnost celku byla by při provedení v měřítku kolossálním ještě získala.

Pohnutost i monumentálnost, klid architektonický a pravý ruch života, což na zdání navzájem si odporuje, dovedl Šnirch tu v jedno sloučiti.

Obě dívčí postavy štíhlé a ušlechtilé ve formách svých stojí na vozech lehce a přirozeně a šťastnou rukou jsou tak umístěny a nakloněny, žeť ani spřežením zakryty nejsou ani příliš nad ně do výše nevystupují. Obratně jsou i všechny okončiny koňů aranžovány. Jak při nohou zadních o zem se opírajících, tak i u předních pozdvižených je rozmanitost až překvapující a přece úplně nenucená; každá z nich snad je jinak ohnuta a pohnuta. Též jinaké pohyby ořů jsou živé a přirozené, což zejména při obratech hlav nápadno jest.

Proporce a formy jsou ušlechtilé a originální, nejsouť to žádné pouhé oplesky vzorů antických, není to však též žádný moderní slabovitý typus vyšších jednostranně vypěstovaných rass. Zejména ořové prostřední a leví jsou v pohybech, útvaru a náklonu krásných hlav velice zdařilí.

Neposlední předností obou děl jsou ušlechtilé formy vozů a každé jednotlivé součástky jejichž jakož i bohatá a krásná ornamentika po plochách jejich, po zdobných kolech. Po vojích a po řemení koňů se prostírající. Podrobné a hluboké studium dekorativních elementů antických je všude zřejmo, neméně však vidíme naskrze volné, promyšlené ovládání elementů těch v každé ze vkusných, rozmanitých ozdob upravených a provedených se vzácnou delikatesou, měrou a rozvahou. Všechny nejkrásnější motivy antické: palmety a rosetty, větvice vavřínové, meander, ornament vlnovitý a závitky motouzové, jakož i třepení i šperk ořů jsou komponovány s podrobným přihlížením k povaze jednotlivých ploch i k účelu částek ornamentálních. Prostý meander prostírá se na nesoucích částech spodních, pružným závitem neb pevnou hlavou beranní končí se voje, zdobné řetízky lehce pracované pnou se obloukem od oře k oři. Třásně a kovové trojhránky zdobí náčelníky hluboko do čel koňů spadajíce, vkusnými růžicemi je spjato na prsou skvostné řemení. Nejznamenitější jsou však v ohledu tom oba povozy a kola jejich.

Plošší, lehčí a klidnější ornament, jímž triga levá je pokryta, souhlasí dokonale s celou ostatní úpravou trojspřeže té tak jako zas triga pravá v celku i částech naskrze je bohatší, plnější a pohnutější.

Různý tento charakter obou těch vozů triumfálních není pak toliko nahodilý a pouze snahou po rozmanitosti podmíněný. S jemným porozuměním přizpůsobil ho tu Šnirch jednak místu, pro něž každá z trig je určena, pro zakrytější, jež směrem k Ferdinandově třídě stanouti měla, plošší a jednodušší ornamentiku zvoliv, pro onu, jež otevřeněji, zřejměji tu státi měla, zas ornament vypouklejší a určitěji akcentovaný sobě obrav. Avšak nedosti na tom, on uvedl uměleckou dekoraci tu též v souhlas s rázem obou bohyň vítězných a s ideami, jejichž představitelkami ony býti měly. Pojalť on klidnější z obou těch Nik, nad jejímž čelem světlá hvězda se leskne, co triumf umění, druhou pak čapkou frygickou na bujně rozvlněných vlasech co symbol vítězství národa, jemuž ona ve vztažené pravici věnec tu podává. Umírnění jak v pohybu i výrazu, tak v úpravě ušlechtilého roucha je Nike levá, kdežto druhá z bohyň vítězných jakoby v živém účastenství na voze svém se předklání posunek paže tím zase výrazně doprovázejíc. Vlající roucho její odpovídá prudčímu a náhlejšímu pohybu tomu a v tváři její obráží se radost a ples, s kterým zasloužený věnec vítězný lidu českému tu podává.

* Pozn.: Tyrš, který se původně jmenoval Tirsch a z vlasteneckých důvodů psal své jméno po česku, stejným způsobem psal také Šnirch místo Schnirch.


 

 

Zpět na články o Bohuslavu Schnirchovi

Zpět na hlavní stránku