Jan Černčický z Kácova, hejtman Hradeckého kraje, získal Krčínské panství v roce 1484 (nebo 1483). V roce 1497 od krále Vladislava II Jagellonského získal povolení k založení města s tím, že majitel města bude osvobozen od lenních povinností. A Jan Černčický z Kácova položením základního kamene (v místě pozdější věže Zázvorky) založil 10. 8. 1501 na skalnatém opukovém ostrohu nad řekou jako své sídlo zvané Město Nové Hradiště nad Metují. Městské opevnění dal vybudovat kolem r. 1500 patrně podle plánu Benedikta Rejta v pozdně gotickém stylu. Místy až šestimetrové hradby o síle až 2,5 m v úpatí přiléhají ke skalám, takže vytvářejí rovný prostor pro hrad a město asi 30 metrů nad hladinou řeky. Hradby byly doplněny pěti válcovými a půlválcovými baštami se střílnami, dvě na západní straně, dvě na východní straně a jedna na jižní straně. Vstup do města kontrolovaly dvě brány „se hřebeny a mosty i příkopy ve skále tesanými“, Krajská a Horská. Přístup do města od severozápadu je pohodlnější.

Horská brána postavená již v roce 1501 na jihovýchodní straně byla méně frekventovaná, měla jednoduchý robustní gotický hranolovitý tvar (byla zbořena v roce 1905). Krajská brána, též Zemská nebo Hradecká, byla postavena později, byla patrová měla původně také hranolovitý tvar, byla přestavěna v renesančním stylu (zbořena 1874). Součástí opevnění byly také věž Zázvorka, která přiléhala ke Krajské bráně. Jméno je odvozeno od skutečnosti, že se nacházela až za závorou v bráně. Byla používána i jako šatlava. Od r. 1532 doplňuje opevnění pětiboká dělostřelecká bašta. Na severní straně byl ve skále vyhlouben hluboký a široký příkop. Krajská brána, původně také gotická v hranolovitém tvaru, byla později renesančně upravena. Byla chráněna válcovou věží Závorkou (č.p. 1210) a zbrojnice (č.p.1210). Město bylo budováno pravděpodobně až po dokončení hradeb a hradu. Hradby se dotýkají i věže kostela Nejsvětější trojice, věž mohla sloužit k ostraze města. Žertovně se povídalo o Novém Městě, že má břízu na bráně, faru na chrámě, školu na krámě a krčmu v chrámě. Na západní straně je úpatí hradeb upraveno do systému viničních teras. Parkán vznikl později v podobě terasovité zahrady.

Původní obdélníkový gotický palác stavitel Fortunat Duretti přestavěl do nynější podoby v 17. století. I zdejší zámecká věž, kde z robustní spodní části vychází štíhlá věž s cibulovou střechou, se německy nazývá Butterfass - Máselnice. Tím vzniká pohodlný zastřešený ochoz. Věž Máselnice stála původně samostatně. Do obdélníkového nádvoří se vchází přes kamenný most na třech pilířích branou vyzdobenou Lesliovským erbem. Opevňovací prvky kolem zámku je nemohly zajistit jeho bezpečnost, pokud by padlo město, měly smysl jen z hlediska vnitřní bezpečnosti ve městě, možná předcházely vybudování města.

Město v roce 1526 vyhořelo, většina nových domů na náměstí byla v letech 1526-1548 postavena podle zastavovacího plánu za Vojtěcha z Pernštejna.

Z dalších městských památek gotický kostel Nejsvětější Trojice. Poblíž kostela barokní mariánský sloup z roku 1696, sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1767.

Historické jádro města - obdélníkové náměstí s jednotně renesančně postavenými měšťanskými domy, pochází z doby založení města. Historické jádro města je chráněné hradbami a do roku 1874.

Jan Černčický z Kácova (cca 60. léta 15. století – 8. srpna 1550) byl český šlechtic, hlava rodu Černčických z Kácova, zakladatel Nového Města nad Metují a hejtman Hradeckého kraje. Za svého života se ze zchudlého šlechtice vypracoval v majetného a uznávaného aristokrata. V osobě Jana Černčického dosáhl jeho rod ekonomického i společenského vrcholu. S manželkou Magdalenou z Nestajova měli pět synů, do konce 16. století rod v mužské linii vymřel.

Pocházel z rodu Kouniců, Drnholců a pánů z Talmberka. Původně sídlil v tvrzi na chudém Černčickém panství. V roce 1483 mu král Vladislav Jagellonský udělil právo svobodně odkazovat své svobodné i zapsané statky. V roce 1484 zakoupil od rytíře Aleše z Riesenburku (Rýzmburku) a Vřešťova sousední krčínské panství. Protože nešlo o svobodné, ale lenní panství, snažil se Jan Černčický z tohoto manství vyvázat, což se mu podařilo v roce 1497, kdy ho král Vladislav Jagellonský z lenní povinnosti osvobodil. Dne 10. srpna 1501 položil základní kámen Nového Města nad Metují (tehdy Nového Hradiště), které se také stalo jeho novým sídlem. V roce 1503 přenesl do Nového Města městská práva z Krčína.

Je pohřben v kostele sv. Stanislava v Kunštátu.

Zámky a tvrze Království českého

August Sedláček

Díl druhý

Hradiště nad Medhují

1883

Jan Černčický z Kácova přikoupiv (r. 1483) panství Krčínské ke svému zboží Černčickému, umínil si postaviti tvrdé prostranné sídlo a při něm nové město, tak aby oboje bylo znamenitou pevností. K tomu se mu hodil dobře ostroh jeden na panství Krčínském, jehož jméno bylo Hradiště^[1], po nějaké prastaré ohradě. Povolení k založení města obdržel listem královým z r. 1483 dne 24. února a roku 1501 dne 10. srpna položil vlastní rukou základní kámen mezi Zemskou branou a věží Zázvorkou. Stavěna potom hradba vysoká, pevná, 4 české lokte zšíři, kteráž opatřena cimbuřím a polookrouhlými baštami, tak že hradby od obou stran zámku vybíhajíce, celé hradiště objímaly. Také postavil Jan dvě brány se hřebeny a mosty a přístup k nim zamezil příkopy ve skále tesanými. Taktéž postavil první domy z dubového dříví, kamenný kostel, zámek, radnici, a zřídil vodovod. Aby bylo v novém městě dosti obyvatelů, převedl naň (r. 1503) z městečka Krčína všechna práva městská, totiž dva trhy výroční, várky piva, řezníky, sladovníky, cla atd., daroval obci mnohé role, lesy, louky, vsi Ždár a Libchyni, platy jako jarmarečné, tržné, vážné od vlny i od posvěta (t. j. loje) a železa, 4 masné krámy, chlebnici, prodej soli^[2], clo na novém mostě a kus řeky. Udělil také sousedům právo, aby mohli o statcích svých říditi a právy města Hradce se spravovati, začež si jisté platy vyhradil. Jméno dáno osadě „Hradiště Nové Město nad Medhují“.

Nenadálé neštěstí zastihlo Nové Město r. 1526 dne 22. června, když od zapálení bleskem celé shořelo, při čemž i původní vysazení města zkázu vzalo. Šlechetný zakladatel dal sice ihned postavit mnoho domů ze svého měšce postaviti, ale přece dlouho trvalo, nežli bylo dostaveny. Některé z nich spatřují se dosud. Nad to Jan udělav strouhu v lukách obecních, daroval za to Novoměstským (r. 1527. 21. června) jednu louku, svolil, aby se při zakládání vinic na hoře okolo města právy císaře Karla řídili, a obnovil jim všechna předešla obdarování. Jeho přičiněním udělen také městu od krále Vladislava znak tento: Brána otevřená se hřebenem, vedle brány věže o 3 okéncích s červenou střechou, oboje se dotýká červených hradeb. Nad branou spatřuje se znak pánů Černčických, dvě lekna (leknín) stříbrná na červeném štítě.

Vidouce takovou náklonnost k Novému Městu, podivíme se spíše, že Jan r. 1327 dne 9. října panství Novoměstské bohatému Vojtěchovi z Pernšteina za 11.000 kop prodal; koupil za to r. 1529 od téhož Vojtěcha hrad a městečko Kunštát na Moravě, synové jeho pak Arnošt a Vilém prodali je opět r. 155S Matyáši Mincoví ze Zárušic. Arnošt se dostal později skrze choť svou Elišku Malovcovnu z Pacova ve spoludržení Borotína, kterýž synům Janovi, Arnoštovi a Vilémovi připadl. Poslední, tuším, toho rodu osoba byla r. 1630 Anna Černčická z Kácova, převorka v Nové Říši na Moravě. Nový pán, na statky velice bohatý, rozšířil panství, přikoupiv k němu zboží Městecké, a uživ panství jen několik let, zemřel r. 1534 dne 17. března. Vojtěchův bratr a nástupce Jan s Pernšteina potvrdil Novoměstským roku 1535 všechny výsady předešle udělené, listem daným v Pardubicích 11. listopadu r. 1540 nadal špitál v předměstí ležící 3 kopami ročního platu, daroval roku 1541 kostelu zvon 12 ct. těžký a roku 1543 velkou cínovou křtitelnici a prodal r. 1544 obci za laciný peníz pole Popluží a Záhoří. Vkladem učiněným r. 1548 dne 12. března prodal panství Novoměstské Volfovi ze Stubenberka, nejvyššímu číšníkovi knížectví štýrského, za 25.000 kop. Obsahovaloť tyto části: Nové Město, zámek řečený Hradiště nad Medhují, dvůr popl., město s předměstím, Krčín městečko, Nahořany, Dolsko, Černčice, Vosnou, Spy, Osiček, Vršovku, Chlistov, Zákraví, Bohuslavice, Veselice, Městec, Spytu, Hlotu (sic), Provodov, Seřeč, Domkov, Vrchoviny, Jestřebí, Studenky, Rlažkov vsi celé, v Sonově, Slavětíně, Hlohově, Jesenici, Rychnově, Doubravici, Mezilesí c. t. m., dvůr popl. Městecký, platy v jistých vsích, rybníky atd.

Nový majetník, pocházející ze zámožné rodiny štýrské, rád sídlel na hradě svém Karpfenberce ve Štýrsku, kdež také r. 1551, 13. července potvrdil privilegia městská. Ze synů jeho ujal Jan Nové Město, Volf Karpfenberk. Jan vymohl obci r. 1567 u krále Maximiliana nadání na 2 trhy výroční a právo pečetiti červeným voskem. Nemocí těžkou jsa navštíven, zdělal r. 1570, 19. srpna poslední své pořízení a odkázal synům svým Nové Město a panství Homolské, kteréž zástavní a postoupené měl od krále, učiniv jim poručníkem bratra svého Volfa, na ten čas dědičného číšníka ve Štýrsku a „štolmistra“ arciknížete Karla.

Takto pořídiv zemřel 21. srpna a pohřben jest v panské hrobce; také náhrobek mu postaven v kostele na pravé straně velikého oltáře. Volf jako poručník bratří Rudolfa, Fridricha a Ortmana nezletilých potvrdil r. 1581 městské výsady. R. 1588 Rudolf dosáhnuv let plných ujal panství otcovské, oženil se s Kateřinou, dcerou Vácslava ze Smiřic, a potvrdil 19. listopadu r. 1592 městské výsady. Povolil též měšťanům, aby mohli pivo své do všech krčem na panství vystavovati, osvobodil je povinnosti, aby vydržovali cestu z Holína do Krčína, a kázal jim místo toho vydržovati cestu z Holína skrze Spy. Roku 1613 daroval obci k svobodné správě kostely sv. Trojice v městě, sv. Magdalény na předměstí a kostel sv. Salvatora v Bořetíně.

Jak shledati lze z listiny na vysazení fary vydané, přál učení Lutherovu, jež sám horlivě vyznával, jakožto i většina jeho poddaných. Manželku druhou měl Justinu z Celtynku, již r. 1615, 28. července 17.800 fl. rýnských na Novém Městě Hradišti nad Medhují zámku, dvořích a vesnicích věnoval, a kromě toho také takové opatření učinil, aby jí ode dne smrti jeho v každém roce po 1000 rýnských vypláceno bylo. Když vzniklo stavovské povstání roku 1618, patřil Rudolf k oněm, kteří je usilovně podporovali, jsa tělem i duší oddán vyznání evangelickému. Pokuty za to se však nedočkal. Neb když se s jinými osobami stavovskými r. 1620 dne 1. února do Jičína odebral, aby statky Smiřické k ruce Jindřicha ze Smiřic, na rozumu nedostatečného, přejali, usmrcen jest při hrozném výbuchu prachu v zámku Jičínském. Tělo jeho dovezeno na Nové Město a tu pohřbeno. Potom roku 1621 dne 26. dubna vyšel patent císařský, oznamující, že umrlý čest a statky své propadl, a ihned posláni jsou na Nové Město kommissaři, kteří panství k ruce císařské ujali; jen vdově Justině její věno vedlé resoluce místodržícího Karla z Lichtenšteina (dne 23. července r. 1622) vyplaceno. Roku 1623 dne 21. ledna prodal dotčený plnomocný místodržitel „zámek Nové Město s městem a všemi vesnicemi“ Albrechtovi Vácsl. Eusebiovi, vladaři domu Valdšteinského z Frýdlantu, JMC. válečné radě, komorníku a nařízenému nejvyššímu, za 109.789 fl. rh. 42 kr. Albert se krutě choval k měšťanstvu, odňal jim pivovár, krčmu v Krčíně a myslivosť; teprve na veliké prosby jim výsady potvrdil. Vedlé těchto protivenství přicházely na město a panství ještě jiné nesnáze průchody vojenskými. Téhož roku totiž ležel zde Fr. Morezan, císařský praporečník, jenž v okolí zuřil jako nějaký nepřítel. Příštího roku dne 28. ledna postoupil Albrecht Nového města s několika statky v Hradecku Magdaléně Trčkavé z Lobkovic, přijav za to od ní jiná panství příležitější. Také ona byla krutá; obyvatelstvo násilně na katolictví obracela a nemilosrdně týrala, pročež mnozí otčinu svou opouštěli. Podobně i sousední páni se chovajíce a lid utiskujíce vyvolávali vzpoury selské, jež po ohavnostech sedláky spáchaných v zápětí měly ještě krutější s nimi nakládání.

Nebylo bez příčiny, že tyto výstupky zhoubné počaly právě na panstvích Trčkovských. Asi 3000 sedláků jalo se pleniti okolí Opočenské (r. 1628), odtud podavše se k Novému Městu spálili předměstí a leževše tu 2 dni, dne 7. března zámek a město zlezli, vyloupili a poplenili, a jak zpráva dávána byla, prý i všelikých nepravostí se dopustili, některé lidi a služebníky páně povraždili a kořisťs s sebou pryč pobrali. Obrátila se tedy celá zuřivost lidu podrážděného proti panství paní nenáviděné, lid pak, jehož nespokojenost jinými nespokojenými živena byla, začal se: záhy podpisovati čtvrtým stavem království Českého, chtě se dovolávati také nějakých práv lidských. Po zplenění Nového Města dne 9. března poslali sedláci vzkázání a pohrůžku učinili Náchodským, žádajíce na nich, aby se s nimi spolčili; když však tito s úředníky panskými se radili, co počíti mají, napřed poslové sedlští jich napomínali, aby se k odpovědi chystali; obdrževše pak ofcíři selští odpověď Náchodských, že je jistou odpovědí zpraviti nemohou, hnuli se k Náchodu a měšťany mocné ke spolku svému přivésti usilovali. Rychle však přikvačil pověstný vůdce vojenský Don Martin Huerta a Nového Města dne 14. března dobyl, kdež při dobývání v zámku prachem mnoho lidí zařiceno a pobito, takže od dělání šachet k pohřbení mrtvých 2 kopy placeny byly; mnozí sedláci padli v zajetí, jiní se rozutekli; vojáci pak v plen brali, co se jim dostalo. Hlavni svůdcové jsou vypátráni, někteří na kolo vpleteni, jiným nos neb uši uřezány a na zádech znak vypálen. Konečně pokutu peněžitou vypsali; tak na př. na panství Opočenské 50.000 kop míš.

Marii Magdaléně se od těch dob panství nelíbilo; prodala r. 1629 dne 20. dubna Nové Město Hradiště, kromě jedné farní a 4 filiálních kollatur císaři pozůstavených, synu svému Adamovi Erdmanovi hraběti Trčkovi 2 Lípy, JMC. radě a skutečnému komorníku, za 120.000 k. míš.

Nový pán sice potvrdil městu privileje, ale nevrátil jim to, co jim byl Albrecht z Valdšteina odňal. Když nedlouho potom (r. 1631, 17. září) bitva u Lipska svedena a tím sobě nepřátelé přístup do zemí rodu Rakouského zjednali, vtrhlo do Čech vojsko saské vedené Janem Jiřím z Arnheimu, obsadili dne 11. listopadu Prahu, a když později vůdcové císařští u Nymburka poraženi byli, obsadili Sasové i Hradec Králové a všechnu zemi až po Moravu. Při tom i Nového Města dobyli a je docela vyplenili.

Panování Trčkovo, jenž rozšířil panství přikoupením zboží Veselického a Slatinského, dlouho netrvalo. Jsa nejvyšším ve vojště svata svého knížete Frýdlantského, ovšem asi věděl o všem, co kníže proti císaři strojil. V Chebu spikli se proti knížeti a jeho druhům Buttler plukovník, Gordon a Valter Leslie, nejvyšší vachtmistr, rodem Irčan (roku 1634). Všichni padli pod jejich meči i Trčka, jenž nejdéle se bráně prý tři vojáky zabil a pět jich zranil. Ihned zaveden jest „kriminální process“ Trčkovský, při čemž se objevilo, že jak Adam Erdman, tak i rodiče jeho s nepřátely císařskými ve srozumění byli a i jinak zrády se dopustili; nalezeno tudíž, že čest a statky propadli. Kommissaři císařští uvázavše se hned po smrti Trčkově ve všechny jeho statky, spravovali je k ruce císařské; listem teprve r. 1638 dne 11. září v Praze daným daroval císař Ferdinand III. panství Novoměstské dotčenému Valterovi z Leslie, svému komorníku, nejvyššímu nad jízdnými i pěšími a hejtmanu drabantů. Panství to, v poslední době přikupováním zvětšené, obsahovalo: zámek a město Nové Město, tvrz Slatinskou, Krčín městečko vsi Jcstřebí, Blažkov, Mezilesí Zákrsví, Chlístov, Spy, Vršovku,  Bohuslavice, Slavětín, Hlohov, Dolsko, Černčice, Osnou, Nahořany, Městec, Veselici, Rychnůvek, Spytu, Lhotku, Doubravici, Provodov, Domkov, Šeřec, Šonov, Vrchovinu, Německou Čermnou, Jakubovice, Stroužné, Chudobu, Slatinu a Svinarky; obsahovalo tudíž také některé vesnice, nyní Kladské. Ves skutečném držení Nového Města nacházel se však Valter již r. 1637; neb tehda dne 18. září daroval městu clo z mostů v Dolsku a Slavětíně tak, aby oboje mosty vydržovali, též jim odpustil dávati 2 pinty z každého sudu vína v městě vyčepovaného a platy z kořalky. Na místě myslivosti jim dříve odňaté připověděl jim ke každému štědrému večeru centnýř kaprů dávati. Bylť laskav na poddané, ale právo piva vařiti jim přece nevrátil a výsady městské pro válku tehda zuřící teprve r. 1652 potvrdil. Roku 1647 pojal Valter k manželství Annu Františku, dceru Maximiliana knížete z Dietrichšteina.

Válečné svízele r. 1639 Nové Město v hojné míře zkusilo. Když byla na Nové Město zpráva podána, že se švédský generál Bannér (dne 17. června) Hradce Králové zmocnil, obdrželi měšťané od vrchnosti nařízení, aby se ke bránění města dobře opatřili. Než Švédové přilehše k Novému Městu, z hrubých kusů tak mocně k němu stříleti počali, že brzo hradby pobořili, město popálili, zejména i kostel, děkanství a zámek spálili. Vyplenivše okolí, opanovali konečně město, odkudž jiným městům ještě v moci císařské jsoucím pohrůžky činili, psaní jim posílali a okolí na kolik mil nemilými návštěvami sužovali. Tehda vypáleny a spustošeny jsou vesnice Ždár a Bradlo, jichž obyvatelé před utiskovateli svými se skrývajíce později na Klopotové se usadili. Když na konec měsíce září posádka švédská byla odjela, sebrali se Náchodští, kteří nejvíce Švédy byli sužováni, jak z města tak i vesnic, a ozbrojeni k Novému Městu přitrhli a na panství svou zvůli prováděli. Dosti brzo však pomstili se Švédové, dne 30. listopadu pobivše mnoho osob panství Náchodského, které vezly ryby na zámek Náchodský. Švédové potom zase na Novém Městě se usadivše zde až do příštího roku (1640) zůstávali; tu přitáhl polní maršálek Piccolomini s polním vachtmistrem Francesco Marchese de Caretto před Hradec Králové, kterýž obléhal, až se dne 20. Švédové poddali, potom vypudili posádky nepřátelské z Jaroměře, Smiřic, a konečné oblehli Nové Město, kteréž se dne 28. února poddalo. I byl téhož roku na dobro z Čech vytlačen švédský velitel Bannér s vojskem svým, a zubožený lid venkovský si na čas pooddechl; také Novoměstští si zase příbytky porouchané opravovali.

Tehda byl regentem na panství Vácslav Králík z Brocné. Nemohl toho zapomenouti Náchodským, že škody jim Švédy spůsobené panství Novoměstskému byli odplacovali; psalť zajisté roku 1640 v měsíci květnu radě Novoměstské, že slad, který přebyl, mohou prodati, komu budou chtíti, „kromě Náchodských, toho panství nepřátelův.‘‘  Novoměstští jsouce velice stísněni, žádali na Valterovi, aby jim slevil 414 fl. 6. kr., jež byli dlužni do důchodu panského (r. 1642); ale Leslie zanevřev na né, že se Švédům poddali, odepřel jim toho (r. 1643), ale na splacení dluhu bez úroků připovědél 2 léta čekati. Za to měli hradby opravovati a hodně zásob vojenských nashromážditi. Byloť toho také potřeba; neb po bitvě u Jankova (r. 1645, 6. března) táhl velitel švédský Torstenson bez překážky skrze Moravu k Vídni, kterou obléhati se jal, nemoha však nic poříditi, skrze Moravu do Čech se vrátil, kdež (27. října) Hradec obdržeti se pokoušel. Brzo se odtud Švédové hnuli a trojím proudem přes Kladsko a Slezsko se vraceli, však posádky švédské v městech sousedních ještě delší čas se pozdržely; tak v Novém Městě až do 1. prosince. Jako předešlí, tak i tito sousedům, zejména Náchodským, pohrůžky činili a peníze od nich vynucovali. Po bitvě u Dvoru Králové, v kteréž Raimund Montecuculi přemožen jest od švédského generala Wittenberka, opět vytrpělo Nové Město kruté obležení; vybavil je sice Piccolomini, ale ta strana města blíže kostela přece veliké pohromy utrpěla. Poslední svízele města padají do roku 1648, neb když po přepadení Malé strany Pražské švédský generál Wittenberk do krajiny zdejší přitáhl, ubytován jest na Novém Městě švédský podplukovník Quart, který se tu delší čas pozdržel a na dvořích a mlýnech okolních do mnoho tisíc zlatých škody nadělal, sám pak pro sebe -malé jmění vydřel. Toužebně očekávaný mír, jenž toho roku skutkem se stal, učinil sice konec svízelům války, ale následky její ještě dlouho potrvaly. Leslie chtěje škody nepřítelem spůsobené poněkud nahraditi, daroval obci 264 fl., aby hradby porouchané opravili; on sám zámek něco opuštěný v dobrý stav uvedl. Opravy ty na hradbách ukončeny r. 1653, jak svědčí letopočet na bráně.

Valter byv císařem do stavu hraběcího povýšen a obdržev povolení, aby mohl z panství Novoměstského zříditi svěřenství pro rodinu svou, zemřel r. 1667 dne 4. března. Dědicem jeho stal se bratrovec jeho Jakub říš. hrabě z Leslie, cís. nařízený nejvyšší nad jedním plukem a syn někdy Alexandra Leslie svob. p. z Balghana, jenž se však teprve roku 1667 v říjnu v panství Novoměstské uvázal. Maje po strýci statek Horní Ptuj, zdědil po něm také náklonnost císařovu, vedlé toho pomáhal mu též oblíbený u dvora císařského rod Lichtenšteinský, s nimž se byl spříznil, pojav Luisu Josefinu kněžnu Lichtenšteinskou za manželku. Za tou příčinou postupoval tak rychle, že jej nalézáme k r. 1675 jako cís. generálního polního maršálka a r. 1681 jako c. k. tajného radu, komorníka, presidenta dvorské komory a majitele pluku pěších. Kolik let byl také vyslancem u Porty turecké. Bytem byl ponejvíce ve Hradci Štýrském, maje tu poblízku statek Pernek; do Nového Města jen někdy přicházel. Když Novoměstští za války turecké mnoho potravin dávati musili a proto chudli, obnovil Jakub zase odbývání dvou trhů téhodních (ve středu a v sobotu) někdy obvyklých, ale od nějakého času již zaniklých (r. 1680, 3. července), a rozkázal zároveň všem poddaným na panství, aby v řečené dni potraviny, obzvláště obilí, na trhy do Nového Města vozili. Chtěl zde také řád pobožných škol uvésti a žádal v té příčině, aby též obec něčím přispěla (r. 1670); shledav však. Že obec pro nedostatečné důchody v té véci ničím přispívati nemůže, ustoupil od svého zámyslu a založil r. 1692 krásný klášter milosrdných bratří, který až po naše dni v tamní krajině blahodárně prospívá. Tím způsobem on jediný z celého toho rodu ve vlasti naší památku zůstavil.

Jelikož při smrti jeho († roku 1693?) dědiců mužského pohlaví nezůstalo, následoval v držení Nového Města podlé ustanovení n. Valterova Jakub Arnošt hrabě z Leslie (syn Patricia neb Petra, mladšího syna Alexandrova), jenž se však teprve r. 1696 v červenci v panství uvázal. Brzy po jeho nastoupení vznikl krutý požár v městě, jenž radnici, šatlavu s věži Zázvorkou, všechny domy v tu stranu k zámku, pivovár a sýpku ztrávil. I tento hrabě zastával mnohé úřady, najmě byl r. 1719 místopředsedou, r. 1722 předsedou dvorské komory, vedlé toho skut. tajným radou a komořím. V letech 1722—1734 často na zámku zdejším obyt svůj míval. R. 1722 dne 26. července potvrdil znovuzřízení téhodních trhů na Novém Městě, vydav o tom první list německý mezi výsadami téhož města, r. 1734 dne 15. dubna potvrdil všechny ostatní výsady a zemřel roku 1737. Syn jeho Karel Kajetán přikoupil některé statky ve Štýrsku, a postaven byl také v rozličných úřadech a hodnostech, jsa císařským komorníkem a později předsedou nejvyššího soudu vnitrorakouského.

Pruské války přinesly Novému Městu mnohonásobné svízele. R. 1741 dne 30. října vtrhly sem 4 kumpanie infanterie pruské, jimž velel kníže Desavský; vynutivše na měšťanech 6043 fl. 40 kr. dané výpalné, přece krutě a nepřátelsky si vedly; potom sice k obraně se hotovily, než dne 28. prosince vynutivše na panství 977 fl. zase odtáhly. Po bitvě Čáslavské (roku 1742) přepadlo Nové Město 5 kumpanií pluku Schwerinova a 9 škadron husarů černých a Ziethenových, kteří nejen na panství plenili, ale i lidi ke službě vojenské přinucovali. Roku 1744 dne 24. srpna generál pruský z Polenska od Náchoda do města vnikl, a vynutiv 1578 tolarů daně válečné, zůstavil tu praporec granátníků, kteří se však až do měsíce listopadu pokojně chovali. Dne 9. listopadu přitáhly četné houfy husarů, Chorvátův a pandurů, vrazili do města a nepřítele zapudili; než dne 25. listopadu zase přišli Prusové u velikém počtu, zuřivě město napadli a zmocnivše se ho dne 26. listopadu, kruté a nelidsky si počínali. V některém domě jich bylo 200—300, město pak 18.000 porcí chleba dávati musilo. Ačkoliv jedna čásť tohoto nezbedného vojska k hlavnímu vojsku odtáhla, přišlo přece zase (29. listopadu) 7 praporců granátníků pod velením Maurice Desavského, kteří si rovněž nevázané vedli, v městě kradli a loupili, ano i hrobky přehrabávali. Konečně přibyl k městu rakouský podmaršálek hrabě Schulenburg se 16 setninami granátníkův a 6 prapory mušketýrův, a vypudiv Prusy z Nového Města pronásledoval je až za hranice. Po té obsadilo město 5 praporů granátníkův a dvé škadrony husarův, které zůstaly tu ležíce přes celou zimu. Ještě v březnu r. 1745 ležel tu prapor generala Botty. Když byl toho roku (4. června) král pruský u Ostřehoma (Strigau) zvítězil, hned Prusové do Čech vrazili; dne 12. června vešli do Náchoda, dne 17. osadili Nové Město, potom se roztábořivše mezi Meziříčím a Královou Lhotou, přední své stráže až ke Třebechovicům rozestavili. Po tolikerém plenění neměli ani dostatku potravy v městě a okolí; dne 16. července 20 osob z Mezilesí a Sendraže musilo jíti na 6 dní do Nového Města, aby tam štípaly dříví; Prusové totiž zde pekárny pro vojsko zřizovali, docela od 22. srpna, kdež tam 600 proviantních pekařů přibylo a na náměstí 18 pekáren vystavěli. Při tom posádka s dělostřelci obnášela 1800 mužů, kteří se stále potýkali s Chorváty, pandury a husary, nájezdy bez přestání činícími. Konečné přilehl k městu cís. generál St. André s pandury a Chorváty a jal se je obléhati; hned spěchal sem pruský generál du Moulin (3. září), chtě posádce městské pomoci, a položil se s 9000 vojáky od Nového Města k Vrchovinám. Od 7. do 12. září císařští mocí města dobývali. Pruský plukovník Tauenzien v městě, na němž králi velice záleželo, ano mu spojení se Slezskem ubezpečilo, a jehož zdi byly plné štěrbin a skulin, udatně se bránil proti obléhajícím, kteří po pět dní průkopy otevřeli a potom i vodárnu a trouby, jimiž voda do města vedla, zrušili. Král Bedřich sám o tom takto psal: „Jsoutě pevnosti, které Vaubanové a Cochranové stavěli, a přece tak dlouho se nedržely; patrno tedy, že nezáleží vždy na pevnosti, jako na chrabrosti a srdnatosti toho, kdo ji brání.“ Když byl konečně k císařským dne 11. září plukovník Trenk s pověstným svým sborem se připojil, utrpěl du Moulin takové porážky, že mu se vidělo, dne 13. září posádku městskou vyzdvihnouti a se vším vojskem svým k Náchodu odtáhnouti.

Hned po započetí války sedmileté utrpělo Nové Město také všeliká protivenství, ač v menší míře než před tím. Dne 17. září vtrhli Prusové pod maršálkem Schwerinem do Náchoda, odkudž jedno odděleni dne 20. t. m. k Novému Městu přitáhlo; než shledavše, že se město poddati nechce, zase odtrhli. Nicméně se poddalo dne 23. září nějakému pruskému majoru, jenž 3000 fl. daně válečné vynutil. Odtud zůstalo Nové Město až do léta příštího v moci Prusův. Po bitvě u Leuthen přibylo sem 7 pluků nepřátelských, ale ku konci července odtáhli Prusové odtud a opustili také Čechy. Po nich osadilo Nové Město vojsko rakouské a leželo tu dvě léta; dne 2. května měl tu svůj stan polní zbrojmistr Harsch, jenž se odtud dne 28. června k Trutnovu podal, poněvadž celé vojsko do Lužice odtáhlo. Tovaryš války, mor, měl tu potom hojné žně. R. 1762 zemřel ve Štýrském Hradci hrabě Karel Kajetan, jenž zůstavil dva syny, Leopolda a Antonína, z nichž starší v panství se uvázav roku 1762 dne 24. března obci staré výsady potvrdil. Byl cís. skut. tajným radou a komorníkem a bydlel téměř bez přestávky ve Štýrském Hradci. Zemřel r. 1774. Ve válce o posloupnost bavorskou r. 1778 vtrhli opět Prusové do krajiny zdejší a osadili dne 5. července Náchod. Na Nové Město přišel dne 6. července pruský generál Losov a choval se velmi vlídně, ano zaplatil i 15 sudů piva, jichž si byl vyžádal. Když však cís. generál Wurmser pruského generala Wunsche, jenž na Dobeníně ležel, znepokojoval, žádal tento na Novoměstských daň válečnou 15.000 tolarův, a když nemohla býti hned sehnána, zavezl několik měšťanů na rukojemstvi do Kladska, odkudž je teprve po 6 měsících pustil. R. 1779 rozbil Wurmser svůj hlavní stan na Novém Městě a vyjížděl odtud do hrabství Kladského. Dlouho tu nebyl, neb mír Těšínský (dne 7. března smluvený a dne 13. května stvrzený) válce konec učinil.

Leopoldův syn Antonín hrabě z Leslie byl posledním členem této v naši vlasti téměř dvě století osedlé rodiny; stav se cís. skutečným komorníkem, zemřel ve Štýrském Hradci, kde byl nejraději přebýval, dne 22. února r. 1802. Ze statků jeho spadly Horní Ptuj, Čermná Německá a Nové Město na příbuzný rod Dietrichšteinský, který od té doby k rodnému svému jménu ještě náslov Leslie přibral. Držitelem totiž Nového Města stal se Jan Karel kníže z Dietrichšteina († r. 1858), jímž i rod Dietrichšteinský přestal.