Jiří Payne

Aktuálně

Kudy vede východní hranice Evropy

15.6.2022

Zhruba tisíc let se řeší otázka, kudy vede východní hranice Evropy. Několik set let se tato otázka řešila mocensky mezi Polskem a Ruskem. Ukrajinci, kteří na hranici žijí tisíc let, se pokoušeli dát najevo, že nepatří ani jednomu ze sousedů. Rusové s Hitlerem se dokonce pokusili rozdělit si Polsko a posunout hranici. Nyní už ale víme přesně, kudy vede hranice, kde končí Evropa: vede po východní Ukrajinsko-Ruské hranici ke dni 5. 12. 1994.  Po ruské agresi to už nepůjde změnit, v tomto smyslu je to historický zlom. Jediné trochu nejisté je, na jakou stranu se přidá Bělorusko. Rusko se definitivně odpoutalo od Evropy a od Evropské civilizace, nemá s ní nic společného. Po roce 1989 dostalo Rusko unikátní příležitost ke spolupráci, vůči Rusku byla na Západě nastolena obrovská důvěra. Nyní se nezvratně ukázalo, že byla neodůvodněná. Příští příležitost k obnovení důvěry může přijít nejdříve asi tak za padesát či šedesát let, pokud vůbec. Definitivně a navždy tím padá představa spolupráce od Lisabonu po Vladivostok, o které mluvil Havel. Od nynějška budeme dokonce i klasiky ruské literatury číst s podezřením, zda to není propagace rusismu.

Co je to rusismus? Je to extrémně nacionalistická ideologie podobná fašismu. Má ale zvláštní vlastnost, spojuje se s nejrůznějšími dílčími ideologiemi: s carským samoděržavím, s komunistickou totalitou, s pravoslavným putinismem. Bylo by omylem nevidět společný jmenovatel nezřízené touhy po moci, neutuchající snahy okupovat území sousedních států. Rusismus je bezohledný, krutý, nemá žádné morální zábrany. Nemá ani elementární respekt k lidskému životu. Alergicky reaguje na sebemenší pokus o demokracii nebo svobodu. Místo státu funguje mafiánská organizace, která má zálibu v násilí, v koncentračních lágrech a vězení. 

Podle posledních výroků zaznívajících z Ruska nejde o to, kudy by měla vést ukrajinsko-ruská hranice. Jde o samotnou existenci. To je válka jiného druhu, než aby mohl nějaký nekompetentní no-name tvrdit, že Rusy nesmíme ponížit. Bojuje se o existenci. A protože víme, že ruská touha po moci a po území bez morální sebereflexe je nekonečná, nelze ji zastavit žádným kompromisem.

Světovému společenství nezbývá, než usilovat o úplné vymazání rusismu, podobně, jako bylo nutné zbavit Německo fašismu. Problém spočívá v tom, že se nikomu nechce věnovat se derusifikaci více než sta milionů zfanatizovaných Rusů, kteří velebí Putina, z nichž mnozí se radostně nechávají naverbovat do barbarské útočné války. Situace v Rusku pokročila tak daleko, že neexistuje diplomatické řešení. Získá-li Rusko jakékoli území, jakékoli zdroje, jakékoli geopoliticky významné pozice, bude to jenom odrazový můstek pro další agresi. V Rusku neexistuje smysluplná politická síla, která by usilovala o změnu Rusům vlastních zvrácených imperialistických a mesianistických vidin. S takovou zemí nelze spolupracovat, nelze ani obchodovat. Hlásí se snad nějakých padesát milionů dobrovolníků, kteří by se chtěli vydat do Ruska pokusit se přemluvit tamní obyvatele, aby se začali chovat civilizovaně? Jak dlouho by jim to trvalo?

U nás je v každém případě šíření rusismu trestné již nyní podle § 403 tr. z., neboť se jedná o hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka.

Ruská agrese bude pokračovat, dokud bude Putinovi přinášet zisk. Je to podnikatelský projekt, který usiluje o maximální navýšení cen vyvážených surovin, z něhož má být financován výzkum moderních zbraní pro další fázi války. Putin jako nadčlověk, který kráčí (путъ – cesta) ve stopách Petra Velikého, je rozhodnut použít jaderné zbraně, jenom mu někteří další představitelé zatím rozmluvili nerozumný nápad, vyhlašovat to předem. Patrně si vyhodnotili, že zatím je pro ně na nějakou dobu použití jaderných zbraní nevýhodné. NATO ale s jadrným útokem musí počítat a musí se na něj připravit.