Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 600

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 600

Warning: Parameter 2 to M_DataMapper::set_custom_wp_query_where() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 291

Warning: Parameter 2 to M_DataMapper::set_custom_wp_query_groupby() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 291

Warning: Parameter 2 to M_DataMapper::set_custom_wp_query_fields() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 291

Warning: Parameter 2 to M_DataMapper::set_custom_wp_query() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 291
Sbohem ODS | Jiří Payne

Sbohem ODS

28.1.2014

Před lety v roce 2008, když jsem odcházel z ODS, napsal jsem „dopis na rozloučenou“. Dá se najít na internetu. Již tehdy jsem formuloval myšlenku, že v ODS chybí férová soutěž. Po letech, kdy se ukazují důsledky intrik proti svobodné soutěži, a po nedávno skončeném kongresu ODS se k tématu vracím.

Základním přírodním principem je férová spravedlivá soutěž, nebo chcete-li konkurence. Můžeme ji vidět nejenom na darwinovském evolučním výběru, ale i v rámci jednoho druhu, dokonce v rámci jedno živého organismu. Větve jednoho stromu, buňky téže tkáně, krvinky atd. si navzájem konkurují. Pokud by se jedna skupina buněk nebo krvinek nebo větviček spolčila proti ostatním, pravděpodobně by takový organismus zaniknul. Naopak férová soutěž vytváří dobré podmínky pro to, aby živý organismus přežil i nenadálou katastrofu či poškození. Konkurence je zárukou přežití.

V ODS se postupem času prosadilo přesvědčení, že naprosto normální součástí politiky je uzavírat zákulisní, nebo chcete-li kabinetní, dohody. Dokonce to mnozí považují za tu nejsprávnější a nejvrcholnější formu politiky. V praxi to vypadá takto. Přesně nadpoloviční většina nějakého sdružení se spolčí proti stávajícímu vedení, v případě potřeby nabere velrybářským způsobem méně nebo více nových členů a zvítězí. Někdy se tomu také říká vnitrostranický puč. Vládnoucí mocenská skupina potom vládne až do příštího puče. Protože pučisté vědí, jakým způsobem skončí, snaží se všechny schopné osobnosti včas zlikvidovat, zadupat do země, nebo vypudit ze strany. Této podobě politiky se začalo říkat ‚kmotrovský systém‘. Mimochodem podobným způsobem fungovala komunistická strana za minulého režimu.

Má-li svobodná soutěž politických stran v ústavním systému zajistit, že ke každé špatné vládě existuje alternativa v podobě opozice, svobodná soutěž myšlenek, iniciativ, nápadů a zejména osobností uvnitř strany má zajistit, že v každé chvíli bude mít politická strana dostatečný výběr dobrých politiků připravený převzít odpovědnost za vedení strany.

Zatímco model spiknutí jedněch proti druhým má za následek nesmiřitelný boj znepřátelených skupin a ani náhodou nezajišťuje, že šanci dostanou ti lepší, férová konkurence nemůže nikoho urazit. Vyhrává ten lepší. Ten, kdo neuspěl, může přidat, více studovat, lépe se připravovat, intenzivněji pracovat a příště může zase vyhrát. Zlatá medaile se neuděluje za nadání nebo za genialitu v intrikách, ale za poctivou a pečlivou přípravu. Zatímco v politickém systému intrik a spiknutí platí zásada, že neúspěšného kandidáta je nutné včas zlikvidovat, zejména je-li schopný, protože by jednou mohl zorganizovat puč schopnějších proti neschopným, v systému férové konkurence k tomu není důvod. Neúspěšní kandidáti dostávají příležitost příště nebo jindy. Konkurenční prostředí si vychovává alternativy dalšího vývoje.

V ODS již dávno není možné uspět bez předběžných dohod a výměnných obchodů jen na základě spravedlivé konkurence. Možná ještě někde zůstaly ostrůvky, kde se konkurenční prostředí zachovalo, ale v podstatných věcech v ODS konkurence není. Nevyhrávají lepší politikové, ale lepší intrikáni. Existují však politické strany, které jsou na spravedlivé soutěži založeny a zákulisní dohody jsou dokonce důvodem k vyloučení. Neúspěšní kandidáti neorganizují spiknutí, ale více se snaží a lépe se připravují, aby příště uspěli. Sportovci, kteří chtějí dostat olympijskou medaili, také musí trénovat.

Nelze se divit, že ODS není úspěšná. Nepřitahuje výjimečně nadané a pilné politiky. Není divu, že ODS je nevěrohodná. Jak může prosazovat tržní ekonomiku založenou na férové konkurenci, když princip spravedlivé soutěže sama nepoužívá?

Možná bude chtít někdo tvrdit, že intriky jsou cesta vedoucí k úspěchu. Není. Ve sportovní disciplíně, kterou bych nazval ‚umění vyjednat pro někoho nebo pro sebe nějaké výhody‘ bude totiž vždycky vítězit levice. Smyslem pravicové politiky je postavit spravedlivou konkurenci proti nespravedlivé solidaritě.

Má-li se ODS změnit a napravit, kromě mnoha jiných změn, jako je obnova filozofického dialogu a důsledná věrnost vlastní filosofii, kromě organizačních změn, kromě reforem jednacích řádů a postupů, kromě strukturální modernizace, musí především a hlavně změnit chápání politiky. Politika je stejně jako celá příroda založená na tom, že mají dostat přednost ti lepší. Až se v tomto směru ODS změní, zcela přirozeně se do vedení strany dostanou ti nejlepší. Do té doby, než začne ODS uznávat posvátný princip férové konkurence, nemá valný smysl spoléhat, že ji zachrání mesiáš v podobě nového lídra. K nápravě strany to nepovede.