Tento pomník na poděbradském náměstí se řadí mezi nejcennější místní památky už proto, že všeobecně je historiky umění považován za jedno z nejlepších děl české monumentální plastiky 19. století. Zobrazení krále Jiřího v okamžiku, kdy po vítězné bitvě u Vilémova (1469) podává ruku ke smíření poraženému králi Matyáši Korvínovi, vyjadřuje také ideu pomníku, stále aktuální snahu o mírové řešení mezinárodních konfliktů, kterou prosazoval tento český panovník dříve než před pěti stoletími.
Myšlenka na zhotovení pomníku vzešla z místní tradice, že Poděbrady jsou rodištěm krále Jiřího. Bylo to v době, kdy se obrozený český národ vracel ke své slavné minulosti a chtěl si ji připomínat při každé příležitosti. Ke zdaru celého díla přispěl i osobní zájem autora pomníku, sochaře Bohuslava Schnircha, který ho vytvořil z vděčnosti ke své matce, poděbradské rodačce. Tak v roce 1883 vznikl z iniciativy několika místních spolků a organizací nový „Spolek pro postavení pomníku králi Jiřímu v Poděbradech“, který sbírkami a dobročinnými akcemi začal shromažďovat finanční prostředky. Schnirch sochu dokončil v roce 1891 a jako člen výstavního výboru Jubilejní výstavy se postaral, aby byla umístěna před průčelím Průmyslového paláce na pražském výstavišti. Tím se úzce regionální záležitost přeměnila v akci celonárodního významu a příspěvky na její dokončení přicházely i z ciziny. Socha zůstala na místě ještě po dobu trvání Národopisné výstavy českoslovanské (1895), pak teprve byla převezena do Poděbrad a za velké celonárodní slavnosti ve dnech 15. a 16. srpna 1896 na poděbradském náměstí slavnostně odhalena (na snímku).
Jezdecká socha krále Jiřího v téměř dvojnásobku životní velikosti (na výšku i šířku má více než čtyři metry), je provedena neobvyklou technikou. Skládá se z dvanácti dílů, převážně tepaných z měděných plátů o síle 1,2 až 1,5 cm, které jsou přišroubovány na masivní železnou kostru více než tisícem šroubů.  Na sochu bylo použito 800 kg mědi a na kostru z ocelových prutů o síle 2,5 cm 1 200 kg železa. Práci provedla v roce 1891 pod přímým dozorem Schnirchovým pražská dílna kovotepce Richarda Schorchta.
Šestimetrový dekorativní podstavec pod sochu, také Schnirchem navržený, byl zhotoven o pět let později z hořického a žehrovického pískovce. Na skosených rozích podstavce stojí čtyři pážata v dobovém oděvu z 15. století s kunštátskými znaky na prsou a přidržují velké kartuše se znaky zemí, které za Jiřího z Poděbrad byly součástí Českého království – Čech, Moravy, Slezska a obou Lužic. Tito dvoumetroví štítonoši byli podle Schnirchových modelů zhotovení v dílně J. Horáka a J. Vondráčka v Tejnci u Prahy, ostatní práce na podstavci prováděli místní umělci a řemeslníci. Do čela pomníku byla umístěna tepaná měděná kartuš se znakem města Poděbrad a pod ní emblém se symboly husitství. Po stranách podstavce jsou měděné třímetrové emblémy se symboly míru a války a na zadní straně podstavce jsou vytesána v kameni jména všech, kteří se na realizaci pomníku podíleli. Ozdobný kovový plůtek kolem pomníku byl zhotoven rovněž podle Schnirchova návrhu. Celkové náklady na pořízení pomníku jen o málo přesáhly 18 tisíc zlatých.
Pomník byl sice průběžně opravován, ale zub času během minulého století se podepsal jak na měděné soše, tak i na pískovcovém podstavci s měděnými emblémy. A tak na podzim 1995 byla na základě posudku odborníků socha rozebrána a důkladně opravena s vírou, že vydrží dalších sto let. Při té příležitosti byl kompletně restaurován i dekorativní podstavec s plůtkem. Po dokončení všech restaurátorských prací byl vložen do vnitřku sochy pamětní zápis a na podstavec připevněna pamětní destička. Ke slavnostnímu znovuodhalení pomníku došlo přesně po sto letech 17. srpna 1996.