Karel Slavoj Amerling

Karel Slavoj Amerling český lékař, pedagog, polyhistor, filozof (vytvořil universalistickou filosofii označovanou jako diasofie - česky průvěda) založil vzdělávací ústav Budeč. Spolupracoval s Boženou Němcovou, Antalem Staškem, Petrem Mužákem a dalšími. Jeho manželka Františka Svatava Michalovičová (* 1817 † 1887) pocházela z Plzně .

Syn hostinského Jana Amerlinga (zájezdní hostinec U slunce v Klatovech) a jeho druhé manželky Anny Jelínkové. Vychovával a vzdělával ho v Chudenicích dědeček Jelínek nedostudovaný teolog, od nějž se naučil latinsky a řecky. Základní školu absolvoval v Chudenicích. Vystudoval latinské gymnasium v Klatovech (1820), studoval francouzštinu, angličtinu a hebrejštinu. Ve Vídni v letech 1826-1828 absovoval dva ročníky filosofie. Po návratu pracoval dva roky jako vychovatel. V Praze od roku 1828 studoval medicínu (doktorský titul 1836), ale poslouchal i přednášky filozofické a teologické. V l. 1833–37 byl asistentem profesora Jana Svatopluka Pressla na oboru mineralogie a biologie. Po absolutoriu se stal tajemníkem hraběte Kašpara Šternberka (1836-1838) a spolupracoval s Vlasteneckým muzeem. Procestoval Rakousko, Švýcarsko a pobřeží Jaderského a Egejského moře. Po návratu z cest si založil vlastní lékařskou praxi a vedle toho pracoval na projektech usilujících o vzdělávání českého učitelstva, chtěl zlepšit a zpřístupnit vzdělání všem.

Založil a organizoval skupinu vlastenců, tzv. Stálců (1837–1844), jejíž členové měli vydávat a odebírat české přírodovědné knihy a šířit je. K jeho záměru se připojilo přes dvě stě osob, mj. František Palacký, Pavel Josef Šafařík, J. K. Tyl a mnoho nemajetných studentů.

V roce 1844 dosáhl na jeden semestr povolení mimořádných přednášek pro ženy i na lékařské fakultě z praktické chemie, fyziky, dietetiky, zdravotnictví a výchovy dětí.

V roce 1839 založil na Novém Městě v Praze v domě čp. 525/II na nároží ulic Žitné a V tůních vzorovou školu, nazvanou Nová Budeč (přemyslovské hradiště Budeč bylo údajně sídlem nejstarší školy v Čechách). Slavnostního položení základního kamene školy se 25.6.1842 zúčastnili mj. František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Jan Svatopluk Presl a další. Přestavbou bývalého řeznického domku tam vznikla třípatrová stavba s dřevěnou věží pro astronomickou pozorovatelnu, vybavenou hvězdářským dalekohledem a meteorologickými přístroji. Ve škole byla knihovna (vydávala časopis Posel z Budče), tiskařská dílna (mohla tisknout v arabštině, v ruštině, v hlaholici a cyrilici, v hindustánštině, v čínštině, v mongolštině a staroegyptské hieroglyfy), soustružnická dílna, hodinářská dílna, dílna k broušení skla a drahých kamenů a velká chemická laboratoř. Moderně řešeno bylo topení, odvětrávání zplodin i přívod vody. První patro mělo sloužit k přípravě učitelů. Rozlehlá posluchárna vyzdobená lunetami, vybavená volnými židlemi, které nahrazovaly do té doby ve školách používané jen nepohyblivé lavice, sloužila i jako veřejný sál k nejrůznějším přednáškám. Ve druhém patře budovy se vyučovalo hudební teorii a zpěvu, naházel se tam přírodovědný sál s bohatými sbírkami. Své oddělené učebny měly v Budči i ženy. Třetí patro budovy sloužilo jako špitál, ve kterém se léčili především prostí lidé. Na půdě školy se sušily léčivé rostliny a byla tam laboratoř k preparaci živočichů. Nad budovou se tyčila čtyřhranná dřevěná věž s plochou střechou, obehnaná vysokým ochozem, která sloužila jako hvězdárna a meteorologická stanice. Byly v ní instalovány vlhkoměry, dešťoměry, tlakoměry, přístroje k měření síly a směru větru, hvězdářský dalekohled, globus hvězdné oblohy a další přístroje. Z ochozu pak byl výhled na celé široké okolí. Školu obklopovala zahrada, ve které byly rostliny uspořádány systematicky i podle svého geografického rozšíření (všechny rostliny byly popsané jménem) se skleníky, o kterou se starali žáci. Na konci zahrady stálo malé hospodářské stavení. Areál se měl rozšířit až k městským hradbám a měla tam být postavena krytá tělocvična a venkovní hřiště. Vyučováním žen byla pověřena Bohuslava Rajská. Na škole mohly studovat také dívky a ženy. Vyučování bylo určeno pro stávající i budoucí učitele, ale také pro řemeslníkya rolníky (včelařství, sadařství, parazitologie, obilnářství). V plánu bylo zřízení tělocvičny a rozšíření areálu na východ až k městským hradbám.

Porady učitelů (tzv. Budečské porady), zprvu pražských, později za účasti až stovek přespolních, které Amerling ve 40. letech začal pořádat, se postupně dočkaly úředního schválení a od roku 1848 se staly přímo pravidelným a úředně nařízeným postupem, který významně přispíval ke zkvalitnění pedagogické práce.

V roce 1848 předložil vlastní návrh školské soustavy se specifickými názvy (např. přípravna pro 6 - 7 leté, věcnice pro 8 - 15 leté, jednotlivé ročníky se nazývaly například naukovna pro desetileté, průmyslovna pro jedenáctileté, vědana pro třináct až patnáctileté

Velkorysý a na svou dobu nebývale vybavený projekt se však záhy ukázal být příliš finančně náročný a skončil v konkursu. Když věřitelé žádali značně rezolutně neprodlené vrácení peněz, neměl Amerling hotové peníze a ústav skončil v konkurzu. Během několika dnů musela být Budeč vyklizena, sbírky a knihovna rozprodány. Budeč se pak rychle proměnila v nájemní dům. Roku 1853 se tu narodila spisovatelka Tereza Nováková.

Ale v červenci 1848 byl Amerling na základě udání zatčen a policií obviněn z organizování tajného protistátního spiknutí, byl vyšetřován a tři týdny vězněn. Amerling svědecky prokázal nevinu a osvobozující rozsudek byl zveřejněn tiskem, avšak důvěra v Amerlinga byla otřesena a pád ústavu neodvratný. Udavačem byl prý budečský domovník, kterému se nelíbily tváře podvečerních návštěvníků, přicházejících na porady o vydávání pedagogického časopisu Posel z Budče. Hrabě Lev Thun z úcty k Amerlingovi budovu koupil a poskytl mu tam bydlení.

Dne 13. října 1848 byl Amerling jmenován ředitelem 1. c. a k. vzorné hlavní školy české v Praze v Panské ulici, pořádající jednoroční učitelské kursy, později První český učitelský ústav, kde působil do roku 1868, kdy byl z politických důvodů odvolán.

Soukromý charitativní Spolek paní sv. Anny v němž byla A. manželka jednatelkou, se roku 1870 se rozhodl zřídit pod Amerlingovým vedením v pronajatém domě v Kateřinské ulici ústav pro péči o slabomyslné děti a jejich výchovu (původní název Ústav idiotů Jednoty paní sv. Anny), první svého druhu v Evropě (1871–1884). Spolek měl v čele hraběnku Františku Desfours Walderode (1819–1879), ta později darovala 20 000 zlatých na koupi Šternberského paláce na Hradčanech, kam v roce 1872 ústav přesídlil. Františka Desfours Walderode byla první předsedkyní Spolku až do roku 1879. Druhou předsedkyní Spolku paní sv. Anny od r. 1879 až do roku 1901 byla kněžna Ernestina Auerspergová (1822–1908), na jejíž počest byl pak ústav nazván Ernestinum.

Ústav sídlil nejprve na Novém Městě v Kateřinské ulici, od 1872 pak ve Šternberském paláci na Hradčanech. A. se snažil uplatňovat zásady názorného vyučování a vhodným léčebným, výchovným a pracovním režimem umožnit chovancům po čtrnáctém roce věku zapojit se do jednoduché pracovní činnosti. Ředitelem a tvůrcem koncepce tohoto ústavu pro slabomyslné děti, prvního svého druhu v Rakousku-Uhersku a jednoho z prvních v Evropě, byl Karel Amerling. Amerlingova koncepce výchovy slabomyslných dětí vycházela z pevné víry v ozdravující sílu venkovského prostředí. V duchu takového pojetí kritizoval tehdejší výstavbu ústavu pro choromyslné v Dobřanech, neboť v něm spatřoval jen jakási „kasárna pro ubožáky“. V Amerlingem vedeném ústavu byla zdůrazňována maximální individualizace výchovy a zřetel ke všem zvláštnostem prostředí, v němž se chovanec pohybuje. Ve výuce zdravotně postižených byla podtrhována názornost a zábavnost nezatěžující paměť chovanců. Veškeré učivo přitom bylo rozděleno do školy denní, týdenní, měsíční a roční. V denní škole byl chovanec připravován na život v rodném domě, ve škole týdenní na život v obci, měsíční škola ho měla uvést do života v rodné vlasti a v roční škole byl žák odchováván pro veškerý svět. K jednotlivým školám měli učitelé k dispozici podrobnou metodickou pomůcku. Po něm vedla ústav jeho vdova Svatava a pak synovec Čeněk Amerling.

Fyziokratické ideály propagoval 1862 na sjezdu německých přírodozpytců a lékařů v Karlových Varech. V Praze založil 1869 Fyziokratickou společnost. Chtěl vybudovat Fyziokrateum, kde by se soustředila činnost společnosti, její sbírky a knihovny.

Na jeho popud byla založena v roce 1869 Fysiokratická společnost, která se zabývala přírodovědným výzkumem a jeho praktickou aplikací především v zemědělství.

V roce 1876 prodělal K. S. Amerling srdeční záchvat, což ho přimělo k napsání závěti, kterou natištěnu rozeslal svým přátelům. V ní shrnul dosažené výsledky své činnosti i cíle pro příští generace. Po zdravotním zotavení pak ještě několik let usilovně pracoval. Zemřel dne 2. listopadu 1884 a byl v souladu se svým dlouholetým přáním pohřben u kostela ve starobylé Budči (Zákolany u Kladna).

1838 člen Královské české společnosti nauk

1868 člen frankfurtské společnosti Carolina Leopoldina ve Frankfurtu

čestný člen Spolku českých lékařů

člen České jednoty hedvábnické

Společnost pro fyziokracii (zakladatel)

Květomluva, 1833;
Synopsis crystallographiae, 1836 (disertace);
Přátelům štěpařství, 1836;
Knížka o hmyzech, 1836;
Pojednání o malbě, 1837;
Promyslný posel I–II, 1840, 1844;
Lučba čili chemie řemeslní, 1840;
Lučba čili chemie řemeslná zkusná;
Lučební základní hospodářství a řemeslnictví,
Přehlední tabule lučby mineralní a rostlinné, 1840;
Lučebné zkoumání na suché cestě, 1846;
Nedělní listy pro řemeslníky, 1947;
Příruční knížka pro sběratele přírodnin, 1849;
Jedovaté rostliny, 1850;
Přírodnická průmyslnická zemězpytecká mapa Čech, 1850;
Lučební základové hospodářství a řemeslnictví, 1851;
I. Lučba minerální, 1851;
Jedovaté rostliny v Čechách, na Moravě, v Slezsku a na Slovensku, 1851
Průmysl v Čechách, 1851;
Přírodněna česká, 1851;
Živočichové v obrazích, 1851;
Rostliny v obrazích, 1852;
Orbis pictus, čili, Svět v obrazích 1852;
Fauna, čili, Zvířena česká 1852;
II. Lučba organická, 1854 (nedokončeno)
Třicet dílen řemeslnických, 1857;
Dvanáct měsíců v obrazích, 1859;
Biologisch-harmonisches Natursystem, 1864;
Gesammelte Aufsätze aus dem Gebiete Naturökonomie und Physiokratie, 1868;
Orientierungs-Lehre oder Diasophie, 1874;
Esentialní, čili podstatné o vychování člověka, 1875;
Der Gott des Christentums als Gegenstand streng wissenschaftlicher Forschung, 1880 vydal pod pseudonymem Justus Rei;
Die Idiotenanstalt des Sct. Anna-Frauen-Vereins in Prag vom Jahre 1871–1883, 1883;
Školy denní, týdenní a měsíční I–II 1885, 1886.
Budečské jesličky libreto pro dětské divadlo