Opevnění bylo vybudováno na vápencovém skalním bloku, vybíhajícím z úbočí prudce se svažujícího návrší. Nezvyklá poloha staveniště v extrémně svažitém terénu byla nejspíše zvolena s ohledem na tvar vybíhajícího skalního bloku, skýtajícího částečně přirozenou ochranu. V širším okolí je lokalita pro stavbu hradu jedním z nejvýhodnějších míst. Hradní plošina je nepravidelně oválná. Sklon druhotně pravděpodobně neupravované plošiny odpovídá svažitosti okolního terénu. Rozměr hradiště ve směru V - Z je asi 35 m a v kolmém směru asi 20 m. Severovýchodní okraj plošiny lemují stopy vnitřního valu.
Pozůstatky zástavby a vnitřního členění se nezachovaly. Jádro hradu bylo pravděpodobně situováno do východní, nejvýše položené a nejméně svažité části plochy hradiště. Jižní a západní bok chránila vybíhající vápencová skaliska. Terén na jihu má charakter skalnatého svahu až strmé skalní stěny a na západě byl narušen vápencovým lomem.
Severní a východní stranu hradiště zajišťoval ve skále tesaný příkop. Sklon jeho dna odpovídá svažitosti okolního terénu. Srpkovitý příkop ústí na jihovýchodní straně do přirozeného skalnatého žlabu. Na severovýchodní straně hradiště je příkop nejméně výrazný a v těchto místech byl objekt nejhůře chráněný. Severní polovinu vnější hrany příkopu lemuje nevýrazné valové těleso. Směrem k severozápadu ve smyslu svažitosti příkopu val klesá a mohutní.
V okolí popisovaného objektu nebyly zachyceny žádné případné další stopy osídlení. Nevyřešena zůstává rovněž otázka přístupové komunikace.
Hradiště bylo možné datovat na základě nálezu keramického materiálu, získaného povrchovým sběrem na celé ploše objektu, do 13. až počátku 14. století. Pouze jeden z patnácti nalezených úlomků je mladšího původu. Pro uvedenou dobu života objektu hovoří rovněž poloha hradiště, která v žádném případě neskýtala možnost obrany v případě nasazení palných zbraní. Poloha byla tedy zvolena před dobou jejich užívání.

Rychlovský hrádek byl podřízen Štěpanickému hradu, vzdálenému asi 2 km.