Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 600

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 600

Warning: Parameter 2 to M_DataMapper::set_custom_wp_query_where() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 291

Warning: Parameter 2 to M_DataMapper::set_custom_wp_query_groupby() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 291

Warning: Parameter 2 to M_DataMapper::set_custom_wp_query_fields() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 291

Warning: Parameter 2 to M_DataMapper::set_custom_wp_query() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.payne.cz/www/WP15/wp-includes/plugin.php on line 291
Otevřený dopis pro Katalánsko | Jiří Payne

Otevřený dopis pro Katalánsko

Jiří Payne se v roce 1992 aktivně účastnil vyjednávání o rozdělení Československa. Proto vzniklo 15 bodů, které europoslanec odeslal představitelům katalánské autonomní vlády. Dopis ukazuje, jak se dá pokojně vytvořit nový stát a nahradit ve vyjednávání slzný plyn a obušky dobrou vůlí a rozumem. Už několik dní od odeslání se Jiřímu Paynovi ozvala řada katalánských politiků s prosbou o radu.

29.10.2017

Otevřený dopis Kataláncům

Vážení Katalánci,

sleduji události ve vaší zemi a v některých momentech mi přichází na mysl, že by pro vás mohly být užitečné některé naše zkušenosti. V roce 1992 jsem jako byl předseda zahraničního výboru účastníkem procesu pokojného rozdělení Československa.

Nehodnotím, zda jste se již rozhodli pro samostatnost, či ne. Nehodnotím, zda je to dobře nebo špatně. Nedávám žádná doporučení, respektuji a budu respektovat to, pro co se rozhodnete.

V roce 1991 jsme studovali podrobně chyby, které vedly k vyostření vztahů v případě rozpadu Jugoslávie a Sovětského svazu, abychom se jim vyhnuli. Inspirací pro nás bylo v podstatě pokojné oddělení Norska od Švédska v roce 1905. Obecně je možné, aby nový stát vznikl pokojně, a určitě je vhodné se o to pokusit. V České republice máme obojí zkušenost. V roce 1918 vzniklo Československo z hlediska Rakouské říše protiústavním, relativně pokojným způsobem. V roce 1992 se Československo rozdělilo pokojným a ústavním způsobem.

Velice nerad bych posílal rady někomu, kdo o ně nestojí, přesto si troufám pro případ, že se rozhodnete pro samostatnost, napsat několik zkušeností z procesu rozdělení Československa. Nebudu ztrácet čas popisováním naší historie, pokusím se použít zkušenosti na vaší situaci.

Věřím, že vaše morální převaha v této chvíli je možná důležitější než převaha silových složek. Protože ve vašem případě vznik nového státu závisí především na postoji Španělské vlády a v několika aspektech na Evropské unii, ukáže se, zda dokáží jednat bez emocí a racionálně, nebo zda u jejich představitelů zvítězí emoce. Evropské dějiny však ukazují, že ideologie a propaganda je často pro politiky důležitější, než názory a přání občanů.

Když uvážíte všechny varianty, jak by mohlo dojít k rozdělení, zjistíte, že je pro vás nejvýhodnější varianta, při které bude probíhat spolupráce obou částí Španělska, Barcelony s Madridem, při procesu hledání řešení. Když se ale vcítíte do pozice vyjednavače za Madrid, uvědomíte si, že by Madrid, pokud dokáže jednat rozumně, měl mít velmi podobné priority a v mnohém společné zájmy. Vyhrožování, represe a revanšismus jsou asi tou nejhorší politikou, jakou si lze v této situaci představit. Poškodí obě strany a způsobí na několik desetiletí velmi špatné vztahy.

Podle zvykových pravidel je obvykle nástupnickým státem ten, kde se nachází dosavadní hlavní město a kde žije většina obyvatel. Předpokládejme, že dochází k oddělení Katalánska jako nového státu.

  1. První, co si možná uvědomí obě strany jednání, je to, že velkorysost při jednání je výhodná. Naopak úzkoprsost poškodí úplně všechny. První, o čem by bylo správné se dohodnout, je dohoda o velkorysosti. Vznik nového státu musí proběhnout pokojně (na rozdíl od jugoslávského scénáře), protože dobré vztahy za deset nebo dvacet let jsou prioritní pro obě strany. Dobré vztahy jsou důležitější, než ochrana ústavnosti s nasazením mocenských složek. Bude-li to třeba, musí být ústava změněna tak, aby umožnila vznik nového státu a dobré vztahy v budoucnosti, tedy aby umožnila pokojné oddělení Katalánska. V dějinách lidstva téměř vždy vznikaly státy protiústavně.
  1. Dohodněte se na dni, kdy dojde k osamostatnění. Realisticky, tak aby se dala příprava zvládnout, ale bez zbytečného otálení. Nebude-li vláda v Madridu spolupracovat, může způsobit velké utrpení na obou stranách a stejně se jednoho dne ocitne ve stejné situaci. Veškerá odpovědnost za případné škody je právě na španělské vládě.
  1. Cílem jednání je minimalizovat náklady a důsledky rozdělení pro obě strany. Emoce odplaty jsou drahé pro všechny. V principu jde o to, aby se dosavadní vztahy založené na ústavě proměnily v sérii bilaterálních smluv. Evropská unie situaci poněkud komplikuje, protože o některých otázkách nesmí rozhodovat ani Španělsko, ale rozhoduje o nich Evropská komise. Ovšem i Evropská komise si musí uvědomit, že jakýkoli pokus o ideologické trestání poškodí především samotnou Unii. Proto by i Komise měla přistoupit na nedestruktivní řešení, pokud má alespoň minimální smysl pro odpovědnost vůči občanům.
  1. Nedovolte, aby Evropská unie zasahovala do vnitřních záležitostí Španělska. Nemá k tomu sebemenší oprávnění. V případě rozdělení Jugoslávie Evropská společenství zasahovala do průběhu událostí, prohloubila krizi a způsobila špatnou politikou smrt mnoha tisíců nevinných lidí. V případě rozdělení Československa jsme měli jasně stanovenou prioritu: nedopustíme, aby nám do vnitřního dění zasahovali. Musíme postupovat tak rychle, že evropská byrokracie a diplomacie nebude stačit ovlivňovat naše události. Pouze jsme do Bruselu oznamovali, že v příslušné oblasti již bylo dosaženo dohody. Jednejte bez zprostředkování Evropskou unií.
  1. Jakkoli moje strana prosazuje doplnění zastupitelské demokracie přímou demokracií, plebiscit (věcné rozhodnutí, při kterém není předem do písmene legislativně jasné, o čem se hlasuje) považujeme za nevhodný. Plebiscit může často odhlasovat neproveditelná rozhodnutí. Parlament je zvolen k tomu, aby zastupoval zájmy občanů a jeho úkolem je rozhodovat. Má rozhodnout o ústavních a obyčejných zákonech, potřebných pro rozdělení, má posoudit navržené smlouvy. Skutečná přímá demokracie dává občanům právo zamítnout návrh zákona schválený parlamentem, pokud parlament při rozhodování nedostatečně reprezentoval zájmy občanů. Plebiscit (nikoli referendum) v Jugoslávii nakonec vedl k prohloubení konfliktu a k utrpení.
  1. Dohodněte se na obecných pravidlech pro rozdělení majetku, podle poměru počtu obyvatel, podle toho, na kterém území se majetek nachází případně podle zachování jeho funkčnosti. Na majetku v zahraničí by měl odcházející stát dostat podíl úměrný počtu obyvatel. Je třeba se dohodnout co je majetek, který se bude dělit, jak rozdělit nedělitelný majetek, nemovitý, movitý, nehmotný, finanční aktiva a pasiva, aktiva v zahraničí, … Může být zřízena komise pro rozdělení majetku a může být ustavena vlastní arbitráž.
  1. Uzavřete dohodu o změně a nabývání občanství, která by měla velkoryse umožnit každému rozhodnout se pro změnu či zachování občanství a zároveň uzavřete dohodu o možnosti žít s občanstvím druhého státu na území prvního. Volný pohyb na nově vzniklé hranici bude ovlivňovat Evropská unie, ukáže se, nakolik je schopná pragmaticky řešit problémy a respektovat při tom názory občanů. Bezesporu existuje možnost vyjednat schengenský režim na nově vzniklé státní hranici. Opět platí, že se ukáže, nakolik má Evropská unie moudré politiky.
  1. Otázka mezinárodního uznání nově vzniklého státu je záležitostí diplomatického jednání. Seznamovat všechny zúčastněné státy s postupem jednání a s představami a úmysly, seznamovat je s úmyslem řešit situaci pokojně, je nejlepší variantou. Zároveň je taková aktivita přípravou pro zřízení nové diplomacie.
  1. Je pravděpodobné, že nový stát bude potřebovat novou ústavu. Měla by být schválena tak, aby začala platit ke dni vzniku nového státu, měla by upravovat základní svobody a lidská práva. Pro uznání nově vzniklého státu je existence ústavy nutná. Ústavní zákon by měl také konstatovat, že všechny dosavadní předpisy a zákony zůstávají v platnosti, avšak nejsou nadřazeny ústavě. Právní předpis by měl upravit pracovněprávní postavení úředníků centrální moci.
  1. Bilaterální smlouvy, které nahradí dosavadní vnitrostátní vztahy, sjednávat postupně tak, aby vstoupily v platnost ke dni vzniku nového státu.
  1. U zahraničních smluv Španělska by mělo být možné velmi urychleně sjednat identické znění, protože se tím jenom prodlouží platnost stávajících podmínek.
  1. Zásadní smlouva by měla řešit hospodářské vztahy nového Katalánska se Španělskem. Určitě by mělo být možné uzavřít dohodu o volném obchodu, možná by se dalo jednat i o intenzivnějších vztazích.
  1. Archivy, dokumentace, informace speciálních služeb apod. by měly být okopírovány a měly by jimi disponovat oba státy.
  1. Pokud jde o členství v mezinárodních organizacích, je možné požádat o členství předem tak, aby vzniklo ke dni vzniku nového státu. V mnoha případech je jednání snadné: železnice, pošty, volací čísla, dvoupísmenný kód státu ISO, atd. V některých organizacích začne probíhat přijímací proces, který může nějakou dobu trvat, i když je formální, protože příslušné podmínky již byly splněny.
  1. Posledním úkolem je vytyčení hranice, zpracování hraničního díla a schválení smlouvy o státní hranici. To je úkol, který může být splněn po vzniku nového státu.

To podstatné, co chci říci, je to, že hlavním úkolem politiků je jednat tak, aby procesy probíhaly pokojně. Státy vznikají často protiústavním vyhlášením samostatnosti a nezávislosti a jiné státy zanikají, vztahy mohou být různé, ale žádná ideologie nemůže odůvodnit utrpení, které by politikové zbytečně způsobili. Myslím, že to je základní požadavek, na který dříve či později musí Španělsko přistoupit.

Vím, že mohou nastat složité situace, ale právě tehdy je důležité, aby měl politik pevně stanovené pořadí priorit. Jakkoli složité situace mohou nastat, pokud existuje představa, kudy postupovat, vždycky je možné vracet se k pokojnému scénáři.

Ještě jednou se omlouvám, pokud naše zkušenosti nepotřebujete. Prostě v takovém případě tento dopis odložte.

 

Jiří Payne, MEP

Výsledek obrázku pro katalánsko znak

Carta oberta per als catalans

Estimats catalans,

Estic observant els esdeveniments al seu país, i en alguns moments, entre les coses que em venen a la ment, crec que algunes de les nostres experiències podrien ser útils per a vosaltres. El 1992, com a president del comitè estranger, era participant del procès de la partició pacífica de Txecoslovàquia.

No avaluo si ja han optat pela independència, o no. No avaluo si està bé o està malament. No dono cap tipus de recomanacions, respecto i respectaré la vostra decisió.

El 1991, estudiàrem al detall els erros que conduïren a l´escalada de les relacions en el cas de Iugoslàvia i l´URSS per a evitar-los. Ens inspiràrem en la partició de Noruega de Suècia bàsicament pacífica del 1905. Generalment, es possible que un nou estat neixi de forma pacífica, i definitivament val la pena intentar-ho. A la República Txeca, tenim l´experiència amb les dues coses. El 1918, naixé Txecoslovàquia, des del punt de vista de l´Imperi austrohongarès, d´una forma anticonstitucional però relativament pacífica. El 1992, Txecoslovàquia es partí d´una forma pacífica i constitucional.

No voldria absolutament enviar consells a algú que no hi estigui interessat, però malgrat això, em permeto, en cas de que decidiu a favor de la independència, descriure-us algunes de les experiències del procès de la partició de Txecoslovàquia. No perdré el temps explicant la nostra història però intentaré aplicar les nostres experiències a la vostra situació.

Estic convingut que en aquest moment, la vostra preponderància moral és probablement més important que la superioritat dels òrgans de força. Atès que en el vostre cas, el naixement d´un nou estat depèn sobretot de l´actitud del Govern d´Espanya, i, en alguns dels aspectes, també de la Unió Europea, es veurà si aquests dos actors saben procedir sense emocions y de forma racional, o si els seus representants seran dominats pela propaganda i peles emocions. No obstant això, la història de l´Europa ens mostra que la ideologia i la propaganda han tingut sovint molt més importància que les opinions i les preferències dels ciutadans.

Quan considereu totes les possibilitats de la partició, descobrireu que l´opció més avantatjosa per a vosaltres consisteix en la coŀlaboració d´ambdues parts d´Espanya, de Barcelona amb Madrid, en el procès de buscar una solució. Malgrat això, quan us meteu a la posició del negociador de Madrid, us adoneu que Madrid, si sabés actuar de forma raonable, tendria probablement les mateixes prioritats, i, en moltes coses, també els interessos comuns. L´amenaça, la repressió i el revengisme son probablement la pitjor política que pugui ser imaginada en la situació actual. Perjudicarà les dues parts i durà a relacions molt dolents durant decennis.

Segons el dret consuetudinari, l´estat successor és normalment aquest on se troba la ciutat capital actual i on viu la majoria dels habitants. Suposem que Catalunya s´està partint i un nou estat s´està formant.

  1. La primera de les coses de les quals les dues parts de la negociació s´adonaran, serà que és la generositat que és ben avantatjosa durant el procès. Al contrari, l´estretor perjudicarà a tothom. Per tant, la primera cosa en la qual estaria bé posar-se d´acord, és l´acord sobre la generositat. La formació d´un nou estat ha de realitzar-se de forma pacífica (a diferència de l´escenari iugoslau), perquè les bones relacions per a les deu o vint anys següents constitueixen una prioritat per a les dues parts. Les bones relacions son més importants que la protecció del principi de la constitucionalitat emprant les forces de poder. En el cas que sigui necessari, la constitució deu ser modificada de tal forma de fer possible el naixement d´un nou estat i de permetre mantenir les bones relacions al futur, i aleshores possibilitar la partició pacífica de Catalunya. En la història de la humanitat, gairebé tots el estats es formaven d´una manera anticonstitucional.
  2. Poseu-vos d´acord en el dia quan Catalunya esdevindrà independent. Cal decidir de forma realista, perquè es puguin fer tots els preparatius, però sense vaciŀlar massa. En el cas de que el govern a Madrid no vulgui coŀlaborar, pot causar un gran sofriment d´ambdues parts, i de totes les maneres, es retrobarà a la mateixa situació algun dia. Tota la responsabilitat pels eventuals danys està al govern espanyol mateix.
  3. L´objectiu de la negociació és de minimitzar els costos així com les conseqüències per a les dues parts. Les emocions de la venjança serien massa cares per a tothom. En principi, es tracta de que les relacions actuals basades en la constitució siguin transformades en una serie de contractes bilaterals. La Unió Europea complica la situació una mica car algunes de les qüestions ni poden ser decidides per Espanya, sinó pela Comissió Europea. Tanmateix, la Comissió Europea deu adonar-se que qualsevol intent d´un càstig basat en una ideologia perjudicarà sobretot a la Unió Europea. Per això, la Comissió també hauria d´accedir a una solució no destructiva, si és que té un sentit mínim de la responsabilitat quant als ciutadans.
  4. No permeteu que la Unió Europea s´entremeti als afers interiors de l´Espanya. No hi té cap dret. En el cas de la partició de Iugoslàvia, la Comunitat Europea intervenia al curs dels esdeveniments, aprofundí la crisi i causà una mort massa dolent de mils de persones innocents. En el cas de la partició de Txecoslovàquia, teníem una prioritat ben clara : No permetríem que s´entremetessin als nostres esdeveniments interiors. Havíem de procedir tan ràpidament que la burocràcia ni la diplomàcia europees no poguessin afectar els esdeveniments al interior del país. La única cosa que fèiem, era anunciar a Bruseŀles que en aquest sector ja s´havia arribat a un acord. Actueu sense la Unió Europea com a intermediari.
  5. Encara que el meu partit sigui partidari de la complementació de la democràcia representativa pela democràcia directa, considerem com inadequat el plebiscit, una decisió objectiva abans de la qual no és mai completament clar, des del punt de vista legislatiu, quals son les coses que es decideixen. El plebiscit pot sovint aprovar decisions que son irrealitzables. El parlament ha sigut elegit per a representar els interessos dels ciutadans, i la seva funció és de decidir. Ha de decidir quant a les lleis orgàniques i corrents, necessàries per a la partició, i deu avaluar els contractes proposats. Una democràcia directa real dona als ciutadans el dret de rebutjar la proposició d´una llei aprovada pel parlament, en el cas de que el parlament no hagi representat de forma suficient els interessos dels ciutadans durant el procès decisori. En Iugoslàvia, el plebiscit (no un referèndum) conduïu finalment a l´aprofundiment del conflicte i al sofriment.
  6. Poseu-vos d´acord en les regles generals quant a la repartició dels béns, seguint la proporció corresponent al nombre d´habitants, segons el territori on els béns es troben, o, eventualment, segons el principi de mantenir la seva funcionalitat. Quant als béns que es trobin al territori d´un país estranger, l´estat que està partint hauria de rebre la proporció dels béns corresponent al nombre d´habitants. Cal decidir quals son els béns que s´han de repartir, com repartir el patrimoni irrepartible, els béns immobles, mobles, immaterial, els actius i passius financers, els actius a l´estranger, … Pot establir-se una comissió per a la repartició dels béns així com un arbitratge propi.
  7. Feu un acord sobre el canvi i l´adquisició de la ciutadania que hauria de possibilitar a tothom, de forma generosa, d´optar pel canvi o pel manteniment de la seva ciutadania actual, i, al mateix temps, feu un acord sobre la possibilitat de viure al territori d´un estat tenint la ciutadania de l´altre estat. La circulació lliure a la frontera novament creada serà dirigida en part pela Unió Europea i doncs es veurà fins a quin punt aquesta és capaç de solucionar problemes respectant les opinions dels ciutadans. Sense cap dubte, existeix la possibilitat de negociar el mateix règim de Schengen també a la frontera estatal novament creada. De nou, es veurà a quin punt els polítics de la Unió Europea son savis i si prefereixen la propaganda europea o la solució de la situació pràctica.
  8. La qüestió del reconeixement internacional del nou estat depèn de les negociacions diplomàtiques. Informar a tots els estats participants sobre el procès de les negociacions, així com les idees i les intencions, informar-los sobre la intenció de solucionar la situació de forma pacífica, és la millor de les opcions. I, al mateix temps, tal activitat forma part de les activitats de la preparació d´una diplomàcia nova.
  9. Es probable que el nou estat necessitarà una nova constitució. Aquesta hauria de ser aprovada de tal forma per a entrar en vigor el mateix dia de la creació d´un nou estat, establint les llibertats i els drets humans fonamentals. Per al reconeixement d´un nou estat, l´existència de la constitució és imprescindible. La llei orgànica també hauria de constatar que totes les prescripcions i lleis actuals romanen en vigor, però sense ser superiors a la constitució. El precepte legal hauria d´establir la posició jurídica laboral dels funcionaris del poder central.
  10. Els contractes bilaterals, substituint les relacions interiors actuals, s´haurien de negociar poc a poc de forma d´entrar en vigor el dia de la creació del nou estat.
  11. Quant als contractes d´Espanya amb altres països, hauria de ser possible de posar-se d´acord en la seva versió idèntica de forma accelerada, ja que només cal prorrogar la validesa de les condicions actuals.
  12. El contracte primordial és aquest establint les relaciones econòmiques del nou estat de Catalunya amb Espanya. Segurament hauria de ser possible fer un acord sobre la llibertat de comerç, potser també podrien negociar-se relacions dels dos països més intensives.
  13. Els arxius, la documentació així com les informacions dels serveis especialitzats haurien de ser copiats i romandre a la disposició dels dos estats.
  14. Quant a la qualitat de membre a les organitzacions internacionals, es possible demanar-la abans, de forma que el país es faci membre el dia de la creació del nou estat. En molts casos, la negociació és fàcil : el ferrocarril, els serveis de correu, els prefixos telefònics, el codi ISO de l´estat compost de dues lletres, etc. En algunes de les organitzacions, s´iniciarà el procès d´adhesió el qual pot durar un temps, malgrat ser formal, ja que les condicions respectives ja s´havien complertes.
  15. La darrera tasca consisteix en la fixació de la frontera, el tractament de l´obra fronterera i l´aprovació de l´acord sobre la frontera estatal. Aquesta és la tasca que solament pot ser complerta després de la creació del nou estat.

L´important que vull dir és que la tasca principal dels polítics és d´actuar de tal manera que aquests processos transcorrin de forma pacífica. Els estats neixen sovint amb una declaració de la independència anticonstitucional, mentre que d´altres deixen d´existir, les relacions entre ells poden ser vàries, però no hi ha cap ideologia que pugui justificar el sofriment que els polítics provoquin inútilment. Crec que aquest és el requisit més bàsic que l´Espanya haurà d´acceptar tard o d´hora.

Estic conscient que poden produir-se situacions complicades però és en aquest moment que és important que els polítics tinguin clares les seves prioritats. Per més que les situacions siguin complicades, si existeix una idea del procès general, és sempre possible tornar al mateix escenari pacífic.

Us demano disculpes una vegada més si no necessiteu les nostres experiències. En aquest cas, no preneu la meva carta en consideració.

Jiří Payne, MEP