26.3.2011
Zdá se vám, že mezi americkými a českými redaktory je rozdíl? Ptáte se v čem spočívá? Jeden z důvodů odlišné mediální kultury může být respekt k Listině práv … platné v médiích … pro ty, kdo v nich vystupují.
Během nedávné návštěvy USA jsem absolvoval mediatréning od amerických specialistů. Bylo velmi zajímavé nahlédnout za oponu a seznámit se s postupem, jak se američtí politikové připravují na svá vystoupení v médiích. Od té doby sleduji americké televizní zprávy zcela jinou optikou – kromě obsahu čtu řemeslnou kvalitu jejich vstoupení.
V průběhu školení mi připadal dost podstatný rozdíl profesní etiky a slušnosti amerických a českých redaktorů. Ne že by američtí novináři nebyli tvrdí a nekompromisní, ale respektují při tom určité zásady.
Během školení jsme dostali řadu zajímavých materiálů, z nichž přináším jeden docela zajímavý, Listinu práv těch, kdo vystupují v médiích.
Listina práv
těch, kdo poskytují rozhovor pro noviny nebo se zúčastní diskuse v televizi nebo v rádiu …
Máte právo určovat rozsah a obecné směřování rozhovoru.
Máte právo znát formát vysílání. (přímý přenos, předtáčení, nahrávka, telefonní rozhovor,…)
Máte právo vědět, zda se diskuse zúčastní ještě jiní hosté a pokud ano, kdo to bude.
Máte právo vědět, jaký časový prostor je vymezen pro váš rozhovor.
Máte právo přizvat si odborníka, pokud je diskutovaný předmět technické povahy. Je-li to v televizním vysílání nemožné, máte právo požadovat omezení diskuse na oblast, ve které se cítíte bezpečně.
Máte právo na přesné představení vás, vaší organisace a vašeho postavení. Pokud je představení nesprávné, máte právo jej opravit dříve, než odpovíte na první otázku.
Máte právo řídit rozhovor, ale nesmíte být arogantní.
Máte právo opravit faktické chyby, alespoň dopisem redaktorovi poté, co je rozhovor zveřejněn. Bylo by mnohem obtížnější vzít zpět část svých údajných výroků, kdyby na nesprávnosti někdo později upozornil. A když na to někdo upozorní, předložíte svůj dopis a je to pak profesní ostuda redaktora, ne vaše.